Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Prvni porod od prvni kontrakce 30 hodin. Za tu dobu jsem se otevrela snad na 6-7 cm, pak zelena plodovka a padaly ozvy. Krizovy bolesti jsem mela taky, to bylo asi nejhorsi. A i ja mela pocit ze se proste nedokazu uvolnit. Skoncilo to akutnim cs, ale ja to brala jako vysvobozeni a ne selhani. Druhyho jsem byla presvedcena, ze chci cisare a taky byl. A ten zazitek byl krasnej, i kdyz to nebylo prirozene. Sice me mrzi, ze to nikdy nezaziju, ale mam 2 zdravy deti a to je pro me nejdulezitejsi. A neresim vubec cestu, kterou se narodily ![]()
Smiř se z druhým císařem a nech se překvapit, co přijde. On se dneska přirozený porod zbytečně glorifikuje. Každá z něho chce mít zážitek, představuje si ho jako jízdu na jednorožci a pak vesměs následuje zklamání a pocit selhání, protože všechno bylo úplně jinak. Porod je pořád extrémně náročná a bolestivá zkušenost a ať pro proběhne jakkoliv, není důvod z něho cítit trauma nebo pocit selhání. I já jsem zažila hodně extrémní porod, moje lékařka ho nazvala divočinou roku. Věděla jsem naprosto jasně, že tohle už zažít nechci a že další dítě bude jen v případě sekce. No, dopadlo to jinak. Nakonec jsem zažila bezbolestný přirozený porod, kdy jsem kontrakce jen lehce prodýchávala a mezi kontrakcemi spala nebo vtipkovala s Pa. Opravdu není ostuda porodit akutní sekcí, nevypovídá to nic o tobě nebo o vztahu k dítěti. Ve finále je důležité jen to miminko, nikoliv způsob, jak přišlo na svět. Pokud se pořád nesmyslně trápíš průběhem porodu, doporučuju kineziologii, pomůže ti ten zážitek zpracovat.
@Anonymní píše:
Zdravim, trapi me strach z porodu. Po prvnim porodu jsem byla rozhodnuta, ze druhe dite nikdy, ale jak cas plyne, druhe dite bych si prala, jenze… naprosto jsem prvni porod nezvladla. Bolest jsem zapomnela, ale pocity z porodu si pamatuju, jako by to bylo vcera. Byla jsem vyplasena, partnera poslali domu, takze na vse sama, prijde mi, ze se doktorka ve mne stourala za ten porod snad stokrat, s krizovyma bolestma jsem lezela na zadech, stazene cele telo a samozrejme vysledek, ze jsem se otevrela asi na 3 cm, spatne ozvy a cisar. Moje porodni sebevedomi je na nule, prirozeny porod si v mem pripade ani neumim predstavit, i kdyz jsem si strasne prala to zazit. Ale byla jsem celou dobu v takove kreci, ze bych snad neporodila ani dite velikosti mravence. Jde s tim vubec neco delat? Jsem dost uzavrena a nedokazu se uvolnit. Nebo se mam rovnou smirit s druhym cisarem?Jakou zkusenost mate vy?
Doporučila bych ti dulu. Ta s tebou projde tvoje strachy a pomůže ti nastavit sebevědomí a sebejistotu. Nebo si najít něco ohledně porodu bez bolesti. To je i na YT. A nebo hypnoporod. A neboj, je spousta žen, které právě po špatné zkušenosti s prvním porodem, dokázaly přenastavit svoje myšlení a prožívání a druhý porod si užily. Držím palce ![]()
Zdravím. Myslím, že je důležitá, ta věta, že jste první porod nezvládla. Tohle si chce srovnat v hlavě. Porod jste zvládla. Dítě i matka v pořádku. To je fakt to důležité. Já jsem měla první porod podobný jako vy. Po 23hod. kontrakcí v porodnici(prvních 16hod. sama),otevřená na 8,padající ozvy, akutní císař. Pocit selhání, že jsem to nezvládla, ale od druhého dítěte mě to neodradilo. Dost jsem to prožívala a tak rok mi trvalo se s tím definitivně smířit. Druhý porod jsem zkoušela zase přirozeně, ale přes veškerou přípravu probíhal stejně jako první. Ale žádný pocit zklamáni. Dokonce i euforie po porodu proběhla. Už jsem věděla do čeho jdu a že to prostě jinak nešlo. A taky jsem byla předem smířená, že to může skončit stejně.
1. porod od první bolesti 28 hodin. Neotevírala jsem se, voda nepraskla - píchali na porodním sále. Ve 22:30 do porodnice, že už nemůžu, kde mě sestra na příjmu seřvala, že neumím prodýchávat kontrakce. Že si myslíme, jak porodíme bez kurzů, a pak to dopadá takhle. Šoupli mě na pokoj, kde jsem byla sama, nekontrolovali mě a měla jsem přijít akorát 2× na monitor. Tam mi řekli, že jsem pořád na začátku, ať jdu zase spát, že to je na dlouho. Za 1,5 hodiny mě našla na pokoji jiná sestra, a když viděla, v jakém jsem stavu, hned mě odtáhla na porodní box. Byla jsem v takovém stádiu, že mi už nemohli ani dát nic na bolest. Nemohla jsem ani chodit, nemohla jsem stát, podlamovaly se mi nohy. Během 3 minut jsem se ze 7 cm otevřela na 10. Dcera to vzala tak hopem, že mě celou roztrhla. Mám šitý i čípek. Bolest jsem nezapomněla, brečela jsem, že už nikdy tohle nechci zažít. Po porodu dcery tělo začalo stávkovat, a abych porodila placentu, museli mi píchnout látku na vyvolání kontrakcí. Po porodu v šestinedělí komplikace a musela jsem podstoupit čištění dělohy v narkóze, protože tam zůstal kus placenty. Řekla jsem, že druhé dítě už nechci. Tenhle týden jsem zjistila, že jsem těhotná - neplánovaně. A už teď se bojím porodu. Ale zase na druhou stranu… Vždyť to za to opravdu stojí
![]()
Také bych doporučila dulu. Samozřejmě i s dulou může byt císař, ale mate u sebe odbornou fyzickou a hlavně psychickou podporu. Ja jsem mela také velice náročný porod, nakonec došlo i na VEX, ale bez duly bych to asi nepřežila. Byla to ta nejlepší investice. Důležitá je už i příprava na porod, kterou s dulou absolvujete během těhotenství, probere s vámi všechny obavy a řekne co a jak. Budete zkrátka připraveni téměř na vše. A když pak nastane něco nepředvídatelného, nejste na to sama, nebojte. ![]()
@Anonymní píše:
Zdravim, trapi me strach z porodu. Po prvnim porodu jsem byla rozhodnuta, ze druhe dite nikdy, ale jak cas plyne, druhe dite bych si prala, jenze… naprosto jsem prvni porod nezvladla. Bolest jsem zapomnela, ale pocity z porodu si pamatuju, jako by to bylo vcera. Byla jsem vyplasena, partnera poslali domu, takze na vse sama, prijde mi, ze se doktorka ve mne stourala za ten porod snad stokrat, s krizovyma bolestma jsem lezela na zadech, stazene cele telo a samozrejme vysledek, ze jsem se otevrela asi na 3 cm, spatne ozvy a cisar. Moje porodni sebevedomi je na nule, prirozeny porod si v mem pripade ani neumim predstavit, i kdyz jsem si strasne prala to zazit. Ale byla jsem celou dobu v takove kreci, ze bych snad neporodila ani dite velikosti mravence. Jde s tim vubec neco delat? Jsem dost uzavrena a nedokazu se uvolnit. Nebo se mam rovnou smirit s druhym cisarem?Jakou zkusenost mate vy?
Mam hrozne zkusenosti s cisarem, taky jsem druhe nechtela/odkladala. No, zmenila jsem po 4 letech nazor, ve 30. tt zatim zpusob porodu nerrsim, uvidi se, nejak jit ven musi. Nepremyslim nad tim. Bricho roste a je vetsi a vetsi a clovek se uz i tesi, az bude bez nej. Pak tu bude druhe mimi.
Ja bych zmenila hlavne porodnici ![]()
Jo a pry se kontrakce snizuji na zadech a zesiluji na boju a v jinych pokohacj. Takze jsem taky pro dulu a zmenu porodnice
První porod cca 24 h bolesti, přesto otevřená na cca 3 cm, zakončení akutním císařem. Taky jsem měla trochu depku, že jsem to nezvládla atd. Ale pak mi moje máma vysvětlila, že jsem to zvládla. Mám zdravé dítě, kojim, všechno je v pořádku. Nějak jsem to pochopila a smířila se s tím. Druhý porod už jsem s variantou císaře počítala a dopadlo to přesně stejné, jen mě nenechali trápit tak dlouho. A já už byla naprosto smířená a radovala se z dcery. Nebýt císaře, tak tady děti a třeba ani já nejsem. Prirozeny porody se fakt teď moc nadhodnocuje, nejdůležitější je, že je matka a dítě v pořádku.
@Hojuza ja si myslim to same. Jen bych ted mela celkovou misto spinalni a z celkove mam celkem strach, z intubace a tak
preziju ale. U normalniho mam zase strach, ze se neco pokazi a dite se pridusi. Nevim, 50:50, stejne to necham na doktorech, at poradi.
Diky za reakce. Ja mam problem s cizim pristredim a lidmi. Moje jedina sance na prirozeny porod by byla v pripade, ze muj partner by byl porodnik ![]()
@Anonymní píše:
Diky za reakce. Ja mam problem s cizim pristredim a lidmi. Moje jedina sance na prirozeny porod by byla v pripade, ze muj partner by byl porodnik
Tak to jsem nepochopila. Prislo mi z prispevku, ze bys byla pro prirozeny. Na prani cisare stejne neudelaji ne
Zkus jít na kurz jemného zrození, toto dost řeší
a nutno říct že oni nemohou poslat muže pryč, nemohou se v tobě šťourat když ty nechceš a proto je dobré tam mít toho chlapa co to prosadí, mrkni na FB stránku podpoříte mě v osvětě tam se dozvíš víc ![]()
Zdravim, trapi me strach z porodu. Po prvnim porodu jsem byla rozhodnuta, ze druhe dite nikdy, ale jak cas plyne, druhe dite bych si prala, jenze… naprosto jsem prvni porod nezvladla. Bolest jsem zapomnela, ale pocity z porodu si pamatuju, jako by to bylo vcera. Byla jsem vyplasena, partnera poslali domu, takze na vse sama, prijde mi, ze se doktorka ve mne stourala za ten porod snad stokrat, s krizovyma bolestma jsem lezela na zadech, stazene cele telo a samozrejme vysledek, ze jsem se otevrela asi na 3 cm, spatne ozvy a cisar. Moje porodni sebevedomi je na nule, prirozeny porod si v mem pripade ani neumim predstavit, i kdyz jsem si strasne prala to zazit. Ale byla jsem celou dobu v takove kreci, ze bych snad neporodila ani dite velikosti mravence. Jde s tim vubec neco delat? Jsem dost uzavrena a nedokazu se uvolnit. Nebo se mam rovnou smirit s druhym cisarem?
Jakou zkusenost mate vy?