Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vereniko, můj by měl být vychovanej
Z domu šel brzo, je rozvedenej (= ochočenej
) a přesto je bordelář
Pro něj prostě pořádek není důležitý ![]()
(A do Obi se bohužel odtáhnout nenechá
)
Ale můj ex byl extrémně pořádný a to bylo peklo. Můj táta by zas pořád přidělával někam nějaké poličky, hlavně kam máma nechce. Tak si ty dva případy vždy připomenu a říkám si, že to nemám až tak hrozný ![]()
Holky, tak se přidávám.
Můj se sice snaží své špinavé prádlo házet do koupelny, zato boty jsou stále mimo botník. ![]()
Garnýž je už pár měsíců opřená o zeď. Ale teď 2 víkedny je v práci, tak až bude mít volno, dám mu vrtačku do ruky, chytnu garnýž a dostane to příkazem. ![]()
Jinak vždycky když něco slíbí, tak mu to připomenu a ještě napíšu na papír a ještě zavolám,
jinak by nic nebylo. ![]()
Ale je hodný, doma se snaží, má nás rád, tak to přehlížím. ![]()
Jo a zásadně, když si vezme nějakou dobrůtku k telce, nechá misky, talířky, obaly a jiné ležet na zemi u křesla. A klidně jde spát.
Už si z něj dělám srandu,že jestli to tam mám nechávat až si někdy vzpomene, tak nebudeme mít za chvíli z čeho jíst a místo obýváku bude skládka. ![]()
Takže klid, je to normální a nesmíme si to tak brát.....Samořejmě se najdou i vyjímky, ale ti mají zase jiné mouchy. ![]()
Zakladatelko,
nečetla jsem vše, ale to co jsem přečetla mi stačilo k tomu, abych se zeptala, zda nežijeme s tím samým chlapem ![]()
V hodně věcech jsou (či byly?) si naše vztahy podobné.
Já tedy vdaná nejsem, ale s přítelem jsme spolu začli žít, když jsem náhle otěhotněla po krátkodobé známosti.
Hodněkrát jsme se hádali kvůli naprostým „blbostem“ z nichž 90 % byla domácnost, zbytek byly moje pocity, nedůvěřivost a to, že přítel je introvert. Přítel vykonává poměrně náročné povolání, kolikrát je z něho vyřízenej, ale to ho neospravedlňuje k tomu, aby své ženě nepomohl.
Když jsem byla těhotná, tak jsem byla zaplavená hormonama. Řekla bych i tvůj případ. A viděla jsem věci trošku jinak než byly. Jednala jsem impulzivněji, náladově, kolikrát až hystericky, často jsem plakala … a naše hádky končily usmířenou, ale já si stejně nebyla jeho pravdou jistá.
Pak mi přibyla další povinnost - bratr a když se narodila malá, tak už jsem padala vyčerpáním. No nejsem robot že?
Hádky se čas od času objeví i teď. Já jsem rezidnovala a dělám si věci po svém - dítě a můj klid jsou pro mě přednější než naklizená domácnost. Přeci se z toho všeho nezhroutím! A přítel? Ten rezignoval též a když něco chce, tak si to hold musí udělat sám. Nejsem jeho služka, jsem jeho rovnocená partnerka. Samo, že se doma ve špíně neválíme, uklízím, vařím, peru, nakupuju, řeším úřady, starám se o malou, ale také se věnuju sobě, chodím ke kadeřnici, ke kosmetičce, na cvíčo, s kámoškama, do kina.
Chce to prostě najít skulinku ve vaších hádkách, nevím jak ti poradit, každý jsme jiný a na každého platí něco jiného.
Přeju hodně štěstí
A propo, já lev, on blíženec = tvrdé palice
Anonymní zakladatelko:
když si čtu, co všechno píšeš, co prožíváš, jak mažel jen slibuje co udělá, je to jako kdybych se dívala na svůj „život“, přesně jsi popsala to, co se děje i mě/nám. Kompletně, až si říkám, jeslti jsem to nepsala já…vím, že jsem ti neporadila, ale věř, že nejsi jediná a já už nevím, jak s tím dál bojovat.
Lizbeth píše:
Prosím tě, bepanten není povinost..Kup si rybilku..
Zakladatelka
To byl jen příklad, že ty kačky moc nejsou. Ale tím si nechci stěžovat…
Tady zakladatelka
Holky, moc Vám děkuju za všechny reakce. Co se týče pomoci v domácnosti, tak myslím, že jsem to popsala dost barvitě. Mě ale spíš hrozně mrzí to jaký dokáže být v hádkách, jak dokáže ublížit… A to že na něj není spoleh. Bohužel je to ještě takovej ješita, že svoji chybu většinou neuzná. Umí to otočit tak, že on je vlastně ten co se brání a komu se ubližuje. Mě by stačila fakt prkotina, jako když ho poprosím aby přivezl sololit na monitor dechu na postýlku… Slibuje už asi tři neděle… Já vím je to blbost, ale copak opravdu musím být na vše sama??? Vzít auto a zajet sama do OBI, když jsem v osmém měsíci??? A to bych mohla pokračovat. Omlouvám se, že to zase rozebírám, asi mi spadli růžové brýle a já konečně vidím koho jsem si vzala. Ano je to v zásadě hodný člověk, ale možná ještě trochu dítě (i když věkem už je dítěti dááááávno vzdálený), nezodpovědný a já tady nechci být za tu, která to vše táhne sama a jak se říká „nosí kalhoty“… Chci se o někoho opřít, vědět, že když se s ním na něčem domluvím, tak to tak bude… Ale to jsem asi všechno měla vědět trochu dřív, takže si za to vše můžu vlastně sama…
Nech té sebelítosti..
Kalhoty tu nosíme každá druhá..
![]()
Hlavu vzhůru ![]()
Zakladatelko,buď se s tím smíříš,že budeš nosit kalhoty
nebo to asi bude pokračovat a gradovat.Někteří chlapi jsou porstě takový.Tak se jednoho rána vzbuď-až budete doma,posnídejte a JEDEME DO OBI MILÁČKU!!!ty můžeš jí po nákupech na mimi a on ať jde do OBI.Chyba je dle mě si myslet,že ho předěláš,tohle mu musí docvaknout samo.(taky už jsem na to přišla)Manžel mi často říká:čím víc do mě budeš rýt tak já se prostě zablokuju a neudělám to hned jak ty chceš.
Jinak se fakt zbláníš,nenásilnou formou ho dovéct k tomu co ty chceš.Neboj dá se to.Můj muž slyší na dobrý jídlo.Na co slyší ten tvůj?Něříkej,že se nedá obměkčit
A v hádkách,že je zlý?To já někdy taky a nikdy to nepřiznám
Prostě mám rudo před očima a melu fakt nesmysly ![]()
Lizbeth píše:
Prosím tě, bepanten není povinost..Kup si rybilku..
Zakladatelko. Má zkušenost - vdaná jsem 16 let chlapům málokdy docvakne něco samo od sebe. Jistě jsou vyjímky ..asi. Ale řekla bych, že máš doma klasickej model chlapa. Co mu nenatroubíš, to nebude. To není o nošení kalhot, ale spíš o taktice. Umyješ poidlahu prosím? Potřebuju to hned, já Ti zatím uvařím kafe jo ? Díkec seš zlato ..to víš já jsem ted jak koule a sotva lezu .. ještě že Tě mám ty moje lááásko.
Do toho Obi pojedeme kdy ?? Víš aby se Ti to hodilo .. v domluvenej den .. pojedeme když jsi to tak pěkně napúlánoval .. těsně před odjezdem .. seš zlatej, že to zvládneš sám ..mě ted píchlo v kříži , ale než přijedeš nedal by sis pudink ??
Okna .. hele ty okna by se měly už stihnout .. no víš co, pak bude už zima, nastydneš se mi a co pak … atd atd atd až k zblbnutí ..
Ber to mý psaní jako meganadsázku, ale určo pochopíš, co tím myslím ![]()
A zapomen na nějaký - já bych chtěla aby on sám …blá blá … máš takjovýhohle a ne jinýho, čili musíš pracovat s materiálem, kterej je holt po ruce .. jinak se utrápíš, abys zjistila, že stejně hlavou zed neprorazíš.
Hodně štěstí Tobě i miminku .. ![]()
Jojo holky, já Vás obdivuju!!! Umíte v tom chodit, umíte být diplomatky, já to prostě neumím…
Verenika: Na co slyší??? Víš, že ti fakt netuším. Asi je šťastnej, když jsem milá, když neprudím že zas jede pryč, když si může víceméně dělat co chce. Já fakt nevím. Šmarja mě snad dochází že ho pořádně neznám…
Watsonek: Vím, jak jsi to myslela a díky Ti moc za rady. Já tohle moc neumím a vím, že to je chyba. Mluvím asi moc přímo. On mě přeci taky neprosí abych umyla nádobí, uklidila, vyluxovala, vyprala, vyžehlila atd atd atd a bere to jako samozřejmost. A oni ti chlapi asi potřebují počechrat ty svoje peříčka nebo jak to říct…
A ještě jednou zakladatelka…
Holky, je možné, že naše povahy tak naráží kvůli modelům které viděli ve svých rodinách???
Ani jeden nemáme rozvedené rodiče a přesto jsme každý vychovávaný úplně jinak.
Já- Naši měli oba tak nějak na stejno náročnou práci. Ale o domácnost se dělili naprosto rovným dílem. Můj táta uvařil, uklidil, držel se doma. Nikdy jsem nezažila takové to, že by přišel z práce prásknul s sebou na gauč k televizi a máma by lítala jak hadr na holi. Naopak, dokázal se sám postarat o mě i ségru, když byla třeba mamka v práci. No a hlavně byl s námi hodně doma.
Manžel- Jeho maminka se starala o domácnost, děti, byla na to víceméně sama. Jeho táta občas něco pomohl, ale čas trávil buď v práci anebo svými koníčky, takže doma byl hodně málo a vlastně všechno bylo na jeho mamce. Jo a co na 100% můj manžel „podědil“ po svém otci je jeho naprostá nedochvilnost. A to se nebavíme o hodině. Ale on řekne: „Přijedu ve tři“… a já už tak nějak vím, že dřív jak v šest ho nemusím čekat… Jednou jsme takhle klábosili s tchýní a já jí říkám, že mi to vadí, že když nic jiného, tak se o manžela bojím, jestli je v pořádku a nic se mu nestalo. Ona mi odpověděla: "No jo, to má po tátovi. Já ho takhle kolikrát poslala před oběděm pro vajíčka, že je potřebuju k dodělání oběda a on ještě ve čtyři nebyl doma, protože se šel podívat na nádraží, na mašinky…! " Tchán miluje vláčky, ale tohle??? Ale přesně to vystihuje manžela…
Má milá ..jak já Ti rozumím. nemysli. I já jsem povaha -vše napřímo a ještě jsem razila heslo -přece s ním nebudu zacázet jak s nesvéprávným je dospělej a máme tu rovnoprávnost .. ha ha ..to mi bylo sladkejch 21 …ted po letech vím že :
Bud prostě holt budu taktik a bude po mým s tím, že on má dobrej pocit a nehádáme se a oba spokojení …a nebo budu teda ta upřímná , ta co očekává, že dospělýho chlapa to napadne samo ..no ale pak holt budu nespokojená, bude mi furt něco líto budu mít pocit, že to celý „táhnu“ já sama a on se jen veze a baví…a víš, já se mám ráda, já nechtěla bejt ten otrok, co to celý poveze organizačně atd ..zjistila jsem, že naučit se bejt taktik je míň namáhavý, doma je pohoda, klid a přitom je stejně po mým ..čili ![]()
Víš, mě paradoxně pomohla tchýně .. jednou jsem se rozčilovala (mám báječnou tchýni které se dá říct cokoliv) a ona mi říká holka .. copak s ním žiješ tejden ? Chytrá seš dost tak když to nefunguje takhle tak něco změň ne ? Když budeš chtít tak budeš mít všechno a bez problémů a hned … Čili jsem přemýšlela ..no a je to ..
Hele to zvládneš .. to je jako když cvičíš psa ..chválit, chválit, chválit
(opět nadsázka ..aby to někdo nebral osobně a jako neúctu- naopak protože mám svýho muže ráda a chci s ním bejt tak na něj nebudu štěkat, ale budu hezky milounká
)