Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Helca729, „nevychovanost“ není žádná diagnóza - a přesně tak, dá se velmi snadno poznat už z pár vět a pětiminutového projevu matky. V reálu i na internetu.
Jenomže se to pochopitelně nepříjemně poslouchá - potom už záleží na tom, co kdo od diskuse čeká. Jestli chce radu, pomoc, zkušenosti… nebo jestli chce poklepat po rameni a politovat.
Moje děti jsou také každé jiné - to ostatně platí snad všude - ale to s tím nemá co dělat.
Dítě, kterému rodina ustupuje jenom proto, aby nekřičelo a jehož matka argumentuje stylem „mě nebaví pořád křičet, tak ho radši nechám, ať dostane, co chce“… takové dítě je jednoznačně nevychovávané a nevychované.
Na tom nic nezmění ani kopání kolem sebe, ani plané, nesmyslné pokusy o urážku házením oblíbeným pojmem „supermatka“.
@BohunkaP píše:
@Helca729, „nevychovanost“ není žádná diagnóza - a přesně tak, dá se velmi snadno poznat už z pár vět a pětiminutového projevu matky. V reálu i na internetu.Jenomže se to pochopitelně nepříjemně poslouchá - potom už záleží na tom, co kdo od diskuse čeká. Jestli chce radu, pomoc, zkušenosti… nebo jestli chce poklepat po rameni a politovat.
Moje děti jsou také každé jiné - to ostatně platí snad všude - ale to s tím nemá co dělat.
Dítě, kterému rodina ustupuje jenom proto, aby nekřičelo a jehož matka argumentuje stylem „mě nebaví pořád křičet, tak ho radši nechám, ať dostane, co chce“… takové dítě je jednoznačně nevychovávané a nevychované.
Na tom nic nezmění ani kopání kolem sebe, ani plané, nesmyslné pokusy o urážku házením oblíbeným pojmem „supermatka“.
Děkuji za všechny názory, i ty o nevychovanosti, možná jsem už přecitlivěla, Já se fakt snažím, někdy mi pripada, že dělam všechno blbe, nastesti pak nastanou dny, kdy je syn zlatej a to pak načerpat energii a rikam si…už bude dobře
@BohunkaP píše:
@Helca729, „nevychovanost“ není žádná diagnóza - a přesně tak, dá se velmi snadno poznat už z pár vět a pětiminutového projevu matky. V reálu i na internetu.Jenomže se to pochopitelně nepříjemně poslouchá - potom už záleží na tom, co kdo od diskuse čeká. Jestli chce radu, pomoc, zkušenosti… nebo jestli chce poklepat po rameni a politovat.
Nehodnotila bych to kopáním kolem sebe, jen vyjádření svého názoru. Myslím, že od toho diskuze je. Vzhledem k tomu, že podobné dítě mám doma, docela zakladatelce rozumím. Nemyslím, že moje dítě je nevychované protože se snažím být maximálně důsledná, ale bohužel v rámci zachování zdravého rozumu také někdy ustoupím. To pochopí ale jen ten, kdo se s tím setkal. Rozhodně se k psychologovi chystám, ale pořád trvám na tom, že diagnozu byť třeba i nevychovanost má stanovit odborník.
Moje děti jsou také každé jiné - to ostatně platí snad všude - ale to s tím nemá co dělat.
Dítě, kterému rodina ustupuje jenom proto, aby nekřičelo a jehož matka argumentuje stylem „mě nebaví pořád křičet, tak ho radši nechám, ať dostane, co chce“… takové dítě je jednoznačně nevychovávané a nevychované.
Na tom nic nezmění ani kopání kolem sebe, ani plané, nesmyslné pokusy o urážku házením oblíbeným pojmem „supermatka“.
Omlouvám se, můj příspěvek jsem vložila špatně, ale Bohunka pochopí.. ![]()
@ajoch píše:
Děkuji za všechny názory, i ty o nevychovanosti, možná jsem už přecitlivěla, Já se fakt snažím, někdy mi pripada, že dělam všechno blbe, nastesti pak nastanou dny, kdy je syn zlatej a to pak načerpat energii a rikam si…už bude dobře
Chápu, že je to náročné, mám podobné dítě, nyní již školáka, ADHD má diagnostikované (čímž ale rozhodně nechci tvrdit, že je tvůj syn hyperaktivní).
Musím ale souhlasit s tím, co píše např. Bohunka: při výchově takových dětí je nejdůležitější právě důslednost. Ustupování, aby neječel, nechání ho být ve školce i v pozdějším věku (u tříleťáka bych to zatím neřešila), je prostě špatně. Dítě musí pochopit, že existují nějaká pravidla, která platí i pro něj, jinak se to vymstí např. ve škole, kdy mu ignorování společné výuky a nedodržování základních pravidel nikdo nepromine.
@ajoch píše:
Děkuji za všechny názory, i ty o nevychovanosti, možná jsem už přecitlivěla, Já se fakt snažím, někdy mi pripada, že dělam všechno blbe, nastesti pak nastanou dny, kdy je syn zlatej a to pak načerpat energii a rikam si…už bude dobře
@ajoch, já Ti ráda věřím, že se snažíš - to bych si rozhodně nikdy nedovolila zpochybňovat.
Otázka je, jestli „se snažíš“ správným směrem - z Tvých příspěvků mám dojem, že trochu zaměňuješ pojmy „věnovat se dítěti“ a „vychovávat ho“.
Dítě, jemuž se matka věnuje osm hodin denně v kuse, může být nevychované - a naopak. Jde o to, jestli má Tvůj syn nastaveny mantinely, které potřebuje - nebo jestli mu celá rodina (dokonce včetně sourozence) ustupuje a plní jeho potřeby.
Osobně si myslím, že by Ti pomohla návštěva dětského psychologa - ne kvůli synovi, ale v první řadě kvůli Tobě samotné… Mohl by Ti pomoci nejlíp - naučit Tě, jak vytyčovat hranice, jak na nich trvat, prostě jak pracovat s temperamentním a navíc v období vzdoru se nacházejícím dítětem.
@Helca729, stále dokola - NEVYCHOVANOST není diagnóza, tu rozhodně nepotřebuje stanovovat žádný odborník.
@Helca729 pokud ustupujes, nejsi maximalne dusledna. Nechci slovickarit, ale protirecis si.
Vtip nespociva v tom neco po diteti chtit a pak nekdy ustoupit, ale predem si rozmyslet, zda opravdu to, co chci, jsem ochotna pred ditetem obhajit. Spoustu veci pak clovek po diteti prestane vyzadovat, protoze ve skutecnosti nejsou dulezite. Zbude prostor a energie dusledne vyzadovat podstatne. Dite pak nema tu zkusenost, ze si vyrve nesplneni pozadavku.
@zuzouš píše:
Mám hodně podobnou mladší dceru, akorát se po zemi neválí, neodmítá chodit, protože to jí prostě nikdo netoleroval. Taky odpovídá na něco jiného, duchem je mimo, nevnímá, že si chce oblíknout tričko na nohy, od jídla odbíhá. Ale jen se s ní, oproti vám, nes. eremeŘeknu dvakrát třikrát, pak pro ní jdu a oblíknu jí sama řev neřev, obuju, dotáhnu na požadované místo. Hodně živá vždycky byla, je a asi i bude. Ale i takové dítě může mít mantinely
Hyperaktivita v dnešní době děsně frčí
Mám podobně aktivního syna a souhlasím s tím, co píšeš - ne.se.re.me se s ním - neexistuje, že si něco vyřve nebo vydupe a po necelých třech letech to on sám moc dobře ví.
@ajoch - uvedla jsi sama, že cela rodina mu vcetne starsiho bratra ustupuje, jenom aby nekricel, takze spoustu veci, si zkratka vyrve, vim, ze to neni nim moc vychovne, čímž jsi si vlastně odpověděla. Není to výchovné.
Sama moc dobře vím, že vychovávat živla je sakra náročný projekt na dlouhou trať, ale nemůžete si ho nechat přerůst přes hlavu, vrátí se vám to jak bumerang. Pokud ti potvrdili hyperaktivitu, určitě ti poradí i se způsobem výchovy, ale ustupovat mu je špatně, i kdyby byl jakkoliv hyperaktivní.
@Bibi239 píše:
Vtip nespociva v tom neco po diteti chtit a pak nekdy ustoupit, ale predem si rozmyslet, zda opravdu to, co chci, jsem ochotna pred ditetem obhajit . Spoustu veci pak clovek po diteti prestane vyzadovat, protoze ve skutecnosti nejsou dulezite. Zbude prostor a energie dusledne vyzadovat podstatne. Dite pak nema tu zkusenost, ze si vyrve nesplneni pozadavku.
Přesně tak.
Ano musím přiznát, že pro zachování zdravého rozumu naše nastavene mantinely posunujeme všichni, a špatným směrem…ono když je Dítě tvarny a poslušný a všechno je tak jak ma, je to mateřska jak z katalogu, ale když se Dítě sprajcuje, už to takový med není, dřív si matky nad tim kolikrát daji diteti naprdel nelamaly hlavu, dnes se treseme aby to nemělo vliv pomalu na jeho budoucí povolání…tolik příruček. Moudrých knih a rad, ze je mi z nich na zvracení…jen mám nervy, že jsem zase něco udělala jinak, než jsem mela…nejsem supermatka, nemam superdeti…jen se snažím to jejich dectvi nepodelat ani sobe.ani jim omluva za chyby pisi z telefonu
@BohunkaP píše:
Takže řečeno v překladu… není to „hyperaktivní tříleťák“, je to NEVYCHOVANÝ tříleťák.Dost podstatný rozdíl.
takže řečeno v překladu…máš doma relativně klidné děti, a tak víš prd o tom, co znamená vychovávat velmi aktivní a náročné dítě - takže děláš naprosto zcestné závěry… ono, když nevíš, tak je lepší se nevyjadřovat, hm?