Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Divné chování neteře
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
21.8.22 08:54
@Kelliee píše:
Nemusí to znamenat nic ( citlivá v pubertě), nebo všechno ( domácí násilí).
Nestourala bych se v tom víc než přátelský rozhovor se sestrou, při kterém bych poukázala na neterino chování. Neteř bych dál zvala k nám a dál se snažila o to, aby se jí u nás líbilo. A prostě pozorovala a naslouchala.
Já bych se hrozně bála toho, že nějakou hrou na psychologa, informováním OSPODu a vyslýcháním švagra bych to celé pos.ala a vztahy v rodině by šly do háje.
Přesně tak – nechápu, jak někdo vůbec může navrhnout vyptávat se švagra, nic horšího už by zakladatelka udělat nemohla.
Stejně tak výhrůžka sestře “tak já se zeptám tvého muže”… 
I kdyby se lekla a něco přiznala, povede to jen k omezení kontaktů a narušení důvěry.
Tohle amatérské hraní na psychology je v podobných situacích vždycky špatně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.22 09:00
Tohle se blbě diagnostikuje vůbec, natož na dálku. Jako, některé děti - a hlavně ty umělecky nadané - v pubertě prostě vážní a zajímají se o depresivní věci. To slzející oko kreslí všichni, taky jsem kreslila, je to pěkný motiv.. Nikdo mi neubližoval. To samé posun k tužce a monochromatické kresbě - to je prostě jádro umění. 
Takže pak bych se spíš zeptala sestry (manželky švagra), jestli je u nich všechno v pořádku - je možné, že to skřípe a jejich dcera to vnímá citlivěji. Prostě mi přijde lepší vyzpovídat dospělého - a pokud tam je nějaké týrání, tak o tomu bude vědět taky (nebo to na něm bude vidět, když se člověk zaměří: nervozita, změna chování) - než ješte druhotně traumatizovat dítě psychologem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.22 09:05
Zkus zavolat na Rodičovskou linku (je pod Linkou bezpečí). Určitě bych to nenechala být.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.8.22 09:09
@Tomie píše:
Tohle se blbě diagnostikuje vůbec, natož na dálku. Jako, některé děti - a hlavně ty umělecky nadané - v pubertě prostě vážní a zajímají se o depresivní věci. To slzející oko kreslí všichni, taky jsem kreslila, je to pěkný motiv.. Nikdo mi neubližoval. To samé posun k tužce a monochromatické kresbě - to je prostě jádro umění.
Oběť domácího násilí ti nic neřekne nebo to popře. Stydí se za to, myslí si, že za to může sama. Kolikrát i když někdo zavolá policajty, tak se nic nezmění, protože oběť oznámení stáhne nebo ho nepodá. Vůbec to není tak jednoduché, jak se zdá. Násilí se potom ještě stupňuje. To by se jí sama sestra musela s něčím svěřit, ale i tak je lepší jí odkázat na odborníky, protože je to dlouhá cesta se připravit k odchodu. Co s tím udělá OSPOD, policie? Nic, když oběť sama nechce.
- Citovat
- Upravit
21.8.22 09:13
@poučená píše:
Udat svoji sestru na ospod, no potěš! To snad ne.
Neříkám, že ospod je v tomto případě správné řešení, ale když bys fakt věděla, že se u nich doma něco děje, třeba, že muž bije ženu, zamyká ji doma, bere jí peníze, tak bys k tomu přistupovala takhle, jako, že je to udání a špatně? Dopr*ic, pak nemá být tolik týraných lidí a dětí, když lidi furt myslí na tohle řešení a podobná jako na špatnost!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Stará známá
21.8.22 09:14
V prve rade bych si sama sypala popel na hlavu -,,Odpoledne jsme se s manželem hrozně pohádali, dost na mě křičel a i já jsem po něm něco štěkla,, - hrozne se pohadat nejen pred detmi, ale pred neteri, ktera je u vas na navsteve, fakt neni v poradku.
Ad,,Reakce mojí neteře mě ale dost zaskočila. Po hádce jsem ji nalezla ubrečenou v dětském pokoji, navíc se dost třásla. Dost jsem se vylekala, bála jsem se, jestli jí něco nebolí, a proto jsem začala vyzvídat, co se stalo. Po nějaké chvíli z ní vylezlo, že na mě strejda křičel, a ona se bála, že mi ublíží,, - zrejme se jeji rodice take hadaji a to, ze se bala, ze ti muz v hadce ublizi se mi nezda uplne divne. Uz neni mala, vi, ze lide v hadce mohou reagovat ruzne, nevyvozovala bych z toho nutne, ze u nich doma probiha domaci nasili.
Asi bych si s ni popovidala o tom, co se stalo, o tom, ze se dospeli obcas pohadaji a ze te mrzi, ze tomu byla pritomna a o tom, ze te zaskocila jeji reakce a ze mas obavy, jestli je u nich vse v poradku a ujistila ji, ze za tebou muze kdykoliv prijit.
Udavani na ospod v teto situaci mi prijde uplne predcasne a silene.
- Citovat
- Upravit
21.8.22 09:14
Ty uslzené oči, tužka atd. u nás také letí 
Přišla s tím starší, půjde do sedmičky a jde do puberty 
Je fakt strašně fajn a bezproblémová, ale emoce jdou nahoru a dolu.
Já to tu píši opakovaně, jsem celkem flegmatik a spousta věcí mi je jedno. Ale ze zvyšování hlasu mám husí kůži. Beru to jako agresi. Nesnášela jsem to už jako dítě. A když jsem byla přítomna nějakého verbálního konfliktu, dělala jsem to samé, co Tvá neteř. Úplně si pamatuji ten pocit „hlavně se nesmím rozbrečet“ (ve škole). Mno, moje dcera to nedává a rozpláče se. Za 5 minut dobrý 
Já jsem z toho vyrostla. Jinak - já jsem měla pubertu hodně na pohodu. Ale uvnitř 
Mně by tenkrát pomohlo, kdyby se mnou někdo hodně a hodně mluvil. A to jsem si myslela dlouhé roky, ale posledních 15 let mé dospělosti jsem dospěla k tomu, že je to odcamcaď pocamcaď. Že sice mluvit ano, ale netočit se v kruhu. A vůbec - jak starší dcera přišla do puberty 
Ona pláče a stahuje se do sebe a do pokoje a píše a kreslí spoustu deníků a mi dopisy 
a pro dospělého člověka to jsou banálnosti a kolikrát legrační..ale nejsou, jsou to emoce, chci se s ní o nich bavit, ale zároveň jí dát tu zpětnou vazbu, jak jsou problémy relativní. Na doporučení zde jsem pořídila úžasnou knížku https://www.dumknihy.cz/neboj-neboj?… Koupila jsem to mladší, ale čteme to společně, fakt je to zajímavě udělané, strachy, nejistoty, obavy..
PS: Zrovna nedávno jsem se dostalo pracovně do situace, kdy na mě někdo vulgárně pokřikoval. Jsem si to v hlavě ihned spojila s tím, jaký to mám vlastně krásný život, že se mi to stalo co bych na prstech rukou spočítala. Ale uvědomila jsem si právě, že mi vadí i to, když jsem té verbální agrese i jen přítomná. A nemusí to být jen ta forma - vulgarita, ale i intenzita, kterou vnímám jako agresivní.
Edit: Uslzené oči tužkou, ten motiv jsem milovala už já.. a teď de javu, mám je doma zase.. obě mé děti rády kreslí, mno, mají být po kom, já i tatínek také.. a starší dostane k vánocům nějaký kurz kreslení, aby se jí rozšířily obzory
Příspěvek upraven 21.08.22 v 09:19
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.22 09:15
Mám zkušenost, že oběť DN řekne, ale nesmí se clovek ptát mezi dverma nebo po telefonu. Na to musí být klid a bezpečné místo. Své sestry bych se klidně vyptala, ale musela bych si to připravit. Ony se o tom někdy jen nechtějí začít, protože se bojí, že by to nikdo nevěřil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.22 09:16
@annlady píše:
Neříkám, že ospod je v tomto případě správné řešení, ale když bys fakt věděla, že se u nich doma něco děje, třeba, že muž bije ženu, zamyká ji doma, bere jí peníze, tak bys k tomu přistupovala takhle, jako, že je to udání a špatně? Dopr*ic, pak nemá být tolik týraných lidí a dětí, když lidi furt myslí na tohle řešení a podobná jako na špatnost!
Tak jasně… KDYŽ BYS FAKT VĚDĚLA.
Ale tady fakt nevíme, že?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.22 09:16
@stock píše:
Když je svagr fajn, tak si s ním o reakci jeho dcerky popovidej. Možná se Ti dostane vysvětlení.
probohoha, jen to ne, jestli je to magor a domácí násilník, může začít sestře šetřit na zuby, které jí vymlátí za trest
zatím nejlepší rada je zavolat na linku důvěry pro rodiče, popsat situaci a poradit se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.22 09:19
@Kelliee píše:
Tak jasně… KDYŽ BYS FAKT VĚDĚLA.
Ale tady fakt nevíme, že?
nevíme, proto neradím na ten OSPOD volat či psát, odsuzuju rétoriku „udávat“, někdy ale víš a furt se najdou lidi, kteří budou odsuzovat „udávání“ kohokoli kamkoli, snad krom vraždy, protože „udávání“ je přece sprostota
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.22 09:20
@BohunkaP píše:
Přesně tak – nechápu, jak někdo vůbec může navrhnout vyptávat se švagra, nic horšího už by zakladatelka udělat nemohla.Stejně tak výhrůžka sestře “tak já se zeptám tvého muže”…
Tohle amatérské hraní na psychology je v podobných situacích vždycky špatně.
Já v tom nic hraní si na psychologa nevidím. Neříkám vyptávat, ale zeptat se. Je to nejprimejsi/nejschudnejsi cesta. Sestra o tom asi nebude chtít mluvit, holciny se vyptávat není dobrý. Kdo vyhrožoval sestre, jejím vlastním manzelem, nevím. Mohlo, ale taky nemuselo, se stát cokoliv kdekoliv. Nejde o priznani, ale o vysvětlení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.22 09:24
@Anonymní píše:
@poučená promiň, ale moc hloupá otázka. Když jsi malé dítě, šíleně trpíš a okolí tvoje pocity a prožívání ignoruje, nebo tě za ně obviňuje - viz babička, že ať mě k ní nevozí, že ona stejně musí pouštět televizi, protože já jenom tiše sedím, ne jak jiné vnoučata, to se rozzáří dům… tak už vidím, jak se jí svěřuješ
Babičky by ti nepomohly, kdyby se snažily. Měla bys zakázáno k nim chodit, to je všechno, čeho by docílily.
Přátelé tě mohli vytáhnout z nejhoršího, protože už jsi sama chtěla to řešit, byť sebevraždou.
Neteř bez vědomí rodičů nejde nechat vyšetřit psychologem. Asi by to nesměli psychologové udělat, protože za zády rodičů se to nejspíš nedá udělat.
Rovněž by dívka musela spolupracovat, ale vzhledem k tomu, že oba rodiče má ráda, tak by nic neřekla a nějaké hypotézy na základě testovacích technik, co s tím by mohli? Pokud nějaká psychoterapie, tak opět, musela by sama dobrovolně spolupracovat, a tedy chtít věci řešit, a tedy bonzovat na svoje rodiče, no nevím, asi to ještě nenazrálo.
Kdyby dívka měla modřiny jako následek fyzického týrání, tak to by se vyšetřování rozjelo, ale takto se bohužel bude muset počkat, až se někomu svěří, čili bude to chtít sama řešit, anebo její matka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.22 09:25
@annlady píše:
probohoha, jen to ne, jestli je to magor a domácí násilník, může začít sestře šetřit na zuby, které jí vymlátí za trestzatím nejlepší rada je zavolat na linku důvěry pro rodiče, popsat situaci a poradit se
Jestli…, co člověk, to jiná zkušenost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.22 09:28
@Anonymní píše:
A nebo pokud máš nějaké její obrázky, zkus je odnést nějakému psychologovi sama. Dost se dělají testy typu třeba, aby dítě nakreslilo sebe a rodiče jako nějaká zvířata. Tam ti psycholog zjistí postavení v rodině, kdo jak daleko jsou od sebe, kdo je dominantní atd. Můžeš to zkusit i se svými dětmi, aby to nebylo nápadné jako takovou hru. Možná to bude zajímavé zjištění i pro tebe, jak tvoji rodinu vidí tvoje děti. A ještě nakreslit listnatý strom, to je tzv. Baum test. Různé podobně věci jsme dělali na psychologii.
To je dost za hranou, navrhovat nosit obrazky ciziho ditete k psychologovi.
Jinak muze to znamenat vsechno nebo taky nic. Posledni cast mi prijde takova navodna… svagr je galantni a hrozne fajn… vsichni prece vedi, ze tak se chova typicky domaci nasilnik navenek.
K obrazkum. Moje 12 leta dcera maluje krasne. Ted se vzhledla v japonskych anime a neprala bych ti videt, co vsechno je schopna namalovat, naanimovat nebo vyfotit. A to mam jeji obrazky po stenach. A moc se mi libi. Jenom jsou vetsinou strasne depresivni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
