Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
@emys, já tohle zažila několikrát. Švagr s pompou oznámil, že se začínají snažit o miminko a o dva měsíce později, že miminko čekají. To vše potom, co věděl, že se my snažíme už asi pět let. Bráchovi to šlo taky okamžitě, a to bylo jeho ženě 40 let. Vždycky si v takových situacích připadám hrozně méněcenná. Ale zatím se vždycky z toho popela zvednu, opráším a s trochu umazaným ksichtem jdu dál. Nic jiného nám ani nezbývá. Prostě to nevzdávat.
Přesně tak, nesmíme to vzdávat. Ani já to nevzdávám, jen občas přijdou chmury.
A pak zase hlavu vzhůru. Super je, že manžel je velká opora, i když i pro něj to je náročné, hlavně když se mu kdykoliv kdekoliv složím.
My jsme vlastně byli už pětkrát, ale do CARu chodíme jen 2 roky. Předtím jsme zkoušeli rok, jen tak, a pořád jsme si říkali, že to je v poho, že po vysazení tabletek se tělo dává dlouho dohromady. Jsou tady však děvčata, která jsou v tom kolotoči daleko dýl. To si pak říkám, že to nesmím vzdávat, že to vlastně zkoušíme jen chvilku…
Těhotným a čerstvým maminkám se snažím vyhýbat, ne že bych jim to nepřála, jen se z toho neumím úpřimně radovat a zbytečně bych kazila radost druhým a to fakt nechci.
Ahoj holky, já mám taky takový pocity, hlavně, když za těch 5 let, co to zkoušíme, už otěhotněla segra, švagrová a asi tak 20 ženských v práci, jen za poslední dobu asi 4, co cca před měsícem oodešly na nemocenskou, jen jedna se tam drží a já se každej den dívám na její břicho ( nenápadně
) a taky, když jsem byla měsíc doma, tak o mě šly fámy, že jsem asi těhotná a pak jsem se po neúspěchu do práce musela vrátit s nafouklým břichem po hormonech, takže pak když se trochu najím, tak vypadám jako v 5 měsíci, takže po chodbě chodím se zataženým břichem ![]()
Tak když jsem vás teď četla, tak vám úplně rozumím, taky to samo všem přeju, ale kdy to kurňa vyjde mě??? Nebo nám všem přece!
Taky to všechno beru jako svojí osobní prohru, že jsem neschopná mít něco, co mají jiný úplně normálně.
No já bych asi na žádnou akci s těhotnýma nejela, já už ani nechodím na srazy, protože jsem jediná co nemá dítě a na tyto otázky nemám sílu odpovídat, tak uvidíš, třeba jsi silnější, než já.
Ahoj holky, pročítala jsem Vaše příspěvky a řeším taky podobný problém. Můžu se k Vám přidat
?
@Gabullka Snažím se vyrovnat s dalším neúspěšným pokusem IVF. A hlavně přemýšlím co dál?
A přesně jak jsi psala o švagrovi a bráchovi, tak to si prožívám taky. Přítel má dva starší bráchy a oba mají děti. A ten prostřední teď čeká druhý.
A v práci jsem to měla tady. Kolegyně je teď čerstvě na mateřské a taky mi to bylo líto se na ní koukat. A ještě k tomu hekala a vzdychala jak jsou ty těhotenský hormony hrozný a já si v duchu říkala, že je to nic oproti mému dlouhému protokolu s „mega“ dávkami. A druhé kolegyni se narodila vnučka, takže si to užívám ze všech stran.
@Gabullka ahojky tak u mě je to samé všichni rodí nebo jsou těhotné tak se snažím se s tím neuspěchem vyrovnat a jdu do dalšího no uvidíme co bude dál.
@Renčulina Jdeš do dalšího IVF? Já jsem teď vyčerpala poslední pokus na pojišťovnu, a tak řeším co dál. Zeptám se Dr. na nativ a minimálku a jsem zvědavá jestli to v mém centru vůbec dělají a jak se na to budou tvářit. A hlavně jestli do „dalšího kola“ bude chtít jít i přítel
. Je z toho špatněj a nerad vidí ty hromady hormonů, který fasuju
.
@vbera tak to jsme na tom stejně já chci jít dál taky už nemám žádný pokus na pojištovnu, ale nevím co mi na to poví můj a hlavně chci jít do jiného centra a ty dobrý jsou dost daleko od nás tak uvidíme jak to bude
@vbera @Renčulina, tak jsme na tom všechny tři stejně. Taky jsem už vyčerpala IVF na pojišťovnu. Mám předdomluvenou minimálku. Teď jsem měla IUI, abych si orazila od hormonů, ale bohužel cítím na těle, že se opět nepovedlo
Takže asi přece jen na tu minimálku dojde…
Zdravím, můžu se přidat
Chystáme se pravděpodobně v únoru na minimálku a zrovna dneska se jdeme domluvit do CARu, tak jsem zvědavá ![]()