Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj holky, dlouho jsem hledala toto téma tady na emiminu a nenašla jsem proto ho zahajuji já.
Už delší dobu jsme s manželem sledovali naši dcerku a její neustálou aktivitu,
hlučnost a někdy opravdu nepříjemnou drzost. Usoudila jsem, že ADHD neboli hyperaktivní porucha se nás bude nespíš týkat, jako mnohé jiné rodiče. Naše Kristýnka se narodila kleštěmi, kdyby mi tehdy lékař nepomohl jistě by nepřežila, nebo jen s velkými potížemi. Proto jsem ráda, že to tak dopadlo--- bohužel následek je nespíše ADHD. Kolem dvou let přišly první záchvaty zuřivosti a vzteklosti o kterých mě všichni přesvědčovali, že to samo odezní. Nestalo se tak, dnes jí je 4 a 1/2 a je to čím dál těžší s ní vyjít po dobrém. Jsou dny kdy je naprosto klidná, hodná a pak najednou vybuchne jak sopka (začne si trhat vlasy,
válet po zemi, nadávat nám i cizím osobám v okolí). V noci se občas počůrá, což může být také k tomu. Pro okolí je to nevychovanost a kdo o to nic neví žádá po mě fyzický trest. Jsem velmi klidný člověk se zdravotnickým vzděláním, proto tuším jak k ní přistupovat. Dnes jsem navštívila dětského doktora a začnem vyšetřováním, běhání po specialistech atd.
Jen mě maminky zajímá zda máte některá podobnou zkušenost s tím co doma denně prožíváme. A jestli víte co nás asi čeká za vyšetřování. Pro mne je toto nové tak budu ráda za každý příspěvek. ![]()
my jsme byli nejdřív na neurologii a pak u psychologa ADHD neprokázaná další „akce“ nás čekají v předškolním věku .Držím pěsti ![]()
ahojky ja jsem tu uz mnohokrat davala odkazek na muj blog www.kathyalp.blog.cz najdes tam spoustu infa a pokud chces, pisni mi SZ. Mame to same se starsi dcerkou.
Naše vyšetřování začíná zatím odběry krve příští týden, kvůli tomu počůrávání (aby vyloučili onem. moč. cest). Poté budem posláni na urologií a na psycholog. vyš. Určitě se bude pátrat po problémech v rodině, které se nás snad netýkají, i když kdo ví…
Spíš potřebujem poradit jak ji zabavit a tak. Zabývám se tím již delší dobu, ale o lékařskou radu jsem šla žádat až teď. Máme ještě skoro dvouletého syna, který je z Kristýnčiných afektů dost vyděšený. ![]()
yenkee, na afektivni zachvaty pomuze opravdu cas, ja vim, ze ted je to strasne narocne, prosli jsme si tim u Martinky a obcas se to jeste stane - rvani vlasu, skrabani do obliceje, kousani atd… sedavala jsem s ni klidne na chodniku a musela ji drzet, aby si neublizila, ted v lednu ji bude 7 a musim opravdu rict, ze je to lepsi. Je jeste autista, takze je to o chloupek slozitejsi, ale vse se da. a presne jak pises, nejlepsi jsou chytre rady lidi a odsuzovani jak je dite nevychovane, jak je drze a rodic si necha (pardon) sr.t na hlavu atd. Jeden chytry pan mi rekl, ze by mala potrebovala dostat remenem!!!!!!
No kazdopadne, jako diagnozu by vam to mel stanovit psychiatr, protoze toto patri pod jeho pusobnost. Martinka musi uzivat bohuzel ritalin a risperdal, ale priznam se, ze to nedavam pravidelne, protoze hlavne ten ritalin je docela velky hnus.
S tím seděním u chodníku jsi mi opravdu připoměla naší situaci.
Často jen hlídám, aby si neublížila, nechám ji válet se po chodníku,vyvztekat se, ať se klidně ušpiní. Většinou ji to pomůže, uklidní se a zase je v pohodě. Někdy jsem i ráda, že je taková trochu drzá aspoň se nebojí ozvat se. S tím jsem já měla a mám velké problémy. A jsem si jistá, že je to mou výchovou z dětství. Proto sama volím klidný a pozitivní přístup, bez fyzických trestů a hlasitých výlevů.
S tvoji malou mě to mrzí, že musí brát silné léky. Je pravda, že čas je nejlepší lékař. ![]()
No a nejlepsi je, kdyz neustale skacou nekomu do reci
to je obcas taky pekne sileny
![]()
mala kdyz mela (a ma) zachvaty, tak jak ji drzim, tak jsem z toho spocena az ...........
ale jak rikam, driv to bylo dnes a denne nekolikrat, ted je to jednou za cas, spis ted ve skole s ni obcas bojuji, ale pry i to se tam da zvladnout. Chodi Kristynka do skolky? Martinka nejdriv chodila 3 mesice do klasicke, ale to ji vyhodili, tak jsme sehnali nastesti specialni a tam ji byla jeste pridelena asistentka protoze se to nedalo dle jejich vyjadreni bezpecne zvladnout. Coz mi bylo hned jasne, pac jsem vedela co dokaze.
Ted nastoupila do pripravneho rocniku na specialni skole a muzu ti rict, ze jsem rada, ze je prave tam, protoze najednou se citim, ze vazne nejsem sama, kdyz tam vidim i jine deti s takovym zachvatem. A bohuzel pro tyhle deti hraje fakt, ze jen velmi tezko najdou misto, kde muzou byt s ostatnimi detmi - krouzky, detska divadla atd. Protoze proste bud to nedovoluji podminky v tom smyslu, ze neni nikdo, kdo by mohl mit nastarost jen to problematicke dite, nebo tam neni moznost pritomnosti rodice a nebo proste to odmitaji ostatni rodice. Takze proste chte nechte jsou na nejakou dobu vylucovani z takoveho toho spolecenskeho deni … ![]()
Kristýnka do školky chodí, je to zvláštní, ale tam s ní skoro žádné problémy nejsou. Minulý rok se nám občas porvala
, dnes spíš diriguje ostatní a radí učitelce. Pusu teda nezavře, to je pravda. Jen kdyby neměla ty záchvaty zuřivosti. Včera například jsem ji vyzvedla ze školky, ona napůl cestě domů začala ječet, že ji bolí nohy a abych ji nesla. To já odmítla a už na mě nejdřív křičela ,že jsem zlá bába pak, že mě za maminku už nechce a najde si jinou. Nereagovala jsem a tak si lehla na zem
, křičela, trhala si vlasy–no hrůza. Když jsme konečně došly domů, zahnala jsem ji spát a po probuzení byla jak vyměněná. Hodná, usměvavá. ![]()
Je to jak na houpačce, jeden den dobrý, druhý zlý.
Ahoj,známí měli podobný problém se synem 4,5,psychyatr potvrdil hyperaktivitu,ale tatínek se s tím odmítal smířit,každou chvíli se jim válel po zemi,dělal zcény,řval na rodiče dost drze.Tatínek jednoho dne nevydržel a natřískal mu jich co se do něj vešlo,kluk nemohl dejchat,absolutně nechápal co se děje,potom to následovalo ještě dvakrát a z hyperaktivního dítka je najednou hodnej ,kluk,kterej jen občas zvýší hlas(pokud jde s maminkou je to pořád stejné),ale s táty má respekt.Myslím si že pro psychiatra je dnes hyperaktivní každé třetí dítě.Naše holka taky zlobila a hoooodně a teď už je starší a je to mnohem lepší,tak věřím že se to vyřeší věkem.A velmi dobře znám chytré rady od okolí,jak mám vychovávat dítě,někdy jsou ty keci fakt na pěst ![]()
Jojo všichni jsou chytrý a oni by to dělali nejlíp. S tím se potýkám stále. Naštěstí máme s manželem poslední slovo my.
Ahoj, hledam nějaký rady, jak zvládat své dítko. Mám dcerku je jí 3,5 roku. Je šikovná, chytrá, ale hrozně drzá. Ale ne sprostá. Má občas záchvat zuřivosti. Drzá je typu, chci kakao běž mi ho udělat. Já si uklízet nebudu uklid to ty a pod. Není to vždycky, ale hodně. Vůbec nevím jak reagovat. Nepomůže ani domluva, ani na zadek, tak se ji snažím většinou ignorovat. Nevím vůbec proč je taková, protože u nás jsme na sebe s manželem hodní. Když něco chceme, tak řekneme prosímtě a děkuju a to učím i ji. řekne to až ji ignoruji nebo řeknu a co jako? No je to občas hrůza a nejhorší je to, že ostatní když jsme někde pryč čekají, že ji za to napráskám. Ale nevím, jestli by to mělo nějaký smysl, když i tak má stejně poslední slovo. Jsem z toho trochu neštastná.
![]()
Rozmary takže přeloženo česky, tatínek do té doby výchovně vůbec nefungoval, pak dítě zmlátil div ne do bezvědomí a dítě se ho bojí tak, že je raději hodné. No nechci malovat čerta na zed, aby se to pak tatkovi nevymstilo až bude dítko v pubertě .....
@yenkee píše:
Ahoj holky, dlouho jsem hledala toto téma tady na emiminu a nenašla jsem proto ho zahajuji já.Už delší dobu jsme s manželem sledovali naši dcerku a její neustálou aktivitu,
hlučnost a někdy opravdu nepříjemnou drzost. Usoudila jsem, že ADHD neboli hyperaktivní porucha se nás bude nespíš týkat, jako mnohé jiné rodiče. Naše Kristýnka se narodila kleštěmi, kdyby mi tehdy lékař nepomohl jistě by nepřežila, nebo jen s velkými potížemi. Proto jsem ráda, že to tak dopadlo--- bohužel následek je nespíše ADHD. Kolem dvou let přišly první záchvaty zuřivosti a vzteklosti o kterých mě všichni přesvědčovali, že to samo odezní. Nestalo se tak, dnes jí je 4 a 1/2 a je to čím dál těžší s ní vyjít po dobrém. Jsou dny kdy je naprosto klidná, hodná a pak najednou vybuchne jak sopka (začne si trhat vlasy,
válet po zemi, nadávat nám i cizím osobám v okolí). V noci se občas počůrá, což může být také k tomu. Pro okolí je to nevychovanost a kdo o to nic neví žádá po mě fyzický trest. Jsem velmi klidný člověk se zdravotnickým vzděláním, proto tuším jak k ní přistupovat. Dnes jsem navštívila dětského doktora a začnem vyšetřováním, běhání po specialistech atd.
Jen mě maminky zajímá zda máte některá podobnou zkušenost s tím co doma denně prožíváme. A jestli víte co nás asi čeká za vyšetřování. Pro mne je toto nové tak budu ráda za každý příspěvek.
A dělali Vám odběr krve? Může to být nedostek hořčíku nebo vápníku.
Ano, hyperaktivita se dnes hledá za kdejakou neposlušností. Děti jsou přece aktivní, zvídavé, v kolektivu i hlučné…proč se na to koukat jako na „špatně“ a hledat za tím nějakou „nemoc“? Vždyť jsou to jen děti ![]()
A drzé jsou taky všechny. Pokud někdo tvrdí, že jeho dítě není, lže. Je to přirozené, že děti zkouší. Nejlepší je dle mých zkušeností dokola opakovat v situacích - mám hlad, přines mi rohlík - „nerozumím tomu co mi říkáš“ - a až to řekne hezky, tak odpovědět - „aháá, tak tomu už rozumím, jasně, že to pro tebe udělám, a ráda.“ V případě, že po dítěti požadujete třeba úklid nebo nějakou činnost a ono to odmítá, je nejlepší důslednost - tedy nepovolit neudělání dané věci a pozitivní motivace - „pokud chceš být hasič až budeš velký, je potřeba, aby sis uklízel pokoj, protože pro hasiče je pořádek velmi důležitý“
Tohle u nás zabírá a s výše zmiňovanými problémy se samozřejmě občas potýkáme, ale od té doby, co praktikujeme tyto výchovné metody je to o 90% lepší než kdy dřív! ![]()
Jinak co mám zkušenost, tak aktivní a „zlobivé“ děti se prostě jen nudí…je třeba je lépe zabavit a víc rozvíjet, neboť oni si o to tímto způsobem i říkají…