Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@e-Surfařka píše:
Sociální bublina - cca 90% známých, příbuzných VŠ, zbytek mix, bydliště vilová zástavba. Myslím, že sociální bublinu mam o. k. Pokud tvoje děti ještě nemají vlastní děti, tak nevim, kde jsi vzala, že tvůj přístup považujou za správný. Sama uvidíš, jak budou svoje děti vychovávat ony. Takže nějak nerozumim vsuvce o tom, že máš děti dospělé. Co s tim? To je normální, že rodiče mají po víc než 18 letech péče dospělé děti. To nějak svědčí o tom, jestli je vychovali dobře, nebo blbě?A sorry, ale fakt tim, jak ze sebe děláš mírně řečeno hloupou, učitelky shazuješ, protože zrovna u nich se pochopení textu, nezaměňování významu slov atd. tak nějak předpokládá (taky jich pár mezi kamarádkama a v příbuzenstu mam, tak je mi jich trochu líto). Nebo fakt se svym povolánim neznáš význam slova podmínka? Fakt nechápeš rozdíl mezi plácnutim a seřezánim a fakt nechápeš rozdíl mezi tim, že někomu něco chybí a tim, že absenci toho nepovažuje za ideální? K tomu, co jsi napsala. Moji rodiče mají taky dospělé děti. Taky nám nikdy na zadek nedávali (teda sourozence prý jednou plácli). Vztahy máme dobré. Ale stejně ze zásady dítě nikdy neplácnou přes zadek za správné/ideální nepovažuju a je to snad jediná věc, kterou podle mne měli dělat jinak. Pokud jiný způsob v dané chvíli nefunguje, je to na místě.
Proč se sem teda pořád vtíráš? Tady je diskuze o seřezání vařečkou, tak si nech ty svoje přednášky o nepochopení textu, kterému ty sama vůbec nerozumíš. Nikoho nezajímá, jak to máte vy u vás doma, kde se vysokoškoláci řežou řemenama a pak si za to jsou vzájemně vděční, nebavíme se o plácnutí přes zadek a ani nikdo netvrdí, že se dětem nemají nastavovat hranice. Ty sama jsi od rodičů nedostala a vztahy máte OK, tak nechápu, o co ti pořád dokola jde. Já třeba jako malá jsem tohle ponižující bití prožívala a vděčná za to fakt nejsem, nikdy na to nezapomenu. Možná kdyby ti vaši fakt tou vařečkou nebo řemenem nařezali, tak bys nebyla tak chytrá a taky bys možná neměla s rodiči tak pěkné vztahy. Prostě nic nevíš, ale furt budeš prudit.
@e-Surfařka Pár semestrů psychologie jsi absolvovala (včetně té dětské)? To snad raději nikde ani nepiš. To vám tam říkali, že jedna „výchovná“ je v pořádku? Každopádně předpokládám, že už to nějaký ten pátek bude. A vývoj jde vpřed. Teď už se na to dívají odborníci zase jinak. Přečti si nějakou AKTUÁLNÍ knížku. Co si tak vybavuji z toho, co jsem četla, tak nejvíc se tématu trestů (i fyzických) věnovala knížka Bezpodmínečné rodičovství (2017). Pokud chceš méně cizokrajného autora, tak dál to zaznělo např. v knize Klub nerozbitných dětí (2018, slovenská autorka). Nedávno jsem poslouchala rozhovor s psychologem Ptáčkem, ten o tom mluvil taky. A taky zmiňoval upevňování žádoucího chování vs. trestání nežádoucího. Možná by ti trochu rozšířilo obzory.
Jak píšeš " Prostě místo toho, aby po prohřešku přišel od rodiče trest, se očekává až moc velká sebereflexe od toho dítěte, mnohem větší pocit zodpovědnosti za svoje chování."
tak z toho mi vyplývá, že o respektující výchově bez trestů prakticky nic nevíš.
Další tvůj výrok: „Jak píšu, neznam nikoho, kdo jako dítě nedostal na zadek a byl za to rád.“ Zřejmě máš malý vzorek svých známých. A na základě toho děláš všeobecně platné závěry.
Jo a je super, že máte s dětmi mezi sebou důvěru, ale jaképak dělání závěrů před pubertou, před jejich dospělostí a když ještě nemají své děti (ostatně tos tu jako argument použila ty).
Promiň, ale na tvé příspěvky už nebudu reagovat.
@pet p píše:
@e-Surfařka Pár semestrů psychologie jsi absolvovala (včetně té dětské)? To snad raději nikde ani nepiš. To vám tam říkali, že jedna „výchovná“ je v pořádku? Každopádně předpokládám, že už to nějaký ten pátek bude. A vývoj jde vpřed. Teď už se na to dívají odborníci zase jinak. Přečti si nějakou AKTUÁLNÍ knížku. Co si tak vybavuji z toho, co jsem četla, tak nejvíc se tématu trestů (i fyzických) věnovala knížka Bezpodmínečné rodičovství (2017). Pokud chceš méně cizokrajného autora, tak dál to zaznělo např. v knize Klub nerozbitných dětí (2018, slovenská autorka). Nedávno jsem poslouchala rozhovor s psychologem Ptáčkem, ten o tom mluvil taky. A taky zmiňoval upevňování žádoucího chování vs. trestání nežádoucího. Možná by ti trochu rozšířilo obzory.Jak píšeš " Prostě místo toho, aby po prohřešku přišel od rodiče trest, se očekává až moc velká sebereflexe od toho dítěte, mnohem větší pocit zodpovědnosti za svoje chování."
tak z toho mi vyplývá, že o respektující výchově bez trestů prakticky nic nevíš.Další tvůj výrok: „Jak píšu, neznam nikoho, kdo jako dítě nedostal na zadek a byl za to rád.“ Zřejmě máš malý vzorek svých známých. A na základě toho děláš všeobecně platné závěry.
Jo a je super, že máte s dětmi mezi sebou důvěru, ale jaképak dělání závěrů před pubertou, před jejich dospělostí a když ještě nemají své děti (ostatně tos tu jako argument použila ty).
Promiň, ale na tvé příspěvky už nebudu reagovat.
co takhle kdyby si každý vychovával své děti podle svého?
Vařečkou je na mě taky dost. Ale zase chápu, když je toho na někoho hodně, tak se takový průšvih může stát… nejsme stroje. Je dobré, že si zakladatelka uvědomuje, že to přehnala a mrzí jí to. Jsou tací, kteří seřežou dítě a přijde jim to správné.
A s tím, že zanedbala výchovu… člověk se kolikrát může snažit jak chce a nejde to. Mám 2 děti, 1.dcera Ďáblice, v jejích 7letech jsme nepřišli na to, jak na ní. Na přednáškách sice poraděj, ale ne vždy funguje, načteno mám taky dost myslím - přesto se občas plácnutí na zadek neubráníme, protože to jediné zabere - jako by se probrala z tranzu
2.dcera v pohodě, s ní jde vše hladce, zatím ![]()
@hanka.br. píše:
Proč se sem teda pořád vtíráš? Tady je diskuze o seřezání vařečkou, tak si nech ty svoje přednášky o nepochopení textu, kterému ty sama vůbec nerozumíš. Nikoho nezajímá, jak to máte vy u vás doma, kde se vysokoškoláci řežou řemenama a pak si za to jsou vzájemně vděční, nebavíme se o plácnutí přes zadek a ani nikdo netvrdí, že se dětem nemají nastavovat hranice. Ty sama jsi od rodičů nedostala a vztahy máte OK, tak nechápu, o co ti pořád dokola jde. Já třeba jako malá jsem tohle ponižující bití prožívala a vděčná za to fakt nejsem, nikdy na to nezapomenu. Možná kdyby ti vaši fakt tou vařečkou nebo řemenem nařezali, tak bys nebyla tak chytrá a taky bys možná neměla s rodiči tak pěkné vztahy. Prostě nic nevíš, ale furt budeš prudit.
Á, tak další slovo, jehož význam nechápeš, je diskuse. Smutný, koho všeho dnes k dětem pustí. Já se nikam nevtíram, nýbrž tu diskutuju a k tomu ani v nejmenšim nepotřebuju tvoje svolení. A můj první příspěvek byl reakce na ty hysterický výkřiky o tom, jak se na dítě nesmí sáhnout a na to choromyslné srovnávání s násilím mezi partnery. To jsi asi zas nepochopila, že tu nejsi žádná moderátorka. A pokud tu někdo píše nesmysly a myslí si, jak je chytrej a skvělej rodič, když dítě nikdy neplácnul přes zadek a ti, co jo jsou špatní, tak se k tomu budu vyjadřovat, jak já chci. A zvlášť, když s tim mam osobní zkušenost, protože naši byli stejného názoru. Vzhledem k tomu, že jsi pořád vůbec nepochopila podstatu toho, co píšu, tak zkusim ještě poslední pokus a pak už si klidně mylně mysli, jaká jsi hvězda.
Asi po stý opakuju, že vařečka ani řemen mi v pořádku nepřijdou. Ale taky mi nepřijde v pořádku dítě neplácnout po zadku rukou, když si to zaslouží a ještě si myslet, jaký jste hvězdy. A řeknu ti proč. Protože zjednodušeně na to dítě reaguje dvěma způsoby podle povahy dítěte: 1.větší skupina jsou sígři, kteří zjistí, že si vlastně můžou dovolit cokoliv a trest, který by jim vadil, nepřijde; 2.menší skupina - ví, že za „prohřešky“ vlastně neni nijak potrestaná, přitom chce rodičům dělat radost (zvlášť, když jsou tak hodní, že vlastně nepotrestají) a tím pro dítě strašně vzroste tlak na jeho „správný“ chování. Pokud k něčemu dojde, dítě se pak cítí fakt nepříjemně, že vlastně zklamalo tu velkou důvěru, která mu byla daná. A jo, dělej si z toho srandu jak chceš, já i ta moje kamarádka jsme patřily do téhle skupiny a fakt jsme záviděly spolužákům, kde po průšvihu přišel trest a hotovo. Žádný špatný svědomí. Myslim, že v nás obou to vypěstovalo až fakt nepřiměřenej pocit zodpovědnosti za svoje chování, který člověku zůstane do dospělosti.
A já mám teda v okolí hodně lidí, co na ten zadek dostávali (někdo rukou, někdo tou vařečkou nebo řemenem) a vztahy s rodiči mají dobré až na jednu jedinou výjimku (a tam to byl fakt extrém).
@pet p píše:
@e-Surfařka Pár semestrů psychologie jsi absolvovala (včetně té dětské)? To snad raději nikde ani nepiš. To vám tam říkali, že jedna „výchovná“ je v pořádku? Každopádně předpokládám, že už to nějaký ten pátek bude. A vývoj jde vpřed. Teď už se na to dívají odborníci zase jinak. Přečti si nějakou AKTUÁLNÍ knížku. Co si tak vybavuji z toho, co jsem četla, tak nejvíc se tématu trestů (i fyzických) věnovala knížka Bezpodmínečné rodičovství (2017). Pokud chceš méně cizokrajného autora, tak dál to zaznělo např. v knize Klub nerozbitných dětí (2018, slovenská autorka). Nedávno jsem poslouchala rozhovor s psychologem Ptáčkem, ten o tom mluvil taky. A taky zmiňoval upevňování žádoucího chování vs. trestání nežádoucího. Možná by ti trochu rozšířilo obzory.Jak píšeš " Prostě místo toho, aby po prohřešku přišel od rodiče trest, se očekává až moc velká sebereflexe od toho dítěte, mnohem větší pocit zodpovědnosti za svoje chování."
tak z toho mi vyplývá, že o respektující výchově bez trestů prakticky nic nevíš.Další tvůj výrok: „Jak píšu, neznam nikoho, kdo jako dítě nedostal na zadek a byl za to rád.“ Zřejmě máš malý vzorek svých známých. A na základě toho děláš všeobecně platné závěry.
Jo a je super, že máte s dětmi mezi sebou důvěru, ale jaképak dělání závěrů před pubertou, před jejich dospělostí a když ještě nemají své děti (ostatně tos tu jako argument použila ty).
Promiň, ale na tvé příspěvky už nebudu reagovat.
Neni nejmenší důvod, abych to nepsala. Já se za svoji výchovu nestydim, naopak na svoje děti můžu být pyšná (jo, i ve škole nám je vychvalují, jsou za typické správňáky). A od těch pár semestrů psychologie už sice uběhl nějaký pátek, ale neni jich zas tak moc, nejsem stará větev
A fakt si nepotřebuju číst psychologický knížky, abych se pak považovala za odbornici. Navíc ani nemam důvod. Dítě, u kterýho se ten „vztekací trans“ ničim jinym než plácnutim po zadku (rukou) nedal přerušit, už je starší než zakladatelky dcera, naprosto bezproblémové, svěřuje se nám mnohem víc než ostatní spolužáci doma a to placnutí naposled proběhlo tak pred 4 lety. U druhýho dítěte to neni potřeba.
A jo, samozřejmě je možný, že naše děti budou jednou ve výchově něco dělat jinak než my. Ale to se uvidí, až sami budou mít děti. V tuhle chvíli nemam důvod si myslet, že by cokoliv nebylo v pořádku. Situaci jako u zakladatelky si u nás neumim ani představit a jedno z dětí už je o pár let starší než její dcera.
@pet p píše:
K tomu, co jsem označila tučně: zase další, kdo neví, co je to Nevýchova, ale píše o tom. V Nevýchově se hranice nastavují, akorát se k tomu používají jiné metody než tresty (ani fyzické ani jiné). A kromě toho Nevýchova není nic jiného než respektující rodičovství. Můžeš si v knihovně půjčit 10 knížek a ty přečíst a dozvíš se to, co v Nevýchově, akorát za to nemusíš platit x tisíc.
Tresty hraničící s psychickým týráním. Neuhodíš, ale bolí to skoro více. Pro mně je nevýchova jakákoliv slabost rodiče, kterého dítě nerespektuje, dokonce na něho během těch nekonečných domluv poťouchle kouká a myslí si, co to zase plácá.
To je nevýchova a tak tomu slovu rozumím.
Tohle domlouvání se může dohnat do psychického teroru také. Ze strany rodiče to stejně po chvíli přejde do vydírání - tohle ti zakážu na takhle dlouho… a rodič marně doufá, že to dítěti vadí. Nevadí. Zabejčenému dítěti nevadí vůbec nic. Na hřiští jsem to kdysi pozorovala a bylo mi jasné, že tomu dvouletému dítěti sáhodlouhý výklad, že něco nemá dělat vůbec nevyhovuje a nemá trpělivost tak dlouho něco poslouchat. Takže se v oběžování dětí okolo vesele pokračovalo a někdy i během výkladu matky na téma, co se může a co se nedělá. Fakt hrůza se na to dívat.
@LaPaloma píše:
Tresty hraničící s psychickým týráním. Neuhodíš, ale bolí to skoro více. Pro mně je nevýchova jakákoliv slabost rodiče, kterého dítě nerespektuje, dokonce na něho během těch nekonečných domluv poťouchle kouká a myslí si, co to zase plácá.To je nevýchova a tak tomu slovu rozumím.
Tohle domlouvání se může dohnat do psychického teroru také. Ze strany rodiče to stejně po chvíli přejde do vydírání - tohle ti zakážu na takhle dlouho… a rodič marně doufá, že to dítěti vadí. Nevadí. Zabejčenému dítěti nevadí vůbec nic. Na hřiští jsem to kdysi pozorovala a bylo mi jasné, že tomu dvouletému dítěti sáhodlouhý výklad, že něco nemá dělat vůbec nevyhovuje a nemá trpělivost tak dlouho něco poslouchat. Takže se v oběžování dětí okolo vesele pokračovalo a někdy i během výkladu matky na téma, co se může a co se nedělá. Fakt hrůza se na to dívat.
nevychová tedy spocivah v neustálém promlouvaní k dítěti? Není lepší jednu chytnout a mají oba klid?
Zas z toho nedělat kovbojku, dostala jednou na pedel vařečkou, pravděpodobně přes kalhoty, tak to nemohlo být zas tak hrozné. Další den to nejspíš ani necítila. Na holou by bylo horší. Vysvětlit, za co to bylo a netrápit se tím tak. Dala jste jí jednou, nedostává každý týden, to je základ.
@LaPaloma Bavíme se o nevýchově na webu nevychova.cz? Pokud ano, tak opravdu nevíš, o čem mluvíš. Něco si o tom zjisti, než začneš dělat závěry a ještě to veřejně psát na net.
A že nějaká maminka sáhodlouze něco vysvětlovala dítěti a to ji ignorovalo - tak ta zřejmě taky nepochopila, co je to nevýchova (jestli se tedy o nevýchovu snažila).
Pravda je, že ten název „nevýchova“ je neskutečně hloupý a odrazuje dost lidí. Každopádně to neznamená, že dítě nevychováváš. Nevýchova není liberální výchova!!!
Jo a „tohle ti zakážu na takhle dlouho“ není vydírání, ale normální trest. Který v respektujícím rodičovství nepotřebuješ.
@LaPaloma píše:
Tresty hraničící s psychickým týráním. Neuhodíš, ale bolí to skoro více. Pro mně je nevýchova jakákoliv slabost rodiče, kterého dítě nerespektuje, dokonce na něho během těch nekonečných domluv poťouchle kouká a myslí si, co to zase plácá.To je nevýchova a tak tomu slovu rozumím.
Tohle domlouvání se může dohnat do psychického teroru také. Ze strany rodiče to stejně po chvíli přejde do vydírání - tohle ti zakážu na takhle dlouho… a rodič marně doufá, že to dítěti vadí. Nevadí. Zabejčenému dítěti nevadí vůbec nic. Na hřiští jsem to kdysi pozorovala a bylo mi jasné, že tomu dvouletému dítěti sáhodlouhý výklad, že něco nemá dělat vůbec nevyhovuje a nemá trpělivost tak dlouho něco poslouchat. Takže se v oběžování dětí okolo vesele pokračovalo a někdy i během výkladu matky na téma, co se může a co se nedělá. Fakt hrůza se na to dívat.
Tak dite serezat a bude vse nejlepsi na svete
.
Vychova neni o tom tyrat dite ani fyzicly a a ani psychicky, prosimte..
Já jsem dostala od mámy tak 3× za život, ale vždycky to byl lepanec rukou. A pak mi to i mamka kladla na srdce, pokud už musím dítě takto potrestat, tak rukou, ne žádným předmětem. V ruce má člověk cit. Nejsem nějaký absolutní odpůrce fyzických trestů, ale mlátit někoho jakýmsi nástrojem, to už je pro mně přes čáru. Jinak mně překvapuje, jak hned dnešní děcka útočí - místo aby sklaply a bylo jim jasné, že nedostaly jen tak pro nic za nic.
@_.Emilyyy píše:
Tak dite serezat a bude vse nejlepsi na svete.
Vychova neni o tom tyrat dite ani fyzicly a a ani psychicky, prosimte..
Spousta lidí vůbec nepozná, co je psychické týrání někoho jiného. Tím může být i vyvolávání pocitů provinění. Já lidem nevěřím, jsou příliš hloupí na to, aby poznali míru.
Tak jako ji někdo nepozná v přiměřenosti fyzického trestu, tak ji nepozná ve výčitkách a monologu s obsahem mrzení směrem k dítěti.
Všeho má být s mírou. To je něco, co u velkého množství lidí nevidím a tam, kde to nevidím, tam vidím psychoporuchy a antidepresiva v pozadí. Ode zdi ke zdi. Takhle se lidi chovají.
@pet p Nevýchova logicky znamaná, že dítě nevychováváš. Ani si nemyslím, že autor webových článků slovem nevýchova myslel něco jiného, protože už jenom proto, že svoje výplody takto nazval znamená, že NEROZUMÍ SLOVŮM ani významovému obsahu slova a je to normální typický Čecháček, co už ve škole nerozumněl zadání úloh.
To je ostatně problém valné většiny dětí - nerozumí tomu, co čtou anebo tomu, co se jim říká. Je to věc empatie a inteligence. Na část takových dětí bude fungovat znovu všechno vyložit a vezmou si z toho poučení, ale na část to fungovat nebude a je to třeba vzít v úvahu. Jinak tyto děti obtěžují donekonečna své okolí, nejen vlastní rodinu.
A hlavně dítě, které rozumí mluvenému slovu a má dostatek empatie, nepotřebuje žádná moudra z webu nevýchova, stačí normální přístup bez přetvařování rodiče a studování internetů a všechno funguje.
Dítě, které je magor, magorem zůstane a bude to asociální typ - viz spartakiádní vrah.
@LaPaloma píše:
Tresty hraničící s psychickým týráním. Neuhodíš, ale bolí to skoro více. Pro mně je nevýchova jakákoliv slabost rodiče, kterého dítě nerespektuje, dokonce na něho během těch nekonečných domluv poťouchle kouká a myslí si, co to zase plácá.To je nevýchova a tak tomu slovu rozumím.
Tohle domlouvání se může dohnat do psychického teroru také. Ze strany rodiče to stejně po chvíli přejde do vydírání - tohle ti zakážu na takhle dlouho… a rodič marně doufá, že to dítěti vadí. Nevadí. Zabejčenému dítěti nevadí vůbec nic. Na hřiští jsem to kdysi pozorovala a bylo mi jasné, že tomu dvouletému dítěti sáhodlouhý výklad, že něco nemá dělat vůbec nevyhovuje a nemá trpělivost tak dlouho něco poslouchat. Takže se v oběžování dětí okolo vesele pokračovalo a někdy i během výkladu matky na téma, co se může a co se nedělá. Fakt hrůza se na to dívat.
To je přesný. Ještě jsem si vzpomněla na jednu spolužačku, co na zadek asi nikdy nedostala. Několikrát celá nesvá vyprávěla o tom, že když ve škole dostane blbou známku nebo něco provede, tak se její máma zamkne v koupelně a tam brečí
Nic jiného, trest žádný. A ta holka tím vyloženě trpěla, bála se blbou známku dostat, protože věděla, jaký drama zase doma bude. Takže jak jsem psala, větší skupině sígrů jsou tyhle tyjátry u zadku, dělaj si, co chtěk a na rodiče pečou a ta citlivější část dětí je v háji mnohem víc než z plácnutí po zadku.