Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výchova - kde dělám chybu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.5.17 08:30
V prvni rade me zaujalo, ze ji das na vyber z bonbonu a pak, kdyz si rekne, tak ji vlastne to rozhodnuti vezmes a rozhidnes za ni. bud ji pak dej ten, co chce nebo rovnou rekni po snidani ti dam vitaminovy (co to proboha je mimochodem) 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.17 08:31
S tou marmeladou, kdyz vis, ze ji rada olizne, necekej jaky bude mit den a zda si rekne ci spusti, ale zkus sama, mazu marmeladu, nechces zase oliznout..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.5.17 08:33
Jak mi vysvětlila chytrá švagrová - chování znamená že je vše oki a tím i to že se vzteká a podobně odpouštíš a může si to zkusit znova.. prý nechovat. poslat do kouta nebo pokojíku. stručně říct co udělalo dítě špatně a až se uklidně ať příjde.. 
Anonym páč švagrová sem chodí a ne ve všem se ztotožnujeme 
- Citovat
- Upravit
22.5.17 08:34
Ha, ráda si počkám na rady, máme to samý s 5,5 letou trvá to už od jejích 3 let každej říkal že z toho vyroste, že je to jen období. No zatím nevyrostla… Ale zajímavé je že ve školce se chová normálně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.17 08:40
@ahhotep píše:
S tou marmeladou, kdyz vis, ze ji rada olizne, necekej jaky bude mit den a zda si rekne ci spusti, ale zkus sama, mazu marmeladu, nechces zase oliznout..
jj to mě taky napadlo. Já se ptám hned preventivně, zda chtějí olíznout lžičku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.17 08:50
@Anonymní píše:
Jak mi vysvětlila chytrá švagrová - chování znamená že je vše oki a tím i to že se vzteká a podobně odpouštíš a může si to zkusit znova.. prý nechovat. poslat do kouta nebo pokojíku. stručně říct co udělalo dítě špatně a až se uklidně ať příjde..
Anonym páč švagrová sem chodí a ne ve všem se ztotožnujeme
Já mám nyní velkého vzteklouna v mladsím dítku -4 roky. Když se vzteká, nechám ho tam kde je (doma doslova, venku dle bezpečnosti). Pokud neohrožujme mě či starší dítko, nechám ho být ve svém vzteku. Po chvíli natáhnu k němu ruce (pro nás znamená, že může přiběhnout ke mě a přitulit se) a on se jde pomazlit a přitulit. Když ubližuje mě či sestře a nepřestává i přes mé upozornění, odkážu ho do jiné místnosti, po chvíli se za ním jdu podívat, zda se nechce přitulit.
Nechovat mi přijde divné, dítko se učí zorientovat ve svých emocích i těch jako jsou zlost, vztek apod. A pokud ho budu neustále odmítat v těchto emocích, budu mu jako by říkat, že ho mám ráda jen když…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.17 08:51
Radu nemam, dite mam jeste male. Ale vidim, ze pokud budeme mit rana podobna, tak se rychle zcvoknu 
Drzim palce, treba ti nekdo dobre poradi. Kazdopadne nebude to trvat vecne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.17 08:59
Nevím proč hned tak urážlivě, to snad není nutný. Měla jsem dceru až v 33 letech, teď je jí už 12, rozhodně jsem neaplikovala metody pevného objetí a podobné blbiny, co jsou dneska in, ale naopak…když něco provedla nebo měla hysterák, tak se šla vyřvat do pokojíčku, chování nepřicházelo v úvahu, proč jako. Byli jsme tak vychovávani i my, z dcery je taky normální děcko. Žádný to ťu ťu ťu ňu ňu ňu, jak se dneska všude řeší, a co pak z toho roste!!! Jsem starší generace, určo si tak připadám, určitě v hodně věcech konzerva, ale pravda je taková, že co dovolí dnešní smradi, jsme si my nedovolili nikdy, tak v tom pokračuju i u holky.
Omlouvám se zakladatelce, jen jsem potřebovala reagovat na tu „krávu“. Protože něco jiného je tápat ve svých pocitech a něco jiného je si prachsprostě něco vyřvávat,,,možná to udělal mladší sourozenec, u bráchy je podobný případ, kdy se jim k 6-leté holce narodilo mimčo,,, zkoušela vše podobně, ale že je starší, tak s ní byla už lepší domluva, po nějakým čase ji to přešlo, když to nefungovalo, žejo, to je jasný.
@kdochcekam píše:
To je ale kráva. Myslím si, že dítě potřebuje cítit oporu když tápe ve svých pocitech. A když je mrzuté, zlobí se a neví kudy kam, co jiného, než mámina náruč může pomoci? Posíláním pryč a odháněním v takovém stavu vychová leda neurotika.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.17 09:29
@Anik píše:
Nevím proč hned tak urážlivě, to snad není nutný. Měla jsem dceru až v 33 letech, teď je jí už 12, rozhodně jsem neaplikovala metody pevného objetí a podobné blbiny, co jsou dneska in, ale naopak…když něco provedla nebo měla hysterák, tak se šla vyřvat do pokojíčku, chování nepřicházelo v úvahu, proč jako. Byli jsme tak vychovávani i my, z dcery je taky normální děcko. Žádný to ťu ťu ťu ňu ňu ňu, jak se dneska všude řeší, a co pak z toho roste!!! Jsem starší generace, určo si tak připadám, určitě v hodně věcech konzerva, ale pravda je taková, že co dovolí dnešní smradi, jsme si my nedovolili nikdy, tak v tom pokračuju i u holky.Omlouvám se zakladatelce, jen jsem potřebovala reagovat na tu „krávu“. Protože něco jiného je tápat ve svých pocitech a něco jiného je si prachsprostě něco vyřvávat,,,možná to udělal mladší sourozenec, u bráchy je podobný případ, kdy se jim k 6-leté holce narodilo mimčo,,, zkoušela vše podobně, ale že je starší, tak s ní byla už lepší domluva, po nějakým čase ji to přešlo, když to nefungovalo, žejo, to je jasný.
Metoda pevného objetí není dneska IN, jen tak mimochodem. U nás to propaguje pouze jedna konkrétní stařičká bezdětná psycholožka na základě své zkušenosti z patologického manželství, jiní naši psychologové ji důrazně odmítají a v zahraničí se tak nějak všeobecně ví, že jde více o znásilňování dítěte než o prokazování lásky. A vůbec tato metoda nesouvisí s tím, že dítě obejmeme, když potřebuje obejmout, a že naši lásku, přijetí a bezpečí si zaslouží cítit kdykoliv, i tehdy, když zlobí.
Hlášce, že „co si dovolí dnešní smradi, jsme si my nedovolili nikdy“ se jen směju, protože to jsem slýchala i já jako malá, babička to říkala mému tátovi a jsem přesvědčená o tom, že to slýchala i generace před nimi a před nimi a tak dále, a tak dále. A taky si pamatuju, jaké důmyslné lotroviny jsme vymýšleli, hlavně na tom hřišti. Vyrostla jsem v společensky konformní, do práce chodící a daně platící lidskou bytost bez sklony k patologickému chování 
Naši mě nikdy neuhodili (v tom šli ve své době opravdu proti proudu). Ale doteď si živě pamatuju, jaký to byl pocit, když babička, „stará škola“, mě na chalupě nechala se jít někam vyřvat. Já jsem ji v tu chvíli potřebovala, ona se mě tímto způsobem zbavila, nebyla tam pro mě, nevěděla jsem, jak za ní mám přijít, byla jsem zmatená, tápala jsem a řvala ještě víc. A všechny tyhle pocity se ve mně zakuklily. Jasně, že jsem se po nějaké době uklidnila, určitě jsem taky v těch dvanácti byla na pohled zcela normální dítě. Ale ty pocity nejistoty si nesu s sebou dodnes. A to nejsou, prosím pěkně, věci, co ti přijde vysvětlit dvanáctileté dítě, to jsou věci, co se usadí a odkrývají až v dospělosti během hlubinné terapie.
Dovolím si v té souvislosti upozornit na to, že ordinace klinických psychologů, psychoterapeutů a vztahových poradců praskají ve švech. A není to tím, že by to bylo „IN“, na to je to stigma „jsem blázen, když chodím k psychologovi“ ještě příliš silné. Je to tím, že pocity nelásky, nízkých sebevědomím, poruchami osobnosti, vztahovou labilitou a podobnými libůstkami trpí neuvěřitelně mnoho dospěláků. Dospěláků, kteří absolvovali povětšinou tu supr čupr staroškolskou výchovu „obejmout? Proč jako?“ a „běž se vyřvat do pokoje“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.17 09:29
@ahhotep Vitamínový bonbon může být vitamín v podobě želé bonbonu (např. Marťánci, Vibovit) nebo v podobě hroznového cukru.
@kdochcekam Nazývat někoho domácím turem jen proto, že máš jiný názor, je dost drsné. Ty jsi povoláním dětský psycholog, že si seš tak jistá? Je opravdu dost dětí, které se chovají jako malý tyran a aplikují na rodiče neustále vzorec „něco provedu, ale pak se hned běžím přitulit a všechno je v pořádku“. A v takových případech se opravdu doporučuje nedovolit to obejmutí hned, protože ta příčina toho, že se rodiče zlobí, nezmizí tím pochováním. Nebavíme se tu o ročním dítěti, ale o dětech školkového věku, které už by měly chápat důsledek svého chování a fakt, že opravdu nestačí přijít se pomazlit a tím si to vyžehlit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.17 09:57
SlecnaDahlia: možná to o těch smradech říkaly i babičky, ale pravda je, že takovej počet důtek, co je teď ve školách, za nás prostě nebyl. Každý nevychovaný děcko má dneska ADHD a podobný srandy, který ho mají omlouvat, mám to i mezi kamarádkama, holka to má ve třídě několikrát. A chození k psychologům je dneska in, právě kvůli těm omluvným diagnozám. Tak to prostě vidím já ve svým okolí, mezi kamoškama. Kolegyně syn nechtěl a pořád nechce chodit do školy, „vyřvala“ mu „nepřizpůsobivost“ a mírnýho Aspergera, a tak byl částečně omluven, přerostl jí chlapeček přes hlavu, protože viděl, že se všechno nějak vyřeší. Teď ale zase běhá k psychologovi, protože zjistila, že ho s tímto nevezmou na tábor, tak to zase potřebuje nějak změnit/zrušit/přepsat, nevím co vlastně chce. Psychologové se musí smát, jak mají snadné výdělky v dnešní době, když k nim chodí každej druhej s blbostma, místo toho, aby děcko třeba jen poslali do toho pokojíčku na chvilku a ukázali mu hranice vocaď pocaď.
Nechci se hádat, každej to má jinak, je to přirozený, ten dnešní styl mně nevyhovuje, ale myslím, že proto nemusím být kráva, stejně jako ta zmíněná švagrová,,, však si každej dělejme jak umíme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.17 10:00
Musim souhlasit s @kdochcekam . Ze zakladajiciho prispevku mam pocit, ze tady nejde o malou tyranku, ale dite zmatene, dost mozna zarlici a v takovem pripade bych mu doprala vic pochopeni, vysvetlovani a ujistovani.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Maminky, i za cenu, že se možná dozvím, jak dělám všechno špatně, žádám o radu, jak byste se zachovaly vy. Popíšu vám ranní scénu, která se u nás odehrává v různých podobách často, když dcera zrovna není ve školce. Mám dvě děti (4 letou dceru a 1 letého kluka). Starší: „Mami, můžu po snídani bonbon?“ „Jaký?“ „Čokoládku.“ „Čokoládku ne, ale můžeš si vzít vitamínový bonbon.“ „Tak dobře, ale hned.“ Což jí nedovolím s tím, že jsme se domlouvaly, že bonbony až po snídani. Reakce - Ty mi nic nedovolíš a řev. Nevšímám si jí. Za chvíli to přejde, ale vybije se na mladší - štípne ho do tváře. Zareaguju: „Tys ho štípla? Okamžitě se omluv.“ - pohladí ho. „Ještě jednou, dostaneš na zadek.“ Starší vyplazuje jazyk a prská. „Chceš na zadek rovnou?“ „Ne.“ „Tak se chovej slušně.“ Začne řvat. Po chvíli přijde, že chce pochovat. Pochovám ji. Za chvíli odchází s tím, že už dobré. Následně vidí, jak mažu marmeládu, okamžitě spustí hysterák, že chce olíznout lžíci (když má dobrý den, normálně si o to řekne). Odpovím, že jsem jí říkala, že na řev nebudu reagovat. Hysterák trvá, teče jí sopel, hystericky řve: „Ty mě, mami, vysmrkáš.“ Odmítám s tím, že to umí a reaguju jen na žádosti, ne rozkazy. Ječí, sopel až do pusy. Nevydržím to a zakřičím, ať se vysmrká. Udělá to s řevem a s řevem pak snídá, dokud za mnou nepřijde, že chce pochovat, čímž se hned uklidní (kdybych ji nepochovala, budu řvat kvůli tomu s komentářem - mami, ty mě nepochováš, což mi zni jako mami, ty mě nemáš ráda a nemám to srdce ji odmítat, protože vidím, že toho má sama se sebou dost a nechci jí brát poslední jistotu, kterou by měla mít - tedy že ji má maminka i přes všechny výstupy stále ráda). Následuje řev, že jí nejdou otevřít bonbony, že zakopla, že mladší stál tam, kam chtěla zrovna jít a nechce ji tam pustit atd., atd. Většinou se po vyřvání zklidní, ale celý den má k řevu blízko. A já nevím, co s tím. Po dobrém se domluvit nejde, po zlém taky ne… Myslíte, že je to jen období? A mám ji v takových situacích ignorovat, být na ni hodnější, nebo naopak přísnější. Mám pocit, že dělám vše z toho a nic není správně.