Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Možná okecané téma, ale zkusím jej podat trošku jinak:) Máme možnost velice výhodně stavět. Ale je to pozemek v celkem těsném sousedství mé babičky a mých rodičů. Vlastně přímo mezi něma:)Vycházím s nima dobře, ale v jednom baráku bychom se určitě zabili. Ovšem když budeme každý ve svém… Jaké máte zkušenosti. Hlavně mladí rodiče a maminky malých dědí. Kecali vám rodiče do života „přes plot“? Dá se to srovnat s bydlením v jednom baráku? Trošku se bojím takového toho jak vylezem z domu a druhý den uslyším proč jsi malého tak málo oblékla, co se u vás včera dělo slyšela jsem hluk apod;)vím, že to je hlavně o vzájemné domluvě všech stran, ale i tak se trošku bojím. Na druhou stranu rodiče na stáři budou potřebovat pomoct, s tím také počítám, že je budu mít prostě vedle a bude to fajn lepší než někde po panelácích:)
Děkuji za případné názory a zkušenosti ![]()
Není to úplně taková hrůza jako společné bydlení, ale klid mít stejně nebudete. Nešla bych do toho.
Švagrová má takhle v podstatě dům vedle své tchýně. Tchýně se sama přivdala do domu svého muže a spoustu věcí nevyřešili ideálně, takže ona sama se snaží být lepší, nechce mé švagrové do ničeho mluvit a myslím, že se jí to celkem daří. Naopak, já švagrové závidím, že má kdykoliv hlídání, nezná, co je to jezdit na velký nákup s dětma, na úřady, k doktorovi, může si chodit zacvičit… Pokud člověk není vyloženě konfliktní typ, myslím, že to skýtá spoustu výhod.
Nesla bych do toho. A to mam rodinu rozumnou - do niceho si nekrafem a stejne bych do toho nesla
Na jednu stranu bych chtěla rodinný dům, nic velkého. Nejsme bohatí. Momentálně bydlíme v 2+1. Ale je to naše a máme klid. Ale jak mi tady píšete, bojím se toho, že nebudu mít ten „svůj klid“ a děkuju za všechny názory ![]()
Bydleli jsme několik let s rodiči v domě a postavili jsme si pak dům asi 50 m od nich - takže můžu srovnat obě varianty. Soukromí a vše je nesrovnatelné, je to tu naše a jenom naše a když nechceme, nevidíme se klidně i týden (ale většinou chceme
) a v podstatě těžíme jen z výhod. Babička s dědou, že můžou vidět vnoučata kdykoli, my máme zase snadno dostupné hlídání plus vzájemně takové to půjčování vajec a cukru
Když odjedeme pryč, tak víme, že dům nezůstává vyloženě bez dozoru - stejně tak ten jejich. Za mě to je ideál, kdyby to šlo, postavím vedle domek ještě pro tchyni ![]()
@Angua píše:
Bydleli jsme několik let s rodiči v domě a postavili jsme si pak dům asi 50 m od nich - takže můžu srovnat obě varianty. Soukromí a vše je nesrovnatelné, je to tu naše a jenom naše a když nechceme, nevidíme se klidně i týden (ale většinou chceme) a v podstatě těžíme jen z výhod. Babička s dědou, že můžou vidět vnoučata kdykoli, my máme zase snadno dostupné hlídání plus vzájemně takové to půjčování vajec a cukru
Když odjedeme pryč, tak víme, že dům nezůstává vyloženě bez dozoru - stejně tak ten jejich. Za mě to je ideál, kdyby to šlo, postavím vedle domek ještě pro tchyni
@anahita píše:![]()
![]()
Tak tchyní mám v jiném městě sice to je jen asi 15km ale je a jsem ráda:D… ale potěšila jste mě. Tyhle věci mě třeba nenapadly. Není to rozhodnutí na lusknutí prstu a tak jsem ráda za každý názor.
Naše je 30 km daleko a klidně by mohla být blíž, je fajn a děti ji mají moc rády. Navíc teda je na rozdíl od mojí mamky v důchodu ![]()
Ono ve výsledku je to stejně o lidech. S našima třeba nebyl problém ani při tom společném bydlení, bylo to vlastně v pohodě. Třenice byly spíš proto, že jsme byli na patře s bráchou a švagrovou a sdíleli koupelnu. Nemít nic společného je tak nějak základ
Což u samostatných domů není.
Záleží, jaké máte vztahy, jak jste hákliví na soukromí…
Ještě - asi by se dalo vyjít i z toho, jak to mají teď nastavené babička s vašima. Chodí k sobě denně? Kecá jim babička do něčeho? Oni jí? Dá se asi čekat, že i ve vztahu k vám to bude podobné (tzn. chodí-li babička 3× denně k rodičům, je pravděpodobné, že se zastaví i u vás).
My takto bydlíme už pátým rokem a mně to maximálně vyhovuje. Když nechceme, tak se nevidíme, ale většinou chceme skoro každý den
Tchánovci nám vypomáhají s hlídáním dětí, my jim zase s náročnějšími pracemi, velkými nákupy atd., které sami nezvládají. Půjčování vajec atd. je samozřejmostí.
Pro mě osobně je to taky super, já bych jinak byla s dětmi skoro pořád doma sama, takhle tu mám tchýni s tchánem, se kterými mohu prohodit aspoň slovíčko ![]()
Já bych do toho šla hned znovu, ale jsme všichni nekonfliktní a troufám si tvrdit, že i rozumní lidé, kteří se na všem vždy domluví.
Určitě záleží nejenom na tobě s manželem, ale i na rodičích. Pokud ti do toho vaši nebudou kecat, tak nevidím jediný problém. Pomůžou s hlídáním, vy pomůžete jim…
Pokud by byla možnost oddělit pozemky plotem, ideálně neprůhledným, tak by to nemusela být až zase taková katastrofa. Ale jen kdyby jste to měli udělané jako jakýkoliv cizí sousedi. Pokud by jste měli společný dvůr, nebo by stačilo že by jste na sebe přes dvůr viděli, tak bych do toho nešla ani za nic. ![]()
Tohle je o lidech. Jasně, když budete bydlet vedle sebe, vznikne víc třecích ploch, ale pokud jsou všechny strany rozumné… S vlastní rodinou se nejasnosti líp vyříkají, znáte se celý život, takže bych se toho nebála.
@Angua píše:
Ještě - asi by se dalo vyjít i z toho, jak to mají teď nastavené babička s vašima. Chodí k sobě denně? Kecá jim babička do něčeho? Oni jí? Dá se asi čekat, že i ve vztahu k vám to bude podobné (tzn. chodí-li babička 3× denně k rodičům, je pravděpodobné, že se zastaví i u vás).
To je dobrá myšlenka.
@anahita Hlavně mluvit, mluvit, mluvit a nastavit si hranice hned od začátku.
Bydlíme v dvougeneračním domě, vlastní vchod, elektrika, plyn, společná jen zahrada. Vycházíme super, prarodiče naprosto vše respektují ( nepočítám občasné pamlsky ), nemáme žádné rozpory. Veliká pomoc je v hlídání a vyzvedávání dětí, vzhledem k časovému vytížení nás obou. Jediné takové mínus je pocit, že jsme stále jakoby pod dohledem, ale s tím se dá žít. ![]()
Mohli jsme si tenkrát vybrat buď život v paneláku nebo ve společném RD, dnes bych nevolil jinak…