Výchova - kde dělám chybu?

Anonymní
22.5.17 08:16

výchova - kde dělám chybu?

Maminky, i za cenu, že se možná dozvím, jak dělám všechno špatně, žádám o radu, jak byste se zachovaly vy. Popíšu vám ranní scénu, která se u nás odehrává v různých podobách často, když dcera zrovna není ve školce. Mám dvě děti (4 letou dceru a 1 letého kluka). Starší: „Mami, můžu po snídani bonbon?“ „Jaký?“ „Čokoládku.“ „Čokoládku ne, ale můžeš si vzít vitamínový bonbon.“ „Tak dobře, ale hned.“ Což jí nedovolím s tím, že jsme se domlouvaly, že bonbony až po snídani. Reakce - Ty mi nic nedovolíš a řev. Nevšímám si jí. Za chvíli to přejde, ale vybije se na mladší - štípne ho do tváře. Zareaguju: „Tys ho štípla? Okamžitě se omluv.“ - pohladí ho. „Ještě jednou, dostaneš na zadek.“ Starší vyplazuje jazyk a prská. „Chceš na zadek rovnou?“ „Ne.“ „Tak se chovej slušně.“ Začne řvat. Po chvíli přijde, že chce pochovat. Pochovám ji. Za chvíli odchází s tím, že už dobré. Následně vidí, jak mažu marmeládu, okamžitě spustí hysterák, že chce olíznout lžíci (když má dobrý den, normálně si o to řekne). Odpovím, že jsem jí říkala, že na řev nebudu reagovat. Hysterák trvá, teče jí sopel, hystericky řve: „Ty mě, mami, vysmrkáš.“ Odmítám s tím, že to umí a reaguju jen na žádosti, ne rozkazy. Ječí, sopel až do pusy. Nevydržím to a zakřičím, ať se vysmrká. Udělá to s řevem a s řevem pak snídá, dokud za mnou nepřijde, že chce pochovat, čímž se hned uklidní (kdybych ji nepochovala, budu řvat kvůli tomu s komentářem - mami, ty mě nepochováš, což mi zni jako mami, ty mě nemáš ráda a nemám to srdce ji odmítat, protože vidím, že toho má sama se sebou dost a nechci jí brát poslední jistotu, kterou by měla mít - tedy že ji má maminka i přes všechny výstupy stále ráda). Následuje řev, že jí nejdou otevřít bonbony, že zakopla, že mladší stál tam, kam chtěla zrovna jít a nechce ji tam pustit atd., atd. Většinou se po vyřvání zklidní, ale celý den má k řevu blízko. A já nevím, co s tím. Po dobrém se domluvit nejde, po zlém taky ne… Myslíte, že je to jen období? A mám ji v takových situacích ignorovat, být na ni hodnější, nebo naopak přísnější. Mám pocit, že dělám vše z toho a nic není správně.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

kdochcekam
22.5.17 08:30

Co kdybys ji chovala při tom, jak se domlouváte? Ne jenom když potřebuje, ale něco jako pojď sem Andulko, něco si povíme. Pochováš ji a u toho ji hladíš a říkáš, že jakmile posnídáte, půjdete si spolu vybrat bonbónek. A když chce olíznut tu lžíci a potřebuje to tak urgentně, že řve a zapomene na prosím, tak zkus říct: Aničko, tys tak krásně poprosila ale já jsem úplná popleta a asi jsem to ani neslyšela, můžeš ještě jednou prosím? Jinak tě taky olíznu, jako marmeládku. :jazyk: Nenechat se vtáhnout do negace. A nechtít za každou cenu aby poslechla. Když jí teče sopel do pusy, otoč se k ní a řekni klidně: podívej se, máš soplík až k pusince. Nechtěla by ses vysmrkat? Chceš abych ti podala kapesníček? A když jí ho podáváš, tak jí řekni, prosím a ona jistě automaticky poděkuje. Jakmile se zabředne do rozkazů a příkazů, dítě se kousne a je celý den v háji. Jestli nechceš mít doma bojiště, tak nepřikazuj, ale domlouvej se s ní. :nevim:

  • Citovat
  • Upravit
402
22.5.17 08:30

V prvni rade me zaujalo, ze ji das na vyber z bonbonu a pak, kdyz si rekne, tak ji vlastne to rozhodnuti vezmes a rozhidnes za ni. bud ji pak dej ten, co chce nebo rovnou rekni po snidani ti dam vitaminovy (co to proboha je mimochodem) :D

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
402
22.5.17 08:31

S tou marmeladou, kdyz vis, ze ji rada olizne, necekej jaky bude mit den a zda si rekne ci spusti, ale zkus sama, mazu marmeladu, nechces zase oliznout..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
kdochcekam
22.5.17 08:33

@ahhotep to mě taky zaujalo. :-)
ještě zakladatelko, představ si, když teď tak o tom přemýšlíš, že jsi na jejím místě. Něco si přeješ, jsi malá holčička ale dospělý má vždycky nějaké ale. To tě otráví a začneš být protivná a dělat naschvály. Buď k holčičce víc ohleduplná a ona ti to tisíckrát vrátí. Chce olíznout marmeládu: ty jeden mlsoune, pojď taky namazat a pak můžeš olíznout. :nevim: Nemusí snad prosit o všechno. :nevim:

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
22.5.17 08:33

Jak mi vysvětlila chytrá švagrová - chování znamená že je vše oki a tím i to že se vzteká a podobně odpouštíš a může si to zkusit znova.. prý nechovat. poslat do kouta nebo pokojíku. stručně říct co udělalo dítě špatně a až se uklidně ať příjde.. :nevim:
Anonym páč švagrová sem chodí a ne ve všem se ztotožnujeme :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
661
22.5.17 08:34

Ha, ráda si počkám na rady, máme to samý s 5,5 letou :mrgreen: trvá to už od jejích 3 let každej říkal že z toho vyroste, že je to jen období. No zatím nevyrostla… Ale zajímavé je že ve školce se chová normálně.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
kdochcekam
22.5.17 08:34
@Anonymní píše:
Jak mi vysvětlila chytrá švagrová - chování znamená že je vše oki a tím i to že se vzteká a podobně odpouštíš a může si to zkusit znova.. prý nechovat. poslat do kouta nebo pokojíku. stručně říct co udělalo dítě špatně a až se uklidně ať příjde.. :nevim:
Anonym páč švagrová sem chodí a ne ve všem se ztotožnujeme :mrgreen:

To je ale kráva. Myslím si, že dítě potřebuje cítit oporu když tápe ve svých pocitech. A když je mrzuté, zlobí se a neví kudy kam, co jiného, než mámina náruč může pomoci? Posíláním pryč a odháněním v takovém stavu vychová leda neurotika. :zed: :zed: :zed:

  • Citovat
  • Upravit
15120
22.5.17 08:40
@ahhotep píše:
S tou marmeladou, kdyz vis, ze ji rada olizne, necekej jaky bude mit den a zda si rekne ci spusti, ale zkus sama, mazu marmeladu, nechces zase oliznout..

jj to mě taky napadlo. Já se ptám hned preventivně, zda chtějí olíznout lžičku.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15120
22.5.17 08:50
@Anonymní píše:
Jak mi vysvětlila chytrá švagrová - chování znamená že je vše oki a tím i to že se vzteká a podobně odpouštíš a může si to zkusit znova.. prý nechovat. poslat do kouta nebo pokojíku. stručně říct co udělalo dítě špatně a až se uklidně ať příjde.. :nevim:
Anonym páč švagrová sem chodí a ne ve všem se ztotožnujeme :mrgreen:

Já mám nyní velkého vzteklouna v mladsím dítku -4 roky. Když se vzteká, nechám ho tam kde je (doma doslova, venku dle bezpečnosti). Pokud neohrožujme mě či starší dítko, nechám ho být ve svém vzteku. Po chvíli natáhnu k němu ruce (pro nás znamená, že může přiběhnout ke mě a přitulit se) a on se jde pomazlit a přitulit. Když ubližuje mě či sestře a nepřestává i přes mé upozornění, odkážu ho do jiné místnosti, po chvíli se za ním jdu podívat, zda se nechce přitulit.

Nechovat mi přijde divné, dítko se učí zorientovat ve svých emocích i těch jako jsou zlost, vztek apod. A pokud ho budu neustále odmítat v těchto emocích, budu mu jako by říkat, že ho mám ráda jen když…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22.5.17 08:51

Radu nemam, dite mam jeste male. Ale vidim, ze pokud budeme mit rana podobna, tak se rychle zcvoknu :jazyk: Drzim palce, treba ti nekdo dobre poradi. Kazdopadne nebude to trvat vecne :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
19218
22.5.17 08:53

Mě zarazil ten způsob komunikace.
Já bych za prvé asi po snídani bonbn nedovolila a pokud jí chceš dát vitamínový, tak bych jí to řekla rovnou. Až dosnídáš, můžeš si vzít vitamínový bonbon. Ne, že jí na otázku dpovíš „Jaký?“. Tím ji dostáváš strašně do sedla. Kdyby někdo takhle komunikoval se mnou, tak ho mám asi těžce na háku.
To samé s tím soplem. Bych neutírala, když bych se na to nemhla koukat, tak prostě odám kapesník a čekám, až si dítě ten nos otře samo (když už jsem na tom ze začátku trvala).

Na vztekání typu něco mu nejde, zakopl o rozházené hračky a pod, se kluka ptám proč to nejde, zda si myslí, že se to tím křikem samo otevře a zda by nebylo lepší říct si normálně slušně o pomoc, nebo že to mžeme zkusit udělat jinak. Zakopl jsi? Proč? Hračka se výlela na zemi? A jak se tam dostala? Jo aha, ty si ji neuklidil. No, tak to abychom ji asi uklidili, abyjsi o ní zase nezakopl.

U vybíjení se na mladší, se krom toh že trvám na omluvě ptám, jestli by se mu to taky líbilo, kdyby ho malá štípala, tahala za vlasy a pod. případně mu předvedu, jaké to je, když by někdo pošťuchoval takhle jeho. A neustále mu opakuji, že může být rozčílený, a le X za to nemůže, takže ji nemá co ubližovat.

Takové to děsné období, kdy jsem něco nedovolila a on hned kontroval „Nemám Tě rád, nechci Tě, nechci Tě vidět, nechci, abys ti bydlela“ jsme měli 5 měsíců, a zdá se, že to sand už máme za sebou.
Snažila jsem se mu vysvětlovat (když už se uklidnil), že to co říká mámu bolí. A že mu některé věci opravdu nedovolím a přesto ho mám ráda a chci ho vidět, i když o mně ne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Upravit
1111
22.5.17 08:59
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2186
22.5.17 08:59

Nevím proč hned tak urážlivě, to snad není nutný. Měla jsem dceru až v 33 letech, teď je jí už 12, rozhodně jsem neaplikovala metody pevného objetí a podobné blbiny, co jsou dneska in, ale naopak…když něco provedla nebo měla hysterák, tak se šla vyřvat do pokojíčku, chování nepřicházelo v úvahu, proč jako. Byli jsme tak vychovávani i my, z dcery je taky normální děcko. Žádný to ťu ťu ťu ňu ňu ňu, jak se dneska všude řeší, a co pak z toho roste!!! Jsem starší generace, určo si tak připadám, určitě v hodně věcech konzerva, ale pravda je taková, že co dovolí dnešní smradi, jsme si my nedovolili nikdy, tak v tom pokračuju i u holky.

Omlouvám se zakladatelce, jen jsem potřebovala reagovat na tu „krávu“. Protože něco jiného je tápat ve svých pocitech a něco jiného je si prachsprostě něco vyřvávat,,,možná to udělal mladší sourozenec, u bráchy je podobný případ, kdy se jim k 6-leté holce narodilo mimčo,,, zkoušela vše podobně, ale že je starší, tak s ní byla už lepší domluva, po nějakým čase ji to přešlo, když to nefungovalo, žejo, to je jasný.

@kdochcekam píše:
To je ale kráva. Myslím si, že dítě potřebuje cítit oporu když tápe ve svých pocitech. A když je mrzuté, zlobí se a neví kudy kam, co jiného, než mámina náruč může pomoci? Posíláním pryč a odháněním v takovém stavu vychová leda neurotika. :zed: :zed: :zed:
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22.5.17 09:29
@Anik píše:
Nevím proč hned tak urážlivě, to snad není nutný. Měla jsem dceru až v 33 letech, teď je jí už 12, rozhodně jsem neaplikovala metody pevného objetí a podobné blbiny, co jsou dneska in, ale naopak…když něco provedla nebo měla hysterák, tak se šla vyřvat do pokojíčku, chování nepřicházelo v úvahu, proč jako. Byli jsme tak vychovávani i my, z dcery je taky normální děcko. Žádný to ťu ťu ťu ňu ňu ňu, jak se dneska všude řeší, a co pak z toho roste!!! Jsem starší generace, určo si tak připadám, určitě v hodně věcech konzerva, ale pravda je taková, že co dovolí dnešní smradi, jsme si my nedovolili nikdy, tak v tom pokračuju i u holky.Omlouvám se zakladatelce, jen jsem potřebovala reagovat na tu „krávu“. Protože něco jiného je tápat ve svých pocitech a něco jiného je si prachsprostě něco vyřvávat,,,možná to udělal mladší sourozenec, u bráchy je podobný případ, kdy se jim k 6-leté holce narodilo mimčo,,, zkoušela vše podobně, ale že je starší, tak s ní byla už lepší domluva, po nějakým čase ji to přešlo, když to nefungovalo, žejo, to je jasný.

Metoda pevného objetí není dneska IN, jen tak mimochodem. U nás to propaguje pouze jedna konkrétní stařičká bezdětná psycholožka na základě své zkušenosti z patologického manželství, jiní naši psychologové ji důrazně odmítají a v zahraničí se tak nějak všeobecně ví, že jde více o znásilňování dítěte než o prokazování lásky. A vůbec tato metoda nesouvisí s tím, že dítě obejmeme, když potřebuje obejmout, a že naši lásku, přijetí a bezpečí si zaslouží cítit kdykoliv, i tehdy, když zlobí.

Hlášce, že „co si dovolí dnešní smradi, jsme si my nedovolili nikdy“ se jen směju, protože to jsem slýchala i já jako malá, babička to říkala mému tátovi a jsem přesvědčená o tom, že to slýchala i generace před nimi a před nimi a tak dále, a tak dále. A taky si pamatuju, jaké důmyslné lotroviny jsme vymýšleli, hlavně na tom hřišti. Vyrostla jsem v společensky konformní, do práce chodící a daně platící lidskou bytost bez sklony k patologickému chování ;)

Naši mě nikdy neuhodili (v tom šli ve své době opravdu proti proudu). Ale doteď si živě pamatuju, jaký to byl pocit, když babička, „stará škola“, mě na chalupě nechala se jít někam vyřvat. Já jsem ji v tu chvíli potřebovala, ona se mě tímto způsobem zbavila, nebyla tam pro mě, nevěděla jsem, jak za ní mám přijít, byla jsem zmatená, tápala jsem a řvala ještě víc. A všechny tyhle pocity se ve mně zakuklily. Jasně, že jsem se po nějaké době uklidnila, určitě jsem taky v těch dvanácti byla na pohled zcela normální dítě. Ale ty pocity nejistoty si nesu s sebou dodnes. A to nejsou, prosím pěkně, věci, co ti přijde vysvětlit dvanáctileté dítě, to jsou věci, co se usadí a odkrývají až v dospělosti během hlubinné terapie.

Dovolím si v té souvislosti upozornit na to, že ordinace klinických psychologů, psychoterapeutů a vztahových poradců praskají ve švech. A není to tím, že by to bylo „IN“, na to je to stigma „jsem blázen, když chodím k psychologovi“ ještě příliš silné. Je to tím, že pocity nelásky, nízkých sebevědomím, poruchami osobnosti, vztahovou labilitou a podobnými libůstkami trpí neuvěřitelně mnoho dospěláků. Dospěláků, kteří absolvovali povětšinou tu supr čupr staroškolskou výchovu „obejmout? Proč jako?“ a „běž se vyřvat do pokoje“.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama