Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Druhé dítě - ano, nebo ne?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
lendur
23.10.13 07:02
- Citovat
- Upravit
23.10.13 08:03
@CokeLady píše:
Můj názor: Další dítě bys měla mít ve chvíli, kdy si řekneš. Chci další, chci to všechno znovu prožít ať už to bude sebezničující, sebenáročnější, chci dalšího miminko, dalšího potomka. Dokud máš jako nezvratnou prioritu jedno dítě, dalš bych neměla. Nechala bych ho třeba trošku odrůst, osamostatnit se a pak si můžeš znovu užívat „to další“. Určitě bys to zvládla, zvyknout se dá na vše a ještě si vsugerovat, že je to super. Ale někde uvnitř bys mohla pořád cítit „měla jsem počkat, ještě jsem si pořádně neužila prvního, další jsem měla jen z rozumu“.
Lépe bych to za sebe nenapsala, tak to je. Mám tři 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jemys
23.10.13 08:16
@lendur píše:
Hezke rano, tak podobne pocity mam i ja jako zakladatelka.Muj syn je strasne hodny a jsem s nim porad, babicky mame daleko a musim priznat, ze jsem na nem zavisla.Od malicka je hrozne hodny a hodne citove zalozeny. Mam strach, ze by druhe nejak zmenilo vztah, ktery mezi sebou mame a take. ze bych ho treba ochuzovala o cas, ktery bych mela travit s nim.Asi to zni sobecky, ale ja si nemuzu pomoct, stale me napadaji podobne myslenky.
Jo, tak takhle to přesně mám já. Přesně tohle se ve mě mele. Já totiž i trošku nesouhlasím s tím, že rodiče mají všechny děti rádi stejně. Nedávno jsme se o tom bavili s manželem a kamarádama (já jsem ze třech dětí, manžel ze dvou, kámoška taky ze tří a její partner dokonce ze čtyř ) a všichni jsme se shodli, že v každé rodině je to jedno dítě, na kterým někdo z rodičů „visí“ víc.
- Citovat
- Upravit
23.10.13 08:20
Bylo napsáno skoro vše, souhlasím s tím, že by jsi měla být srovnaná s tím, že další dítě opravdu chceš, opravdu přeješ. Určité pochybnosti můžou být vždy. Teď, z toho, že jsou děti malé - že to bude náročné na organizaci a pod., pak časem - kdybys těhotenství odložila až bude první dítě větší, že sis už odvykla vstávání a pak jak to zvládneš:-). Ono si moc nevybereš:-).
Ještě ten strach, že to ovlivní váš vztah s prvorozeným…zkus se podívat na to i z druhé strany, sourozenec mu taky něco přinese a to sourozeneckou lásku, parťáka. Když vidím své kluky jak se milují ( občas se i poperou samozřejmě )za mně druhé dítě určitě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.13 08:27
@lendur píše:
Hezke rano, tak podobne pocity mam i ja jako zakladatelka.Muj syn je strasne hodny a jsem s nim porad, babicky mame daleko a musim priznat, ze jsem na nem zavisla.Od malicka je hrozne hodny a hodne citove zalozeny. Mam strach, ze by druhe nejak zmenilo vztah, ktery mezi sebou mame a take. ze bych ho treba ochuzovala o cas, ktery bych mela travit s nim.Asi to zni sobecky, ale ja si nemuzu pomoct, stale me napadaji podobne myslenky.
a jak je starý tvůj synek? seš s ním ještě doma?
měla jsem to takto se starším synem…úplný anděl, neskutečně hodný, těžko přetěžko jsem „od něho“ odcházela v jeho 3 letech do práce, pořád jsem byla s ním, nikam na hlídání jsem ho nedávala (ani nebylo kam…), jediná, která pohlídala třeba na 2 hodinky byla moje mamka a to zcela výjímečně. Do doby, než nastoupil do té školky, jsem si vubec nedovedla představit mít druhé dítě…Pak když jsem viděla, že díky té školce získal více samostatnosti a že beze mě to taky nějak „jde“, tak jsem si hrozně moc chtěla všechno zopakovat - těhotenství, porod, procházky…a druhé jsme počali hned první měsíc snažení, když byl starší syn v 1. třídě. 
Mezi klukama mám 7 let a NELITUJU. Vztah se starším se vůbec nezměnil - ale je to dané i jeho povahou. Teď je staršímu 13 a malému 6, starší je pořád takový hrozně zodpovědný a klidný kluk, pohlídá malého, i pro něho chodí do školky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.13 08:29
@Veruš1 píše:
Láska se určitě násobí, ale je fakt, že každého miluji jinak. Oba moc, ale jinak, vysvětlit to nedokážu. Syna miluji, prvorozený, miluji ho o to víc, kolika chyb jsem se dopustila. Dcera, druhorozená, vycvičená z chyb u syna, ale přijde mi taková křehčí. Láska je pro oba stejná, avšak pro každého jiná. Ani bez jednoho bych si nedokázala představit život, ale tohle všechno přijde, až když se druhé narodí, stejně jako bezdětná nechápe mateřskou lásku, vše pochopíš až s příchodem dalšího dítěte.
Láska se určitě násobí, ale je fakt, že každého miluji jinak. Oba moc, ale jinak, vysvětlit to nedokážu. Syna miluji, prvorozený, miluji ho o to víc, kolika chyb jsem se dopustila. Dcera, druhorozená, vycvičená z chyb u syna, ale přijde mi taková křehčí. Láska je pro oba stejná, avšak pro každého jiná. Ani bez jednoho bych si nedokázala představit život, ale tohle všechno přijde, až když se druhé narodí, stejně jako bezdětná nechápe mateřskou lásku, vše pochopíš až s příchodem dalšího dítěte.
Napsala jsi to nádherně!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.13 08:40
Taky jsem se toho bála. Byla jsem na první hodně fixovaná. Ale miluju je opravdu obě stejně. Ve chvíli, kdy objímám a mazlím jednu, dám jí všechnu lásku, co mám. A pak zase té druhé. Je to úžasné. Trvalo mi to chvilku po porodu než jsem naskočila a opravdu tomu u mladší dcery propadla, ale teď už opravdu nejsem schopná říct, kterou mám radši, protože obě jsou moje všechno na světě.
I když kvůli starší jsem si svého času hodně vytrpěla, měla jsem o ni neskutečný strach, díky tomu pro mě bude pořád jedinečná, ale ne více milovaná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lendur
23.10.13 08:51
Moc děkuji za reakce na můj příspěvek. Gerberce - Synovi je 5 let. Od září by měl jít do první třídy. Já jsem s nim neustále, neboť manžel se vrací z práce až pozdě večer, takže po práci (chodí ve školce po obědě - nespinká) jsme neustále spolu. Spolu si hrajeme, připravujeme večeři, koukáme na pohádky, čteme si apod. Večer ho také dávám spát do postele já, tím že se manžel vrací až pozdě. Takže spolu děláme všechny denní činnosti jen my dva. Vůbec nevím jak se rozhodnout, moc bych si přála ještě druhé dítě, ale na druhou stranu mám zase obavy o kterým jsem předtím psala. 
- Citovat
- Upravit
23.10.13 09:04
Tak u mně to bylo složitější, Prvorozený je vymodlené dítě po IVF a byl moje všechno, byla jsem jak ve snu, neskutečně šťastná a pyšná. Sice bylo celé těhotenství hodně špatné a syn se narodil předčasně. No a najednou jsem otěhotněla podruhé a přirozeně. Syn měl teprve deset měsíců. Těhotenství opět nedobré, takže syn vlastně tímto trpěl, naučil se aspoň napodobovat zvracení 
Nicméně, mé obavy, jak to zvládnu, jestli to druhé budu taky tak milovat, to mi úplně zaměstnávalo mysl. těhotenství jsem si neužila vůbec, starší začínal chodit apod. Porod zase předčasný..ale miluju je oba..Starší hodně žárlí do te´d..asi mi neumí odpustit to, že jsem ho tak brzo jakoby opustila. U staršího jsem se dopustila hodně chyb a ještě pořád dopouštím, učím se od něj, je starší a jak roste, pořád mě učí. Mladší, ten je hodně náročné dítě, má čerstvě rok a ještě nepřestal plakat i když už je to lepší.
Miluju je oba, zatím ještě ani jednoho jinak než toho druhého. Jsou ještě oba malý. Jen ke každému se už musím chovat jinak, každý vyžaduje něco jiného a starší vnímá všechno hodně citlivě. Ale jak se tu psalo, láska se opravdu násobí a je to prostě nádherné. 
Příspěvek upraven 23.10.13 v 09:06
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.13 09:05
@lendur píše:
Moc děkuji za reakce na můj příspěvek. Gerberce - Synovi je 5 let. Od září by měl jít do první třídy. Já jsem s nim neustále, neboť manžel se vrací z práce až pozdě večer, takže po práci (chodí ve školce po obědě - nespinká) jsme neustále spolu. Spolu si hrajeme, připravujeme večeři, koukáme na pohádky, čteme si apod. Večer ho také dávám spát do postele já, tím že se manžel vrací až pozdě. Takže spolu děláme všechny denní činnosti jen my dva. Vůbec nevím jak se rozhodnout, moc bych si přála ještě druhé dítě, ale na druhou stranu mám zase obavy o kterým jsem předtím psala.
Lendur,
v tvém případě bych rozhodně neváhala a šla do druhého dítěte…Já naprosto chápu - máte svůj zaběhnutý režim, a je to dost neobvyklé, že opravdu i v těch 5 letech jsi se synkem v podstatě neustále jenom ty.
Myslela jsem, že seš buď ještě na rodičovské, že synek je malinký nebo že už seš v práci…Ty neuvažuješ o návratu do práce? Mně se odcházelo sice opravdu strašně těžko od synka, ale zase na druhou stranu v práci člověk přijde na jiné myšlenky , přijde mezi lidi, mně to moc pomohlo…no, a za další 3 roky jsem měla druhé dítě, strašně jsem se na všechno zase těšila…Já jsem si druhé dítě právě brzo nedovedla představit kvůli té samostatnosti - ten starší „anděl“ syn se třeba dlouho sám neoblíknul, nenajedl atd…tak jsem si pořád říkala - proboha, jak bych k tomu mohla mít ještě mimino?? Ale u nás byl opravdu zlom ta školka - a to, že začal být samostatnější.
Být na tvém místě, že do práce nechodíš (nebo neuvažuješ o návratu do práce - to nevím??), a synek má 5 let, seš doma - klidně bych druhé dítě měla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lendur
23.10.13 09:21
Gerberka- Já do práce chodím už od dvou let syna, jen mi práce umožňuje si ho po školce vzít sebou. Takže po školce je se mnou v práci, hraje si tu nebo maluje a já pracuji a po práci jdeme spolu domů. To bych se asi zbláznila být takových let jen doma. 
A hlavně bych se asi cítila i nepříjemně kdybych syna dávala do školky a odpočívala si doma.
- Citovat
- Upravit
lendur
23.10.13 09:25
Gerberka - Já bych klidně ještě ten rok, dva počkala, ale manželovi už se teď moc nechce do druhého kvůli věku, je mu přes čtyřicet, já jsem o deset let mladší. Jenže tím jsem si u něj 100% jistá, že za nějaký ten rok navíc bych ho už k druhému dítěti nepřemluvila.
- Citovat
- Upravit
23.10.13 09:51
@lendur píše:
Gerberka - Já bych klidně ještě ten rok, dva počkala, ale manželovi už se teď moc nechce do druhého kvůli věku, je mu přes čtyřicet, já jsem o deset let mladší. Jenže tím jsem si u něj 100% jistá, že za nějaký ten rok navíc bych ho už k druhému dítěti nepřemluvila.
Jak píšeš o tom věku…tak mi přijde úsměvné, ale je to hrozně individuální…Já mám manžela o 17 let staršího, když mu bylo 43 (a mně 26), tak se nám narodil první syn. Druhého syna jsem měla ve 34 letech a manžel slavil 51 - je to bezvadný táta, kdykoliv připraven pomoci, vymýšlí pro kluky různé akce, jezdí na výlety, o prázdninách se musíme střídat (z jedné dovolené se ty 2 měsíce nepokryjí…).
Takže když píšeš, že tvému muži bude 40 - to se ten můj teprve ženil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lendur
23.10.13 10:42
Gerberko, já to nemyslela špatně, jestli jsem to nějak špatně napsala, tak se omlouvám. Já taky takhle o věku nepřemýšlím, ale můj manžel bohužel ano.
- Citovat
- Upravit
23.10.13 14:18
@lendur píše:
Gerberko, já to nemyslela špatně, jestli jsem to nějak špatně napsala, tak se omlouvám. Já taky takhle o věku nepřemýšlím, ale můj manžel bohužel ano.
Nic jsi špatně nenapsala, to je v pořádku…
Přeju, aby tvůj manžel ten svůj věk moc „neřešil“ a splnil tobě (= i sobě) přání mít druhého potomka…Těch 40 let u chlapa není opravdu ještě nic…My jsme se s manželem opravdu teprve brali - v jeho 40ti, okolo té padesátky taky žádná změna (po všech stránkách vztahu).
My už jsme spolu dlouho - letos mně bylo těch 40 a jemu 57…je pravda, že blíž té šedesátce trochu změna u něho je, ale nejdůležitější je, všechno si vyříkat, aby oba věděli, že se navzájem mají stejně rádi Jde hodně o tu komunikaci a neuzavřít se příliš do sebe. Ale každý vztah je originál a má svůj vývoj, to není nic univerzálního.
Zaujala mě tvá práce - že v poledne můžeš odkočit pro malého do školky a ten s tebou v pohodě může být v práci. Nechci být dotěrná, ale hrozně by mě zajímalo, co děláš, kde pracuješ?? S tímto jsem se ještě nesetkala…já se vrátila do práce, normální klasické, bez možnosti mít s sebou dítě. Když je nemoc nebo cokoliv jiného = jediná možnost je u mě vzít si ošetřovačku (nebo dovolenou - ale tu si šetřím na léto vždycky).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Hezke rano, tak podobne pocity mam i ja jako zakladatelka.Muj syn je strasne hodny a jsem s nim porad, babicky mame daleko a musim priznat, ze jsem na nem zavisla.Od malicka je hrozne hodny a hodne citove zalozeny. Mam strach, ze by druhe nejak zmenilo vztah, ktery mezi sebou mame a take. ze bych ho treba ochuzovala o cas, ktery bych mela travit s nim.Asi to zni sobecky, ale ja si nemuzu pomoct, stale me napadaji podobne myslenky.