Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Plačtivá holčička téměř tříletá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.5.17 23:38
Mám také zkušenosti u syna, i když trochu jiné. Od malička hrozný mamánek, na kluka přecitlivělý až moc. Nešlo s tím dělat nic moc. Pláč při různých situacích. Postupně ale začal získávat sebevědomí ve škole a tak. Myslím, že je to jen lepší. Prostě je to asi taková povaha. Co jsem tak vypozorovala tak utěšování nepomáhalo vůbec snad naopak. Tak jsem ho nechala. 
Přeji ať je to jen takové období a zlepší se to. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.5.17 23:39
Třeba: „Popletko, nečmárej těm omalovánkám přece na obal, ale spíš si je otevři a hezky tam vymaluj ty obrázky. A já se na ně pak podívám a zase tě moc pochválím, jak jsi je vymalovala.“, nebo „Aničko, neházej přeci tím zajíčkem, to by ho bolelo, raději si ho dej hezky do kočárku a povoz ho ať je mu hezky“. Ale už jsem jí jakoby řekla, že něco nemá dělat, není to co dělá jako z mého pohledu správně a tak už jsou slzičky.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.5.17 23:42
@Mína47 píše:
Mám také zkušenosti u syna, i když trochu jiné. Od malička hrozný mamánek, na kluka přecitlivělý až moc. Nešlo s tím dělat nic moc. Pláč při různých situacích. Postupně ale začal získávat sebevědomí ve škole a tak. Myslím, že je to jen lepší. Prostě je to asi taková povaha. Co jsem tak vypozorovala tak utěšování nepomáhalo vůbec snad naopak. Tak jsem ho nechala.
Strašně moc moc Vám děkuji za reakci. Jelikož jsem si úplně uvědomila, jak máte asi pravdu. Ona je nesmírně hodná, nesmírně šikovná (jen pohybově ne, to je fakt motovidlo a pozadu asi), ale je prostě jiná. Jako nemá žádnou poruchu, to ne
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.5.17 23:44
@Mína47 píše:
Mám také zkušenosti u syna, i když trochu jiné. Od malička hrozný mamánek, na kluka přecitlivělý až moc. Nešlo s tím dělat nic moc. Pláč při různých situacích. Postupně ale začal získávat sebevědomí ve škole a tak. Myslím, že je to jen lepší. Prostě je to asi taková povaha. Co jsem tak vypozorovala tak utěšování nepomáhalo vůbec snad naopak. Tak jsem ho nechala.
Ale… Bude proste jako já. Citlivá, je taková ustrašená jako jsem byla já,… Často si říkám, že asi bude jako já. Nechci se tu rozepisovat jaká, ale… No prostě
- Citovat
- Upravit
22.5.17 23:56
Určitě to bude tou povahou. Jako někdy plakal, že táta musí do práce a podobné nesmysli, to kdybych tu vypsala všechny situace 
Přitom je jinak šikovný. Jednou jsem se na to jen tak ptala dětské psycholožky a ona řekla, že jediné co může poradit je zkoušet stále nové situace. Syn právě není takévý ten kluk co se zajímá o zbraně, bojování - to ho nikdy nebavilo. Prostě je citlivější a klidnější povahy. Ve škole nikdy nezlobí 
Určitě taková bude i tvoje holčička a mě pak někdy přišlo jestli to i třeba trochu nepřehrává
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.17 00:04
Tak to jsme asi stejné, nemusíš rozepisovat, naprosto zozumím. Mě je také jasné po kom syn tu povahu má. Naštěstí tam zapracovaly i dobré geny po tatínkovy, tak myslím ze to nebude tak hrozné s tou přecitlivělostí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.5.17 08:33
@Mína47 píše:
Tak to jsme asi stejné, nemusíš rozepisovat, naprosto zozumím. Mě je také jasné po kom syn tu povahu má. Naštěstí tam zapracovaly i dobré geny po tatínkovy, tak myslím ze to nebude tak hrozné s tou přecitlivělostí
Ja jako nejsen nastesti takova cita, ze bych se kuli vsemu nastvavala, byla hned kuli vsemu smutna, vse prehnane moc resila.
No, ale ona bude proste takova krehka jako ja.
- Citovat
- Upravit
23.5.17 09:17
Mam dve deti a obe jsou citlivky.maji po kom.syn ted 8 let byl v batolecim veku uplne silene citlivy naprosto vsechno ho vykolejilo, ale cim starsi tim je to lepsi.
Dcera 2 3/4 je taky citlivka. Vcera napr. byly se synem na zahrade hrali si na pisku a kdykoliv syn vzal nejakou hracku zacala hned pistet. Nebo kdyz se ji vzdálí a nevidi ho. A samozrejme kdyz ji nekdo neco zakaze u me uz si zvykla ale treba kdyz ji to rekne deda nebo babicka. Snazim se slova, co zacinaji na ne nahradit jinymi.????vyrostou z toho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.5.17 10:09
@petra79 píše:
Mam dve deti a obe jsou citlivky.maji po kom.syn ted 8 let byl v batolecim veku uplne silene citlivy naprosto vsechno ho vykolejilo, ale cim starsi tim je to lepsi.
Dcera 2 3/4 je taky citlivka. Vcera napr. byly se synem na zahrade hrali si na pisku a kdykoliv syn vzal nejakou hracku zacala hned pistet. Nebo kdyz se ji vzdálí a nevidi ho. A samozrejme kdyz ji nekdo neco zakaze u me uz si zvykla ale treba kdyz ji to rekne deda nebo babicka. Snazim se slova, co zacinaji na ne nahradit jinymi.????vyrostou z toho.
Presne, proto ji to rikam, tak mile a nabidnu ji jinou noznost. Ale „ne“ proste znat a respekovat musi umet.
- Citovat
- Upravit
27.5.17 22:06
@Mína47 píše:
Mám také zkušenosti u syna, i když trochu jiné. Od malička hrozný mamánek, na kluka přecitlivělý až moc. Nešlo s tím dělat nic moc. Pláč při různých situacích. Postupně ale začal získávat sebevědomí ve škole a tak. Myslím, že je to jen lepší. Prostě je to asi taková povaha. Co jsem tak vypozorovala tak utěšování nepomáhalo vůbec snad naopak. Tak jsem ho nechala.
To mi pripomnelo spoluzaka na zakladce, taky brecel co chvili, kdyz mu neco neslo nebo dostal horsi znamku. Vydrzelo mu to asi do 5.tridy. V 6. se myslim s nekym vsadil nebo nejak dohodl, ze uz to delat nebude a fakt prestal nektere deti jsou holt citlivejsi. Ale zakladatelky holcicka z toho snad vyroste drive, spoluzak byl extrem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Máte někdo zkušenost? Naše téměř tříletá holčička je řekla bych až dost plačtivá. Rozpláče se když se jí řekne aby něco nedělala, nebo když se jí řekne aby něco udělala. A to jí to říkáme normálně, mile se slovem prosím. Ne že by jsme na ní řvaly. Třeba jí řeknu mile aby něco po sobě prosím uklidila a ona to neudělá, tak jí to mile zopakuji a ona se rozbrečí. A to kdybych zvedla hlas, to by teprv bylo… V poslední době řeší, že když něco nechce, uteče se schovat a když jí tedy požádám podruhé, rozbrečí se. No a když se jí řekne, aby něco nedělala „Aničko, nedělej to prosím“, tak se rozbrečí rovnou.
Nějaké tipy co s tím dělat a co s tím rozhodně nedělat? Díky