Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Syn zacal jist sam az skoro ve 3 letech, oblékání mu castecne slo, az ted se oblece uplne sam a kdyz zkousi, ze to neumi, at ho obuji, oblecu, tak mu říkam, ze ma male sikovne prstiky a ja uz moc velke, ze mu to pujde lepe samotnemu. Zatim to zabira. Kdyz se narodila dcera, tak ji kojeni vychazelo na nase jidlo, takze to u nas ve vsedni den vypadalo u obeda tak, ze jsem krmila sebe, syna a dceru jsem mela u prsu:-)
Mami nejdeeeeeeeeeeeeeeeeeee.
Jednou mu takhle nesly nandat boty, ktere ani v te mistnosti nebyly ![]()
Hele tedka ti pripada velkej, ale ja jsem v te situaci uz podruhe a vidim, ze je to fakt jeste prcek. Navic v obdobi vzdoru. Bude to lepsi, ale nejaky cas budes mit dve mimina, no…
U nás je to občas to samé, ale nehrála jsem to na to, že potřebuju pomoct, protože čekám mimino, ale že mám strašně velkej pupek, jsem uplně neschopná a nezvládnu to, jestli by mi nemohl ukázat, jak na to…to fungovalo, anebo jak píše Bohunka, tak prostě před spaním se musí koupat, jí se u stolu, hračky se uklízí, apod. a na tom jsem trvala, prostě do bytu se v botách nechodí, takže dokud si je v předsíni nesundal a já věděla, že to umí, tak tam seděl obutej.
A co je u nás velká motivace, je školka, každý den chodíme kolem školkovýho hřiště, které se mu líbí, on kouká za plot a říká: „Až budu větší, tak budu chodit do školky.“ Takže děti ve školce jedí samy, oblékají se samy, chodí na záchod a myjí si ruce samy, protože je tam hodně dětí a jen 2 paní učitelky a ty by to nestíhaly…
ale je to boj, nechci, aby si na miminko vypěstoval averzi, takže ačkoliv vím, že umí sníst oběd sám, tak když řekne „máma prosím bude dávat“, tak mu to jídlo do tý pusy dopravím, nebo „jsem miminko, prosím sundat boty“ tak mu je sundám. ![]()
Buˇv v klidu, mě se neumí oblíknout skoro 4 leťák
taky na všechno říká neumím, umí se maximálně svlíknout, jn když má upnutější tričko, tak ho neumí ani svlíknout. oblíkat si neumí nic. zatím to neřeším, a doufám že školka ho naučí.
@alien5 mám taky zkušenost - vysvětlovala jsem, učila, prosila, hrozila
a nic - já neumím
uměla to dobře, jen musela chtít ![]()
začíná se sama oblíkat až teď, ale musíme si u toho hrát - třeba závody, kdo bude dřív ![]()
hlavně to prckovi nezdůvodňuj miminkem, těhotná jsi ty, ne tvůj syn
na pomoc máš manžela ![]()
@slavuska1 Školka? Takhle to neřešit všechny maminky, tak učitelky v MŠ docela lituju.
@BohunkaP ano, já to chápu. Nemůže za to. Pomoct potřebuju v tom, že mi třeba zvedne nožičku, když se obouváme. Nebo (jelikož se koupe v přenosné vaničce-máme sprcháč, který nesnáší-naštěstí se chystá změna) potřebuju, aby vylezl sám z vaničky. Rozhodně jej z ní nechci tahat. Přeci jenom 17 kilo už je fakt hodně a není to nic extra složitého. Dneska jsem fakt potřebovala trochu spolupráce
Nepřenáším na něj tíhu svého těhotenství (snad), o to se nesnažím, nebo to nemám naprosto v úmyslu. Neříkám mu, že až se bráška narodí, tak bude muset dělat x-věcí, že bude muset pomáhat. To po něm taky nechci a sama si myslím, že to správné není. I to tak cítím. Bohužel my s manželem jsme druháci a mladší sourozence nemáme, takže třeba v tomhle nemám zkušenost, jak se ti starší cítí.
Holt musím promyslet, co předchází těmto věcem a odstranit je. A to on umí pomáhat-věší se mnou prádlo, vytírá sám podlahu, vysává. To zas umí, ale asi ty ostatní věci fakt nejsou tak zábavné.
Anebo jsem fakt matka, co ho vede špatně. Holt se učím být rodičem. Asi to v sobě přirozeně nemám, tak to je někdy přes kopyto.
@hanka.br. píše:
@slavuska1 Školka? Takhle to neřešit všechny maminky, tak učitelky v MŠ docela lituju.
Myslím, že to Slavuska myslela spíše ve smyslu, že ho k tomu školka motivuje (uvidí, že jiní to dělají, tak to bude dělat také) - než vysloveně „naučí“ (to musejí rodiče). Mně děti také mnoho věcí nechtěly - tj. předstíraly, že to nedovedou - a školka je motivovala tak, že najednou chtěly a uměly.
Tak já mám teda 2 děti od sebe 1,5 roku a nikdy mě ani nenapadlo, toho staršího nějak uspěchat s vývojem. Myslím, že právě naopak. Rozhodně bylo rychlejší ho sama obléci, nakrmit, nočník tak ten jsme začali kvůli mimču zkoušet až po jeho druhých narozeninách, povídačky babiček jsem radši ani neposlouchala. No ale ve třech letech je kluk naprosto samostatnej tak si myslím, že jsem rozhodně nic nezanedbala. Holčina se mi oproti němu zdá docela rychlík, je jí 1,5 roku, chodí na nočník, sama si oblíkne i svlíkne tričko a tepláčky nebo sukýnku, sama jí lžičkou, teda krom polívky. Z toho je vidět, že každý dítě je jiný, přístup jsem měla k oboum stejný.
@alien5 píše:
Anebo jsem fakt matka, co ho vede špatně. Holt se učím být rodičem. Asi to v sobě přirozeně nemám, tak to je někdy přes kopyto.
Určitě se učíš - jako my všechny tady. Myslím, že „být rodičem“ v sobě nemá nikdo - jen někdo je více a jiný méně ochotný to připustit a učit se to.
Je důležité, abys jej k těm činnostem, které od něj chceš a potřebuješ, vedla jinak než prostřednictvím svého těhotenství. Tj. „kdo se chce koupat ve vaně, musí z ní sám vylézt - tátu ani mě ze sprchy taky nikdo nevytahuje. Kdo z ní nevyleze, nemůže se v ní koupat. Zítra Tě tedy umyju u umyvadla.“ Prostě vedení k samostatnosti ano - toho není nikdy dost - ale ne s argumentem „jsem těhotná, potřebuju pomoc, protože to nezvládnu.“ Když něco nezvládneš a syn OBJEKTIVNĚ není schopen spolupracovat, zařiď si to jinak.
@atominnka a když on nebývá odpoledne doma
dělá na směny, takže třeba dopoledne v pohodě, ale odpoledne bývá i víc ukňouraný a uvztekaný.
Možná jsem si nepřipouštěla, ale fakt jsem se snažila, aby nebyl ovlivněn až tak těhotenstvím. Lozila po čtyřech s autem, ale těď ten poslední měsíc bude fakt očistec. Miminko mu připomínám jen tehdy, když se ptá, když jedem na kontrolu, když peru malé oblečky. Jinak se i sám zajímá, jak se narodí.
Vidím, že si to musím pořádně probrat a trochu zvolnit.
Hračky před spaním uklízí půl hodiny, z toho 27 minut řve a válí se na zemi
Někdy to musím nahrát na video a pak to pustím za 20 let jeho milé ![]()
Děkuju za rady, ono je fakt lepší se podělit s někým zvenku. Už to docela chápu, kde jsou ty chyby. Jsou u mě, takže vzhůru napravit. A už se teda těším, za dva a půl roku mě to čeká to samé
Snad už budu chytřejší ![]()
@alien5 neboj, ono to uteče a s řvoucím mimčem v náručí budeš ještě ráda na ten pupek vzpomínat
já si zavpomínala dneska - malej ječel, malá křičela.. už ani nevím, proč křičela aa co chtěla
![]()
s úklidem to máme stejné ![]()
ne, opravdu je maličkej. Ono maminky dětí co mají děti takhle brzo po sobě, mají tendence z toho staršího dělat už velké rozumné dítě, ale to nejde, pořád je to prcek. A nejsi jediná, je to tu v diskuzích poměrně častý jev