Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kdybych se s někým 2 m scházela a pak mi řekl, že „potřebuje čas“ a nechce mně nějakou dobu vidět, tak bych se na něj vybodla. Nepotřebuju se scházet, ale potřebuju vědět, že jsem součástí páru, ne odložená k pozdější případné potřebě. Se mu nedivím, že hysterčí. ![]()
@Anonymní píše: Více
Prostě tě chce vlastnit a když se mu to nedaří, nedokáže ovládnout svou agresi.
On pocit, že někoho ztrácím a že se mi vzdaluje sice bolí, ale je jen na mně, jak se s ním vyrovnám. Tím, že ho budu trestat (nebo citově vydírat), zdravý vztah nevznikne.
Nebrat.
Sám ti nabídl: „A že jestli ho pořád chci jen zkoumat, ať mu dám pokoj.“
A o čem jiném je známost předtím, než bude mimčo nebo svatba, než o vzájemném z zkoumání? Každý z té dvojice, pokud má všech pět pohromadě, přece zkoumá, jaký je ten druhý, jestli se k sobě hodí a jak jim to bude klapat.
Pokud ti dal ultimátum nezkoumat, nebo dát mu pokoj, tak si vyber to druhé.
Bože, to je nervák, do toho bych nešla. Za chvíli udělá klubíčko nervů z tebe. ![]()
Dej na jeho doporučení, přestaň ho zkoumat a dej mu pokoj.
Podle mě jste divní oba.
On reaguje přehnaně a na tvé požadavky na to, že budu čekat, až budeš mít laskavě čas, bych se vyprdla. Lidé přece nepřerušují vztah, protože aktuálně řeší věci, ne? Prostě je řeší s tím partnerem.
Ty mu po dvou mesicich reknes, ze ho nechces vidat, on te presto nahani. Pak ho zase vidat chces, ale vlastne nevis, takze to porad rozebiras a vracis se k tomu, co udelal…
Ma to vubec cenu? Vzdyt to neni zadny vztah, je to jak dva pubertaci na stredni.
To ano, očekávala bych, že se na mě může vybodnout. Ale ne, že bude předvádět takové tyjátry. Takže naopak, zahrnout by měla zakladatelka.
Správně ti napovídá intuice, že tam néco není v pořádku.
@Okta píše: Více
No, to je k té pasáži „Během toho, co jsme se vídali asi 2 měsíce jsem mu řekla, že potřebuju čas, že se nechci nějakou dobu vidět, řešila jsem hodně věcí (to i předem věděl, že může nastat). A on najednou úplně přepnul, naháněl mě po ulici, prosil mě ať mu to více vysvětlím a že mu ubližuju. Pak odjel, přičemž udělal autem úplně takový ten hlasitý smyk, nebo jak se tomu říká.“
Jako na nějakou takovou tajemnou bytost, která by necítila potřebu mi po 2 měsících chození vysvětlit, proč mě nechce nějakou dobu vidět, taky vysr. l. Jestli se smykem, nebo bez, to nevím, to záleží na nátuře. Ale hrát si sebou bych taky nenechal, poslal bych ji do oběhu a hledal nějakou srozumitelnější.
@Pučálkovic.Amina píše: Více
Tak si predstav, ze po 2 mesicich chozeni ti partner rekne, ze chce pauzu. A po pauze by porad dokola rozebiral tvoje chovani a citila by si z nej porad nejistotu, jestli s tebou chce byt nebo ne. Tak je z ni chudak na nervy. Jiny by nervni nebyl ale rovnou by to s ni ukoncil.
@Anonymní píše: Více
Jste divný oba dva. Ty nevíš, co chceš a nedokážeš to dát najevo. On je slaboch, co v sobě dusí vztek, že mu nedáš.
No přesně viz reakce, prostě se z toho stal úplný guláš, kdy já nevím, jestli on takovej je prostě jenom nebo hlavně kvůli mně, nebo je to nějaký red flag a tím se taky nedokážu k němu chovat normálně a uznávám, že teď už se ani rozhoupat.
Původně jsme se scházeli s tím, že věděl prostě, že nějakou dobu potrvá, než budu chtít do něčeho vážně jít. Ale uznávám, v podstatě to stejně randění bylo.
Ach, tady se toho nadělá
…
Chlápek má evidentně uzkostnou citovou vazbu, takže není divu, že chce být ujištěný o přízni, zájmu a lásce od zakladatelky. Tyhle věci potřebuje zažívat stabilně a konstantně a výkyvy, nejistotu a stres v oblasti lásky prostě nedává a vyšiluje. Pak má pocit, že o lásku musí bojovat, musí si ji zasloužit, že není dost dobrý.
No, jestli umí zakladatelka tvořit vztahy zdravým způsobem, tak tento jeho exces není nic, s čím by si neporadila, ale pokud má ráda emoční nezávislost a přílišná blízkost ji dusí a potřebuje blízkost a odstup regulovat, aby se cítila fajn, tak je to to nejhorší, co může chlápkovi nabídnout a především on by měl zdrhat. ![]()
Zdravím. prosím o vaše názory na takové chování u muže (30). Znala jsem ho už z dřívějška, letos v zimě jsme se začali více vídat. Je hrozně hodný, pozorný, charakterní, zároveň vtipný a inteligentní, prostě kluk, co jsem si asi kdysi vysnila. Znala jsem ho z pracovního prostředí a nikdy jsem neměla pocit, že by byl „divnej“. Jen co se týče žen tak takový nesmělý.
Během toho, co jsme se vídali asi 2 měsíce jsem mu řekla, že potřebuju čas, že se nechci nějakou dobu vidět, řešila jsem hodně věcí (to i předem věděl, že může nastat). A on najednou úplně přepnul, naháněl mě po ulici, prosil mě ať mu to více vysvětlím a že mu ubližuju. Pak odjel, přičemž udělal autem úplně takový ten hlasitý smyk, nebo jak se tomu říká.
Trochu mě vyděsil, ale až jsem měla prostor, ozvala jsem se mu. Vídali jsme se další 2 měsíce, bylo to jak na houpačce, jednou mi s ním bylo hodně fajn, ale bylo to ovlivněné tím, co předvedl tehdy, že jsem přemítala, jestli je nebo není zcela v pořádku.. A on to na mě často viděl a to ho právě zase vedlo k tomu, že byl evidentně jako klubíčko nervů. Měli jsme pak o tom promluvu, kdy jsem mu svěřila tuhle moji nejistotu a měl slzy v očích, řekl, že to je tím, jak působím já na něj, horlivě popisoval co já dělám, úplně zdivočel a byl jak smyslu zbavený a vystresovaný. A že jestli ho pořád chci jen zkoumat, ať mu dám pokoj. Jenže já ho nechtěla zkoumat a ničit, chtěla jsem mu opakovaně dát šanci…
Říkám si, že vlastně nic strašného neudělal, je to asi něco jakože má strach, že o něco na čem mu záleží přijde - jinak je to kvalitní člověk.
Ale vůbec to není atraktivní a brání mi to v tom, abych se definitivně rozhoupala, jestli v něm vidím potenciálního partnera. Když bych si tohle odmyslela, tak jasně, že jo.
Připadá mi, že bere některé věci úplně jinak, než většina lidí…
Ale vůbec nikoho takového neznám a nevím jak s tím naložit.