Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj maminy,měla bych na vás dvě otázky:
2)Včera jsem mu našla za ouškem malinkou bouličku. Nejdřív jsem myslela,že ho něco štíplo,ale ne. Je to vevnitř. Když mu na to sáhnu, nebolí ho to, ani žádný jiný problémy nemá (teploty…). Nevíte, co by to mohlo být. Jestli s tím jít k doktorce? (Tam to totiž taky prořve-sahá na něj cizí ženská,tak to je konec).
Díky za odpovědi, Nicki
nicki, odpovim ti jen na druhou otazku.....
ta bulka za uchem, jestli ji citis jako pod kuzi by mohla byt uzlinka… ale jestli neni vetsi nez 1cm, tak se ti nijak neznepokojuj, jestli je vetsi, pak by byl;o dobry to hlidat, jestli se dal nezvetsuje…
hmatny uzlinky ma spousta deti i dlouhodobe a jestli je mala, tak je to uplne v poradku
Nicki,
také mohu potvrdit odpověď na druhou otázku, druhý synek je tam má obzvlášť hmatné, ale nebolí to, nic, jen je měl zvětšené po neštovicích, i ho to bolelo, ale to bylo normální.
S první otázkou Ti asi neporadím, moji kluci měli sice také bojavé období, ale ne takhle dlouho, spíš tak dva měsíce a zas to přešlo, teď zas mají pro změnu stydlivé období, teda ten větší
. Snad to ale časem přejde, držím palce
!
Smokie
Ahoj Nicki,
mladší Alča mi tohle taky dělá, že nechce k cizím a stydí se. Je to ale speciálně u takových, co se na ni hned ve dveřích vrhnou a začnou šišlat a píchat ji do pupíku, aby se usmála nebo prostě spustí velký povyk. Je nad moje síly jim každou návštěvu opakovat, že takhle se jich bude děsit pořád víc, ať se zklidní (ale vysvětluj něco třeba tchyni, že
).
Víc to bylo po „nemocným“ období, ale jak jsme chodily víc do kavárky mezi děti nebo častěji na návštěvy, ztrácí se to. U „klidných“ lidí je naprosto v pohodě, dokonce koketuje i s cizími. Zkusila bych se soustředit na to, äby se aspoň dvakrát týdně dostala na návštěvu a ne jen tam, kde to zná. Nic po dítěti nechtít, jen aby tam bylo s tebou. Třeba to časem zabere jako u nás.
U doktora se to změnilo, až když jsme přešly k jinému, resp. k jiné. Předtím to byl takový neosobní starší chlápek, teď usměvavá „skoroteta“ a je klid.
Jo a ještě ji čím dál tím víc nechávám osämotě s někým, s kým se nebojí. Hlavně, aby vydržela, když jsem chvilku z dohledu. Ze začárku to šlo hůř, ale teď už ji můžu v případě potřeby nechat u babičky i přespat (a asi to brzy využiju
)
Zatím, dobrou, Bubu
Ahoj holky,
moc vám děkuju za odpovědi.
Bouličku budu sledovat, pokud se bude zvětšovat, skákneme k doktorce.
A k té mojí první otázce: zjistila jsem, že máme ve městě mateřské centrum, tak až to po prázdninách otevřou, tak tam začneme chodit. Zezačátku to bude asi dost krutý, ale vyzkoušet to musíme.
Tak vám ještě jednou děkuju.
Nicki