Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Potřebuji nutně poradit…naše dcera usínala krásně. Večer jsme ji uložili do postýlky, dali dudýnka a ona během 5-10 minut usla za doprovodu svého broukání. Pak ale přišla dovolená, kde jsme nemohli praktikovat naše uspávání. Malá tudíž usínala mezi náma. Po týdnu dovolené a návratu domů, jsme ji už z naší postele nedostali
.
Samozdřejě jsme to zkoušeli..po dobrém (čtení pohádek, nechali jsme zaplou „noční oblohu“, hlazení v postýlce,..) po zlém (nechat brečet..to se nám ovšem nevyplatilo, naše dcerka si tak totiž dvakrát po sobě rozkousala prstíky do krve…a že té krve bylo dost
…nemohla jsem ji tam nechat znovu).
Teď už jsou jí ale dva roky, od dovolené jsou to 4 měsíce a naše dcera je stále s námi v posteli. Je to horší o to, že jsem těhotná (čekáme dvojčátka) a postel nám začíná být pravdu malá. Jak ji naučit spát znovu ve svém?
Děkuji za případné rady.
My jsme to vyřešili tak, že jsme upravili postýlku. Oddělali jsme jednu počnici úplně pryč a postýlku přistavili hned vedle postele…Nejdřív Lukášek protestoval i tak, musela jsem ho po usnutí přenášet
![]()
Kdybych byla na tvém místě zkusila bych místo postýlku nějakou menší dětskou postel, přisunout k letišti???? ![]()
Náš malý nám to začal dělat taky, ale já těhotná nejsem, takže toto neřeším, ale nechceme,a by si na to zvykl obzlášť, když má postýlku hned těsně naší postele, taak nedostatkem kontaktu netrpí…
Takže si ho berem jen nad ránem, kdy k nám přeleze a spí snáma asi 2 hodiny, jinak postýlka… I za řevu zpět..U nás naštěstí si nijak neubližuje..
Ahoj, bohužel ti neporadím, ale něco přidám. Když jsem byla těhotná s druhým synem, ten starší dostal svoji novou postýlku, kterou jsme mu vyšperkovali, že tam rád sám spal. Ale jak nám mladší syn povyrostl, chtěla jsem číst pohádky oběma, oba jsem si je dala do naší postele (velký „letiště“) a předčítala jim, ukazovala obrázky, aby je oba viděli… mladšího pak v pohodě strčím do jeho postele, ale staršího už z naší postele nedostanu. Když jdeme spát, přeneseme ho do jeho, ale v noci stejně přijde. Teď jsme klukům nachystali jejich vlastní pokojíček (zatím jsme měli společnou ložnici), tak se hrozím, jak to bude. Budou si muset zvyknout ![]()
Dvouleťák má už svou hlavu, bude to těžké, ale půjde to. Šla bych na to velice opatrně a pomalu, pozvolna.
Těžko se radí, nevím, jak na tom tvá dcerka je, jak moc jste schopné se už domluvit.
Sundat bok a přisunout k posteli je dobrý start ![]()
mimo téma, ale snad se zakladatelka nebude zlobit
od kdy do samostaného pokojíka, už přemýšlíme, malý je takový, že se ničeho tak nebojí - i do tmy jde, nepláče, spí celou noc.. v prosinci bude mít dva roky - pokoj je hned vedle ložnice…
Ha, dvoleté je ještě malé, co mám říkat já. Manželovi dceři je 7let a spí s námi v posteli… Bejt po mám narvu jí do pokoje zavřu a nezájímá mě, že protestuje, jenže není to dcera moje a manžel je opravdu v tomdle blb. Je to prostě jeho malinká holčička. Takže trpím v manželské posteli 7letou holku. Taky bych potřebovala radu. Jen ti poradím abys to netrpěla. A něco vymyslela, protože to bude pořád horší…
Také záleží na tom, k čemu dětský pokojíček dříve sloužil. Jestli tam děti mají hračky už dlouho a je jim blízký nebo ho budete připravoval celý až teď. V tom druhém případě bych asi ještě chvíli počkala, ať si na něj zvyknou…I když toho našeho synka budeme mít v ložnici asi až do puberty
.
Anonymní píše:
Ha, dvoleté je ještě malé, co mám říkat já. Manželovi dceři je 7let a spí s námi v posteli… Bejt po mám narvu jí do pokoje zavřu a nezájímá mě, že protestuje, jenže není to dcera moje a manžel je opravdu v tomdle blb. Je to prostě jeho malinká holčička. Takže trpím v manželské posteli 7letou holku. Taky bych potřebovala radu. Jen ti poradím abys to netrpěla. A něco vymyslela, protože to bude pořád horší…
Já bych si také nechala poradit ![]()
Starší dcera spí v pokojíku od prvního roku…vše bez problémů.....mrnous v září měl dva roky spí se ségrou v pokojíčku od necelých dvou a kromě pár nocí,které tam vydržel spát až do rána se jinak přesouvá v různé časy k nám do ložnice…někdy kolem páté ráno,někdy kolem druhé,někdy už i o půlnoci…já ho po usnutí zase přemístím a on zase do hodinky dorazí nazpátek…dá se s tím něco pořídit nebo to časem přejde? ![]()
Ahoj, u nás náš syn také spal s námi, jak jsem zjistila, že jsem těhotná, tak nastala malá změna a koupili jsme mu v Ikei postýlku, kterou si vybral, krásné povlečení s ovečkama a kapsář k postýlce na zeď a hned vedle byla naše manželská postel. Malej byl nadšenej a postýlku si zamiloval, chtěl jen držet za ruku.
Jak se narodilo mimko, tak se navzájem budili, tak jsme malou přestěhovali do druhého pokoje a manžel spís s malým a já s dcerkou. Postele už nemusí být přiražené, stačí mu že ví, že tam je někdo s ním, ani ručičku už nevyžaduje.
Teď se budem stěhovat, tak už ví, že bude mít svůj pokojíček, jen pro sebe a těší se. myslím, že to zvládne.
Důležité je to dělat postupně a bude to dobrý ![]()
Mala dlouho taky spala u nas do roka a pul zhruba od 11mesicu.Pomohla nam hospitalizace v nemocnici.Tam pochopila ze semnou spat nemuze a kdyz jsme se vratili domu tak to zkusila ze by sla do postele k nam ale mela smulu.Pocopila.Obcas kdyz se moc budi tak spi nad ranem s nam.Ale vyjimky.
Nám občas usíná v postelí naše osmiletá Elča a když se manž. nechce ji přenášet, tak tam spíme, jak sardinky-postel máme 140cm. Já říkám v šestnácti s náma spát jistě nebude a že je to 1× do týdne či za 14 dní, tak to není takové drama. Dokud se kojila (do tří let), tak spávala mezi náma, no spíše do dvou let a pak jsme ji sundali bočnici z postýlky a spávala u našich hlav.
dominka píše:
Ahoj, bohužel ti neporadím, ale něco přidám. Když jsem byla těhotná s druhým synem, ten starší dostal svoji novou postýlku, kterou jsme mu vyšperkovali, že tam rád sám spal. Ale jak nám mladší syn povyrostl, chtěla jsem číst pohádky oběma, oba jsem si je dala do naší postele (velký „letiště“) a předčítala jim, ukazovala obrázky, aby je oba viděli… mladšího pak v pohodě strčím do jeho postele, ale staršího už z naší postele nedostanu. Když jdeme spát, přeneseme ho do jeho, ale v noci stejně přijde. Teď jsme klukům nachystali jejich vlastní pokojíček (zatím jsme měli společnou ložnici), tak se hrozím, jak to bude. Budou si muset zvyknout
Tak koukám, že naše situace není až tak neobvyklá
. Na jaře budou mladšímu 2 roky, tak je chci odstěhovat společně. Jak to plánujete vy?
Tak jak Vás čtu, tak se děsím, že jsem nějaká krkavčí matka. Malá spí sama v postýlce od narození. Spávala s námi v ložnici, ale má lehké spaní a budili jsme ji, tak jsme ji přesunuli vedle do pokojíčku a má klidný a erušený spánek. K nám do postele jde nad ránem, když se vzbudí cca okolo šesté, ale jak koukám, tak jsem asi krkavčí máma
ale zase čekáme mimi a nevím ja bych to pak dělala teda kdyby s námi spala v posteli ![]()