Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hlavne se o to ‚baby‘ nepokousejte. Ty, s tvym nastavenim ma dati-dal fakt ne. ![]()
Tak záleží jak je vztah nastavený. Pokud si chceš ženu vydržovat, dopřávat jí a chceš za to mít house wife, pak bys měl platit vše ty. No a pokud jsi ochotný platit trochu víc jen proto, abys nemusel doma hnout prstem, pak bych se ti pěkně vys…
Dělba práce, každý něco. Finance společné, každý tolik, kolik zvládne vydělat. Jsem pro společné hospodaření, takže dotaz mi přijde celkově divný, to přece není obchod.
Jo a nikdy bych nepřistoupila na variantu, že budu něčí otrok a on „mi“ bude platit.
A kdo u koho bydlí?
A ty chceš, aby platil vše, nájem, energie, auta, jídlo, drogerku, tvoje oblečení…?
A vy se neumíte domluvit na společném úklidu domácnosti apod.?
Asi máte víc problému, než jen toto…
@Anonymní píše: Více
Jr jedno, kolik procent budes platit, obe varianty jsou silene. Vychazi mi z toho chlap, ktery je liny vzit do ruky hadr nebo vysavac. Jestli potrebujes uklizecku, kucharku a pradlenu, tak si ji najmi jako pracovni silu a plat ji dohodnutou castku. Jestli chces zit s zenou jako partnerkou ve spolecne domacnosti, tak je tenhle kalkul uplne mimo. Partneri se vzajemne staraji jeden o druheho i o provozni zalezitosti. To bych byla cela vedle sebe, posluhovat chlapovi, ktery ma zdrave ruce a jeste mit pocit, ze je to moje povinnost, protoze on plati vic, nez ja.
To ti pisu jako zena drive narozena, vychovavana v tom, ze domacnost je zenska zalezitost a to, jak je chlap oblecenej a upravenej, je vizitka zeny. Blbost. Je nam s muzem pres sedesat, on vydelava trikrat vic, nez ja, vsechny penize bereme jako spolecne a oba dva se k sobe chovame s uctou, aby se ani jeden necitil nedustojne.
@Anonymní píše: Více
Nedělala bych ani jedno z toho. Ve chvíli, kdy by můj životní partner začal tímto způsobem kalkulovat, přestal by být životním partnerem ![]()
Partnerský vztah není účetní rozvaha. ![]()
V obou případech bych byla mizerně placená služka, takže ne, na tento model bych nepřistoupila.
Ti řeknu jak to mame my. Ale přistoupila jsem na tento model jenom proto, ze můj muž opravdu doma na nic nesáhne a o všechno musim 100× říkat. Pritom volného času má po práci dost. Můj muž plati kompletně všechno, já pracuji na poloviční úvazek a co si vydělám je čistě moje kapesné. Mame dum a dvě děti a nějaká zvířata. Kdybych mela dělat všechno sama a jeste neco platit, tak bych se na to z vysoka vy***.
„by jste“ ve spisovné češtině neexistuje.
K dotazu - naše příjmy jsem v domácnosti cca 1,8:1 ve prospěch manžela, já pracuju na 3/4 úvazek. Peru jen já, vařím většinou také (ale občas uvaří i manžel), úklid oba (nebo spíš všichni vč. dětí), stejně tak se oba podílíme obecně na práci kolem domu a na zahradě (i když tam se realizuju spíš já, protože mě to baví). Dělat služku doma nebudu a rozhodně také nevyžaduju po manželovi, aby byl ten jediný „živitel“. Máme to tak nastavené od začátku našeho společného bydlení.
Nechtěla bych to. Domácnost je i chlapa. A nechtěla bych ani, aby mě živil. Takže oba na obojí.
Já ne. Nejsem domácí žena. Ale pokud někdo chce domácí ženu, která se stará komplet o vše ohledně úklidu a dětí a tak, tak ne jen, že by měl platit vše, ale jí by měl ještě platit sociální aby neměla problém s důchodem. Pak může mít ženu v domácnosti pokud si sežene takovou jakou to baví. Cokoliv jinýho je hledání levnýho otroka.
Druhej model je domácnost je nás obou, do práce chodíme oba. A ne, nedělila bych pak práce doma podle podílu peněz. Za mě bít partnera na tom, že hůř vydělává není partnerské. Kdy se dá měnit podíl domácí péče je, když se mění podíl úvazku. Ale zase ke třeba tomu, co si kvůli domácnosti sníží úvazek nějak kompenzovat ztrátu peněz na důchod atd. (To už je na mě složitá matematika a radši prostě všechno jedu na jedný hromadě)
My jsme nikdy nic takového neřešili. To bychom si asi museli vše hlídat a zapisovat, ne? Muž má peněz víc, dovolené a jiné věci klidně zaplati on. Teď mi koupil piáno, můj sen. O domácnost se starám především já, dělám jen na půl úvazek. Ale on se hodně věnuje dětem a pomůže ochotně se vším, o co si řeknu, co sama třeba nezvládnu. Ale co nejvíc věcí v domácnosti dělám já, dobrovolně. Těžší práce na zahradě dělá on. Nikdy jsme nic takového jako zakladatelka neřešili. Přišlo by mi to trapné. Taková smlouva pro společný život. Nic spontanniho. Je to nedůvěra v druhého, pocit, že by mě ten druhý mohl obrat o peníze nebo ze mě udělat služku. To podle mě není láska.
Vařily by jste, uklizely praly a celkově se staraly o domácnost pokud by muž doma platil pouze 75%
Nebo by jste vyzadovali aby platil 100% a nasledne by jste tyto věci dělaly?
Bez dětí čistě jen partneři