Dlouhodobě nezaměstnaný rodič
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Nech to bejt a jestli to fakt nemůžeš snést, tak se odstěhuj. Až doděláš školu a začneš pracovat, můžeš jí předvést, jak se to dělá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zase co ji chybí? Má kde spát, hlady taky není, tak proč se snažit, když vidí, že na peníze od státu dosáhne a nemusí pomalu nic.
Já mám v rodině taky člověka, který ale v životě nepracoval a ani pracovat nebude a má se dobře, spokojeně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@izabe píše: Více
Právě že jí nic nechybí. 
Spíš si říkám, co se bude dít z dlouhodobého hlediska. Vždyť takový člověk nedosáhne pak ani na důchod…
- Citovat
- Upravit
@Sany80s píše: Více
Netuším, co má nebo nemá vyběhané. Radši se ani neptám.
- Citovat
- Upravit
Nebude tvoje povinnost živit mámu. Prioritu bude mít tvoje rodina. A taky to zřejmě nebude potřebovat, pokud se něco nestane. Např. když se přestanou vyplácet štědré dávky, ale o tom dost pochybuji. Dala bych je jen lidem, co se prokazatelně neflákají a opravdu třeba až na prahu 60 už tu práci sehnat nemohou. Ostatní ať se jdou třeba pást.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
Upřímně, pokud ti je 18, tak to podáváš ty a i když máš nějaké brigády a alimenty, tak by ti to mohlo vyjít, budeš mít víc práce s diplomkou, tak proč přijít o nějaký příjem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky jednu takovou lenivu znám. Umí si teda zařídit život ve svůj prospěch, aby pracovat nemusela. Nemá teda stálého partnera. Ale vždycky si uměla zařídit, aby měla kamarády, kteří ji finančně podporovali. Jeden ji třeba léta platil nájem. Pak si koupila garsonku. Nedivila bych se, kdyby nějaký milenec platil splátku. Pracovat začala nějak v 55 letech. Asi zjistila, že by trochu pracovat měla.
Tobě pomůže jedině se odstěhovat, postavit se na vlastní nohy a nechat ji, ať si poradí, jak umí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uf, tohle je strašně těžké. Chápu tvoji frustraci, zároveň ty jako dítě nemůžeš řešit její životní styl a dávat jí rady co ne/dělat. Asi bych mamce řekla, že tě mrzí, že na ni nemůžeš být v tomto stavu úplně pyšná. Těžko se vzhlíží k matce na podpoře, co se doma válí.
Zároveň si říkám, jestli třeba nemá nějakou depresi? Že se tak plácá?
Jak píšou výše, já bych se pak po výšce odstěhovala a řešila to z vpovzdálí.
Za svoji mamku neneseš zodpovědnost. Měli bychom se o své rodiče postarat, na druhou stranu, rodiče by zas na oplátku měli dát dětem zázemí a pocit bezpečí. Nenechala bych se postavit do pozice, kdy platím za nezodpovědné chování a lenost druhého, byť maminky. zvlášť pokud to bylo téma, které bylo opakovaně řešeno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Kelsey píše: Více
Jestli to nebylo proto, že v těch 55 milenců a kamarádů ochotných ji dotovat nezačalo povážlivě ubývat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Opravdu z příspěvku na bydlení muže někdo hradit kompletní nájem a energie?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Erinne píše: Více
To pravé že ne. Ona má fakt vzhled a postavu modelky. Když teda nikdy nepracovala, alespoň se hodně věnovala sobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@inkakřivák Píše i o příspěvku na živobytí, takže když se to všechno nasčítá, tak může. Nebo jak bys řekla, že žijou ty generace nepřizpůsobivých, do práce nechodících?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dneska nemám moc náladu a potřebuji se aspoň ve zkratce někomu svěřit. Rodiče mám rozvedené, od otce dostávám výživné, ze kterého si platím veškeré jídlo, léky, potřeby do školy, oblečení, atd. Občas si jednorázově přivydělám, ale vzhledem k rozvrhu soustavná brigáda není možná. Čeká mě poslední rok na VŠ a pak si samozřejmě budu hledat hned práci.
Moje mamka je bohužel dlouhodobě na úřadu práce. Má 51 let a odpracováno má 15 let. Celý byt včetně energií platí stát ve formě příspěvku na bydlení, pak si ještě vyběhala nějaký příspěvek na živobytí. Zaprvé mi to přijde ponižující, nemám pocit stability a upřímně si říkám, že stát tímto vlastně vůbec nemotivuje lidi chodit do práce, když za nicnedělání mají skoro to, jako by se někde dřeli za minimální hrubou mzdu.
Dlouhé měsíce je už je mamka doma a opravdu nevidím, že by aktivně projížděla pracovní portály nebo vyřizovala telefonáty ohledně pohovorů. Na lepší pozici ji nevezmou, protože v životopisu nic nemá, ale horší práci taky nevezme, protože je to špatně placené, je tam třísměnný provoz, práce s penězi, velká zodpovědnost, atd. Prostě je jen pořád doma a já z ní mám neskutečnou ponorku, a to několikrát týdně chodím do laboratoře pracovat na diplomce.
Teď jí příbuzný dohodil práci v malé firmě, kde by vyřizovala objednávky. Měla si to zkusit na dobu 14 dní a pak by si vzájemně řekli, jestli je to ok. No a vydržela jeden jediný den a vzdala to. Jsem z toho zklamaná a smutná.
Upřímně si také říkám, co bude za několik let. Teď děti nechci, ale co když jednou budu chtít dětem pořídit rovnátka, zaplatit lyžák, tábor a místo toho budu život svoji mamku, protože nedosáhne na důchod.
Navíc mě by její životní styl ani nebavil. Být pořád jen doma, nemít žádné sociální kontakty, pozitivní či negativní zkušenosti z průběhu dne…
Nejradši bych si s ní o tom promluvila, jenže říct jí něco, tak na mě vyletí, jak bych píchla do vosího hnízda. Co byste na mém místě dělali? Nechat to tak, nebo si nějak promluvit?