Epilepsie, práce a šílená frustrace

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
SibyllaTrelawney
Kecalka 335 příspěvků 10.04.19 18:32
Epilepsie, práce a šílená frustrace

Ahoj, potřebuji se jen vypovídat. Kamarádky o mém problému nevědí, nechci je zatěžovat. Manžel se mě snaží podržet.

O co jde… jsem epileptička. Dlouho (10 let) jsem měla bezzáchvatové období, takže všechno super - v té době proběhlo těhotenství i rodičovská, dcerce je teď 8. Samozřejmě jsem řídila auto, tak jsem začala pracovat ve městě vzdáleném 30 km. Autem pohoda, za 30-40 minut jsem tam. Jsem učitelka AJ, pracuju s velmi problematickou skupinou dětí ( psychiatrie) a cítím, že to přestávám zvládat - teď, po tom zhoršení zdravotního stavu. Necítím se dobře, v práci je hluk, chaos. Často cítím, že mám asi záchvatovou pohotovost. Dojíždím autobusem, úhrnem mi to zabere 2,5 hodiny za den (1h bus a pak 15 min trolejbus). Jsem úplně mrtvá, strašně mě to vyčerpává - já vím, že to takhle zní zpovykaně, co by za to lidi dali - ale mi je fakt zle. :,( Kvalita života šla úplně do kytek, psychicky mě to položilo.

Mám svou práci ráda, ale teď velmi vážně uvažuju o její změně. Dělala bych cokoliv, jen kdyby to bylo blíž, ideálně u nás ve městě, abych se nemusela nikam daleko dopravovat a došla tam pěšky. Jenže nemám šanci. Žádané jsou dělnické profese ( speciální, kde je potřeba výuční list v tom oboru), pro mě nic. Líbila se mi pozice školnice ve vedlejší vesnici, jenže jednak je tam výdělek cca 14.000 a navíc tam bude práce ve výškách ( mytí oken), což nesmím. Na 90% míst nemám šanci kvůli řízení auta.

Asi je šance, že se stabilizuju a nemoc se zase povede zvládnout, ale mám hrozný strach, že ne a já budu vyřízená. Teď mě čeká CT a já se bojím, že najdou na mozku ještě neco horšího ( proč by se mi nemoc jinak znovu ozývala…), takže to mi teď taky nepřidá.

Díky tomu, kdo se odvážil to číst.

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Halamka
Závislačka 3983 příspěvků 10.04.19 18:38

Známý má epilepsii a je pravda, že stres a nepohoda se znacne odvíjí na jeho stavu.
Zkoušela jsi přemýšlet o soukromém učení/doučování? Pokud znáš jazyk, tak třeba překlady. Zkus využít znalost jazyku.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.04.19 18:52

Mám velmi podobnou práci, jsem relativně zdravá (ťukám), ALE jsem na dvě děti téměř sama. Já jsem každý večer hodně vyšťavená. Energie žádná. Práce mě baví, hodně.
Mně nejvíce pomáhá, když můžu „delegovat“ pokud se týče všeho kolem (domácnost, občasné hlídání - prarodiče nejsou v místě, plus u nás tatínek ;), který určitým způsobem snaží). Vím, že se říká, malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti, ale já tak nějak sázím na to, že se mi uvolní ruce, jak děti rostou, přijde mi každý půlrok dobrý 8) ;) Zároveň mě nabíjí, že začínají být parťáci.
Prosím anonym

@SibyllaTrelawney

SibyllaTrelawney
Kecalka 335 příspěvků 10.04.19 18:52

Přemýšlela jsem o tom, ale to je tak na přivýdělek, ne na uživení, bohužel. Studenti by se museli dopravovat ke mně, což třeba u dospělých ( jednu dobu jsem doučovala) byl problém - chtěli ať já jezdím k nim.

Pantalaimon
Kecalka 129 příspěvků 10.04.19 19:00

To mě moc mrzí, máme těžkého epileptika v rodině tak částečně vím co to obnáší a není to prča co se tyka uplatneni Nešla by dočasně sehnat spolujízda autem do místa práce? Dojizdim v podstatě stejnou vzdálenost stejným způsobem a je to náročné…

SibyllaTrelawney
Kecalka 335 příspěvků 10.04.19 19:02
Tulipánek

Dcerka je bezva, s domácností mi manžel pomáhá ohromně, v tom jsou zlatí. Mě spíš trápí, jak rychle jsem začala být k ničemu. Ještě o pololetí bylo všechno zalité sluncem. :,( Neumím si představit, že dostanu záchvat v práci nebo třeba někde na nádraží. Tím, jak jsem v nepohodě, se i nedaří stabilizovat nemoc. Ráno odcházím z domu v 5:50, abych byla na 8h v práci - takže ani nemůžu brát dcerku do družiny, to dělá muž nebo moji rodiče - nechci je takhle zatěžovat (taťkovi se rozjíždí demence, bohužel). Chci ji samozřejmě co nejdřív naučit chodit samotnou, ale má to 2,5 km a přes 3 křižovatky bez semaforu. Achjo.

jenny.fields
Nadpozemská drbna 26264 příspěvků 10.04.19 19:02
@SibyllaTrelawney píše:
Přemýšlela jsem o tom, ale to je tak na přivýdělek, ne na uživení, bohužel. Studenti by se museli dopravovat ke mně, což třeba u dospělých ( jednu dobu jsem doučovala) byl problém - chtěli ať já jezdím k nim.

V jak velkém městě jsi?
Dneska se dá učit přes skype-registruješ se třeba na italki. Plus podle mne v každé vesnici potřebují angličtinu. Kdybys třeba taky udělala kroužek pro děti s matkami, bude o to rvačka. Zkus trochu rozmyslet tohle. Kolik potřebuješ vydělat, kolik bys musela mít klientů. Jak toho dosáhnout. Tvůj obor je super, sice je Vás dost, ale poptávka je velká.

SibyllaTrelawney
Kecalka 335 příspěvků 10.04.19 19:03

@Pantalaimon Jo, spolujízdu jsem hledala. Vůbec. :,(

SibyllaTrelawney
Kecalka 335 příspěvků 10.04.19 19:07
@jenny.fields píše:
V jak velkém městě jsi?
Dneska se dá učit přes skype-registruješ se třeba na italki. Plus podle mne v každé vesnici potřebují angličtinu. Kdybys třeba taky udělala kroužek pro děti s matkami, bude o to rvačka. Zkus trochu rozmyslet tohle. Kolik potřebuješ vydělat, kolik bys musela mít klientů. Jak toho dosáhnout. Tvůj obor je super, sice je Vás dost, ale poptávka je velká.

Děkuju moc… :hug: Město má 7000 obyvatel, jsou tu 2 ZŠ ( každá má své kroužky), je tu Dům dětí ( hafo kroužků), pro matky s dětmi je v DDM klub 2× v týdnu a pak ještě jeden Klub pro matky a takový výtvarný zvlášť.

Edit: Ta myšlenka je sama o sobě fajn, ale když odhlédnu od toho, co jsem psala výše, tak jsou potreba prostory, nějaké základní vybavení apod… a já na to teď ani nemám finance.

baimoli
Zasloužilá kecalka 570 příspěvků 10.04.19 19:10

A co učit aj dospělé, nějaké firemní kurzy, třeba i přes agenturu. Taky jsem učila angličtinu, dospělí mají rozum a nehlučí. Ono to dojíždění taky udělá své. Každý den dojíždím autem hodinu a zpátky a jsem pěkně vyšťavená. Namáhám si oči, nemám sice epilepsii, ale migréně to taky neprospívá. Každej den si po návratu dám 2 hodiny leháro.

SibyllaTrelawney
Kecalka 335 příspěvků 10.04.19 19:15
@baimoli píše:
A co učit aj dospělé, nějaké firemní kurzy, třeba i přes agenturu. Taky jsem učila angličtinu, dospělí mají rozum a nehlučí. Ono to dojíždění taky udělá své. Každý den dojíždím autem hodinu a zpátky a jsem pěkně vyšťavená. Namáhám si oči, nemám sice epilepsii, ale migréně to taky neprospívá. Každej den si po návratu dám 2 hodiny leháro.

Nějak se tam musím dopravit a při dojíždění busem nejsem vůbec flexibilní…

Krucinál, úplně mě rozčiluje to po sobě číst. Vypadá to jako výmluvy, ale je to těžká realita.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.04.19 19:17
Já Ti rozumím.. :oops: jak píši, aktuálně jsem zdravá, ale mám degenerativní onemocnění, které zatím pod kontrolou, ale jednou mě to dožene a já můžu „pouze“ snažit určitým režimem ten čas oddálit, prodloužit.. Já „ušetřený“ čas snažím relaxovat, resp. alespoň část toho času, což u mě ještě třeba 2-3 roky zpátky nebylo reálné.
Já mám ještě štěstí na úžasné šéfy.
Prosím anonym
@SibyllaTrelawney
@SibyllaTrelawney píše:
Dcerka je bezva, s domácností mi manžel pomáhá ohromně, v tom jsou zlatí. Mě spíš trápí, jak rychle jsem začala být k ničemu. Ještě o pololetí bylo všechno zalité sluncem. :,( Neumím si představit, že dostanu záchvat v práci nebo třeba někde na nádraží. Tím, jak jsem v nepohodě, se i nedaří stabilizovat nemoc. Ráno odcházím z domu v 5:50, abych byla na 8h v práci - takže ani nemůžu brát dcerku do družiny, to dělá muž nebo moji rodiče - nechci je takhle zatěžovat (taťkovi se rozjíždí demence, bohužel). Chci ji samozřejmě co nejdřív naučit chodit samotnou, ale má to 2,5 km a přes 3 křižovatky bez semaforu. Achjo.
Sany80s
Kelišová 7241 příspěvků 10.04.19 19:17

Asi by to chtělo přesedlat na jinou cílovou skupinu, než jsou problémové děti.
Možná i za cenu určitého stěhování. Snad to na CT dopadne dobře, myslím si, že by i mohlo, protože tyto nemoci velmi ovlivňuje stres a ta tvá nepohoda může být klidně jen z toho.
Myslím, že bys potřebovala být v klidu, nevstávat tak brzy, mít nějakou jinou cílovou skupinu a zlepšilo by se to.
Tato nemoc je problematická, máš ještě celkem dobrou kvalifikaci.
Znám dělnicky vzdělaného člověka, který neměl šanci si po diagnóze najít práci, léky zabíraly jen když byl v absolutním klidu, takže jakákoli namáhavá práce byla pasé.
V podstatě nezaměstnatelný a s tou diagnźou inavildní důchod nedostal.
Zkus se zamyslet, jak prakticky zlepšit tvoje zatížení a jestli je tam kde bydlíte reálná šance.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.04.19 19:19

Do práce „sama na sebe“ bych určitě nešla, mám zkušenosti a za mě je to určitým způsobem další stres.

j.a.n.i1
Hvězda diskuse 65635 příspěvků 10.04.19 19:24

No a co se zkusit vecpat do jedne ze skol u vas a do toho ddm?

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama