Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@hani28 píše: Více
No právě, normální chlap by to skončil, ale on radši hysterčí. ![]()
@jasperka2 píše: Více
Excelentne receno. Zakladatelka tematu je ta, ktera jako prvni prisla s „nestandardnim“ chovanim - nevidat se, protoze „potrebuji cas“ a „resim veci“, je skutecne nutne tak maximalne pri nastupu do vezeni a svedci to jen a jen o nezajmu.
Samozrejme dle popisu nikdo nevime, jak presne dane reakce vypadaly, ale muze jit o cloveka, kteremu proste jen na vztazich a s tim spojene citove vazbe velmi zalezi, a pokud se veci kazi, reaguje prepjate a hystericky, za coz by mozna mela byt zakladatelka i rada, jelikoz typickou a adekvatni reakci na „potrebuji cas“ je „sbohem“.
@Anonymní píše: Více
Jste divný oba. Ukonči to úplně, tohle stejně nikam nepovede.
@Okta píše: Více
Přesně muj názor.
Zakladatelko, působí to, ze nevíš, co chceš a od toho bych ja taky utekla, než se zbláznila z té nejistoty.
@Malá bobina píše: Více
Ked nevie, co chce, znamena to, ze nechce jeho. Mala by mu to normalne cestne a otvorene povedat a ukoncit to, ked on toho zjavne nie je schopny.
@Mkmkz píše: Více
Na jednu stranu ho vychváli jak je kvalitní člověk a pak to pokazí tím, že ho od sebe odhání. To by hystercil každý.
Zakladatelko, co vlastně řešíš, ze jsi s nim nemohla být? Nějaký vztah? Takže by byl převozník? Jak to máme chápat?
@Malá bobina píše: Více
Ved to. Pletie mu hlavu, ona sa sprava ako decko.
Skoro ako keby to bolo vymyslene..
@Malá bobina píše: Více
Tak asi neco v době neměla vyřešeno. Jasně, že to pro něho bylo těžké, kdyz se zamilovala, ale takhle vyvádět??? Už bych si ho nemohla vážit a mela bych strach co se stane, kdyz by přišli jednou horsi problemy
@Anonymní píše: Více
Dej najevo svůj pocit, ten většinou neklame
Zakladatelko, věřím, že tě blízkost k druhým zůzkostňuje a potřebuješ jí mít ve svých rukou. To, jak blízko nebo daleko od druhého budeš.
Představ si to opačně. Poznáš fajn muže. Randíte spolu - ještě jste spolu nespali, ale pořádně to mezi Vámi jiskří, trávíte spolu spoustu času. Spoustu toho sdílíte. Začala jsi mu důvěřovat, víc jsi se otevřela a jsi zamilovaná. K tomu patří, že máš chuť se mu přiblížit, myslíš na něho celý den od rána do večera a jsi nešťastná, kdykoliv ho chvíli nevidíš. Těšíš se na každé další setkání. Toto není patologické chování, je to normální hormonální biologické přibližování se. Slouží k tomu, aby pár spolu navázal pevný vztah. No a představ si, že jsi v tomto stavu - zamilovaná. A ten muž Ti řekne, že chce pauzu a nějakou dobu se nevídat. Jak by Ti bylo? Normální prožitky v této chvíli jsou fakt dost strašné. Hormonální zamilovanost už běží, na toho druhého myslíš každou chvilku a jeho „pauza“ tě neskutečně bolí. Navíc jí nerozumíš. Strašně by jsi se trápila.
Dali by jste se znovu dohromady, ale ten muž by tě neustále zkoumal, pořád by zvažoval, jestli nejsi divná. Bylo by v tom na zbláznění nepříjemně, až by člověk musel utéct.
Zůstanou jen stejní jako Ty - s nejistou vazbou připoutání. Anebo naopak chlapík, který si je jistý sám sebou, ví, že je úžasný muž i přes Tvé váhání, prostě vidí Tvou lásku i Tvůj strach a dokáže tě takovou brát - i pře to neustálé jo -ne, co děláš. Ale ne, že ho to nebolí.
Takové běžné mezi námi, kteří máme pevnou vazbu připoutání, je, že se začneme přibližovat pořád víc, chceme si být pořád blíž, až spolu bydlíme a tvoříme děti. V jakékoliv fázi by můj muž potřeboval pauzu - jestli už na počátku, nebo někde uprostřed, nebo teď, po spoustě společných let, strašně bych se trápila a bolelo by mě, co dělá. Kdybych to udělala já jemu, zažíval by to samé. To neznamená, že bych se trápila, kdyby potřeboval pracovně odjet na druhý konec světa a během jednoho roku by jsme se měli vídat jen přes internet. To bych zvládla a netrápila bych se. Ale jeho nejistotu, jestli mě miluje a chce se mnou žít, to by teda fakt hodně bolelo. A asi bych se nechovala úplně emočně stabilně - jako že se nic neděje a nic mě nebolí.
Z druhé strany věřím, že jsi v minulosti zažívala křehké vztahy ( s rodiči, jinak by jsi takováto nebyla). Že máš obavu z blízkosti. A že máš obavu, nakolik dokážeš odhadnout povahu toho druhého ( rozeznat fajn chlapíka od psychopata).
Ale když budeš někdy dělat takovéto tanečky - jo -ne - a ten druhý bude klidný a viditelně v pohodě a nebude se trápit, jedním si můžeš být jistá. Tomu člověku na Tobě nezáleží. Jestli můžeš podle svých tanečků poznat, jestli je druhý psychopat, si tak jistá nejsem. Když nás něco neskutečně bolí, tak trochu se chováme divně všichni.
Ale jinak máš plné právo si vybírat, volba partnera je vážná věc. Ale zkus to dělat bez tanečků. Prostě se přibližuj a vnímej toho druhého. Tak ho můžeš nejvíc poznat, jak se chová k Tobě, jak se chová k druhým (ke kolegům, k své rodině, ke kamarádům, k servírce, která je pomalá…). A když budeš cítit, že tento není ten pravý, tak to ukonči, ale definitivně. Tanečky jo -ne jsou strašně bolavé pro toho druhého. Vrtáš tomu druhému do kolena a chceš, aby se choval emočně stabilně.
@Bramborova píše: Více
Až na to, že ona mu předem řekla, že asi bude potřebovat čas pro sebe na nějakou dobu předem, takže to věděl a měl s tím pocitat
@Bramborova píše: Více
To je dobrý vyklad jeji osoby, akorát na nic neboť neznáš důvod, ten může být jakýkoliv
@Bramborova píše: Více
Děkuji za naprosto presne pochopení a rozbor situace. Zakladatelko, ne on, ale ty jsi ta špatná v tomto vztahu.
Buď to ukonči nebo s nim začni žít tak, jak žijí zamilovaní lidé…pokud zamilovaná vůbec jsi…
Zamyslí se nad svým chováním, ne jeho.
@Cizinka 999 píše: Více
A neřekla mu to náhodou, když uz zamilovaný byl a ona to věděla?