Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Mně mamka taky strašila, strašila i mého staršího, jak na něj nebudu mít čas, až se narodí malý a v šestinedělí mi několikrát volala a podsouvala mi, že to nezvládám. Přitom jsem to zvládala v pohodě, muž mi i hodně pomáhal a pomáhá. Starší chlapeček má poruchu autistického spektra, je to s ním dost náročné (ale mohlo by to být mnohem horší, vlastně to není tak strašné) a mladší si taky žádá pozornost. Ale jde to i přesto v pohodě a bez hlídání babiček (ty nemají ani jedna cit pro potřeby autistického děcka, navíc má starší generace snad vždycky pocit, že je to jen nevychovanost a ne autismus). Nevidím důvod, proč bys to nezvládla. Kdyby byl starší neurotypický, šla bych s radostí do třetího. Teď se modlím, aby byl neurotypický alespoň ten mladší (ne pro mé pohodlí, ale s ohledem na jeho budoucnost). Jsou od sebe 3 roky a dva měsíce. S druhým dítětem se násobí láska, je to moc hezké, užiješ si to ![]()
Já to třeba tak mám, druhé dítě je mnohem náročnější než to starší. Ale určitě to není tím, že je mladší. Je to povahou. Starší je klidná od narození. Neznám utíkání někde na ulici, ujíždění na motorce, hysterické scény a záchvaty. Všude chodí způsobně za ruku, na kole jezdí vedle mě, když řeknu v krámu, že tohle se kupovat nebude, tak to vezme jako fakt. Já na tom ale mám zásluhu minimální
Druhá je ještě miminko, ale je hodně uplakaná, nespokojená, náročná na uspávání, v noci se budí hodně často, má problémy zabrat. První měsíce byly šílený, teď už to nějak jde. Je to vždycky sázka do loterie, jak to zrovna bude a nehraje v tom roli ani věkový rozdíl, ani pořadí dětí při narození. Jen teda máma by tě měla podržet, ne strašit předem.
My to meli obracene, prvni byl vyrazne narocnejsi. Vlastne kdyby byl ten druhy jako prvni je rozdil mezi nima mensi, takhle jsem chvili cekala, abych to druhy dala…a treti je uplne zlaty.
My máme 4 roky a 1 rok. Každé dítě je jiné. Je to dost na nervy, ale každá to zvládne a najde si vlastní triky, jak to zvládnout. Je nás plný byt, jak se říká
člověk si toho musí vážit. Děti jsou zázrak a nejdůležitější je, aby byly zdravé. Držím palce a věř, to zvládneš
Mame rozdil 2 roky. Starsi vic plakala. Je to divocina. Pri prvnim diteti je vse nove a tak se clovek uci. U druheho to uz znas, ale mas na starosti dve a kazde ma jine potreby. Dulezite je sladit rezim… Rekla bych, ze je to fajn-ale cely den je jeden ficak. Drzim pesti!!!
Mám děti 2 a 1/4 roku od sebe a dobrý, mladší ze začátku jen jedla a spala, teď už je jim 3 a 5 let a jsou to parťačky. Nechápu postoj tvoji mámy, proc tě shazuje. Určitě to zvládneš, jako všechny ostatní.
také si říkám jaké to bude. První byla opravdu hodná, spí 12h každou noc cca od roku, nebyla moc pláčící atd… Pevně věřím, že z ní bude i velká pomocnice (budou mít rozdíl cca 5,5 roku)
a teď k věci - myslím, že to, že je druhé dítě neklidné rozhodně není „druhostí“ někdo měl neklidné první, nekdo druhé, někdo obě a někdo ani jedno… Takže se zbytečně nestresuj (tím tomu moc neprospěješ) a těš se na to nejhodnější mimino pod sluncem
![]()
Já první synek docela naročný…nyní 6mesicni holčička - jeste jsem si nevšimla že jí máme!! nebrečí, spinká, papá… vyložene jsem se nudila po porodu a tak jsem si našla aspon brigádu abych vyplnila den když odvedu maleho do školky ![]()