Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@ngauruhoe píše:
Musim souhlasit s @kdochcekam . Ze zakladajiciho prispevku mam pocit, ze tady nejde o malou tyranku, ale dite zmatene, dost mozna zarlici a v takovem pripade bych mu doprala vic pochopeni, vysvetlovani a ujistovani.
Souhlasím ![]()
@Anik píše:
Nevím proč hned tak urážlivě, to snad není nutný. Měla jsem dceru až v 33 letech, teď je jí už 12, rozhodně jsem neaplikovala metody pevného objetí a podobné blbiny, co jsou dneska in, ale naopak…když něco provedla nebo měla hysterák, tak se šla vyřvat do pokojíčku, chování nepřicházelo v úvahu, proč jako. Byli jsme tak vychovávani i my, z dcery je taky normální děcko. Žádný to ťu ťu ťu ňu ňu ňu, jak se dneska všude řeší, a co pak z toho roste!!! Jsem starší generace, určo si tak připadám, určitě v hodně věcech konzerva, ale pravda je taková, že co dovolí dnešní smradi, jsme si my nedovolili nikdy, tak v tom pokračuju i u holky.Omlouvám se zakladatelce, jen jsem potřebovala reagovat na tu „krávu“. Protože něco jiného je tápat ve svých pocitech a něco jiného je si prachsprostě něco vyřvávat,,,možná to udělal mladší sourozenec, u bráchy je podobný případ, kdy se jim k 6-leté holce narodilo mimčo,,, zkoušela vše podobně, ale že je starší, tak s ní byla už lepší domluva, po nějakým čase ji to přešlo, když to nefungovalo, žejo, to je jasný.
Souhlasím s tebou. Dnešní volnou výchovu tak trochu nechápu.
Já na zadek nedávám, není to naštěstí potřeba ale pokud se začne vztekat že něco chce, nevšímam si ho a on přestane. Naše máma se s námi vůbec nemazlila. Já tohle neznám, nebo ona že bysme dělaly ve 4 letech scény. Jsme 4 sourozenci a prostě jsme poslouchaly
Syn mi dělá scény taky občas, jsou mu teprve dva, ale když se začne vztekat žádné objimani nepomáhá, jen ignorace. Nějaká nerozvaznost a vztekani celý den to bych teda nedala. Uvidíme co mě čeká. Nám teda máma dávala na zadek, ale nepamatuji se že bysme dělaly takové scény u snídaně a po celý den. Zajímalo by mě jak to praktikují mámy více malých dětí, když mají takové období
@vejilka
A co by jsi dělala? Zmlátili dite do bezvědomí?
Některé děti proste jsou komplikovanější. A potřebují v tom pro ne složitém světě duslednehi a zaroccen milujiciho pruvodce, ktery jim pomuze pochopit a naučit se fungovat.
@Svistice píše:
@vejilka
A co by jsi dělala? Zmlátili dite do bezvědomí?
Některé děti proste jsou komplikovanější. A potřebují v tom pro ne složitém světě duslednehi a zaroccen milujiciho pruvodce, ktery jim pomuze pochopit a naučit se fungovat.
Hele já nemám ráda fyzické tresty, fakt ne. Neříkám že v budoucnu třeba na pr.el nedám, ale záleží na situaci. Těžko říct co bych dělala mít to každý den
Malej má taky vzteklé období a já jsem se prostě naučila vypnout a nevnímat ho. Já mu ani neustupuju. Když už sladkost dostal a chce další, nedám mu i kdyby měl řvát furt. Nenapadlo by mě ho objímat kvůli tomu že má nervy.Je pravda, že jsem ho zkoušela brát do náruče a dávat pusu ale bez efektu
Když se vzteka tak že začne ublizovat fyzicky druhému pošlu ho do pokoje a on než tam dojde tak se uklidní. Už ani neřvu, vím že to nemá stejně cenu a akorát by mě pak bolelo v krku
Ale nevím co budu dělat jestli bude mít takové chování ve 4 letech. Naše máma dělala to, že když jsme si různě vymýšlely že třeba jíst nechceme a chceme bonbon, tak nám vzala talíř a bylo to.My ale si tohle nedovolily. Mamka taky třeba neměla náladu s každým dítětem řešit zvlášť jeho období špatné nálady. Já bych fakt chtěla vědět, jak to řeší mámy více dětí, tohle období vzdoru. Zajímá me to
@vejilka Ja mam deti 2 a 4 roky. Kazdy si hleda sve misto pod sluncem vlastnim zpusobem, umernym veku. Ctyrletak je dost horší v tom, ze uz je dost chytrý v tom, použít proti tobě mnohem sofistikovsnejsi argumenty a klidne „zbrane“ rodicu.
Nezbývá než vydržet, byt důsledný, vysvetlovat, mluvit, mit jasna pravidla. A doma na vecer mit hodne cokolady nebo vína. Pocitam, ze jé to beh na dlouhou trat, ktery skonci az deti vyletnou z hnizda.
@Svistice píše:
@vejilka Ja mam deti 2 a 4 roky. Kazdy si hleda sve misto pod sluncem vlastnim zpusobem, umernym veku. Ctyrletak je dost horší v tom, ze uz je dost chytrý v tom, použít proti tobě mnohem sofistikovsnejsi argumenty a klidne „zbrane“ rodicu.
Nezbývá než vydržet, byt důsledný, vysvetlovat, mluvit, mit jasna pravidla. A doma na vecer mit hodne cokolady nebo vína. Pocitam, ze jé to beh na dlouhou trat, ktery skonci az deti vyletnou z hnizda.
To asi jo
sama se bojím co mě ještě čeká ![]()
Děti do určitého věku prostě nedokáží ovládat svoje emoce, z čehož jsou samy dost nešťastné a ze vzniklé vztekací scény jsou kolikrát stejně v prd*eli jako rodiče. Odpírat jim v takovém okamžiku objetí, pro které si přijdou, je pro mě nepřijatelné
A rozhodně to neznamená, že je všechno ok a zapomenuto, naopak právě v tu chvíli je čas na to si promluvit, vysvětlit a napravit, co se nepovedlo atd.
@Svistice píše:
@vejilka Ja mam deti 2 a 4 roky. Kazdy si hleda sve misto pod sluncem vlastnim zpusobem, umernym veku. Ctyrletak je dost horší v tom, ze uz je dost chytrý v tom, použít proti tobě mnohem sofistikovsnejsi argumenty a klidne „zbrane“ rodicu.
Nezbývá než vydržet, byt důsledný, vysvetlovat, mluvit, mit jasna pravidla. A doma na vecer mit hodne cokolady nebo vína. Pocitam, ze jé to beh na dlouhou trat, ktery skonci az deti vyletnou z hnizda.
Jj, flaška vína nejlepší kamarád při večeru. ![]()
@vejilka
Ono taky naše rodiče a prarodiče dost zapomínají a možná i my, všichni mají tendenci vytěsňovat to horší a pamatovat si jen to lepší.
Říkala mi teta, že fakt nechápe, že její děti byli divoký, ale vždycky poslechli. A takhle s nima diskuzi nevedla. Živě si vzpomínám, jak honila bratrance po baráku s koštětem a řvala na něj a moje máma jí říkala, že je to tím, že furt s nima diskutuje a nedokáže jim nic přikázat. ![]()
My jako rodiče už taky zapomínáme, jak se starší choval ve věku mladšího a vlastně to považujeme za hezké období. Zpětně si říkám, že nevím, proč jsem z toho byla tak hotová.
@Svistice
Chytrost starších je brutální. Minule jsem mu za něco hubovala a on na mě: jestli na mě budeš ještě křičet, tak budu žalovat babičce. Já myslela, že ho přerazím.
@Svistice píše:
Ale nesmí se to přehnatKdyž dám víc jak jednu skleničku, tak pak v noci spím jak pařez a neslyším děti a vstávání v šest ráno pak taky nic moc.
My máme jednu na dva dny, já taky dám max. skleničku. Chodím do práce a jsem po nocích, kdy mrňousovi rostou zuby trošku nepoužitelná. ![]()
@Svistice píše:
@Janina81 Ano, máš naprostou pravdu. Člověk má tendenci pamatovat si jen ty lepší věci a horší vytěsnit. Taky ta období, kdy to s dětma je brutál jsou jen období, relativně krátké časové úseky (týdny, měsíce) - samozřejmě když se nacházíš v tom blbém úseku, tak nevidíš to světlo na konci tunelu (nebo nevíš, za jak dlouho se objeví) a je to pro tebe depresivní, protože není úniku. Před kolegou na přesdržku utečeš, partnera pošleš do práce nebo na pivo, ale to dítě zvlášť když má své dny) nikam neudáš.A dvouleté dítě umí povětšinou jen řvát, dupat nohama, válet se, destruovat sebe či okolí nebo dělat co se nesmí a tlemit se u toho od ucha k uchu a čekat, co na to rodič. Čtyřleté má velmi solidní slovník, ale ještě úplně nechápe důsledky svých slov, má v malíčku schopnost nápodoby, umí analyzovat situace, dokáže volit účelově prostředky, manipulovat.
Takže odměnou na nedovolení mu švindlovat u hry nepuštění x-té pohádky je Ti krom toho vztekání ještě jako bonus slovní průje na téma „Jsi ošklivá máma, nemám Tě rád a nechci, aby si tu s námi bydlela.“ Výborná je také, když Ti dítě nastaví zrcadlo. Věta „Takhle se mnou nebudeš mluvit, protože není hezké se takhle k dětem chovat“ (jen slovo maminka nahradil slovem děti), byla taky boží. Prostě miláček.
U nás to jednou, ještě před příchodem sourozence tak vygradovalo, že říkal: a já tě vůbec nechci, nechci s tebou bydlet, tak jsem mu šoupla boty do ruky a říkám: tak si běž. Vztekle sbalil boty a odcházel. Jen co zabouchnul dveře, tak slyším řev… A od té doby to neudělal.
Od příchodu sourozence, resp. tak od 10. měsíce mladšího, který vyžaduje víc a víc pozornosti, je víc citlivý. Jednou jsem mu vzala něco s čím házel a schovala to. Začal na mě hudrovat: proč jsem to udělala a bla bla bla… Tak mu říkám: protože jsem zlá maminka… A on na to hystericky: neeee, ty nejsi zlá, jsi moje hodná maminka. ![]()
No čumáčci.
Nevím si rady s 11 měsíčním synem. Měsíc je strašný nervák, když mu něco nedovolím nebo nedám že si s tím nesmí hrát nebo u přebalování prostě začne hystericky řvát, plácat mě rukama, kopat nohama o zem, jak se v těchto chvílích zachovat? mám ho nechat vztekat? u přebalování nebo oblékání to udělám co nejrychleji a třeba mu dám nějaký předmět co nezná do ruky, ale někdy ani to nezabere. také je celkově hrozně neklidný co se týče spaní, od malinka je tedy zvyklí že ho uspáváme nošením na ruce a pak ho odložíme do postýlky, ale někdy jen co ho položíme se vzbudí a začne zas řvát, v noci se s pláčem a křikem budí třeba každou hodinu, někdy stačí ho chvilku pochovat a zas spí, když to nezabere dám prsov kočárku se také pořád vrtí, poplakává a přitom spí. máte některá zkušenost? dá se v tomto věku nějak odnaučit to uspávání na ruce krom toho že bych ho nechala vyřvat? zkoušela jsem mu číst, hladit, a prostě si to nošení stále vynucuje tak třeba vydržet do doby kdy bude rozumět a vysvětlit? děkuji