Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Fyzicky napadá svoji mladší sestru
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
30.4.07 15:30
Fyzicky napadá svoji mladší sestru
Ahojky maminy, chci vás poprosit o radu ohledně žárlení na mladšího sourozence. Máme Kubíka, kterému teď v dubnu byly 2 roky a v únoru se nám narodila dcera Lucinka. Kubíka jsme se snažili na příchod sourozence maximálně připravit a po příchodu z porodnice jsme se mu oba s přítelem hodně věnovali, prostě vždycky byl na prvním místě, aby se necítil odstrčený. Všechno bezvadně donedávna fungovalo, Kubík se s malou mazlil, chtěl ji chovat, dával ji dudynka, na procházkách vezl kočárek. Já jsem si však asi před 14 dny všimla, že jak se až tak moc snažíme, aby Kubík nežárlil, že tím trpí mladší Lucinka. Moc si nebroukala, málo se smála, pořád poplakávala, chuděrka ležela často v postýlce pod kolotočem nebo hrazdičkou. Začala jsem se jí tedy víc věnovat a Lucinka úplně „rozkvetla“, brouká na nás, začla se nahlas smát a mnohem míň pláče. Ovšem to se pranic nelíbí Kubovi. Začal být ještě víc divoký, a to jsme si mysleli, že víc už to ani není možné 
Což o to, nějak jsem ho vždycky zvládla, však už je taky Kubík moje třetí dítě, tak mám trénink, ale s čím si nevím rady, je jeho náhlá agresivita vůči Lucce. Zničehonic po ní hodí knížkou, hrnkem, autíčkem apod., a včera když seděl vedle nás, začal jí rukou bouchat po hlavičce 
Snažíme se mu v klidu vysvětlit, že bude mít Lucinka bebinko, že ji to bolí.
Jenže to nezabírá (mám dojem, že to vůbec nechápe, nebo spíš nechce chápat) a když Lucku znovu plácnul, už jsem mu taky jednu fikla, což byla chyba 
Chci se vás, co něco takového zažily, zeptat, jak jste se s agresivitou vůči mladšímu sourozenci vyrovnaly a jak dlouho toto období trvalo. Moje starší dvě děti jsou od sebe 4 roky a holka tenkrát pochopila, že nemůže mladšímu bráchovi ubližovat, co ale se sotva dvouletým špuntem, je schopný to chápat?
Z bojiště zdraví Alte
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.4.07 15:55
Ahoj, my máme holky taky dva roky po sobě a boje byly a jsou také. U nás to začalo později, až když Kláře došlo, že Petra nebude jenom jíst, spát a brečet, ale že si taky doleze pro hračky, zboří jí věž, atd. Byla a jsem tvrdá, řekla jí, že to se dělat nesmí. Občas se taky neudržím a plácnu jí. Taky trvám na tom, že se musí Petíně omluvit.
Vůbec si ale nejsem jistá, že je to správný postup. Nevypadá to ale, že by proto Petru neměla ráda. Krásně už si spolu hrajou, Klárka ji brání a pomáhá jí, ale občas se prostě perou kvůli hračkám atd. Teď jsou např. scény každý večer, když mají jít každá do své postele, prostě chtějí spát spolu.
Vydrž a uvidíš, že první rok je nejhorší. 
Halka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.07 16:12
Nase dcerka se s prichodem brasky (o dva roky mladsi) vyrovnala velmi dobre, velmi ho zboznuje, ale obcas ma take ulety a fyzicky mu ublizuje. Zkouseli jsme leccos. Nejlip se nam zatim osvedcilo reagovat ne na jeji spatne chovani, ale na jeho bolistku. Takze kdyz dcerka prasti syna, oba s manzelem se prihrneme k synovi, zacneme ho nunat, az prehnane se mu venovat, uklidnovat ho, hrat si s nim apod. Ji u toho zcela ignorujeme, jako by nebyla. Jen obcas jakoby k synovi rekneme neco jako: Ona te bouchla, ty nas chudacku apod.
Teorie za tim je takova: Vychazime z toho, ze jednim z cilu jejiho ublizovani je upoutat nasi pozornost. Tim, ze reagujeme uplne opacne (extra porci pozornosti dostane syn), vubec nedosahuje toho, co chtela (ba naopak), tudiz s tim ve svem vlastnim zajmu prestane. Musim rict, ze od te doby, co to resime takhle, se hodne zlepsilo. Ublizovani sice nezmizelo uplne, ale uz se to objevuje jen vyjimecne a spis z jinych duvodu (syn ji neco provedl). Hlavne tim take odpadly problemy s tim, jak trestat dceru (predtim jsme zkusili I kricet ci placnout, nefungovalo a byli jsme z toho nestastnejsi nez ona). Jen to chce byt v te metode trpelivy, ovoce se dostavi az po par dnech. (Musi jim ten princip holt dojit…)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.07 19:07
Ahoj Alte.
Tak u nas to taky zacina byt cim dal „zajimavejsi“…Ty prvni dva mesice byly celkem v pohode a to diky tomu, ze Hanicka spala, jedla, spala, sice obcas porvala kvuli prdikum, ale slo to. Jenze tim jak je starsi, tak prirozene vyzaduje vice pozornosti. Ted ma ctyri mesice a uz ji nebavi jen tak lezet pod hrazdickou, nebavi ji lezet v kocarku, chce se nosit a neco videt, ze ano…Problem je v tom, ze Ondra byl odmala sileny mamanek a to trva doted. Musim ho chodit uspavat, tatku nechce…proste do narozeni byl zvykly na to, ze se mu clovek cely den venoval, venku jsme si spolu hrali. Ted uz na neho nemam tolik casu, takze az ted zacina poradne zarlit. To, co bylo driv, byl slaby odvar. Nejhorsi je to pri kojeni. To zacne kvicet a lozit po me, proste se chce taky tulit. Zkousela jsem to s knizeckou, ze si ke me sedne a budeme si cist, ale to nechce a kvici dal. Chce se na me vysplhat a uplne mu je jedno, ze u toho dost drsne zducha do Hanicky, ktere se samo nelibi, ze ji nekdo rusi u kojeni a jeci. Tak pak jeci oba dva…nejde mu vysvetlit, ze ted papa Hanicka a pak se budu tulit s nim. V noci k nam chodi do postele a beda, kdyz zrovna kojim. To rve jak tur. Jednou se stalo, ze ji hodil na hlavu pytlik s tresnovyma pecickama z DM, co se nahriva na brisko na prdiky. A to fakt drsne. byli jsme u toho oba s manzou. Hanicka hodne plakala. Manzel mu to v afektu oplatil:-) a hodil to po nem. Proste metoda soku, jak to psala Bibina…No, nevim, jestli to je tim,ale od te doby to neudelal.
Co poradit fakt nevim. Libila se mi metoda, co psala Lemi. Tu bych asi vyzkousela. Ale chce to nervy, protoze priznam se, ze kdyby Hance Ondra hodne ublizoval, tak bych to asi resila placnutim na zadek, coz u nas zatim zabira, ale nevim, zda je to v tomto pripade vhodne.
Tak hodne pevne nervy(ja si na ne kazdy den kupuju vetrniky:-)), verim tomu, ze to chce cas a ze to prejde.....
Zdravi Verca a spol.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.07 21:49
Ahojky holčiny, tak můj syn /18 měsíců/, když jenom zahlédne, že se blížím k tříměsiční neteřince, spustí takovou scénu, že si opravdu neumím představit, že by to fungovalo 
Zatím sourozence neplánujeme, snad až půjde do školy, takže bude žárlení v pozdějším věku 
Desire
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
30.4.07 22:10
Ahojky holky, zrovna vcera jsem resila, jestli zalozit tu samou diskusi a ejhle, on to nekdo udelal za me 
Mame totez v bledemodrem, 20-ti mesicniho chlapecka a 2-mesicni holku. Prvnich 5 tydnu bylo naprosto bez problemu, ale ted braska zrejme zjistil, ze sestricku ma nafurt…Takze uz chuderka slizla par skrabancu a placani, taky jsem se vzdy neudrzela a resila to plesknutim po ruce, ale opravdu to neni ta spravna cesta a uz to delat nebudu. Horsi je, ze zacal byt agresivni i vuci jinym detem a me to moc mrzi. Snazime se mu venovat co to jde, dokonce mam pocit, ze je to i intenzivnejsi nez kdyz byl sam, mimco do toho zapojuju jak je to mozne, kdyz prohlizime knizky, stavime kostky atd, mam ji na kline aby se taky koukala, malej ma svoji panenku-miminko, takze kdyz malou prebaluju, tak on se „stara“ o svoje miminko. Samozrejme ji jen neublizuje, poda ji treba dudlik, houpe pod nasim dohledem v sedacce, posimra ji na noze nebo namaze kremem, ale z toho ho chytne „blba“ a stipne ji nebo ji taha rucicku. Zkousim to ted co nejvic ignorovat, reknu mu, ze to nesmi a malou vezmu a jeho si schvalne nevsimam, no uvidim, jestli to bude mit nejake vysledky. Vsichni me presvedcovali, ze prave pri tak malym vekovym odstupu deti nezarli, ale u toho naseho prcka to teda neplati…
Jana
- Citovat
- Upravit
1.5.07 14:12
Ahojky,
my jsme s mladším synem doma z porodnice teprve 10dnů a už pozoruju reakce našeho staršího tříletého lumpíka…kupodivu nežárlí na mě, ale na tátu… 
nějak si to v té své hlavince vyhodnotil, a došel k závěru, že já mám Davídka (že mě potřebuje) a on má zase tátu. Až mě to mrzí 
Když chci od manžela, aby podržel Davídka, Ondrášek ho začne odstrkovat a říkat mi, že nechce aby tatínek choval Davídka…, vždycky mu řeknu, že je Davídek stejně náš jako on, a že až udělám co potřebuju, že si Davídka vemu…chodí mě pak kontrolovat, jestli už jsem hotová 
snažím se vždy svůj slib dodržet. Občas má takové nápady, že řekne, hodím balon po Davídkovi, bouchnu Davídka,nebo přejedu Davidka…jsou to zatím jen slova…a tak znovu vysvětlujeme… občas se to neobejde bez nějakého toho plácnutí nevím sice jestli to bude mít do budoucna nějaký smysl 
Po pravdě, větší nápor žárlivosti terpve očekávám a docela se toho bojím
Přece jen jsme všichni spolu po horomadě terpve pár dní… a je to nové jak pro mě a manžela tak pro Ondráška
Jinak je k němu docela milý, hladí ho, chce ho vozit v kočárku a venku se sním chlubí..
Takže jsem také docela zvědavá na reakce k tomu tématu.. 
Evelinečka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
1.5.07 14:24
Evelin, ty reakce se hodne meni, u nas bylo napr. vse v pohode ten prvni mesic, ale to pricitam taky tomu, ze jsme meli tatu skoro 3 tydny doma, takze se mu vzdycky nekdo z nas venoval. Na malou byl ale prcek hodnej, hladil ji a tak, taky ale zarlil vic na tatu, kdyz mimco choval. Ted je to tak, ze strasne zalezi na jeho nalade (bohuzel u tech 1,5 rocnich prcku se ty nalady docela meni), takze nekdy se aktivne o malou zajima, ukazuje, kde ma pupicek, nos, usi atd., ale z toho ji zas stipne nebo udela neco takovyho. Jsem moc zvedava, za jak dlouho tohle prejde, nadsena z toho moc nejsem… , ale holt jsme s tim museli pocitat.
JANA
- Citovat
- Upravit
2.5.07 20:43
Ahojky,
jen chci podpořit tuto diskuzi. Miminko čekáme každým dnem a já jsem fakt zvědavá, co to udělá s naším tříletým klučíkem.
Zatím se dost těší, ale neví, co ho čeká
Alča.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.07 14:29
Fyzicky napadá svoji mladší sestru
Ahojky maminy, moc vám děkuji za vaše příspěvky. Hlídáme Kuby jako ostříži, aby Lucce něco přece jenom neudělal. On je Kuba, jak jsem už psala, strašně divoké dítě, a když ho to chytne, všecko lítá, no a teď když má doma konkurenci, je to ještě horší V poslední době dělá ještě hrozný cirkus u oblíkání a přebalování, vždycky nás děsně dokope. Lekám se té agrese, která se v něm v poslední době tak probudila. Nejhorší je, že na Kuby nic nezabírá.
Moc se mně líbí metoda lemi, ale Kuby bohužel chytne ještě větší rapl, asi ještě nechápe, že by toho měl ve svém vlastním zájmu nechat a jde tvrdě za svým - vymoct si pozornost - vy Lucku litujete, mě si nevšímáte, musím vám připomenout, že jsem tady i JÁ. Třeba až bude starší, tato metoda začne taky zabírat.
V posledních dnech hodil po Lucce něčím jenom jednou, a to malým míčkem. Nemůžu říct, že by měl vůči ní vyloženě averzi, chce ji často chovat, hladí ji po hlavičce, dává pusinky, ale z toho po ní něco flákne.
Dost mně vadí to kopání při oblíkání a přebalování, kojím a takový kopanec do prsů není nic příjemného. Vysvětlovala jsem, že mě to bolí, kříkla jsem na něho, plácla přes nohy…nic, pouze provokativní pohled a zintenzivnění kopanců. Kopance dostává i taťka, je jedno, kdo ho převlíká nebo přebaluje. Kolikrát už jsem to prostě musela vzdát a Kuba chodil po bytě polonahý a až se uklidnil, posstupně jsem ho dooblíkala. Tohle dělal i před narozením Lucky, ale teď se to vystupňovalo. Kolikrát se už doma kvůli Kubovi i pohádáme, protože nevíme, co s ním a jsme z toho už oba psychicky vyčerpaní.
evelinecko - u nás je to podobné, Kuba od příchodu z porodnice bere Lucku jako, že se o ni starám já a když si ji vezme do náruče taťka, považuje to už za vrchol ignorace vůči své osobě (něco jako - už i ty, tati, na mě kašleš?) a jde k němu a dožaduje se ppoložení Lucky zpátky do postýlky.
Tak, holky, nevím, jak to u nás bude pokračovat dál, pořád si říkám, hlavně klid, nenechat se vytočit, ale je to kolikrát na palici
Jestli budete mít některá ještě nějaký nápad a zkušenost, jak na malého agresora, budu moc ráda. Už jsem přečetla Malého tyrana, Rodiče určují hranice atd. atd. Přijde mně ale, že se ty rady hodí na starší děti, než je v dubnu dvouletý Kuba. Chci se, holky, zeptat, četla jste některá od Karpa Nejšťastnější batole v okolí? Je ta kniha k něčemu? Pomohla by nám v naší situaci?
Ještě jednou díky, zdraví Alte
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.07 20:06
ahojky,
bohužel nemám pro tebe nic konkrétního ani zá:,–(ně poháhajícího, protože máme mezi dětmi 23 měsíců a jak jsi sama podotkla, je problém už v tochu jiné rovině.
Taky občas řešíme, že se Matěj dožaduje pozornosti, ale díky bohu ne nějakým fyzickým násilím, ale pouze ufňukaností, ukňouraností a kouzelným slovíčkem NEE.
Snad ti pomůže alespoň uklidnění, že zítra bude líp…Když si totiž vzpomenu, jak jsme válčili po příchodu z porodnice, tak dnes už je to naprosto v klidu.
Držím palce a přeju lepší zítřky
Kamila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.07 20:40
Holky, ani nevíte, jak se mi po přečtení vašich řádků ulevilo. Už jsem se bála, že máme doma nějakou agresivní anomálii jménem Míša . Mišulu (29m) jsme na příchod Alžbětky (3,5m) připravovali celé těhotenství. Je hodně zvídavý, dobře mluví, o vše se zajímá, takže to bral jako další „studijní materiál“ pro sebe. První týdny byly taktéž docela v poho až nato, že si Míša okupoval zbytek rodiny, kromě mě, (babičky, dědové, tatínek, tety…) pro sebe. Jak překročili práh bytu, zatáhl je do svého pokojíku. Poslední tak měsíc pozoruju taktéž drobné fyzické útoky vůči sestře (ta kupodivu drží basu a skoro neřve, i když jí párkrát ducnul hlavou o hlavu dost silně) a větší agresivitu obecně. Přestože se s ním vždycky dalo rozumně domluvit, teď nic moc nezabírá. On tedy není velký „raplík“, takže u nás to probíhá spíš ve stylu - šťouchnu, bouchnu… a koukám, co se bude dít. Taktéž, jak už tu někdo psal, často používá slovní obraty jako „šťouchnu Bětulínu do oka, hodím po ní míč“ apod. Bohužel některé „výhružky“ je schopen i vykonat 
Zatím to nebylo nic hrozného, ale i tak mě to trápí. Nejhorší je, že on to snad ani nemyslí apriori žárlivě. Spíš mi přijde, že zkoumá, co to se mnou udělá. Nezabírá nic, výhružky, ignorování, plácnutí…Obávám se, že nezabere nic jiného než hlídat, hlídat, hlídat a přežít. Mějte se a kdyby někdo měl nějakou zaručenou radu, sem s ní
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.5.15 22:57
Ahoj,
my máme doma syna 34 měsíců a měsíční holčičku. Syn má občasné záchvaty agrese, několikrát už ji bouchnul. Nejvíc se to projevuje za přítomnosti obecenstva, tedy prarodičů, kteří josu z toho celí zoufalí. Takže si vždycky vyslechneme „dobré“ rady o výchově.
Nicméně bych chtěla říct, že právě čtu skvělou knihu, která mi moc pomáhá v pochopení synových myšlenkových pochodů a jeho možností a limitů. Jmenuje se Magické roky a je od Selmy Freiberg. Je to právě o psychickém vývoji dítětě od narození do pěti let. A v jedné kapitole je tam právě o žárlení spojené s agresí cca dvouletého dítěte na miminko.
PS: Jo, záchvaty kvůli oblékání jsou u nás na denním pořádku. Taky to začalo, když jsem byla ještě těhotná a teď je to možná ještě horší. Zatím si s tím nevím moc rady. Nejhorší je, když se máme někam dostat v čas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
