Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Druhé dítě - ano, nebo ne?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.10.13 22:47
Ne, stejně ne. Nedá se říct, že nějakého víc, ale ke každému mám vztah prostě jiný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.13 22:50
@Anonymní píše:
Přemýšlím nad tím zda příchod druhého dítěte na svět nějak ovlivní vztah maminky a prvorozeného. Jsem na prvorozené dítě hodně upnutá a tak akorát ho zvládám. Jsem celkem nervák. Bojím se, že při druhém už nebude náš vztah z prvorozeným tak blízký, že se promítne do našeho vztahu moje unavenost a nervozita, že nic nestíhám a že pocit, že nezvládnu dva křiklouny. Co si o tom myslíte? Získali jste si odstup od prvního dítěte příchodem druhého? Nebo zůstal unikátní vztah? A máte rádi obě děti opravdu stejně? Děkuji.
já mám unikátní vztah s každým z mých třech dětí, všechny miluju stejně ale každého jinak, nedokážu říct že bych měla jedno z dětí na prvním místě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.13 22:51
Taky jsem byla na prvního hodně upnutá, a měla jsem z toho šílenej strach. Jako druhý dítko vztah maminky a prvorozenýho určitě ovlivní, čas a pozornost se prostě rozdělit musí..láska ne, ta se násobí 
a ano, fakt je miluju oba stejně, akorát z mladšího jsem byla víc „poprděná“ když byl mimino, ale to nebylo o větší lásce, prostě pohled na ležící šklebící se novorozeně vyvolá jiný pocity než pohled na běžící batole, i když láska k oběma je stejná 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ncc1701
22.10.13 22:58
Já mám zatím jen jedno, ale druhý jsem byla ochotná počít hned, jak se zahojily jizvy po porodu. 
Asi před dvěma měsíci jsme se doma bavili, že bych druhý dítě brala, ale že se strašně bojím, že bych neměla čas pořádně ani na jedno, tak, jako mám teď na prvního. Pořád jsem si říkala, že chci syna dovést k nějaké samostatnosti (nočník, bez kojení atd.), ale že zase nechci, aby on šel do školky a já do porodnice, že by to bylo vůči němu nefér (že jako on jde pápá a doma s mámou je jiný dítě). A že zase mít dítě, až on bude větší, třeba sedmiletý, to je jako bych žádný další neměla, protože už si se svými zájmy nikdy nebudou tak blízko, aby spolu jako sourozenci plnohodnotně žili. Příroda to vyřešila za mě, otěhotněla jsem v době, kdy syn slavil první narozeniny. Teď to beru jinak a strašně se těším na ten malý věkový rozdíl. Jediné, co mi už nyní nedá spát, je strach, jak JÁ zvládnu čtyřdenní pobyt v porodnici a syna vídat jen o návštěvách.
- Citovat
- Upravit
22.10.13 23:03
@slavuska1 píše:
Taky jsem byla na prvního hodně upnutá, a měla jsem z toho šílenej strach. Jako druhý dítko vztah maminky a prvorozenýho určitě ovlivní, čas a pozornost se prostě rozdělit musí..láska ne, ta se násobí
Líp bych to nenapsala… naprosto souhlasím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.13 23:08
Láska se určitě násobí, ale je fakt, že každého miluji jinak. Oba moc, ale jinak, vysvětlit to nedokážu. Syna miluji, prvorozený, miluji ho o to víc, kolika chyb jsem se dopustila. Dcera, druhorozená, vycvičená z chyb u syna, ale přijde mi taková křehčí. Láska je pro oba stejná, avšak pro každého jiná. Ani bez jednoho bych si nedokázala představit život, ale tohle všechno přijde, až když se druhé narodí, stejně jako bezdětná nechápe mateřskou lásku, vše pochopíš až s příchodem dalšího dítěte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.10.13 23:46
Taky jsem se toho bala, jsem na synovi zavisla, on mamak neni. Babicku ma daleko a druha je stara- nepohlida. Kdyz jsem otehotnela tak jsem se bala, jak se rozpulim pro dve deti. A pobyt v porodnici bez meho chlapecka… Nakonec jsem byla ve 14tt tri dny ve spitale, v 18tt tyden-to jsem si syna ani na navstevy neprala, mela jsem bolesti, tak jsme si jen volali. Tyden v porodnici byl pak brnkacka, druhorozene malicke, vozili jen na kojeni- strach o nej a rozkojeni se me pomohl nemyslet na to co se deje doma. Od prichodu domu funguju pro oba. Mam je rada, kazdyho jinak, ne vic ci min. Poprdena jsem z toho koho mam aktualne v naruci. Kazdej uz me potrebuje jinak. Je krasny je pozorovat, naplnuji me oba strasne moc. Zesilil to i fakt ze dalsi deti mit nemuzu. Nebat se toho, uplne „pripravena“ dopredu nebudes nikdy. Dokud to nezazijes.
- Citovat
- Upravit
23.10.13 00:10
Ja kdyz otehotnwla podruhe, brecivala jsem prvorozene u postylky kdyz spala a hladika ji po capence a rikala si, ze chci ji, znova, proste kopie, to cele od zacatku.Asi pracovaly hormony.Mela jsem to snad az do 7mesice, nez se pripravy na miminko rozjely ve velkem. Nevim proc jsem to tak citila.asi strach z neznama.Nyni v sobotu slavi deuhorozena 2 roky a je to laska meho zivota. Zivot bez ni si nedovedu predstavit.Je tak jina, ale tak uzasna!!!Obe je miluji, ale kazdou jinak, protoze kazda je jina. Dekuji bohu, protoze starsi vzdy byla narocna, ale hodne me v zivote naucila a uci dal, protoze s ni vzdy bude vse poprve, dava mi velkou skolu zivota. Naucila me milovat, plakat, ovladat se, vazit si vseho vic a diky ni, to muzu s vetsim nadhledem a pohodlim predat male a mit zaroven cas zvladat vsechny nove kotrmelce i krasy me starsi.(ale, at uz ma 18 a muzem vymenit zamky 
).Z vlastni zkusenosti uz i ja muzu rict, ze laska se nedeli, ale nasobi 
…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.13 00:22
@Veruš1 píše:
Láska se určitě násobí, ale je fakt, že každého miluji jinak. Oba moc, ale jinak, vysvětlit to nedokážu. Syna miluji, prvorozený, miluji ho o to víc, kolika chyb jsem se dopustila. Dcera, druhorozená, vycvičená z chyb u syna, ale přijde mi taková křehčí. Láska je pro oba stejná, avšak pro každého jiná. Ani bez jednoho bych si nedokázala představit život, ale tohle všechno přijde, až když se druhé narodí, stejně jako bezdětná nechápe mateřskou lásku, vše pochopíš až s příchodem dalšího dítěte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.13 01:41
Mam taky spoustu otazek, zda jit do druheho. Chci, aby nebyli sourozenci vekove daleko od sebe, na druhou stranu chci, aby prvorozena byla trochu samostetnejsi, chci si ji co nejvice uzit. A pak ta obava, zda budu mit i druhe stejne tak moc rada jako prvni. Dcera je pro me vsim a to jsem si lasku k ni vubec neumela v tehotenstvi predstavit, ale jakmile sem ji poprve drzela, byla sem ztracena, celou me pohltila, je to moje slunicko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.13 03:17
Svůj celkový pohled na věc už jsem napsala víc, ale možná ještě dodám, pokud jseš na prvorozené dítě opravdu HODNĚ upnutá, tak bych možná počkala, aby byl rozdíl aspoň 2,5-3 roky..já jak je mm od sebe 22m, tak jsme si to druhý těhotenství absolutně neužila, každičkej den jsem se nervovala že se něco podělá, a já budu muset ležet v nemocnici, vláčela jsem malýho i na kontroly k dr, protože pro mě bylo tehdy jednoduše nepředstavitelný nechat malýho doma s tátou nebo u babi, a jet přes půl prahy k dr, tam čekat leckdy hodinku, a pak zpátky, takže být bez něj 3 hodiny. akorát když už jem jezdila na kontorly do porodky ke konci, tak s ním babi jezdila před nemocnicí, bylo to i na 2,5 hodiny, a fakt se mi po něm stýskalo, jen jsme seděla na chodbě, čučela do blba, a myslela na malýho. Navíc byl v tý době pořád dost kojenej, docela závislák, takže do toho další nervy, jestli budu moct celý těhu kojit. Porod jsme samozřejmě plánovala ambulantní, jako 3 dny bez Daníka, to bylo pro mě nepředstavitelný. Naštěstí mi všechno dokonale vyšlo, žádná komplikace, kojení až do porodu, a pak tandemový, a ambulantní porod, vše jak jsme si to narýsovala, ale ty nervy, jestli to vyjde 
no aspoň ty 4 hodiny, co jsme byla v porodnici, jsem na staršího nemyslela, a byla v pohodě, ale musím říct, že jak jsem přijela domů, s mladším kterýmu byly 3 hodiny, tak mi spadl ze srdce obrovskej balvan. teD´už to beru víc v pohodě, 3 hodiny bez dětí dávám dobře, víc furt ne. takže třeťátko plánujeme aby bylo minimálně 3 roky od mladšího
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.13 06:24
@wildcherry píše:
Ja kdyz otehotnwla podruhe, brecivala jsem prvorozene u postylky kdyz spala a hladika ji po capence a rikala si, ze chci ji, znova, proste kopie, to cele od zacatku.Asi pracovaly hormony.Mela jsem to snad az do 7mesice, nez se pripravy na miminko rozjely ve velkem. Nevim proc jsem to tak citila.asi strach z neznama.Nyni v sobotu slavi deuhorozena 2 roky a je to laska meho zivota. Zivot bez ni si nedovedu predstavit.Je tak jina, ale tak uzasna!!!Obe je miluji, ale kazdou jinak, protoze kazda je jina. Dekuji bohu, protoze starsi vzdy byla narocna, ale hodne me v zivote naucila a uci dal, protoze s ni vzdy bude vse poprve, dava mi velkou skolu zivota. Naucila me milovat, plakat, ovladat se, vazit si vseho vic a diky ni, to muzu s vetsim nadhledem a pohodlim predat male a mit zaroven cas zvladat vsechny nove kotrmelce i krasy me starsi.(ale, at uz ma 18 a muzem vymenit zamky
Krásný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.13 06:26
Já ti svou zkušenost ještě napsat nemohu. Mám jen jedno, ale nebalá bych se, že druhé budeš mít méně/více radši. To snad asi ani nejde. Pokud toho máš ale už teď nad hlavu, tak by možná bylo lepší chvilku počkat, až první bude samostatnější.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.13 06:35
Taky mam zatim jen jedno, ale uvazuji o druhem, az bude mit prvni tak 2,5-3 roky- bude uz trochu samostatnejsi. Urcite se nebojim, ze bych druhe dite nemela rada mene- spis se budu bat, jestli tomu prvnimu budu davat dost pozornosti a nebude utlacovano do pozadi pred malym miminkem - ale nemyslim, ze to je takovy problem, proste si to musi kazdy vyzkouset sam 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Přemýšlím nad tím zda příchod druhého dítěte na svět nějak ovlivní vztah maminky a prvorozeného. Jsem na prvorozené dítě hodně upnutá a tak akorát ho zvládám. Jsem celkem nervák. Bojím se, že při druhém už nebude náš vztah z prvorozeným tak blízký, že se promítne do našeho vztahu moje unavenost a nervozita, že nic nestíhám a že pocit, že nezvládnu dva křiklouny. Co si o tom myslíte? Získali jste si odstup od prvního dítěte příchodem druhého? Nebo zůstal unikátní vztah? A máte rádi obě děti opravdu stejně? Děkuji.