Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Druhé dítě - divný důvod?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.4.23 18:26
@Anonymní píše:
Dobrý den, mám velmi zvláštní dotaz, doufám, že hned neodsoudíte, možná poradíte, nasměrujete trochu jiným směrem. Anonym z pochopitelných důvodu, děkuji. Mám synka, kterého miluji a jsou mu něco přes 4 roky. Těhotenství jsem si užívala, vzpomínám na to ráda, už ve 2. měsíci se vypínal v dětském pokoji kočárek, postupně se pořizovalo, já s s každou věcí mazlila a taky si plánovala porod. Chtěla jsem rodit císařem. Důvod? Kvůli bolesti vůbec ne. Kvůli dítku jsem byla ochotna podstoupit opravdu i tu největší bolest světa, ale trpěla jsem vaginismem, blánu mi museli chirurgicky přetrhnout, před každým sexem se musím robertkem trochu roztáhnout tam dolu, uvolnit se, navíc mám úzkou pánev, málo měřím, všechny ženy včetně mojí matky v rodině tak rodili. Ale v poradně to hned smetli ze stolu, že nevidí důvod na plánovaní císaře, absolutně každý porod tak může skončit, to asi dám. Jo, asi. Já si plánovala, jak budu mít bonding, císař epidurál a pak třeba jen 10 minut zkrácený bonding i s mužem, ale bude, protože tehdy se utváří to pouto mezi matkou a dítkem, je to neopakovatelný čas, který se musí prožít a já po tom tak moc toužila. Já se bála, že budu rodit přirozeně, to se nepodaří, dají mi celkovou anestézii a bonding nebude. A tak se i stalo. Brala jsem to jako velkou křivdu. A to jsem mohla být ráda, že kluk žije..Ještě 10 minut a nebyl by, skonili to je jedna radost. Ten bonding mě mrzel moc dlouho. Teď zvažujeme druhé, ale… syn má vývojovou dysfázii, muž říká, že druhé dítě s touto poruchou by nedal, to je mi jasný, hlídání absolutně žádné, máme i svůj věk a dlouho čekat nemůžeme, i kdybychom chtěli, já bych chtěla druhé, ale jen z jediného důvodu. Abych si mohla prožít ten porod podle sebe, rezolutně podrobný porodní plán, i když vždy se může něco vy.rat, dula, jiná porodnice, navíc první císař a důvody by mohli stačit. Ale. Je mi jasné, že druhé dítě chci jen kvůli tomu, není to málo? Je to hodně sobecké? Já jsem tím trpěla jako zvíře, dokonce chtěla vyhledat psychologa, nakonec mi pomohla jedna skupina na facebooku, ale ten uzlíček křivdy tam zůstal. Přitom já vím, že kdyby byl ten porod jak já chtěla, tak jedináček by mi stačil. Jednou jsem to zažila, stačilo, ale tohle je jiné. Taky jsem si k malému musela najít cestu, žádná lavina lásky se nekonala. Koukala jsem na něj a nechápala, co se ode mě čeká, vůbec to s ním nevěděla, byla chvíle, jestli jsem, ho vůbec měla mít, jestli to byl dobrý nápad. Nakonec si to sedlo a syna miluji, chodíme na výlety a procházky a je to fajn. Opravdu bych netoužila mít druhé, kdyby…prosím Vás, co v tomto případě?
Potřebuješ si uzavřít kruh,– důvody nereš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.4.23 18:33
To, že se narodí postižené je riziko vždy. Otázkou zůstává, jestli by se manžel kousl a zvládli byste to nebo by fakt odešel a jsi třeba i ochotna zůstat s dětmi sama.
A k tomu, že sis nenašla pouto kvůli císaři. Rodila jsem přirozeně, bonding proběhl, ale trpěla jsem depresemi a sedlo si to až v roce dcery.
Druhé dítě byste si měli pořídit, že ho chcete a jdete do toho s čistým vědomím a svědomím. Ne, jen kvůli porodu a „křivdě“.
- Citovat
- Upravit
15.4.23 18:49
No tak to je fakt zvláštní důvod pro to, mít druhé dítě, které máme na celý život, porodit si ho, když ho „nepotřebujeme“, nechceme, jen kvůli porodu,
i při druhém porodu se může cokoli pokazit, může to být zase akutní císař, poloha KP - cokoli, ne nešla bych do toho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.23 18:53
@Anonymní píše:
To, že se narodí postižené je riziko vždy. Otázkou zůstává, jestli by se manžel kousl a zvládli byste to nebo by fakt odešel a jsi třeba i ochotna zůstat s dětmi sama.
A k tomu, že sis nenašla pouto kvůli císaři. Rodila jsem přirozeně, bonding proběhl, ale trpěla jsem depresemi a sedlo si to až v roce dcery.
Druhé dítě byste si měli pořídit, že ho chcete a jdete do toho s čistým vědomím a svědomím. Ne, jen kvůli porodu a „křivdě“.
Souhlasím. Bohužel krásný porod podle plánu je taková falešná norma dnešní doby a média, nektere rádoby moudre super matky a podobní nás utvrzují v tom, ze pokud porod neprobehne podle našich představ, je to tragédie.
Realita je takova, ze porod je a vždy byl vysoce riziková situace. Před par generacemi čtvrtina z nich končila tragicky, dnes naštěstí pouze císařem. Buďme prosím vdecne za zdravé děti.
Sama mam jedno dítě akutním a druhé plánovaným císařem. Ani po tom plánovaném není záruka, ze bonding zvládnete, je to vysilující operace, jste ovlivněna anestetiky, léky proti nevolnostem apod. Každý na to reaguje jinak, záruka bondingu pri plánovaném CS není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.23 18:53
No mit druhe dite je kvuli tomu, uzit si vysneny porod, je opravdu ulet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.23 18:56
A co by se stalo kdyby ti i ten druhý porod nevyšel? Chtěla by jsi třetí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.23 18:58
Je to nesmírně bláhové..
Kámoška si taky toužila „spravit chuť“ a dítě muselo okamžitě letecky do jiného města, kam se za ním tři dni nedostala.
Fakt bych nesázela na to, že teď to bude ono.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.23 18:59
Dítě bych si fakt neporizovala kvůli tomu, abych zažila hezky porod. Co když se něco podela i u dalšího?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.23 18:59
A co kdyby druhý porod dopadl stejně? Pokud dítě chceš tak, jako tak, zkus to. Ale jinak to není dobrý důvod. Jednak bez záruky a druhak ti přeci další člověk nemůže vynahradit minulost, ani spatne zkušenosti..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.23 19:02
Moje kamarádka rodila přirozeně, ale na konci se porod zastavil a nemohla mimčo vytlačit, vyndavali ho kleštěmi. Ještě dlouho říkala, že potřebuje rodit znovu, aby měla pocit, že zvládne porodit/vytlačit miminko sama. Trápilo jí to. Druhé dítě tedy chtěla z více důvodů, řekla bych, nicméně paradoxem je, že když otěhotněla, doktorka jí kvůli předchozímu porodu doporučila císaře, ona souhlasila a pak si to nemohla vynachválit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.23 19:02
@Anonymní píše:
Dobrý den, mám velmi zvláštní dotaz, doufám, že hned neodsoudíte, možná poradíte, nasměrujete trochu jiným směrem. Anonym z pochopitelných důvodu, děkuji. Mám synka, kterého miluji a jsou mu něco přes 4 roky. Těhotenství jsem si užívala, vzpomínám na to ráda, už ve 2. měsíci se vypínal v dětském pokoji kočárek, postupně se pořizovalo, já s s každou věcí mazlila a taky si plánovala porod. Chtěla jsem rodit císařem. Důvod? Kvůli bolesti vůbec ne. Kvůli dítku jsem byla ochotna podstoupit opravdu i tu největší bolest světa, ale trpěla jsem vaginismem, blánu mi museli chirurgicky přetrhnout, před každým sexem se musím robertkem trochu roztáhnout tam dolu, uvolnit se, navíc mám úzkou pánev, málo měřím, všechny ženy včetně mojí matky v rodině tak rodili. Ale v poradně to hned smetli ze stolu, že nevidí důvod na plánovaní císaře, absolutně každý porod tak může skončit, to asi dám. Jo, asi. Já si plánovala, jak budu mít bonding, císař epidurál a pak třeba jen 10 minut zkrácený bonding i s mužem, ale bude, protože tehdy se utváří to pouto mezi matkou a dítkem, je to neopakovatelný čas, který se musí prožít a já po tom tak moc toužila. Já se bála, že budu rodit přirozeně, to se nepodaří, dají mi celkovou anestézii a bonding nebude. A tak se i stalo. Brala jsem to jako velkou křivdu. A to jsem mohla být ráda, že kluk žije..Ještě 10 minut a nebyl by, skonili to je jedna radost. Ten bonding mě mrzel moc dlouho. Teď zvažujeme druhé, ale… syn má vývojovou dysfázii, muž říká, že druhé dítě s touto poruchou by nedal, to je mi jasný, hlídání absolutně žádné, máme i svůj věk a dlouho čekat nemůžeme, i kdybychom chtěli, já bych chtěla druhé, ale jen z jediného důvodu. Abych si mohla prožít ten porod podle sebe, rezolutně podrobný porodní plán, i když vždy se může něco vy.rat, dula, jiná porodnice, navíc první císař a důvody by mohli stačit. Ale. Je mi jasné, že druhé dítě chci jen kvůli tomu, není to málo? Je to hodně sobecké? Já jsem tím trpěla jako zvíře, dokonce chtěla vyhledat psychologa, nakonec mi pomohla jedna skupina na facebooku, ale ten uzlíček křivdy tam zůstal. Přitom já vím, že kdyby byl ten porod jak já chtěla, tak jedináček by mi stačil. Jednou jsem to zažila, stačilo, ale tohle je jiné. Taky jsem si k malému musela najít cestu, žádná lavina lásky se nekonala. Koukala jsem na něj a nechápala, co se ode mě čeká, vůbec to s ním nevěděla, byla chvíle, jestli jsem, ho vůbec měla mít, jestli to byl dobrý nápad. Nakonec si to sedlo a syna miluji, chodíme na výlety a procházky a je to fajn. Opravdu bych netoužila mít druhé, kdyby…prosím Vás, co v tomto případě?
Toho císaře jsi teda nakonec měla? Ani po tom epidurálu a císaři u toho případného druhého žádný nával lásky nebude, moc si to maluješ, je to nepřirozený a ochuzený tak jako tak. A je klidně možný, že si to „užiješ“ úplně stejně jako u prvního - bez porodu najednou dítě, žádný oxitocin, jenom zlblá po operaci a kde se vzalo, tu se vzalo dítě. A jen rozumově pobereš, že je tvoje. Citově vůbec, páč sis ho neporodila. Toho psychologa vyhledej, ať se ti to už do života nepromítá. A ten vaginismus, není to spíš psychcký problém? A problém při prvním porodu, nemá to spíš souvislost s psychikou? Odpivěz si sama. A druhé dítě si pořiď, kvůli tomu, že ho fakt chceš ( chcete) a ideální porod si dopredu nevysnívej, to ti stejně nemůže vyjít. Jsi moc v „krabičce“, nenecháváš věci plynout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.23 19:08
@Anonymní píše:
Dobrý den, mám velmi zvláštní dotaz, doufám, že hned neodsoudíte, možná poradíte, nasměrujete trochu jiným směrem. Anonym z pochopitelných důvodu, děkuji. Mám synka, kterého miluji a jsou mu něco přes 4 roky. Těhotenství jsem si užívala, vzpomínám na to ráda, už ve 2. měsíci se vypínal v dětském pokoji kočárek, postupně se pořizovalo, já s s každou věcí mazlila a taky si plánovala porod. Chtěla jsem rodit císařem. Důvod? Kvůli bolesti vůbec ne. Kvůli dítku jsem byla ochotna podstoupit opravdu i tu největší bolest světa, ale trpěla jsem vaginismem, blánu mi museli chirurgicky přetrhnout, před každým sexem se musím robertkem trochu roztáhnout tam dolu, uvolnit se, navíc mám úzkou pánev, málo měřím, všechny ženy včetně mojí matky v rodině tak rodili. Ale v poradně to hned smetli ze stolu, že nevidí důvod na plánovaní císaře, absolutně každý porod tak může skončit, to asi dám. Jo, asi. Já si plánovala, jak budu mít bonding, císař epidurál a pak třeba jen 10 minut zkrácený bonding i s mužem, ale bude, protože tehdy se utváří to pouto mezi matkou a dítkem, je to neopakovatelný čas, který se musí prožít a já po tom tak moc toužila. Já se bála, že budu rodit přirozeně, to se nepodaří, dají mi celkovou anestézii a bonding nebude. A tak se i stalo. Brala jsem to jako velkou křivdu. A to jsem mohla být ráda, že kluk žije..Ještě 10 minut a nebyl by, skonili to je jedna radost. Ten bonding mě mrzel moc dlouho. Teď zvažujeme druhé, ale… syn má vývojovou dysfázii, muž říká, že druhé dítě s touto poruchou by nedal, to je mi jasný, hlídání absolutně žádné, máme i svůj věk a dlouho čekat nemůžeme, i kdybychom chtěli, já bych chtěla druhé, ale jen z jediného důvodu. Abych si mohla prožít ten porod podle sebe, rezolutně podrobný porodní plán, i když vždy se může něco vy.rat, dula, jiná porodnice, navíc první císař a důvody by mohli stačit. Ale. Je mi jasné, že druhé dítě chci jen kvůli tomu, není to málo? Je to hodně sobecké? Já jsem tím trpěla jako zvíře, dokonce chtěla vyhledat psychologa, nakonec mi pomohla jedna skupina na facebooku, ale ten uzlíček křivdy tam zůstal. Přitom já vím, že kdyby byl ten porod jak já chtěla, tak jedináček by mi stačil. Jednou jsem to zažila, stačilo, ale tohle je jiné. Taky jsem si k malému musela najít cestu, žádná lavina lásky se nekonala. Koukala jsem na něj a nechápala, co se ode mě čeká, vůbec to s ním nevěděla, byla chvíle, jestli jsem, ho vůbec měla mít, jestli to byl dobrý nápad. Nakonec si to sedlo a syna miluji, chodíme na výlety a procházky a je to fajn. Opravdu bych netoužila mít druhé, kdyby…prosím Vás, co v tomto případě?
Buďto po dítěti toužíš, anebo ne. Nic mezitím není. Tím porodem to přeci nekončí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.23 19:09
Nechci ti přát něco špatného, ale sen (představa) je jedna věc, ale realita může (samozřejmě taky nemusí) je věc druhá. Co když to neproběhne podle tvých představ? Budeš z toho zase psychicky špatná. A pak co? Budeš chtít další dítě kvůli stejnému důvodu jen proto, aby sis užila tu svoji chvilku?
Asi bych řešila to trauma s psychologem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Birds
15.4.23 19:18
Absolutně neodsuzuju celý ten problém, ale opravdu mi to nepřijde dobré takto k tomu přistupovat. Přijde mi, jako bys byla fixována čistě jen na ten moment bondingu, který chceš stůj co stůj zažít. Jakoby to byla alfa a omega tvého života. Přemýšlím nad nějakým přirovnáním, asi není přesné, ale je to jako bych chtěla porazit tele jen proto, abych si mohla dát líčka a ale jinak o to zvíře vlastně nestojím. Prostě chci ta líčka. Asi blbé přirovnání, ale ta absurdita je úplně stejná jako v tvém případě - pořídit si druhé dítě jen proto, že chceš zažít bonding a přitom jinak po něm vlastně netoužíš. Tak to mi přijde zvrácené a ano, i sobecké. Na prvním místě jsi totiž ty, ne dítě. To je špatně…
A co když tedy otěhotníš a při porodu opět bonding neproběhne? To budeš chtít třetí dítě, abys teda konečně zažila bonding?
Anebo bonding proběhne, ale dítě bude mít taky postižení jako to první? To jsi ochotná podstoupit tento risk, stejně jako to, že přijdeš o partnera, protože on jasně řekl, že další postižené dítě nezvládne?
Opět mi z toho vychází, že tvůj motiv je čistě sobecký.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Dobrý den, mám velmi zvláštní dotaz, doufám, že hned neodsoudíte, možná poradíte, nasměrujete trochu jiným směrem. Anonym z pochopitelných důvodu, děkuji. Mám synka, kterého miluji a jsou mu něco přes 4 roky. Těhotenství jsem si užívala, vzpomínám na to ráda, už ve 2. měsíci se vypínal v dětském pokoji kočárek, postupně se pořizovalo, já s s každou věcí mazlila a taky si plánovala porod. Chtěla jsem rodit císařem. Důvod? Kvůli bolesti vůbec ne. Kvůli dítku jsem byla ochotna podstoupit opravdu i tu největší bolest světa, ale trpěla jsem vaginismem, blánu mi museli chirurgicky přetrhnout, před každým sexem se musím robertkem trochu roztáhnout tam dolu, uvolnit se, navíc mám úzkou pánev, málo měřím, všechny ženy včetně mojí matky v rodině tak rodili. Ale v poradně to hned smetli ze stolu, že nevidí důvod na plánovaní císaře, absolutně každý porod tak může skončit, to asi dám. Jo, asi. Já si plánovala, jak budu mít bonding, císař epidurál a pak třeba jen 10 minut zkrácený bonding i s mužem, ale bude, protože tehdy se utváří to pouto mezi matkou a dítkem, je to neopakovatelný čas, který se musí prožít a já po tom tak moc toužila. Já se bála, že budu rodit přirozeně, to se nepodaří, dají mi celkovou anestézii a bonding nebude. A tak se i stalo. Brala jsem to jako velkou křivdu. A to jsem mohla být ráda, že kluk žije..Ještě 10 minut a nebyl by, skonili to je jedna radost. Ten bonding mě mrzel moc dlouho. Teď zvažujeme druhé, ale… syn má vývojovou dysfázii, muž říká, že druhé dítě s touto poruchou by nedal, to je mi jasný, hlídání absolutně žádné, máme i svůj věk a dlouho čekat nemůžeme, i kdybychom chtěli, já bych chtěla druhé, ale jen z jediného důvodu. Abych si mohla prožít ten porod podle sebe, rezolutně podrobný porodní plán, i když vždy se může něco vy.rat, dula, jiná porodnice, navíc první císař a důvody by mohli stačit. Ale. Je mi jasné, že druhé dítě chci jen kvůli tomu, není to málo? Je to hodně sobecké? Já jsem tím trpěla jako zvíře, dokonce chtěla vyhledat psychologa, nakonec mi pomohla jedna skupina na facebooku, ale ten uzlíček křivdy tam zůstal. Přitom já vím, že kdyby byl ten porod jak já chtěla, tak jedináček by mi stačil. Jednou jsem to zažila, stačilo, ale tohle je jiné. Taky jsem si k malému musela najít cestu, žádná lavina lásky se nekonala. Koukala jsem na něj a nechápala, co se ode mě čeká, vůbec to s ním nevěděla, byla chvíle, jestli jsem, ho vůbec měla mít, jestli to byl dobrý nápad. Nakonec si to sedlo a syna miluji, chodíme na výlety a procházky a je to fajn. Opravdu bych netoužila mít druhé, kdyby…prosím Vás, co v tomto případě?