Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Učitelka tance mi včera řekla, že dcera je hodně šikovná, ale že má stále hlavu v oblacích. A mně došlo, jak moc má pravdu, a že tak funguje v normálním životě. Žije okamžikem, nedomýšlí důsledky. Třeba jde ze školy domů a vůbec jí nevadí, že nemá školní tašku. Pořád něco ztrácí, neví, co má za úkol… Není to tak, že by jí to bylo jedno, ale v danou chvíli jí to nepřijde důležité. Máte někdo zkušenost, jde to vůbec nějak ovlivnit? Jak důležité věci natrénovat
?
Hele a nemá ADHD? Nemá pak třeba stavy, že hodinu sedí a kouká do blba?
No,
jestli tě můžu uklidnit, kluci to mají úplně stejně.
Šel ráno do školy a v půli cesty si uvědomil, že si zapomněl školní batoh.
a už je v 9. třídě.
A to nemluvím o tom, kolikrát už zapomněl ve škole penál nebo pravítko, atd.
Doufej, tak jako já, že to jednou snad přejde. ![]()
@MamkaDouDou píše:
Hele a nemá ADHD? Nemá pak třeba stavy, že hodinu sedí a kouká do blba?
Ne, nemá
. Alespoň jsem si ničeho takového nevšimla. Má tedy pořád hodně nápadů, tak jí potom na „nedůležité“ věci nezbyde čas
.
@Černá Madonna jejda, nestraš, že se bude táhnout do devítky
.
Tak to jsem úplná já, je mi skoro 40 a hlavu v oblacích mám stále. Vůbec nejsem schopná „všimnout si“ praktických věcí, neustále jsem zamyšlená. Třeba jsem si jednou tři měsíce nevšimla, že mi nedorazila výplata na účet. Nebo takové detaily, jakože mi s koncem měsíce propadá platnost karty, takže mi z banky pošlou novou, kterou si mám aktivovat. Já to odložím, můj mozek tuto info nepřijme a já se na začátku dalšího měsíce divím, proč mi nejde zaplatit kartou.
U mě se to do velké míry vyřešilo velmi prakticky založeným manželem, který spoustu těhlech věcí dělá za mě. Jinak nevím, co s tím, sama s tím stále bojuju. Možná mít vše napsané.
@Adaneli píše:
Ne, nemá. Alespoň jsem si ničeho takového nevšimla. Má tedy pořád hodně nápadů, tak jí potom na „nedůležité“ věci nezbyde čas
.
Já to psala jen, že všichni s ADHD co znám, včetně sebe, tenhle problém měli. Já přišla třeba do školy v pyžamu, ale třeba to s tím nesouvisí a je to povahový rys ![]()
Myslím, že tyhle povahy jsou spíš „na obtíž“ druhým, a nikoli oni sami sobě - takže v pohodě.
Tím na obtíž myslím to, že druhé to třeba rozčiluje a vytáčí, že jim něco musí zařizovat, že přidělávají práci druhým - ale nakonec to stejnak udělají a rádi. Prostě tihle lidi si k sobě vždycky dovedou přitáhnout někoho, kdo to za ně bude zachraňovat - v dětství matka, později partner. To samé v pracovním životě. Takže pro ně samé to je spíš výhoda. ![]()
To mám celoživotně. Kolikrát nemáme co jíst, protože mě nenapadne jít nakoupit. Resp. máme doma vždy dost věcí, protože už se znám, ale není pecivo, čerstvé mléko…
Dneska ráno jsem zjistila, že došlo spodní prádlo mladšímu synovi a manželovi došly ponožky. Oba si půjčili u staršího syna.
Mladší to má po mně. Věčně něco nemá, ztrácí, zapomíná.
@Tomie mně to neskutečně štve. Jsem schopná třeba týden relativně fungovat. Pokud to trvá déle, manžel se už boji, protože následuje průšvih. Jsem přetažená a je to znát.