Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Fobie z postiženého dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.2.12 21:41
To co prožíváš je naprosto normální. Jak se teď začalo nějak hodně mluvit o autismu, tak mám občas dny kdy mně to ,,bere,, a dvojčata zkoumám jak pominutá.
Neboj všechno bude dobrý… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.12 21:44
A co bys dělala, kdyby se nějaký postižení potvrdilo, to bys dala prcka pryč? 
Podle mě si většina ženskejch neumí představit, jaký to je žít s postiženým dítětem, dokud se do té situace nedostanou… Ale pak to prostě nějak jde… 
Prostě nechápu, že někdo v první řadě řeší to, co si budou „ostatní myslet“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.2.12 21:45
Neboj se, pořád už budeš mít strach o své dítě. V každém období tě přepadne něco. My se momentálně tak ale tak neuvěřitelně vztekáme, a nejlépe na veřejnosti, mezi dětma, snažím se dva týdny už najít příčinu, pochopit to…Nic nezabírá, aspoň na moje nervy. Ti co to viděli si asi říkali, že mám promiň to slovo už „dementní“ dítě. Byly okamžiky, kdy jsem plakala, že má snad psychickou poruchu a hle???? Teď už je druhý den pohodička, stačilo zatím si toho prostě nevšímat.....Uvidíš budeš mít zdravé dítě, nehledej chyby, nebo nějakou přivoláš......
- Citovat
- Upravit
18.2.12 21:46
Jsem na tom stejne, taky mam o malou desnej strach a bojim se toho aby nebyla nejak nemocna… Myslim ze je to normalni, ze se maminy o sva ditka boji, jen to nekdo tak neproziva a nekdo kdo je citlivejsi tak zase az moc.. Ja jsem v tomhle zrala na Chocholouska, neni den kdy bych ji taky nezkoumala a nebo nepomyslela na to, zda je a bude v poradku a zdrava! Takze v tom nejsi urcite sama a bude nas tu vic 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.12 21:48
Než se narodil starší syn, pracovala jsem na dětské interně. Samé onkologické děti a hodně cistických fibróz. A když se Vítek narodil, hodně dlouho jsem ho olizovala, jestli náhodou není slanej(příznak cist. fibrózy). Olizovala jsem ho i několikrát denně. Nemohla jsem si pomoct.
No a jak se může nepoznat, že je dítě „jiné“? Velmi jednoduše. Nikdo ti to najisto neřekne třeba do 3 let a i dýl. Když je viditelně postižené, tak to je jasný. Ale když se liší jen nějakým opožděním ve vývoji, tak se pořád doufá, že vše dítě dožene.
S naší mladším dítkem se kvůli opožděnému vývoji trápíme od 5tého měsíce a pořád doufáme, že vše dožene. A pořád není vyhráno.
Asi strach budeš mít pořád z něčeho. Máš i důvod, že vidíš postižení v rodině. Jenže jaksi - zbytečně se užíráš. Protože pokud by dítě postižené bylo - co s tím naděláš? Vrátíš ho někde? Nemá to smysl řešit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.2.12 21:49
Samozřejmě že bych dítě nedala pryč.......ono když to postižené dítko máte v rodině a vidíte to na vlastní oči co dokáže, jak se projevuje, ty scény......
Neřeším to v první řadě.....Viděla jste někdy scénu na ulici postiženého dítěte??? není to nic krásného.........
- Citovat
- Upravit
18.2.12 21:52
Malinko se zamysli - myslíš, že maminky postižených dětí, zvládají postižení v pohodě? Nic jiného jim prostě nezbývá. A tak to prostě je. Dítě milujou jako každé jiné. Dělají, co mohou. Ale v pohodě rozhodně nejsou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.2.12 21:52
Anonymní píše:
Samozřejmě že bych dítě nedala pryč.......ono když to postižené dítko máte v rodině a vidíte to na vlastní oči co dokáže, jak se projevuje, ty scény......
Neřeším to v první řadě.....Viděla jste někdy scénu na ulici postiženého dítěte??? není to nic krásného.........
Tak to bych neřešila, zdravé, postižené, scény atd......Myslíš si, že je mamince zdravého dítěte příjemně, když se jí batole válí po zemi, řve jak kdyby ho na nože brali, blbé kecy, že je nevychované, co z toho vyroste.................Promiň, ale jsou to děti a to k nim patří…ke zdravým, nemocným i postiženým......
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.2.12 21:55
Některé se s tím dokáží smířit a brát takové jaké je některé ne. Rodiče té postižené holčičky to hodně odcizilo, i když se snažili. Prostě mě popadá panika, že bych to nedokázala
- Citovat
- Upravit
18.2.12 21:55
Anonymní píše:
Samozřejmě že bych dítě nedala pryč.......ono když to postižené dítko máte v rodině a vidíte to na vlastní oči co dokáže, jak se projevuje, ty scény......
Neřeším to v první řadě.....Viděla jste někdy scénu na ulici postiženého dítěte??? není to nic krásného.........
To bych ti přála vidět scény na ulici mých ,,normálních,, dvojčat! Lidi lezou z oken a koukají co se děje.. 
To nemůžeš takhle brát. I zdravé dítě ti dokáže zatopit (třeba puberta je taky výživná)..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.2.12 21:57
Anonymní píše:Anonymní píše:Tak to bych neřešila, zdravé, postižené, scény atd......Myslíš si, že je mamince zdravého dítěte příjemně, když se jí batole válí po zemi, řve jak kdyby ho na nože brali, blbé kecy, že je nevychované, co z toho vyroste.................Promiň, ale jsou to děti a to k nim patří…ke zdravým, nemocným i postiženým......
Samozřejmě že bych dítě nedala pryč.......ono když to postižené dítko máte v rodině a vidíte to na vlastní oči co dokáže, jak se projevuje, ty scény......
Neřeším to v první řadě.....Viděla jste někdy scénu na ulici postiženého dítěte??? není to nic krásného.........
Záchvat postiženého dítěte je opravdu něco jiného, je to kolikrát až stašidelné, věřte mi
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.2.12 21:58
Když to nezvládneš a budeš mít postižené dítě, tak ty ho prostě dáš asi do ústavu, budeš ten případ, prostě si přiznej, že to nezvládneš teda, když jen tak přemýšlíš. A budeš mít jasno…Nevím co napsat.........
- Citovat
- Upravit
18.2.12 21:59
ahoj, píšeš že se u syna trápíte opožděným vývoj, mohu se zeptat co mu je. Ptám se protože, moje 15měs. dcera se ještě ani nepostavila a já mám hrozný strach jestli se vůbec někdy postaví, jinak je úplně zdravá, po psychické stránce je na tom dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.2.12 22:00
Kolem 18 měsíce by tě měli poslat na neurologii, pokud nebude stát a chodit, ale třeba překvapí a jeden den se postaví a druhý den půjde.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Mám půlroční miminko a vlastně nemám důvod pochybovat o jeho „normálnosti“, ale nemůžu si pomoci. Vždycky jsem měla strach, aby se mi nenarodilo postižené dítě. Nedokázala jsem si to představit. Řada z vás mě možná odsoudí, proto ten anonym
. V naší rodině je postižené, již školou povinné dítě a je to peklo. Je mentálně a maličko i tělesně postižené dítě. Když vidím, co to udělá v rodině.......
. Nedokážu si představit, že do dvou let žiju v představě, že mám zdravé dítě a pak toto.
Malého musím stále pozorovat a ač se tomu bráním, někdy se přistihnu, že ho zkoumám, srovnávám. Vím, že se okrádám o krásné chvíle s rostoucím miminkem…
Víte nejhorší je, že u té postižené holčičky se přišlo na to, že je něco špatně až někde k druhému roku. Prostě nemluvila. Nejprvě si dr. mysleli, že jednoduše je na mluvení líná, po té již mluvili o zaostávání v řeči a nakonec je z toho retardace. Pro mě neuvěřitelný šok. Nechápu, jak na ní nic jiného neviděli
Vůbec nevím, jak to vypustit z hlavy. Nemohla bych normálně žít s takovým dítětem. Je to strašné, vždyť by to bylo mé dítě,ale já bych to asi neuměla. Ty pohledy jiných lidí.
ten strach je až chorobný. Obdivuju každou maminku, která zvládá život s takovým dítětem s „lehkostí“