Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vyznat se ve svých emocích, umět je pojmenovat, natož ovládat, je letitý proces.
To dítě je úplně normální. Stačí ho obejmout, být s ním. Slovně podpořit úměrně věku. Mám taky dvouleté dítě, které mluví v souvětích. To ale neznamená, že se vyzná v emocích a dokáže o nich vést rozprávku.
Promiň, jsi praštěná, máš na ni naprosto neadekvátní nároky. Jestli teď nemá problém, vypěstuješ jí ho. Zkus se porozhlédnout po nějaké literatuře.
@Anonymní píše: Více
Je to zvláštní u tak malého dite, ale zřejmě se tak sama uklidňuje. Nechce být smutná, nechce prožívat prožívat emoce. Já bych se ji přizpůsobila, řekla bych, ze větrník koupíme nový a má pravdu krasne svítí sluníčko. Pokud by mě omylem bouchla v zápalu hry, tak bych maximálně řekla au, dávej trochu pozor, ale urcite bych si nevynucovala omluvy. Omlouvat se dite učí nejlépe napodobou, já se mu omluvím, priste ono mě, protože pochopí, ze se to tak děla. Myslím, ze každý potřebuje utěšit trochu jinak, někdo chce pocity prožívat, někdo na ne chce zapomenout..
@Alušáček píše: Více
Nejspíš to bude coopingová strategie přejatá od jednoho z rodičů, kterou nevědomky používáme, když jsme v nějakém presu, nepohodlí, cítíme se ohroženi, něco nás bolí..
Dvouleté dítě není schopno rozlišovat, natož ovládat emoce. Přesně jak píšeš, kopíruje okolí, přejímá, učí se vyznat v situacích.
Tady nejspíš matka něco dítě nevědomky naučila, ale chce pak po něm něco úplně jiného. Má představu, jak se má dítě cítit, jak reagovat. Dítě je zmatené, může plakat i tohoto důvodu.
@Trojlístek píše: Více
Mám pocit, že my to děláme dobře, a proto žádám o radu?
Vůbec mě neznáš, jsem introvertní, mám ráda svůj klid a ticho, nejradši jsem, když dcerka chvíli mlčí, neptá se pořád dokola „co to je?“ a válíme se spolu po zemi, opravdu nemám potřebu všechno komentovat, musím se až smát, protože třeba u pediatra v čekárně jsem šťastná, dcerka si tam většinou najde někoho na svoje dotazy a já mám od ní chvilku klid ![]()
@ambruše píše: Více
Jenže chlácholení, že koupíme nový, na ni nefunguje, zacyklí se ještě víc, proto tuhle strategii už nepoužívám, jí pomáhá se vybrečet, říct nám, co se stalo a pak navázat něčím pro nás netypickým, ale jak tu někdo psal, pro ni je to nejspíš způsob uklidnění ![]()
@Kryptozoo píše: Více
Manžel určitě ne, ten to jako dítě nesnášel a babičky moc hlídací nejsou, jezdí k nám na návštěvu, ale třeba na odpoledne si ji nevezmou, teda neberou si žádná svoje vnoučata a to jsou i mnohem starší než naše dcerka. Děkuji za komentář k zamyšlení ![]()
@Alušáček píše: Více
Děkuji za tenhle podnětný příspěvek, opravdu to bude její způsob uklidnění, kdy se vrátí do nějaké svojí jistoty
Jsem ráda, že se mi nakonec dostalo i pár „neútočných“ rad, kde není nutný psychologický rozbor mojí osoby, aniž by mě dotyčný znal ![]()
@Lojzísek píše: Více
Opravdu je tohle nutné? Nečekám, že pochopí a pojmenuje svoje emoce, na to jsem se ani v úvodním příspěvku neptala, tak proč mě hned označovat za praštěnou? ![]()
@Lojzísek píše: Více
Tohle mě pobavilo, jak dítě pouze přejímá a zrcadlí reakce z okolí, opravdu neznám nikoho z dospělých, kdo se ve vzteku válí, nebo ječí a jejich děti to v nekomfortních situacích dělají zcela běžně, ale tohle jsem ji zcela určitě nevědomky naučila já ![]()
@terien píše: Více
Meleš úplné pitomosti, pojmenovat dvouletém dítěti emoce, které cítí, je úplně normální rodičovská technika a spoustě dětem fakt pomáhá (mojí dceři třeba extrémně, vysloveně to vyžaduje).
Tys tady tuhle někomu radila fackovat šestileté dítě, takže sama první bys měla mlčet a šoupat nohama a nekritizovat výchovu zakladatelce.
Příspěvek upraven 25.04.24 v 19:14
@Anonymní píše: Více
Myslela jsem strategii úniku. A ano, takhle malé dítě se učí především nápodobou a pozorováním okolí (nikde jsem nepsala, že je tento způsob učení výlučný). O emocích to platí dvojnásob. Že zrcadlí rodiče, je zcela běžná věc, které se jen tak nevyhne. Pokud se dobře bavíš, otevři nějakou vývojovou psychologii, to se teprve budeš smíchy za břicho popadat. Vhledem k tomu, jak komunikuješ, usuzuju, že s Tebou debata nemá smysl.
@Lojzísek píše: Více
A jakou komunikaci očekáváš od člověka, kterého označíš za praštěného a ještě v kontextu, který vůbec nebyl předmětem dotazu? ![]()
@Anonymní píše: Více
Dobře, pardon, Tvoje nároky na dvouleté dítě jsou „praštěné“.
A opravdu si myslím, že její strategie úniku ze situace, kterou používá, plyne z jejího primárního okolí, rodiny, nebo s určitým chováním v rodině souvisí.
Příspěvek upraven 25.04.24 v 17:17
@Liberalissima píše: Více
Já si budu psát, kam budu chtít, jdi si moderovat někoho jiného ![]()
Ještě mě napadá.. Už jsem se v okolí mnohokrát setkala s tím, že dospělí záměrně odvádějí pozornost dítěte, aby „vybruslili“ z určité situace - dítě brečí, vzteká se.. Jedna moje známá (starší paní), to dělá naprosto cíleně. Dítě se např. vzteká, že nemůže mí zmrzlinu, a ona řekne: „Koukej, tamhle letí čmelák“. Nedělá tohle někdo z blízkého okolí dítěte?