Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dítě zamlouvá svoje emoce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
24.4.24 16:53
@terien píše: Více
Asi by mi stačilo, kdyby prostě jenom plakala, nebo se vztekala, mlátila kolem sebe, ale tohle odvádění pozornosti z její strany, mi přijde prostě zvláštní, netypické a přemýšlím, jestli to není nějakým naším chybným přístupem/chováním k ní 
- Citovat
- Upravit
24.4.24 16:54
@Anonymní píše: Více
Twl jsou ji 2! Ty ji přestaň pořád něco hustit do hlavy, nutit ji se omlouvat a prostě ji obejmi. Halt to není robot, ale dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
celkemspokojena
24.4.24 16:57
@Anonymní píše: Více
Stejně tak by stačilo, kdybys ji jenom objala a neměla potřebu pojmenovávat její emoce 
Navíc, jak můžeš vědět, že cítí zrovna lítost? Třeba cítí vztek nebo smutek 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.4.24 17:02
@celkemspokojena píše: Více
To jsem dělávala dřív, ale ona potřebuje konejšit, povídat si, při pouhém objímání mě během chvilky odstrkuje, pořád opakuje svoji momentální frázi a pláče čím dál víc
- Citovat
- Upravit
24.4.24 17:03
@Anonymní píše: Více
Už z toho příspěvku jde vidět, že jsi na ní extra orientovaná a náročná.
Sama víš, že toho ve dvou letech zvládá docela dost.
Možná ji něčím přetěžuješ a ona na to ještě emočně není zralá, tak prostě řekne cokoli ji napadne o čem si myslí, že pomůže hlavně tobě, protože u vás jde vidět, že na vše očekáváš reakce a pestujes v ní sluníčkové nastavení.
Tlak ve smyslu reaguj, ale pouze tak, jak chci já.
Dej ji chvíli pokoj a nech ať se projeví po svém, ne po tvém. Zbytečně to zkoumáš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.4.24 17:03
@terien píše: Více
Já ji objímám, ale mlčení na ni nefunguje, potřebuje odezvu, jinak naléhá čím dál víc a dostává se do ještě většího pláče
- Citovat
- Upravit
24.4.24 17:05
@Anonymní píše: Více
Tak ji nech, ať se vybrečí. Co jí pořád potřebuješ dirigovat. Ty tvoje psychologický rozbory na ni fungují ještě míň.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.24 17:09
@Anonymní píše: Více
Většina děti potřebuje cítit hlavně bezpečí, z tebe cítím úzkost a prenašíš to na ni už jen tím, jak pořád pojmenováváš co cítí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.4.24 17:11
@Trojlístek píše: Více
Děkuji, takhle mě nenapadlo nad tím přemýšlet, jen u nás není běžný český model, kdy jsem s ní doma jenom já, pracuji na živnost, kterou jsem prakticky nepřerušila, takže s manželem máme péči o ni celkem rovnoměrně rozdělenou Ona je tím, kdo vyžaduje neustálou reakci, mlčky ji jenom hladit, vůbec nepomáhá, vydrží opakovat hodně dlouho, čímž se dostává do větších a silnějších vzlyků, v tomhle směru je víc po manželovi, toho je proti mně všude plno
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.4.24 17:14
@terien píše: Více
Asi je to můj problém, že nejsem schopná ji nechat hodinu vybrečet, na to teda opravdu nemám povahu
- Citovat
- Upravit
24.4.24 17:15
Vůbec nechápu, jakou reakci by sis v jejím věku v dané situaci představovala? Nemyslím to nijak zle, jen by mě to opravdu zajímalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.4.24 17:18
@ivašot. píše: Více
Jak jsem psala, kdyby brečela, vztekala se, mlátila/kopala kolem sebe, tohle znám jako chování dvouleťáka, ne že jako dospělák začne odvádět pozornost Tohle mi třeba dělala babička jako malé a nesnášela jsem to, tak asi karma 
- Citovat
- Upravit
celkemspokojena
24.4.24 17:20
@Anonymní píše: Více
Tak jí klidne něco uklidňující říkej, ale nech být ty emoce
I spousta dospělých má problém se svými emocemi (neříkám, že je to správně, ale prostě to tak je) a ty chceš po dvouleté, aby adekvátně reagovala, to musí být hrozně velký tlak.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Moc nevím, jak přesně pojmenovat problém, se kterým si vůbec nevím rady. Dvouletá dcerka krásně mluví ve větách, v pohodě se s ní domluví cizí, rozumí a chápe, když po ní něco chceme (podat, odnést, ukázat, atd.), zvládá už i nočník, jen se ještě neumí bez pomoci zpátky obléknout, má oblíbená jídla i písničky, je hodně veselá a často se nahlas směje. Jak ale dojde na negativní emoce, tak se v ní vůbec nevyznám, uvedu příklad: O víkendu dostala větrník, na který si pak druhý den omylem šlápla, až prasknul, najednou obrovský pláč, tak jsem k ní šla a říkám: „já vím, že jsi nechtěla a je ti to líto“, ale ona vzápětí to jakoby začne zamlouvat a v tom obrovským pláči začne: „sluníčko svítí, no, venku, svítí, podívej“ a u toho dál vzlyká a pláče, pořád ji objímám a snažím se jí vysvětlit, že ten pocit je lítost a chápu ho, ale ona prostě dál se srdceryvným pláčem „no, sluníčko venku, svítí“
Tohle dělá, i když nám omylem ublíží (třeba dá v zápalu hry ránu hračkou do hlavy, dupne na ruku), ozvu se „au, to mě bolelo“ a ona začne natahovat: „nebolelo to, nebolelo“, tak odpovím, že bolelo a měla by se omluvit, ale ona se rozbrečí a spustí: „nebolelo, sluníčko nesvítí, je tma, no, nesvítí“ 
Je tohle normální a děti se jenom ty svoje emoce učí rozpoznávat, nebo děláme někde chybu? Nikde jsem totiž na tohle nenarazila a ani nevím, že by to někdo z dětí v rodině dělal 
Radši anonymně a děkuji za rady 