dve narocne deti po sobe

74
29.6.07 13:13

dve narocne deti po sobe

Chtela jsem se zeptat, zda ma nekdo take zkusenost s dvema narocnymi detmi. Starsi syn ma pres dva roky a ten druhy osm mesicu. Mam je nade vse rada, ale casto mi vse prerusta pres hlavu. Starsi uz od malinka mel problemy se spankem a neustale potrebuje pozornost. Druhe jsme vubec neplanovali, ale stalo se a tak jsem si naivne myslela, ze druhe ditko nemuze byt stejne a ze to nejak zvladnu. Jenze druhy synek je to same, spatne spinka, porad se vzteka, casto breci a ja mam kazdy den boj, ke kteremu mam jit driv a jak byt spravedliva a chovat se k oboum stejne. Kdyz breci mladsi, tak ho musim chovat a starsi si chce hrat. Jenze jak si v klidu hrat, kdyz mladsi rve, tecou mu slzicky a mne je ho lito. Pak zase breci litostive druhy, ze na nej mamka nema cas. Vsice si umi hrat i sam, ale ja take musim varit, uklizet a podobne. Vsak to znate. Mladsi mi pres den skoro vubec nespi a tak tady litam po byte, cela zpocena a snazim se to vse brat s klidem, ale obcas vybuchnu a pak mi toho je lito. Jsem nevyspala ( manzel bohuzel pracuje porad jen v noci a tak litam i v noci k oboum a rano jsem jak mrtvola. Nastesti se po dvouch letech aspon trochu zmenil spanek starsiho a budi se jen dvakrat, ale ten druhy jakoby to prevzal od nej. Vim, ze je to udel mamy, ale kdyz vidim okolo ostatni deti, tak aspon jedno v rodine je klidnejsi a clovek si muze neco planovat. U nas to je tezke. Zase se uklidnuji tim, ze kluci jsou oba dost napred, jsou moc bystri a celkove veseli, ale je to z extremu do extremu. Bud smich nebo plac. Uz se tesim, az pujde starsi do skolky a druhy bude chodit, ale tech par mesicu se asi zcvoknu. Porad si rikam, co si mysli sousedi, kdyz nas takhle slysi. Obdobi vzdoru a malicky vzteklounek. Ven chodime kazdy den odpoledne, pak je manzel doma a venujeme se obema, ale i tak mi prijde, ze se jim clovek obcas nemuze zavdecit. Pak si rikam, zda jsem spatna nervni matka anebo opravdu jsou me aktivni deti tak narocni…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

243
29.6.07 13:53

Mám to jenom v jednom vydání (popis sedí dokonale :-D) a tak upřímně obdivuju, že to zvládáš aspoň nějak. Mít dva - tak nevím :-)) Asi to musí prostě člověk taky nějak zvládnout.
Kéž by byla nějaká rada, ale kromě „zapojte babičky“ (což u nás nejde) nebo „paní na hlídání alespoň občas“ (což je docela drahé) a „vydržte, je to dočasně“ (z takových rad mě vždycky bere ďas, i když se tím utěšuju :-D) mě nic nenapadá. Asi se musí prostě vydržet a doufat, že toho zdravého rozumu zbyde v hlavě co nejvíc ;-)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9867
29.6.07 13:55

Ahoj, poradit neumím, jen možná to, abys více myslela na sebe - ale se dvěma čerty to moc nejde…

Držím palce - a abys měla aspoň trochu radosti, opravila jsem ti metřík. Když mi pošleš (mailem) i metřík druhého, přidám ti ho k podpisu.

L.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
354
29.6.07 14:18

Ahoj Nole,
to, že se dětem občas opravdu člověk nezavděčí, se mi potvrdilo už mockrát. Kolikrát jsme pro ně vymýšleli víkendový program, výlet, a oni celou dobu kňouraly, prudily nebo se nudily (a korunu tomu na:,–(ily, když se obě v autě poblinkaly :? ), ale … jsou to prostě děti, neumí nic předstírat a nemůžou za to. Já myslím, že důležité je, aby cítily, že jsi tu s nimi a pro ně, že se jim věnuješ a pečuješ o ně …
O „náročných dětech“ bych mohla psát román. Naše prvorozená, nyní dvouletá holčička byla jako miminko hrozně uplakaná, dráždivá, málo a špatně spala, každá procházka byl horor, uspávání doma bylo nadlouho a bez slziček (mých i jejích) se neobešlo atd. Já byla v šoku a plná lítosti, že si to mateřství nemůžu vychutnat jako ostatní. Naštěstí malá je teď docela pohodové dítě (určitě bych tomu neuvěřila v době, kdy tak vyváděla), období vzdoru ji zatím minulo.
Taky jsem nečekaně brzy otěhotněla (rozdíl 14 měsíců) a každý mi říkal, že tohle mimi bude zaručený andílek. Náš andílek doslova prořval celý pobyt v porodnici a pokračoval v tom doma, nespal, plakal a já s ním, protože jsem si myslela, že nemůže být v pořádku a nešlo s ním a 14 měsíční dcerkou téměř normálně doma fungovat (domácnost atd.). Počítala jsem dny, ať už „zestárne“ a zklidní se. Teď (za pár dnů rok) klidný teda moc není, spíš divoký (lezl a stál od 6 měsíců, teď už chodí), každý svůj protest dává najevo okamžitě hrozným křikem, pištěním a vztekem. Do pohodového miminka má daleko, ale přesto jsem šťastná, že UŽ má rok a máme to „nejhorší“ snad za sebou. Takže moje útěcha, která třeba může fungovat i u tebe, je: víc dětí nechceme (pominu-li svoje hormony, rozum mi velí zůstat „psychicky zdravá“, protože absolvovat něco podobného ještě jednou, tak mě vezou :) ), takže tenhle „záhul“ už se pro mě opakovat nebude, už to bude, doufám, jen lepší. Kvůli náročným dětem jsme zrušily dovolené, ale to už se brzy změní, výlety už jsme zařadily a tak se pomaloučku zase „zapojujeme do života“. Snad budou děti kamarády, když jsou věkem tak blízko (vaše děti jsou stejného pohlaví, tak tam je to snad skoro zaručeno), podrží se a budou si oporou, i když se ti třeba doma bude zdát, že se jenom rvou … A hlavně si říkám, že jsou zdraví, ne každý má to štěstí. Když je mi ouvej, tak si to připomínám a taky jejich úspěchy, co kdo umí a jsem na ně pyšná … :oops:
Určitě nejsi špatná matka, jak píšeš, naopak, možná chceš být moc perfektní nebo prostě jen všechno zvládnout … A nervní? To jsme občas všechny (skoro) :D.
PS: Kdybys měla potřebu, klidně napiš SZ.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2857
29.6.07 15:22

Ahoj

je těžké radit, když jsem to sama nikdy nezažila… ten první byl sice do 6 měsíců docela hodně náročný (uspávání trvalo 2 hodiny - a tojsem ho nosila v šátku po bytě, celou dobu pochodovala a zároven i kojila…

ale pak se to ustálilo, začal se dost zabavovat sám… tak jsme se vrhli na druhé dítko… ještě před porodem jsem myslela že to nepřežiju, protože období vzdoru nám dávalo a dává dost zabrat…

Naštěstí se mi narodil anděl, který až ted začíná vystrkovat své růžky (ale je to přechodné, holt ještě si nedoleze k odstrčené hračce tak si ji musí vyřvat, neustále by chtěl tělesný kontakt a vidět svět z výšky, … ale to pomine…

U nás je to prostě tak, že oba jsou nároční, ale každý v jiném období… zatímco Matýsek vyžaduje moře pozornosti nyní, Michalovo období vzdoru se rapidně zlepšilo a už nechodím domů se dvěma uřvanci… (někdy i třemi - ale já většinou své zoufalství dala najevo až za dveřmi:o)

chápu že je to na psychiku dost záhul, ale jediná rada je vydržet, přijmout nabízenou ruku kohokoli a využít pořádně odpočinku, nedoufat že naplánovaný skvělý výlet skončí úsměvem na tvářích… a taky dost předvídat a „nerozvzteklit“ ty svá zlatíčka:o)

Blbé je, že se ti budí i ten starší (myslím v noci) Michal mi spí celou noc - sám ve svém pokoji a opravdu i když se vzbudí nevyžaduje mou přítomnost nebo něco…(nepočítám sirény hasičů - ty ho vzbudí vždy a řve jak o život, ale to je jednou za čas).. Matýsek vstává 4-6× za noc - jen se napije a zase spinká, takže nevyspalá se rozhodně necítím…prostě jsem si na to zvykla..... ale mimino bereš v polospánku a s tím starším musíš komunikovat a asi tě to hodně probere co????

Bohužel ti neporadím co by mohlo platit na toho staršího .. ale myslím že kdyby ten ti spinkal celou noc, tak by se ti dost ulevilo..

No a jak psala timea - holt musíme vydržet, těšit se i z malých úspěchů nebo hezkých chvil a ty stresové co nejdříve zahnat..

JO a taky jsem chtěla napsat, že s oběma klukama chodím do plavání - a jsou tam hned dvě pozitiva - jednak je to pěkně utahá a pak spinkají jak zabití a druhak a to zvlášť u toho staršího - je to opravdu příjemná půlhodina kdy jsme neustále v kontaktu a on je napsto štěstím bez sebe (miluje vodu) takže mi ten čas intenzivně strávený s ním ve vodě, prostě dodá energii na další boj:o) (stejně tak ve „zpívání“ - kam celý rok chodíme je k sežrání.. ale holt všechny tyto aktivity obnáší to, že potřebuješ někoho na hlídání …

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2318
29.6.07 16:27

Ahoj,

já bych začala být trochu sobecká a vychytala aspoň to noční spaní, protože, co si budem povídat, nevyspalá nemůžeš moc fungovat. Na:,–(ila bych vyřvávací metodu. U nás to bylo to samý a starší syn začal spávat celou noc až když se přestěhoval do pokojíčku a to mu bylo 25 měsíců. Do té doby se pořád budil a řval a já byla jak chodící mrtvola. V pokojíčku si párkrát pobrečel a teď spí krásně. Přes den to moc neovlvníš, tak aspoň ty noci.

L.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2287
29.6.07 18:19

Ahoj,
poslala jsem ti SZ, protože z příspěvku mi „vylezl“ román…
Katka

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
74
30.6.07 13:58

Ahoj holky,
dekuji vam vsem za podporu a par rad. Dnes jsem se pokusila byt klidna ( i pres celou neprospanou noc ) a kluci byli taky klidnejsi. Ted oba chrni po obede a ja si v klidu precetla casak. Ono to asi jde, jen se clovek nesmi brat za obet a byt stastny za kazdou malickost. Ale treti ditko uz taky nechci ( vzdy jsem si prala holcicku ) Tak se mejte a drzte se

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2318
30.6.07 16:50

Nole: :-) až dítka povyrostou, třeba se Ti ještě po miminku zasteskne :-) Taky si teď dám pár let oddychový čas a pak tu holčičku zase zkusíme :-)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama