Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Hysterická téměř 4letá holčička
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
12.4.15 09:05
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.4.15 09:13
@roniii píše:
Holčička to zřejmě podědila po tobě. Nic ve zlém.Já mám také výbušnou povahu a spousta situací mě dokáže neuvěřitelně rozhodit. Stejným způsobem se chovají oba moji kluci. Manžel je z toho na prášky, ale já se do kluků dokážu vcítit, protože to mám stejně. Zeptej se svojí mámy, jak to bylo u tebe
Jinak konzultace u klinické psychologa ničemu neuškodí a pokud jsi kategoricky proti, tak tam vyšli manžela.
No, prave… ja se taky vcitim a nepovazuji to za hruzu. Chlap je flegmatik a je to pro nej hrozne. Mame druhé decko a to je od narozeni klidas. Ma zas jiné libůstky, ale ty tatovi prijdou v klidu.
NO a neresi manzel, ze něco není OK?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.4.15 09:15
@skoromamuška píše:
tak asi to cos sama popsala… Kdyz si demonstrativně na zem lehne treba dvouleťák tak je vcelku jasny ze zkouší hranice, zda mu tohohle chování projde, čtyřleté dite ma rozum a vi ze jeho akce znamená u maminy jasnou reakci. Osobně si myslim ze je to on pozornosti kterou si tak vymrcuje a řešením je ji nedopřát, spis naopak.
to se mi nezda, spis je to takovej papinak, co občas upusti paru…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.4.15 09:17
Jinak holky dekuji za rady… zkusim s ni vymyslet nejakou aktivitu, jak predejit tem nejvetsim hysterakum, plus ji nechavat stranou, když zacne, ale stejne to nevyresi jeji povahu, coz je asi pro muze nejhorsi a s tim se bude muset vyrovnat on.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.4.15 09:17
@marmelada78 On ten psycholog totiž ve finále není ani tolik o dítěti, ale spise o rodičích. První sezení bylo jenom o tom, ze jsme ji popisovali dcery chování, uvedli nějaké krizové situace jako příklad a ona to s námi rozebrala a poradila, jak správně reagovat, ze si právě máme namalovat nějakého toho „rapla“ a dceři s tím spise pomoci bojovat… Druhé sezení bylo ještě bez ni, probirali jsme, jak to zabralo atd. A az na třetí šla s námi dcera a ona si tam s ní hrála a povídala, bavila se s ní i o tom raplovi, párkrát tukla na nějakou problémovou strunku, takze dcera tam i trošku něco předvedla, i když samozřejmě žádný extrém. Ale ona to ta psycholožka zná, když ji ty situace popíšes, tak ví. Nám právě říkala, ze to na dceři vidí, ze je hodně silná a dominantní osobnost a zároveň hodně vnímavá a chytrá (já bych řekla vycurana) a ze vyloženě klidně dítě to nebude nikdy, jen se s tím musíme naučit pracovat my. Takže ono ve finále psycholog ani tolik není o dítěti, ale spíše o rodičích, aby se ty situace naučili správně zvladnout, a proto ani tolik nepotrebuje vidět dítě.
A jinak mi to hodně pomohlo v tom, ze spoustu věci teď vidím jinak, opravdu se snažím správně reagovat a většinou to funguje. Ale jsem taky horká hlava, takže to občas nedam. A opravdu pomáhá ignorovat - buď úplně odejít nebo říct, že na tohle neslyším a provedeme to, až se uklidní, někdy jí nechat vyventilovat. Ona se snaží vyvolat pozornost a je ji jedno jestli pozitivni nebo negativní a ani jedno by neměla dostat - tedy ani to zklidňování dle mého není moc na místě.
Ale jak jsem psala, opravdu tyhle situace nedavam na veřejnosti, vadí mi ty pohledy, souzení, čekání, jak zareagují… Prostě to tam neumím. A nejhorší jsou ty situace v širším rodinném kruhu, kdy se vždycky najde někdo, většinou babička, kdo zareaguje naprosto špatně - např. Tak se nevztekej, pojď, já ti dam lízátko…a to mohu vysvětlovat horem, dolem, ze takhle opravdu ne.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.4.15 09:21
Zakladatelko - povahu nezměnís, musíte se s tím naučit žít a spíše jí pomoci zvládat své emoce. Jak poroste, bude to lepší, alespoň já v to doufám.
Anonymní 2
- Citovat
- Upravit
12.4.15 09:37
@Anonymní píše:
@marmelada78 On ten psycholog totiž ve finále není ani tolik o dítěti, ale spise o rodičích. První sezení bylo jenom o tom, ze jsme ji popisovali dcery chování, uvedli nějaké krizové situace jako příklad a ona to s námi rozebrala a poradila, jak správně reagovat, ze si právě máme namalovat nějakého toho „rapla“ a dceři s tím spise pomoci bojovat… Druhé sezení bylo ještě bez ni, probirali jsme, jak to zabralo atd. A az na třetí šla s námi dcera a ona si tam s ní hrála a povídala, bavila se s ní i o tom raplovi, párkrát tukla na nějakou problémovou strunku, takze dcera tam i trošku něco předvedla, i když samozřejmě žádný extrém. Ale ona to ta psycholožka zná, když ji ty situace popíšes, tak ví. Nám právě říkala, ze to na dceři vidí, ze je hodně silná a dominantní osobnost a zároveň hodně vnímavá a chytrá (já bych řekla vycurana) a ze vyloženě klidně dítě to nebude nikdy, jen se s tím musíme naučit pracovat my. Takže ono ve finále psycholog ani tolik není o dítěti, ale spíše o rodičích, aby se ty situace naučili správně zvladnout, a proto ani tolik nepotrebuje vidět dítě.
A jinak mi to hodně pomohlo v tom, ze spoustu věci teď vidím jinak, opravdu se snažím správně reagovat a většinou to funguje. Ale jsem taky horká hlava, takže to občas nedam. A opravdu pomáhá ignorovat - buď úplně odejít nebo říct, že na tohle neslyším a provedeme to, až se uklidní, někdy jí nechat vyventilovat. Ona se snaží vyvolat pozornost a je ji jedno jestli pozitivni nebo negativní a ani jedno by neměla dostat - tedy ani to zklidňování dle mého není moc na místě.
Ale jak jsem psala, opravdu tyhle situace nedavam na veřejnosti, vadí mi ty pohledy, souzení, čekání, jak zareagují… Prostě to tam neumím. A nejhorší jsou ty situace v širším rodinném kruhu, kdy se vždycky najde někdo, většinou babička, kdo zareaguje naprosto špatně - např. Tak se nevztekej, pojď, já ti dam lízátko…a to mohu vysvětlovat horem, dolem, ze takhle opravdu ne.
Děkuji za příspěvek. Asi by stálo za to nějaké takové sezení absolvovat. Naivně jsem si myslela že věkem tyhle záchvaty přejdou, ale bohužel. U nás dokáže vygradovat vztek kvůli naprostým hovadi. nám typu - dveře měl otevřít manžel a ne já, jeli jsme natankovat na jinou pumpu, chtěl vylézt z auta jinými dveřmi - a to třeba ten požadavek neřekne ani dopředu 
Prostě vyleze z auta, pak sebou švihne a dostane amok, půl hodiny se k němu nesmí nikdo ani přiblížit ani promluvit a když se pak zeptám po hodině kvůli čemu se vztekal tak mi řekne že chtěl jít „těma žlutýma dveřma“ (auto máme bílé). Opravdu psycho. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.4.15 09:52
@Anonymní píše:
@marmelada78 On ten psycholog totiž ve finále není ani tolik o dítěti, ale spise o rodičích. První sezení bylo jenom o tom, ze jsme ji popisovali dcery chování, uvedli nějaké krizové situace jako příklad a ona to s námi rozebrala a poradila, jak správně reagovat, ze si právě máme namalovat nějakého toho „rapla“ a dceři s tím spise pomoci bojovat… Druhé sezení bylo ještě bez ni, probirali jsme, jak to zabralo atd. A az na třetí šla s námi dcera a ona si tam s ní hrála a povídala, bavila se s ní i o tom raplovi, párkrát tukla na nějakou problémovou strunku, takze dcera tam i trošku něco předvedla, i když samozřejmě žádný extrém. Ale ona to ta psycholožka zná, když ji ty situace popíšes, tak ví. Nám právě říkala, ze to na dceři vidí, ze je hodně silná a dominantní osobnost a zároveň hodně vnímavá a chytrá (já bych řekla vycurana) a ze vyloženě klidně dítě to nebude nikdy, jen se s tím musíme naučit pracovat my. Takže ono ve finále psycholog ani tolik není o dítěti, ale spíše o rodičích, aby se ty situace naučili správně zvladnout, a proto ani tolik nepotrebuje vidět dítě.
A jinak mi to hodně pomohlo v tom, ze spoustu věci teď vidím jinak, opravdu se snažím správně reagovat a většinou to funguje. Ale jsem taky horká hlava, takže to občas nedam. A opravdu pomáhá ignorovat - buď úplně odejít nebo říct, že na tohle neslyším a provedeme to, až se uklidní, někdy jí nechat vyventilovat. Ona se snaží vyvolat pozornost a je ji jedno jestli pozitivni nebo negativní a ani jedno by neměla dostat - tedy ani to zklidňování dle mého není moc na místě.
Ale jak jsem psala, opravdu tyhle situace nedavam na veřejnosti, vadí mi ty pohledy, souzení, čekání, jak zareagují… Prostě to tam neumím. A nejhorší jsou ty situace v širším rodinném kruhu, kdy se vždycky najde někdo, většinou babička, kdo zareaguje naprosto špatně - např. Tak se nevztekej, pojď, já ti dam lízátko…a to mohu vysvětlovat horem, dolem, ze takhle opravdu ne.
Muzu se ještě zeptat, co ten psycholog rikal na to, ze by za zachvat dostala na zadek? Muj muz by to totiž nejradši resil timto zpusobem. Mne to prijde k nicemu a krute… Jinak nam to tedy moc venku a v sirsi rodine nedela nejčastěji tatovi a mne tak jednou za 14 dni. A když vezmu tak cca 90% tech zachvatu co mivaji deti mezi druhym a tretim rokem vymizelo, ale tohle, uz nevypada, ze se uplne ztrati jentak vekem:-(. Ja bych radeji sla cestou bez te pozornosti a trepa drepovat, když to na ni prichazi, ze rapl utece:-). No a poslední otázka, jak jste se objednavali… přes detskou doporuceni?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Anonymní
12.4.15 09:54
@marmelada78 Oni si hledají záminky, to je jasné. U nás jsou to někdy prkotiny, někdy zásadní věci. Když jsem ty situace pak probírala s psycholozkou, tak jsem si vyloženě i některých našich pochybení všimla.
U nás jsou prkotiny například - chce jiné oblečení než jsem ji připravila, nepovedl se ji obrázek, rozpadla se ji věž z kostek, chce jiné pití…
Naopak zásadní bylo třeba, když si babička chtěla půjčit lopatku, zeptala se, dcerka řekla ne, pak odbehla, babička si ji půjčila a ukázala. Tady je prostě jasné pochybení i ze strany dospělého.
A pak máme takové to vyložené vynucování pozornosti - potřebuji udělat pracovní hovor, upozornim ji na to a ona uprostřed hovoru začne něco chtít a vztekat se, že ji to teď nemohu dát…
Dle psycholozky musíme taky umět poznat, kdy ustoupit a nechat dítě, ať si prosadí svou (taky to potřebuje), ale myšleno jako kontrolovaná volba - např. chce si vybrat oblečení, tak dát na výběr tohle nebo tohle tričko… a kdy vyloženě trvat na svém i za cenu scény - třeba nechce přecházet silnici za ruku. A když už je čas na nějaký trest, tak by měl být opět bez emocí, aby dítě trestem nedosáhlo toužene pozornosti.
Teorie je fajn, ale ne vždy se to dá zvládnout.
Ale psycholožka mi dala dost, manželovi tolik ne, on si ta její slova ale moc nepamatuje a pod tlakem nezvládá zachovat chladnou hlavu.
Anonymní 2
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.4.15 09:59
Mělo by se to zvládnout jinou cestou, než daním na zadek. To je většinou totiž se vztekem tedy emocemi a opět dostane tu svou „pozornost“. Když už to jinak nejde, tak se fakt snažit zůstat v klidu. Já minulé na zadek dala (šílené zlobeni a neposlouchani na návštěvě a obtěžování vzdálené známé) a podařilo se mi to naprosto v klidu - placnout a teď si tady sednes a zustanes, než se uklidnis a fungovalo to perfektně.
Objednala jsem nás přímo u ní, dětská o tom neví.
Anonymní 2
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.4.15 10:01
@Anonymní píše:
@marmelada78 Oni si hledají záminky, to je jasné. U nás jsou to někdy prkotiny, někdy zásadní věci. Když jsem ty situace pak probírala s psycholozkou, tak jsem si vyloženě i některých našich pochybení všimla.
U nás jsou prkotiny například - chce jiné oblečení než jsem ji připravila, nepovedl se ji obrázek, rozpadla se ji věž z kostek, chce jiné pití…
Naopak zásadní bylo třeba, když si babička chtěla půjčit lopatku, zeptala se, dcerka řekla ne, pak odbehla, babička si ji půjčila a ukázala. Tady je prostě jasné pochybení i ze strany dospělého.
A pak máme takové to vyložené vynucování pozornosti - potřebuji udělat pracovní hovor, upozornim ji na to a ona uprostřed hovoru začne něco chtít a vztekat se, že ji to teď nemohu dát…
Dle psycholozky musíme taky umět poznat, kdy ustoupit a nechat dítě, ať si prosadí svou (taky to potřebuje), ale myšleno jako kontrolovaná volba - např. chce si vybrat oblečení, tak dát na výběr tohle nebo tohle tričko… a kdy vyloženě trvat na svém i za cenu scény - třeba nechce přecházet silnici za ruku. A když už je čas na nějaký trest, tak by měl být opět bez emocí, aby dítě trestem nedosáhlo toužene pozornosti.
Teorie je fajn, ale ne vždy se to dá zvládnout.
Ale psycholožka mi dala dost, manželovi tolik ne, on si ta její slova ale moc nepamatuje a pod tlakem nezvládá zachovat chladnou hlavu.
Anonymní píše: Více
jak Te tak ctu tak to mozna ma smysl, se objednat… asi pro lepsi pochopeni, protože urcite delam chyby. Jen, abych nezjistila, ze to tu vedeme uplne spatne 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.4.15 10:02
@Anonymní píše:
Mělo by se to zvládnout jinou cestou, než daním na zadek. To je většinou totiž se vztekem tedy emocemi a opět dostane tu svou „pozornost“. Když už to jinak nejde, tak se fakt snažit zůstat v klidu. Já minulé na zadek dala (šílené zlobeni a neposlouchani na návštěvě a obtěžování vzdálené známé) a podařilo se mi to naprosto v klidu - placnout a teď si tady sednes a zustanes, než se uklidnis a fungovalo to perfektně.
Objednala jsem nás přímo u ní, dětská o tom neví.
Anonymní píše: Více
takze jsi to normalne zaplatila? Kdysi jsem se k psychologovi objednávala a bez doporuceni se plati. an1
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.4.15 10:24
@Anonymní píše:
takze jsi to normalne zaplatila? Kdysi jsem se k psychologovi objednávala a bez doporuceni se plati. an1
Tady u nás má 3 sezení zdarma, jsou hrazena z dotací v rámci krizové prevence, takže neplatila, ale byla jsem ochotná i platit. Přes dětskou se mi nechtělo.
Anonymní 2
- Citovat
- Upravit
12.4.15 12:14
@Anonymní píše:říká, že má doma tři psychopaty
No, prave… ja se taky vcitim a nepovazuji to za hruzu. Chlap je flegmatik a je to pro nej hrozne. Mame druhé decko a to je od narozeni klidas. Ma zas jiné libůstky, ale ty tatovi prijdou v klidu.
NO a neresi manzel, ze něco není OK?
, ale nijak to neřeší
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Chodi na plavco a tancovani, plus skolka, mame zahradu takze tam a po vesnici na odrazedle… Jinak rada maluje a tvori + lego. Pohybu ma asi dost, sama si rekne, když chce jit k pohadkam a mit pohodu a klid. V tom to asi nebude.