Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já teda jezdím po eskalátorech běžně, skoro každý den… A mám radši ty rychlejší schody, ty pomalejší se strašně vlečou ![]()
Jezdím nahoru i dolů popředu, že by schody zastavily se mi stalo jednou v životě (a kočár jsem zrovna neměla), zastaví se plynule, takže nikdo nepadal. Pak se zase plynule rozjely.
Jednodušší mi to připadá jet nahoru, opřu si přední kolečka o vrchnější schod, kočár je nakloněný, ale stojí. Pozadu nejezdím, to mi přijde nepraktické.
No to je dobrý
, jenže když já jela asi ve dvě odpoledne, tak teda na Masarykáči skoro nikdo nebyl (myslím na eskalátorech v mém směru) a při představě, jak se mi řítí ten kočár dolů - a tam jsou celkem dlouhé schody, mi nebylo zrovna do zpěvu ![]()
Děkuju moc za rady ![]()
Mě se teda jelo podstatně lépe nahoru s kočárem před sebou, jelikož ho tak prostě jistím vlastním tělem. A dolů by to jakž takž šlo, kdyby ty schody nejely taaak strašně rychle
. Jinak ale asi opravdu budu raději propříště hledat bezbariérové stanice, blízko Masarykáče je Florenc, to mě pak taky napadlo
. Ale dolů popředu bych se asi taky bála - zažila jsem když schody najednou zastavily a lidi co se nedrželi pěkně letěli ![]()
AnastazieB píše: že by schody zastavily se mi stalo jednou v životě (a kočár jsem zrovna neměla), zastaví se plynule, takže nikdo nepadal.
Nemusejí se vždycky zastavit plynule.
Zažila jsem to sice také jen jednou, ale bohužel (jak jsem psala výše), kočár jsem zrovna měla.