Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Inaris píše:
No, myslím, že to bylo myšleno i tak, že ačkoliv by se rozvedení otcové taky měli starat, často se prostě nestarají. Ať už neplatí alimenty, nebo za dětmi nechodí atd.A „rozumnější ustoupit“ v případě „dělení“ dítěte… Dodnes si vážím svého exmanžela např. za názor, že děcko fakt patří matce. Že by děcku nedokázal dát to, co já, že ví, jak bolestné by pro mě bylo s děckem loučit, když jsem ho nosila a rodila a kojila atd… A to byl i u porodu a náš potomek je pro něho alfou a omegou jeho života.
Nezlob se, já vím, že leckdy se skutečně vyskytnou husy, které vlastnímu dítěti i ubližují, ale osobně si nedokážu představit, že bych svoje děcko „odevzdávala“ na 14 dní v měsíci pryč.
To by šlo v mém případě opravdu jedině přes mou mrtvolu. Měla jsem v životě jednu velkou výhodu - že jsem buď měla štěstí na normálního, rozumného a hodného chlapa, nebo že se coby matka-lvice chovám tak, že ten chlap odjakživa moc dobře věděl, že by nepřežil![]()
.
Každý je jiný, u tebe je dítě evidentně hlavní smysl života a jsi bojovník. Naštěstí se přitahují spíš protiklady, takže to tvé „štěstí“ je vlastně dar od přírody, aby se lidi moc nevyvraždili.
Na štěstí nevěřím, každý je svým strůjcem. ![]()
Tož to není tedy zášť, já musím sama za sebe říci, že mám na muže štěstí, jsem na světě 4 desítky let, mám dvě děti ze dvou vztahů a nikdy jsem se s nikým nepohádala ![]()
Nevím, jak to napsat, já jen popisuji realitu mnoha žen a to, co ony řeší, Tobě se to nelíbí, cítíš zášť, pak popíšeš realitu svého života, jak na Tebe koukají nevěřícně.. a já Tě úplně chápu, ale chápu i je, že je to pro ně nezvyklé.. ![]()
@MarcooP píše:
Cítím tak trochu zášť v tom textu, ale já vychovávám dceru sám. Dcera se nedávno „maminky“ ptala jestli by s ní nešla na gynekologii, odmítla ji. Šel jsem tam s ní, koukaly na mě jako na zjevení, ale zvládli jsme to.Práci si taky hledám z ohledem na dceru, příkoří jsou na „obou stranách barikády“, společnost se vyvíjí pomalu. Každý vidí jen ta svá příkoří a to není úplně dobře, protože boj každý sám za sebe vytváří nové předsudky. Viděl bych to na spravedlivou společnost tak za 500 let, pokud se sami nezničíme.
@Inaris píše:
A já třeba vůbec nevidím spravedlnost v tom, aby otec odtáhl děcko matce. Jestli chce s děckem být, ať se snaží s tou matkou nažívat tak, aby děcko nemuselo mezi nimi cestovat.
Jasně - někdy to asi fakt nejde. Ale já vidím u chlapů málo snahy tu rodinu zachovat.
To není o „odtáhnutí“ děcka matce. Vidíš to moc ze svého úhlu pohledu, někdy je lepší koukat na situaci z větší dálky, aby bylo vidět více úhlů. V mém případě se málo snažila matka a dcera se rozhodla pro mě. Sama, i když nebyla ve věku, aby ji respektoval soud, já to udělal, já její rozhodnutí respektoval a soud pak respektoval mě. ![]()
Tak století zpět nebyly děti tak moc respektováné a já myslím, že je to pořád málo. Rodiče jim ordinují a učí je různé předsudky a záště, ale děti jsou takové nezkažené a řeknou i krutou pravdu, proto se říká, že umí být kruté. Ale to je jen nepochopení, jsou prostě upřímné a neznají ty choroby společnosti, které se však bohužel později naučí.
Parafrázoval bych otřepané motto: změň sebe, změň své dítě a změníš svět. ![]()
@Inaris píše:
Bojovník jsem rozhodně, to vím (mně se bojí i můj otčím)ale nikdy jsem necintala do cizích kočárků a ani jsme našeho potomka neplánovali, narodila se mi na vejšce. Ale těhotenství a porod pro mě byly tak otřesné a nově vzniklý vztah k potomkovi tak silný, že dotyčný zájemce o střídavku by byl fakt v nebezpečí.
Na druhou stranu nejsem pitomá, abych nevěděla, že děcko má otce jen jednoho, rovněž že otec ho má opravdu hodně rád a též má jen jeho, a nenapadlo by mě po rozvodu bránit jim v setkávání atd.
Dobře, ale jistě si umíš představit, nebo určitě znáš situace, kdy matka používá dítě proti svému otci jako zbraň. A čím více má otec dítě rád, tím mocnější zbraní se ohání. A to je prostě docela hodně sprostý.
@Inaris píše:
Ty mi nerozumíš. Já nepotřebuji v otázce mateřství nic vidět z jiného úhlu. Tedy co se mně týká.
U cizích lidí je pochopitelně potřeba posoudit věc ze všech úhlů. Ale u mě se nemáme v této otázce s manželem o čem bavit, chápeš?![]()
Chápu tvůj úhel pohledu.
@Inaris píše:-
Samozřejmě jakási spravedlnost být dodržena má. Neférovostem nefandím. Ale já hlásám toto: chlap se má chovat tak, aby k těm situacím nemuselo vůbec dojít. Všecko ostatní zavání licitováním, vinou, vykrucováním… Když chlap dobře doma funguje, málokterá ženská ho chce vystrnadit ze svého hnízda.
Umím si představit muže, který použije stejný text jen obrátí pohlaví. ![]()
Ale tak samozřejmě máš pravdu, ze svého úhlu pohledu.
Jdu spát, tak dobrou.
@MarcooP Já si myslím, že si možná ani neuvědomuješ všechny důsledky a co vše by se změnilo.. víš, že muži v ČR vlastní nepoměrně více nemovitostí a mají na účtech vedených na jejich jméno nepoměrně více financí..? Už dle statistického průměru mají tuším o 1/4 vyšší příjem, dosáhnou mnohem lépe na vlastní bydlení, na hypotéku.. matky s dětma často uvíznou v síti sociálních příspěvků, protože po rozvodu nemají nedošáhnou na vlastní bydlení, tudíž rozpad rodiny dotuje stát, otec založí založí další rodinu, další dítě a často snaha na snížení alimentů na prvé dítě, a rozdíl zadotuje stát.. a to všechno se platí z našich daní, přitom by se ty peníze daly použít na to, aby byly volná místa ve školkách, aby… je toho moc, co by se dalo dělat..
@MarcooP měli jsme v práci kolegyni, jejíž dítě skončilo v péči otce. Ona o něj zas až tak velký zájem nejevila. Na druhou stranu ona nebyla taková ta „typická milující matka“ ani před rozchodem, navíc jedno starší dítě měla, v péči babičky. Oproti tomu ten chlap měl taky starší dítě, pro změnu v Klokánkovi. Občas na ni vzpomenu a napadá mě, jak asi to dítko dopadlo, jestli si ho otec u sebe nechal i poté, co přestal pobírat rodičák (za společného života ho živila právě ta kolegyně, která se od malého dítěte musela vrátit do práce, aby vyžili) nebo jestli pak skončilo v péči matky anebo jestli následovalo své starší sourozence k babičce či do Klokánku ![]()
Kdysi dávno jsem se i krátce setkala s další matkou, jejíž děti byly v péči otce. U ní šlo o domácí násilí, utekla od chlapa, ale s ním chtěly zůstat. Moc se s nimi nestýkala, ne, že by nechtěla, ale chlap ani děti nechtěly. Založila si novou rodinu a já se s ní právě setkala v době, kdy byla mírně optimistická, protože děti už zjistily, že s tatínkem to není tak medové, jak myslely a začaly pomalu matku samy vyhledávat. Ale jak to nakonec dopadlo nevím, pak mi zase zmizela z dohledu.
@Magdaleeena píše:
@MarcooP Já si myslím, že si možná ani neuvědomuješ všechny důsledky a co vše by se změnilo.. víš, že muži v ČR vlastní nepoměrně více nemovitostí a mají na účtech vedených na jejich jméno nepoměrně více financí..? Už dle statistického průměru mají tuším o 1/4 vyšší příjem, dosáhnou mnohem lépe na vlastní bydlení, na hypotéku.. matky s dětma často uvíznou v síti sociálních příspěvků, protože po rozvodu nemají nedošáhnou na vlastní bydlení, tudíž rozpad rodiny dotuje stát, otec založí založí další rodinu, další dítě a často snaha na snížení alimentů na prvé dítě, a rozdíl zadotuje stát.. a to všechno se platí z našich daní, přitom by se ty peníze daly použít na to, aby byly volná místa ve školkách, aby… je toho moc, co by se dalo dělat..
To je jen úhel pohledu, ale z mnohem větší perspektivy zjistíš, že prostě ženy se o tohle nestarají, ale to neznamená, že nemají nárok na polovinu toho majetku. Jistě že mají. Mladou ženu těžko někdo pošle na školení za stovky tisíc, když je silný předpoklad, že prostě to mateřství na hodně procent přijde. Zaměstnání není charita a pokud je žena schopná, tak ten plat má. Příkladů bych mohl uvést tisíce. Problém spočívá v motivaci žen; i zde na diskuzích se samy ženy dělí na „snažilky, těhulky a maminky“ což ukazuje na hlavní smysl života velké části žen. Pokud bys pokračovala ve svých myšlenkových pochodech, tak pak taky zjistíš, že každé dítě přinese do státního rozpočtu v dospělosti mnohem více peněz. Zdravý člověk není ztrátový, dětství je jen investice do budoucnosti, kde již bude finance vracet i s úroky.
Jdu spát, dobrou.
@MarcooP Tož já toto vnímám jinak, já jsem před dětma vydělávala peníze podstatně snáze, což si přímo nestěžuji
, ale je to realita.. musím práci kloubit s dětma a není to vždy jednoduché, ba někdy je to přímo náročná.. ale tak nějak se domnívám, že takto to má spousta matek. Denně řeším ten rozpor, že já i ony potřebujeme a chceme trávit čas spolu, hrozně to letí a já musím vydělávat, naštěstí mi stačí pár hodin spánku ![]()
Dobrou..
@MarcooP píše:
To je jen úhel pohledu, ale z mnohem větší perspektivy zjistíš, že prostě ženy se o tohle nestarají, ale to neznamená, že nemají nárok na polovinu toho majetku. Jistě že mají. Mladou ženu těžko někdo pošle na školení za stovky tisíc, když je silný předpoklad, že prostě to mateřství na hodně procent přijde. Zaměstnání není charita a pokud je žena schopná, tak ten plat má. Příkladů bych mohl uvést tisíce. Problém spočívá v motivaci žen; i zde na diskuzích se samy ženy dělí na „snažilky, těhulky a maminky“ což ukazuje na hlavní smysl života velké části žen. Pokud bys pokračovala ve svých myšlenkových pochodech, tak pak taky zjistíš, že každé dítě přinese do státního rozpočtu v dospělosti mnohem více peněz. Zdravý člověk není ztrátový, dětství je jen investice do budoucnosti, kde již bude finance vracet i s úroky.Jdu spát, dobrou.
@MarcooP píše:
Dobře, ale jistě si umíš představit, nebo určitě znáš situace, kdy matka používá dítě proti svému otci jako zbraň. A čím více má otec dítě rád, tím mocnější zbraní se ohání. A to je prostě docela hodně sprostý.
A dost často je to naopak. Chlap ví jak matka dítě miluje, jak jí na děcku(dětech) záleží…a použije to proti ní aby bylo po jeho, aby jí zastrašil, aby „poslouchala“.
@Anna766 píše:
A dost často je to naopak. Chlap ví jak matka dítě miluje, jak jí na děcku(dětech) záleží…a použije to proti ní aby bylo po jeho, aby jí zastrašil, aby „poslouchala“.
To máš asi pravdu, dělají to všichni. Osočováním jedné půlky neospravedlníme tu druhou, která to dělá taky. Těžko říct, kdo je horší. Mně se nelíbí, že viník je vždycky jeden z rodičů, oběť vždy dítě a potrestaná je vlastně bez výjimek oběť - dítě.
@MarcooP píše:
Tak samozřejmě, že je nejlepší, když má dítě oba rodiče, ale někdy tomu okolnosti prostě nepřejí.To, že otcové nevyužijí „všechny možnosti“ je samozřejmě často z nedůvěry k systému, že by jim dali vůbec šanci a často podvědomě tuší, že matky často použijí dítě jako štít, takže je rozumnější ustoupit.
Ten syndrom, tedy podle tebe vůbec neexistuje, když není uznán? Je důkladně popsán a prozkoumán a jejím uznáním by se pravděpodobně nadělalo více škody než užitku. Postav matku mimo zákon tím, že „chrání“ dítě tím, že mu ubližuje. To není dost dobře možné i když by leckdo chtěl. Možná je lepší ho neuznat. Někde jsem viděl šílený rozsudek jak soud vzal matce dítě proto, že dostatečně nezdůrazňovala úlohu otce, který s nimi nežil. Ted si nejsem jist jestli u nás nebo někde v nějaké severské zemi, kde to pomalu dotahují ad absurdum.
tO JSOU TAKOVÉ TLACHY, ŽE TO SNAD NENÍ PRAVDA, já absolutně nechápu, jak všelijak si pánové dokáží odůvodnit, že jsou lemplové nestarající se o své děti. Nedůvěra v systém, tak prý raději ustoupím…houby s octem na kyselo. Pánové, co se nestarají a neberou si děti ani tehdy, když mohou, jsou prostě kreatura a není to čím obhájit, ani vzletným nedůvěra v systém.
@Inaris píše:
Z místních debat to vypadá, jako by děti chtěly opravdu jen ženy. Ty názory by se fakt měly ukazovat holkám na základce někde v hodině rodinné výchovy…
Tohle ovšem není pravda. Diskuzi kterou vedou takřka bez výjimek ženy to ani jinak dopadnout nemůže. To je taak jednostranný úhel pohledu, až to bije do očí. Přečti si „umění milovat“ od Ericha Fromma, tam zjistíš, že dítě potřebuje lásku obou, ve velmi raném věku tu matčinu, která je všepohlcující a pro další přirozený vývoj dítěte je potřeba i ta otcovská. Která když chybí, tak je dítě určitým způsobem „poznamenáno“. Je to velmi stará knížka a myslím, že dnes je to už malinko jinak. Otec už není vnímán jako ten hlavní živitel a matka jako ta v domácnosti. Je to prostě jiné, ale krásně vysvětlujícím způsobem doslova osvětlí funkci lásky. Je to myslím docela útlá knížka, takže doporučuji.
@terinka4444 píše:
tO JSOU TAKOVÉ TLACHY, ŽE TO SNAD NENÍ PRAVDA, já absolutně nechápu, jak všelijak si pánové dokáží odůvodnit, že jsou lemplové nestarající se o své děti. Nedůvěra v systém, tak prý raději ustoupím…houby s octem na kyselo. Pánové, co se nestarají a neberou si děti ani tehdy, když mohou, jsou prostě kreatura a není to čím obhájit, ani vzletným nedůvěra v systém.
Celý smysl této diskuze je, že to bývá i obráceně. A diskuze by měla ozřejmit proč to tak je. V mém případě se matka mého dítěte chová jako většina otců. Proč? Dítě se prostě rozhodlo a matka ji to nemůže odpustit? Nebo proč? Netuším, ale jedno vím zcela jistě. „Maminka“ neplatí výživné, dceři nenapíše jak je rok dlouhý a když se ozve dcera první, tak ji bud neodpoví, nebo jen úsečně. Tohle co cituješ jsem napsal jako pokus o vysvětlení. Tvůj pokus přirovnání ke kreaturam by prostě taky neobstál, musíš mít velkou zášť tohle vůbec napsat. Je mi to líto, ale pravda se skrývá v jiných důvodech.
Spousta matek to dítě štve proti otci, těžko hádat jak velké procento, ale malé zrovna nebude. Proti tomu se těžko bojuje a ústup je imho jediné řešení.