Hledání práce při vyhoření
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Jo, mam. Dej si pauzu. Jit do mene narocne prace bylo tehdy najlepsi reseni. Penize budou, zdravi ti nikdo nevrati. A jestli se sesypes, muzes se z toho hrabat dlouho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Je problém, když neumíš v 16h vypnout telefon a notebook a jít dělat něco, u čeho si odpočineš. A je jedno, jakou profesi děláš. Představ si, že já teď domlouvám nějakou zakázku a taky těm lidem nevolám pozdě večer, abych se s nimi domluvil. Volám jim v běžné pracovní době, protože stejně jako já chci mít večer klid na své zájmy a aktivity, tak taky oni chtějí mít klid na své zájmy a aktivity. To je první věc, kterou by ses měla naučit. Jinak s tím budeš bojovat i v té školce - kolegyně tě budou využívat k tomu, abys zůstala s posledními dětmi, dokud si pro ně nepřijdou rodiče. A pokud se rodiče třeba jednou opozdí, tak se taky může stát, že svým přístupem budeš tu školku zavírat třeba v 18h.
Vyhoření může přijít i ze snadné práce. Setkávám se u spousty lidí s tím názorem, že chtějí mít po práci klid. Ale pak zjistím, že třeba každou půl hodinu čučí na teams, nebo kontrolují pracovní email. Jsou prostě tou prací tak vystresovaní. A nejlepší na to je, naučit se to všechno vypnout a pracovat s nutkáním neustále něco řešit do práce po pracovní době. A na to je nejlepší jít dělat něco, co tě baví a u čeho si odpočineš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vyhořet může člověk kdykoli, i před 30. rokem. Mě je sice 35, ale posledních pár let opravdu ve své práci trpím. Zázemí je skvělé, naprostá většina lidí taky, ani finančně si nestěžuju, ale dvě důležité věci jsou na h, to jest moje primitivní práce částečně nárazového charakteru, a šéf, kterého začínám bytostně nesnášet a musím se držet, abych si mezi kolegy nepustila pusu na špacír.
Proč jsem práci nezměnila? Mám každý měsíc takové bolesti při menses, že musím zůstávat doma. A nový zaměstnavatel na tohle nemusí být vůbec zvědavý a nemusí se to setkat s pochopením, jako tady. A kvůli tomu se tady v práci cítím jako v pasti. Prostě ji kvůli tomuhle opustit nemůžu a tím pádem ani nějak neumím vymyslet, co bych jiného chtěla dělat. Jen vím, že tohle tady mě ubíjí. Úplně jako bych měla přes hlavu hozenou deku.
Tak to jen k tomu, jak lze taky vyhořet.
Každopádně, ty jsi v dost solidním zápřahu. Podle mě nejsi vyhořelá, podle mě jsi unavená z toho nekonečného zápřahu, že si musíš pořád hledat jako živnostník práci. A to jsou dvě rozdílné věci.
Ale tak si nějakou pevnou práci si zvol a dej tomu šanci. Třeba máš jen zbytečné obavy. Většinou tak do půl roku se ukáže, jak ti to sedne. A změnit práci můžeš vždycky. Nebo zase naskočit do toho kolotoče, na který sis zvykla, když nakonec zjistíš, že ti to vyhovuje víc… 
- Citovat
- Upravit
Tohle není vyhoření, to mi věř, ale náběh tam je, pokud nezvolníš a nepřestaneš na sebe být tak přísná. Můžou fakt nastat chvíle, kdy nevstaneš z postele a bude ti jedno, kolik jsi toho udělala/neudělala. Volno si určitě dej, leť na dovču…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zrovna v mateřské školce je práce po všech směrech velmi náročná, zodpovědná a rozhodně v 16 hod nepůjdeš domů s čistou hlavou. Učitelky tvoří programy pro děti na další dny, i po pracovní době řeší třeba telefonáty s rodiči apod.
Troufám si tvrdit, že práce pro média, časopisy, noviny je oproti tomuto procházka rajskou zahradou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Nemáte někdo zkušenosti s vyhořením před 30? Od svých 17 jsem měla vždy ke škole nějaké přivýdělky - většinou psychicky náročné a ambiciozní (výuka jazyků ve firmách a pořádání kurzů, tvorba grafiky a webových stránek, manažerování pobočky, pořádání eventů pro státní správu, redaktořina). Vždy to ale bylo na živnost a já hledám už nějaké jistoty, případnou mateřskou a chtěla bych HPP. Problém je v tom, že jakoukoliv práci si představím, je mi z toho psychicky špatně. Mám nabídky do známých časopisů, novin, firem, ale aktuálně sebe vidím třeba v mateřské školce nebo někde, kde prostě budu moci v 16 h zavřít dveře a mít čistou hlavu. Čímž samozřejmě netvrdím, že školství je snadná práce.Myslíte, že tento pocit přejde a mám vzít opět něco ambiciozního, nebo si dát třeba rok volno a spokojit se s méně penězi?
Aktuálně je můj život takový, že pracuji na poloviční úvazek ve firmě, poté přeběhnu školit do firmy, večery a víkendy píšu články pro noviny. Do toho se starám o psychicky nemocného otce.
Děkuju
Promiň ale vůbec ti nerozumím víš kolik lidí hledá práci a nemůže najít nic 
?
Tohle bych pochopila ale tebe nechápu ty nevíš co bys chtěla prostě si vyber co tě nejvíc baví když máš tolik nabídka a jdi do práce.
Já práci jako HR consultant (nábor nových zaměstnanců) a musím říct že odmítám i kvalitní lidí když se k nám někdo hlásí na pozice administrativní pracovníka třeba přijde 50 životopisů na jedno výběrové řízení.
Ale přijít mi takový uplakanek jako seš ty tak ho skrtam než milosti 
.Jako sorry ale ty máš práci podle toho co píšeš na výběr a ještě si stezuješ že tě nechtějí v nějaké školce 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ani jedno z toho, co jsi popsala, mi nepřijde náročné a ambiciózní
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nemáte někdo zkušenosti s vyhořením před 30? Od svých 17 jsem měla vždy ke škole nějaké přivýdělky - většinou psychicky náročné a ambiciozní (výuka jazyků ve firmách a pořádání kurzů, tvorba grafiky a webových stránek, manažerování pobočky, pořádání eventů pro státní správu, redaktořina). Vždy to ale bylo na živnost a já hledám už nějaké jistoty, případnou mateřskou a chtěla bych HPP. Problém je v tom, že jakoukoliv práci si představím, je mi z toho psychicky špatně. Mám nabídky do známých časopisů, novin, firem, ale aktuálně sebe vidím třeba v mateřské školce nebo někde, kde prostě budu moci v 16 h zavřít dveře a mít čistou hlavu. Čímž samozřejmě netvrdím, že školství je snadná práce.
Myslíte, že tento pocit přejde a mám vzít opět něco ambiciozního, nebo si dát třeba rok volno a spokojit se s méně penězi?
Aktuálně je můj život takový, že pracuji na poloviční úvazek ve firmě, poté přeběhnu školit do firmy, večery a víkendy píšu články pro noviny. Do toho se starám o psychicky nemocného otce.
Děkuju