Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Já myslím, že je to úplně normální. Je to už tvé druhé těhotenství a s každým dalším by jsi všechno kolem řešila míň a míň. Určitě tě to nedělá špatnou matkou, jen už jsi na to jakoby „zvyklá“ a neřešíš každý prd. ![]()
A to teprve počkej, až se miminko narodí, to věci kolem něj taky nebudeš tak hrotit jako s prvním dítětem. ![]()
Já si myslí, že tohle je tak nějak normální, máš už jedno dítě a kolem něj musíš fungovat a ne se upínat na sebe a svoje břicho.
A myslím si, že to vše přijde. Že vaší malé říkáš, že ji máš nejraději, to je asi podvědomá prevence toho, aby na mimi pak žárlila…
Já bych se nebála, první je holt jen jedno no ![]()
U druhého dítěte prostě není tolik času, navíc už prostě spoustu věcí víš, tak to tolik neprožíváš (pohyby apod.)
Já teda nějak extra neprožívala ani první těhotenství, ale u druhého jsem to prožívala ještě míň. Navíc u druhého mi bylo hůř než u prvního, takže jsem ráda, že už to mám skoro za sebou. ![]()
Akorát teda tu dietu u cukrovky bych neflákala, to může být pro miminko opravdu nebezpečné.
Ahoj, to se někdy stává. Moje kamarádka měla to stejný, měla dokonce úplný depky během druhého těhotenství. Vůbec se z toho těhotenství nedokázala těšit, brala to jako automatiku, až na ty pocity viny. Ale porodem všechno rázem přešlo a malou miluje nade vše. Každé těhotenství je holt jiné, stejně jako porod a každé dítě. Hlavu vzhůru, to bude dobrý. Hlavně se neobviňuj a zkus myslet pozitivně ![]()
Ach jo maminky, já ty výčitky právě mám, asi možná to těhotenství nehrotím tolik, protože se zatím nic nestalo a já doufám že ani nestane! Ale tím, jak jsem v 1. těhotenství krvácela v 9. měsíci a ležela jsem 3. týdny v nemocnici, tak jsem se na to miminko hrozně upnula a bála se o něho každý den, do toho jsem měla snad všechny příznaky těhotenství, teď o tom těhotenství fakt ani nevím, nevidět to malé na ultrazvuku, tak ani nevěřím, že jsem těhotná. Na toho cvrčka co mám v břiše si vzpomenu denně tak 3×, a né 24h denně jako u 1. Tím se i bojím co přijde po porodu, jestli budu vše tak řešit, nejsem ta máma, která by hrotila každý prd, ale pěčlivější asi jsem. U naší malé jsem byla schopná říct, že jí miluju už v bříšku, ale u tohohle cvrčka to ještě nepřišlo. Musím na něho myslet častěji, snad se to zlepší a hlavně třeba až začnou pohyby, tak se to obrátí, co myslíte?
Neboj, láska přijde. já neměla v těhotenství ráda prostředního. nejstrašího jsem taky hodně prožívala a těšla se na něj, na nejmladšího jsme se těšila úplně nejvíc..a po každým porodu ta láska přišla úplně stejně, bez ohledu na tom, jak jsem vnímala těhotenství.
Jetli tě to u klidní, tak můj chlap taky říká, že tohle druhé těhotenství tolik neprožívá, protože 1.) není čas, když kmitáme okolo prvorozeného 2.) už to není „poprvé“, má to jako nastávající otec víc na háku, víc co se děje/bude dít, má už prostě ty informace i osobní zkušenost.
U tebe je spíš problém, že to prvnítěhotenství, které bylo problémové a jak píšeš, hrozně jsi se na to upnula (a taky asi i měla čas achat nad rostoucím pupíkem, strachovat se apod.) bereš jako standard.
Já beru jako standard, že do té doby, než cítím pohyby, je pro mě dítě něco naprosto abstraktního. Až když ho cítím, začne fungovat jakésy napojení, ale i tak jsem neměla ani u jednoho pocit, že bych se z rostoucího břicha měla nějak potentočkovat. A neznamená to, že by dítě bylo nechtěné, nemilované či méně milované.
A při druhém, když jsem měla období, že jsem byla opravdu hodně vyflusnutá, tak jsem na otázky, jak se cítím a jak to prožívám popravdě odpovídala, že jako chodící inkubátor. ![]()
Klííd, prostě máš i jiné starosti než břicho a taky už víš, o čem to je. Netrap se tím, láska přijde, i když možná trochu dýl než u 1.
Já být po druhé těhotná, tak si užívám právě ten klid, to že nejsem ze všeho vyplašená a vím co mě čeká.
@Bejbyy jak výstižné!!!
Anonymní - já u druhého těhu fakt myslela, že mám svého miláčka a to druhé, to bude jako pro manžela, že za mě není místo pro dalšího…a nebylo to tak, narodil se a najednou bylo stejně velké místo pro oba… ![]()
Myslím, že se to obrátí a že je naprosto normální, že s 20 měsíčním batoletem máš jiné starosti ![]()
Bud v klidu, kazda mama proziva sve první těhotenství víc. Já jsem těhotná po třetí a dělám věci, ktere bych u prvního nedělala, ne prozivam to tak jako první i když se a na malou moc tesim. Bohužel na to není tolik času myslet a už vůbec ne uživat si to.
Je to naprosto normální, protože člověk už má jiné starosti a povinnosti než v 1.těhotenství. Čekám páte dítě a kolikrát jsem si říkal proč jsem tak unavená apod., protože jsem si ani neuvědomila, že jsem těhotná. Prostě na přemýšlení o těhotenství natož nějak velké užívání není absolutně žádný čas a ani možnost. Teď si to uvědomuju trochu víc, ale jenom díky tomu, že jsem nemocná. Do porodu už mi chybí jenom nějaké 3 měsíce a z výbavičky nemám doma téměř nic a pořád si říkám, že je ještě spousta času
A neni to prave na tom druhym tehotenstvi lepsi, ze je clovek vlastne vic v klidu? Ja jsem naopak rada, ze veci neresim, jim mnohem „normalneji“ (az na alkohol si dovolim uplne vsechno, ne nejaky hlidani syru a kdo vi ceho) a tentokrat se mnohem vic hlavne tesim, az bude malej s nami (a ja nebudu otravovana brichem, bolestma zad a podobnyma lahudkama).
Předem prosím o zachování anonymu!
Bojím se jak to bude po porodu, jestli ta láska bude také tak automatická, jako byla u prvního, přitom se na to miminko moc těším a manžel také. On neví co pociťuji a i se mě ptal, jakto že neblázním a němáme už plnou skříň pidi dupaček a různých miminkovských věcí… a v tom mi to nějak došlo, že tomu druhému miminku trochu křivdim. Navíc malé pořád říkám, že jí miluju nejvíc na světě, ach jo, nějak špatně to nesu a bojím se toho co přijde… 
Ahoj maminky, s manželem máme dcerku (20 měsíců ), byla chtěná a první, takže jsem s ní prožívala každý den těhotenství, byla jsem i na genetickém testu v 1. trimestru, fotečky z ultrazvuku jsem si brala z každé kontroly, věcičky kupovala snad už od početí… Teď čekáme druhé mimi, opět chtěné, ale nějak se mi nedostavily ty hormony, kdy bych se měla těšit z každého dne co jsem těhulka, prostě to teď beru jak to je, jsem těhotná, odrodím a bude to… jsem ve 4. měsíci těhotenství, miminko zatím nekope a ani nijak nezlobí ( oproti 1. těhotenství, to bylo hrozné už od početí.. nevolnosti, krvácení, cukrovka - tu mám i teď, bolesti kyčlí atd) ale třeba mám cukrovku a prostě jím co jím, sem tam si dám víc ovoce, nebo skleničku limonády… a nemám výčitky, u prvního mimča jsem se bála si zobnout čehokoliv co nebylo bio a dia…