Hysterické záchvaty dcery

Anonymní
23.5.20 17:26

Hysterické záchvaty dcery

Ahoj, dcera má 2,5 roku. Od malička se ji věnují převážně ja protože manžel pracuje v zahraničí. Vrací se každý druhý víkend s tím že přijede v pátek a odjede v úterý večer.
V jeho praci ho ale podporuji, baví ho to a je tam rád.
Máme strašně fajn manželství, vůbec se nehadame, nejsme na sebe zlí a ani nezvyšujeme hlas jeden na druhého. Vždycky když je manžel doma věnuje se hlavně Violce a podnikame společné výlety.
Jenže vždycky když manžel odjíždí už tak rok v kuse Viola řve. Člověk by čekal že ji to po chvíli přejde, ale vždycky když se ve středu ráno vzbudí a tátu nevidí může se zbláznit. Řve celé dny, odmítá jist, pít. Odmítá i mě. Kdykoliv se ji jen dotknu nebo na ni promluví začne řvát daleko víc a říkat mi ať ji nechám. Nedá se s ní ani o tom promluvit. Vždycky se ji snažím vysvětlit že tatínek zase přijede že se přece nemusí takhle vztekat. Celé dny chce jen volat přes videohovor s tátou. Ten ovšem kvůli práce může jen ráno. Takže je hodná fakt jen ve chvíli kdy je otec na druhé straně videohovoru. Poté zas začne řvát a brečet. Zkoušeli jsme to i bez hovoru, bylo to ještě horší. Opravdu za ty 2 týdny nejsou snad v kuse 3 hodiny bez breku a hysterický h scén ani jeden jediný den.
Ovšem poslední 4 týdny je to ještě horší. Stále mi malá opakuje že táta odjel protože mě nemá rád a že odjel kvůli mě, že se nemáme rádi a vyčítá mi to. Přitom vůbec nevím kde na toto přišla. S otcem máme opravdu skvělý vztah.
Zažila jste některá z vás něco podobného? Může to být jen období (i když už rok dlouhé)?
:nevim: :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

660
23.5.20 17:45

Myslím si, že ji to prejde :) je to hold blbý rok dítěte..období vzdoru a další veci :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
13079
23.5.20 19:13

Hele je vyděšená a navíc je v obdoví, kdy se do čerstvě dozrálého mozku ty emoce vylévají ve velkém a prožívá to strašně intenzivně.

Zároveň ví, že ty jsi bezpečně tady a že ji neopustíš ani když takhle vyvádí, tak holt ty emoce pustí. To je vlastně dobré znamení, ale chápu že ti to neusnadní celou situaci.

Zkuste na to udělat rituál - jednak tedy že si budou volat v pravidelný čas, druhak že se den před tím, než odjede ji bude manžel uspávat a rozloučí se. Během úterka by taky měl on opakovaně říkat že zítra odjede a vrátí se tehdy a tehdy a mezi tím si budou ráno na tolik a tolik minut volat. to vše ideálně pořád podobnými slovy, aby z toho byl rituál. Ano, je možné že se na něj bude vztekat, ale to holt potřebuje ustát a vysvětlvoat ji že to je tak jak to je a bude to tak.

Zároveň to chceš mít vizualizované na nějakém kalendáři, kde si bude odškrtávat jak dlouho ještě táta bude pryč a nebo ještě lépe ji může táta vždycky na dobu kdy je pryč nachystat něco jako adventní kalendář. Tedy 10 pytlíčků, do kterých dá nějaké překvapení, které si dcera rozbalí každé ráno po té, co spolu domluví.

Co by se mohlo taky dělat je nechat ji pravidelně kreslit tátovi obrázky posílat je mobilem, ideálně aby i on ji občas něco poslal třeba večer na dobrou noc. Může případně načíst pohádky a uspávat ji ze záznamu, pokud to nejde on-line.

Plus bych zkusila zavést nějakého stýskacího plyšáka a něco na vztekání - do čeho se naučí chodit třeba bušit, když si všimne, že se za chvíli začne vztekat kvůli tomu, že je táta pryč. K tomu ji dovést ale bude trvat delší dobu.

jinak tohle je docela šikovná kniha o tom, jak batole dovést k přemýšleí o tom, jak se cítí a co s tím může dělat, jestli vám to pomůže
https://obchod.portal.cz/…ak-se-citis/

Když na tebe křičí, že za to že je nešťastná můžeš ty, protože tě táta nemá rád, tak primárně potřebuješ udržet klid, nechytit se do emoce a poté co se vyvzteká pojmenovat to, že rozumíš tomu, že je nešťastná z toho, že je táta pryč, ale že je to kvůli práci a že se máte všichni rádi a za tolik a tolik dní budete zase spolu. Jen pár větama, jasně a rozhodně, nediskutovat o tom - tak to prostě je. S tím že by to chtělo, aby se postupně učila rozumět jaké emoce vnímá a řešila je jinak než řevem, ale teda je na to dost malá.

Pokud teď začnete nějak aktivně měnit to o čem mluvíte a jak to dceři vizualizujete, aby měl představu jak dlouho to bude trvat a tak a řekněme že to do 2-3 měsíců nezabere, objednejte se k někomu, kdo dělá rodinnou terapii - chodí se tam většinou jendou za měsíc, všichni co sdílí domácnost, takže tam můžete chodit vždy na hodinku, dvě společně v pondělí, když je muž doma.

Ne že byste byli porouchaní, nemocní nebo blázni, ale je to tak nějak nejjednodušší cesta, jak zkusit nějak srovnat a zároveń je v tom aktivně zapojená i dcera.

Adresář lidí, co to umí je zde http://www.soft-zs.cz/terapeuti

Další varianta je hledat cestu k tomu, abyste se tam mohli přestěhovat.

Jo a teda počkala bych s druhým dítětem, než se to srovná.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
26
23.5.20 19:49

Mám dotaz (asi spíš na Ou, jejíž názorů si nesmírně vážím). Neni to náhodou pro to dítě retraumatizace? Jako že se pokaždé loučí s tatínkem „na vždy“, protože deset dní je pro ni takový časový úsek, který si nedovede představit, takže vlastně už rok opakovaně zažívá něco jako jeho smrt. A pak nalezeni milované osoby. Myslím, že i někteří dospělí by nezvládli žít v takovém vztahu. Proto ten vztek. Kdyby to nezažívala, třeba by se uklidnila. Určitě bych se poradila s psychologem. A to co nejdříve.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama