Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Extrémně náročné dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.5.25 11:04
K té alergii na mlíko. Ono se to v krvi nemusí vůbec objevit. Prostě se řeší změna mlíka, i obvodní může napsat to štěpené z lékárny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.5.25 11:10
@vokishka píše: Více
Alergii už máme vyřešenou. To je to nejmenší co mě teď se… 😀 🙈
- Citovat
- Upravit
8.5.25 11:15
To kramaření je v tomto věku normální. Základ pro psychické zdraví matky je ty místa udělat nedostupné pro mimino. Takže třeba koše mám nahoře na kuchyňské lince a jeden i venku za oknem. Takhle malé děti ještě nejde vycvičit jako psa, akorát to dělá blbou náladu na obou stranách.
Mám 15m slečnu, uplně jí žeru, ale stejně by mi z ní jeb*o kdyby měla přístup do skříní a šuplíků, všechno by nastlala na zem. A sílu má taky, dětské pojistky mi kolikrát prostě celé urve.
Za nás funguje zamknout, co jde, a co nejvíc času trávit venku, rozházené bábovičky na hřišti nemusím řešit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.5.25 11:16
Z místnosti, ve které se nejvíc zdržujete, udělat holobyt, dětské pojistky na skříňky, všechno pozamykat, poschovávat, nelpět na blbostech, zakazovat jenom životu nebezpečné věci. Co nejvíc času trávit venku. A přežít. Ono to přejde.
Jinak pracuju s těžkými autisty a někteří z tohohle destrukčního batolecího období nevyrostou nikdy. A to je teprve šílený.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.5.25 11:20
Já říkám, že když doma na jedné straně bytu uklízím, děti dělají bordel na té druhé. A naopak. A když vařím, tak děláme bordel všichni. Jako i když uklízím v podstatě nonstop, tak s malými dětmi, pokud nejsou anomálně hodné, prostě nejde mít ten byt neustále jak z instagramu. Tak to zkus akceptovat, že to je holt teď takové dočasné životní období.
Roličky toaletního papíru jsou samozřejmě u dětí topka, dělala jsem si legraci, že to bude dárek k prvním narozeninám pro mojí dceru. Snad všechny děti to milují.
Se synem jsme třeba židle ani nějakou dobu nemohli mít a s dcerou se k tomu taky blížíme - období, kdy na ně už umí vylézt, ale ještě nemají rozum, aby na nich mohli stát a hned z nich nepokračovali na stůl nebo kuchyňskou linku. Nebo třeba pádem hlavou na podlahu. Tak holt pak židle bydlí někde schované a nosíme si je do obýváku jen na jídlo 
Příspěvek upraven 08.05.25 v 11:23
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dynamitka
8.5.25 11:21
Je mu teprve 13 měsíců…to si čekala, že si v tomto věku bude způsobně hrát s hračkama? Máš úplně normální dítě…pokud bych ti měla dát radu, tak přestaň holt tolik uklízet, ono se to taky nepo…a stejně vidíš, že to k ničemu nevede, stejně uklizeno nemáš a jsi akorát naštvaná…věnuj se dítěti a to, co potřebuješ uchránit si schovej někam, kam dítě nedosáhne…
- Citovat
- Upravit
8.5.25 11:25
Nic extrémního nevidím na tvém dítěti. Že brečí dítě s alergií na mléko, je normální, že brečí dítě, kterému rostou zuby, je normální a že se dítě vzteká, je také normální. A že dítě cítí z matky, že to nedává a reaguje na to křikem, pláčem a vztekáním, je také normální. Hoď se do klidu, dítě z toho vyroste.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.5.25 11:26
Jak já tě chápu 
Zavřít ostatní místnosti a v té, co jste, vystěhovat věci do metru. Říkala jsem tomu „Období holobytu“. Některé děti rodiče vyškolí..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.5.25 11:27
Mně v tomto věku taky kazde vaření stalo výbuch v kuchyni. Preorganizovala jsem domácnost (a hlavně tu kuchyn) tak, aby kramoval jen bezpečné věci. Taky mi u toho často visel na noze, chtěl chovat. Hracky ho nikdy moc nebraly a neberou ani teď (2 roky). Pořád ho bavi spíš to kramovani, rozebirani všeho, s pojistkama na nabytku si poradil už dávno. Knížky kolem roku taky vyhazoval z knihovny a měl tendence ničit. Ono bude líp, tohle je období o nervy, rozumu pořád moc nemají, ale touha zkoumat a objevovat svět je veliká. Do toho chybí totálně pud sebezáchovy. Já abych se nezblaznila, snažím se být s ním co nejvíc venku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.5.25 11:30
Zaklad je prizpusobit byt diteti, jak z hlediska bezpecnosti, tak i veci, do kterych nechces, aby lezl - dat to z dosahu nebo opatrit detskou pojistkou, aby se tam nedostal. V kuchyni jsem dala do skrinek a supliku v dosahu deti veci, ktere mi nevadily, kdyz vykramovaly - varecky, kolicky, hrnce, misy, balicky testovin, houbicky apod, zabavily se tim nez jsem uvarila. Magnetky na lednici je obcas taky zamestnaly. Pripadne staly na zidli a varily se mnou.
Celkove proste upravit byt tak, abys co nejmin musela porad neco zakazovat.
Starsi syn byl taky narocnejsi, v kocaru mi taky dlouho nevydrzel, proste jsem pobyt venku prizpusobovala jemu, abych si nepridelavala stres - kombinovali jsme kocar, nositko, noseni na rukou a lezeni (a pozdeji chuze) vsude mozne, kdyz chtel volnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.5.25 11:45
V nadpise máš chybu. Mělo by se to jmenovat „Extrémně náročná matka“! Protože to dítě je v pořádku, ty nikoliv
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Eva2610
8.5.25 11:51
Dítě je zcela normální. Pořiď dětské pojistky na skříně, některé dveře jistě můžeš zamknout, nepořádek úklid a dítě ber tam, kde nevadí, že kňoura, tedy na hriste a do přírody. Co bys čekala od batolete?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Syn mě přesvědčil o tom, že další díte nechci a za boha si to neumím představit a obdivuji každého, kdo má více dětí… ale k věci.
obětování času pro sebe na 5 minut nebo na uvaření = zkáza po celým baraku.
Syn se narodil a mě nečekaly žádné radostné chvíle. První dva dny euforie. Další dny to začalo. Strašný řev, neustále… opravdu furt. Všude ve všem, kdykoliv. Já zkoušela vše možný, prdíky, kolika.. a nakonec jsem si sama přišla na alergii na mléko. Sama, protože nikdo nebyl ochotný mi pomoct a poslat mě na alergologii.
Po 2 měsících se to zlepšilo. Začaly zuby. Dost intenzivně. Pláč, nosit na rukou furt a furt. A od té doby se to s námi veze. Opravdu už dopředu o každém zubu klubajícím se ještě v dásni moc dobře vím.
Syn je ukňouraný. Věčně nespokojený. Hluboký kočár jsme ani nevyužili.. tak jsem koupila sporťák, měsíc ok pak bída a utrpení. Pak jsem koupila tříkolku / odrážedlo tak 5 minut dobrý… nic není dobrý!! Chvilku chovat a pak zase dolů… nevydrží nikde nic.
Doma katastrofa, hračky ho nezajímají. Jen všechno ničí, shazuje, omatlává.. vědomě ikdyž mu opakuju 100× ne ne ne, ty ty ty to se nedělá…. Jde a shodí to. Otevírá krb a leze do něj. Převrací židle. Chodí do špajzy a tahá plechovky pití… (má strašnou sílu).. jdu na záchod a do minuty je z koupelny sběrný dvůr.. vymotaný toaleťák, vytahané ručníky. Vysypaný koš na zemi… jdu a uklizím furt a furt! Uklidím jednu věc a další půlka baráku mezitím vzhůru nohama. Sám si hrát nevydrží, furt mi visí na nohou. Nebo chce chovat. Pokňourává. Nikam se nepodívám, nikam s nim nemůžu jet, všude vydrží tak 10 min a už se vzteká. Když mu něco vezmu co nemá mít nebo záměrně schovávám a on najde, tak lehne na zem a vzteká se.. musím říct že už mám opravdu dost, proto sem píšu.. jsem vyřízená. Mám ráda uklizeno a teď fakt trpím. Všude chodí a patlá, vyhazuje, ničí… z knihovny vyhazuje a listuje knížkama, trhá listy… já jsem už fakt hotová. Takže když chci uvařit, a pak se podívám za sebe… tak chci umřít.
Ještě dodám, že synovi je 13 měsíců… a musím říct, že si to fakt neužívám.