Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dcera ode mě dostala výprask
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
16.6.22 18:36
@Mar__tanka1983 Tak to mě moc mrzí. Opravdu toto nepřeji žádnému dítěti. Ale jak já píšu, tak souhlasím s fyzickým trestem jen výjimečně. A jak píšete tak toto asi bohužel nebyl Váš případ. Je mi Vás hrozně moc líto. Ale jsem ráda, že jste to napsala co cítíte, protože si myslím, že je to důležité. Podle mě jsou tyto diskuse o tom, aby každý řekl co cítí. A tím může pomoci druhým. Děkuji Vám a přeji hodně štěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.22 19:24
@Mar__tanka1983 Omlouvám se, vím že je to těžké, ale ještě jsem se chtěla zeptat zda ta nenávist byla,,jen'' kvůli výpraskům. Nebo celkově, jak se k Vám rodiče chovali. A jak často jste výprasky dostávala? Samozřejmě pokud nebudete se cítit na odpověď, tak to pochopím. Ale opravdu by mě asi nejen mě zajímalo co stálo za tu nenávist. Přeji Vám hodně štěstí. Lucie 💙
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
16.6.22 20:22
@Lucie8484 To je dobře, že se vám celé rodině tak daří. Akorát o výchově se říká, že plody výchovy se sklízí v pubertě. Tak uvidíte za pár let, přeju, ať vám to vydrží.
- Citovat
- Upravit
16.6.22 21:00
@pet p Moc Vám děkuji za přání. Samozřejmě si to uvědomuji. A proto chci se nyní co nejvíce věnovat dětem a vštípit co nejlepší vychování. A možná i proto jsem tak přísná. Nechci si poté něco vyčítat. A i proto se zajímám o zkušenosti druhých. Vám také přeji jen štěstí a rodinné pohody.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.22 10:04
@Lucie8484 tu dobu mám dost v mlze, upřímně, mozek má obrovskou sílu, aby se nezbláznil, hodně věcí „vymaže“, takže zbývají spíš pocity než přímo situace.
Takže si vlastně přesně nepamatuju, jak často sem dostávala - ono to spíš bylo tak, že tam hlavně převládal permanentní pocit, že nevíš kdy a za co chytíš, nejvíc mám v paměti neustálý strach, kdy to přijde. Stačila drobnost, záleželo, jakou měla máma zrovna náladu, a už to lítalo. Někdy jen tak cvičná facka, jindy vysloveně výprask vařečkou nebo takovým širokým koženým páskem, řekla bych, že nebyl týden, aby k nějaké fyzické inzultaci nedošlo, i třeba jen drobné. Z desátých narozenin mám fotku s monoklem…
Při tom bití samozřejmě padlo hodně hnusných slov a vět, o zasraných parchantech, nevděčníkách, sviních, o tom, jak sem jí zkazila život, prostě co jí zrovna přišlo na jazyk. Postupem času sem měla pocit, že si na mě vybíjela nějaký svoje frustrace a neschopnosti.
Jinak se nám se sestrou docela věnovala, nebylo to, že bysme byly zanedbávané děti. Kroužky, sport, dovolené, výběrová základka a pak gympl, všechno cajk, na první pohled „dokonalá rodinka“, za zavřenými dveřmi slzy, strach, nejistota, už od dětství sem měla i sebedestruktivní nálady (naštěstí dokonané jen v minimální míře) 
Naposledy jsem dostala přes hubu někdy v sedmnácti? A krátce po maturitě jsem se odstěhovala. Dalších možná 10 let sme se pak nestýkaly, krom náhodných setkání u babičky…
Ona má dodnes pocit, že to bylo v pořádku, že takhle se děti vychovávaly, o týrání nemůže být řeč, přece… 
A co se týče nenávisti? No, řekla bych, že to byla kombinace všeho…bití, pocit, že jsem nejhorší, že nic, co udělám, nebude dost dobré a i kdybych se na hlavu postavila, tak se vždycky najde důvod pro ránu nebo jedovou slinu. Nikdy sem neměla pocit, že mě má ráda, jakoby se o mě starala jen proto, že je to vhodné, že to tak má být, že by bylo společensky neakceptovatelné mě „odhodit do škarpy“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.22 20:44
@Mar__tanka1983 Moc Vám děkuji za odpověď. A musím přiznat, že jsem v šoku, že je toho někdo schopen. Strašně moc Vás lituji. Tohle si opravdu žádné dítě nezaslouží! Bohužel jste zažila hnusné chování jak psychické, tak fyzické. Samozřejmě toto je jasné týrání. A zároveň Vás strašně moc obdivuji, že jste tak silná a dokážete to napsat. Alespoň si lidé uvědomí, že i toto bohužel může někdo zažívat.
Když jsem psala dát dítěti na zadek, tak jsem myslela výjimečně jednou maximálně dvakrát do roka. A hlavně dítě se opravdu nesmí bát rodičů. Dítě musí vědět, že je tu rodič pro své děti. A vždy se může spolehnout a svěřit se.
Moc se omlouvám, že nedokážu správně napsat jak Vás lituji. Opravdu nemám slov…
Přeji Vám již jen samé štěstí a radost! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.22 10:28
@Lucie8484 Lítost není na místě. Prostě to tak bylo, časem se z toho člověk vykutal a pro mě je to zkušenost, jak se k dětem ( i obecně lidem) chovat nemá.
Dnes už o tom mluvím téměř bez negativních emocí, mám to vesměs zpracované (jako úplně ne, občas s něčím bojuju a vím, že základ je tam), ve dvaceti to bylo mnohem mnohem horší.
Syn dostal sotva párkrát za život, a ještě spíš tak pleskanec přes zadek jakože „šup šup, poběž“, než jako fakt trest.
Dostal ode mě jen jednou, když soustavně ubližoval kamarádovi a nedal si to po xkrát vysvětlit, v průběhu delší doby, tak už sem jednou vylítla a plácla ho fakt hodně. On koukal jako blázen, samozřejmě, já v ráži, tak sem na něj hodně zhoustla, že jestli chce ubližovat lidem, tak ať ochutná vlastní medicínu.
Od té doby už to zase nikdy nebylo potřeba a vše se dá domluvit. Tak snad to bude správná cesta, ještě nás čeká puberta 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.22 16:07
@Mar__tanka1983 Dobrý den, jsem moc ráda, že to tak berte. Moc si Vás vážím a obdivuji. Přeji Vám samé radosti se synem a doufám, že zvládneme puberty jak Vy tak já s dětmi co nejlépe 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.22 22:15
@Anonymní píše:
Ahoj holky..Moje dcera dostala od mě výprask vařečkou..Šla dnes ven s kamarádkou, přikázala jsem ji, že do pěti bude doma a basta. V půl mi poslala SMS, že se jí domu ještě nechce, že přijde o hoďku později.. No to jsem ji nedovolila a napsala jsem ať přijde, tak jak jsem řekla.
No dcera si to udělala po svojim a přišla po šestej..
No jak hned přišla, přiřítila jsem se na ní s vařečkou a dost jsem ji na ten zadek vysazela.. Nikdy dceru nebiju, ale teď jsem měla asi nějakej zásek.
Křičela na mě, že děti se nemlátí, pak se sebrala do pokoje a teď tu za mnou chodí a stěžuje si že ji bolí zadek
.
Ach jo, mne je to tak líto, co jsem udělala..A stydím se za sebe..prosím ponechejte v anonymu..
Ani nevím, co od tyhle diskuze očekávám..asi mě jen zajímá vaše vyjádření, které máte taky děti..jak tohle řešíte doma vy?
Dobrý den, omlouvám se že se ptám, ale moc by mě zajímalo jak na to koukáte zpětně po nějaké době. Jestli to byla chyba a nebo, že se to tak stalo a neuškodilo to? A nebo, že to mělo pozitivní vliv? Děkuji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
