Jak být v práci více odolná vůči stresu a buzeraci?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Ne všechno je třeba zvládat… vím, že to zní namachrovaně a nepokorně, ale někdy to prostě za to nestojí… byl by rozdíl v tom, kdyby ta práce byla smysluplná a naplňovala by tě… sama jsem šla z pracáku na „super“ pozici, kde jsem už první den prozřela a tři týdny v kuse jsem brečela a byla úplně vyčerpaná… bylo to těžké rozhodnutí, ale šla jsem zpět na pracák, totální deprese, ale i úleva, zdraví a psychiku mám jen jedno a lepší by to nebylo… byla jsem ochotná být o chlebu i vodě… všichni mi to vyčítali a říkali, jak jsem se měla zatnout a povznést, jak by se to poddalo - ale já jsem věděla, že ne… šla jsem do totální nejistoty - asi za 14 dní se ale objevil jiný inzerát, vyhrála jsem konkurz a asi do 6 týdnů jsem pracovala na pozici i v kolektivu snů… dej na sebe a na svůj odhad, pokud tam nevidíš budoucnost, tak na to kašli a najdi si štěstí jinde
- Citovat
- Upravit
Jestli je šéfová kráva, tak s tím nic nenaděláš a budeš s ní mít peklo vždycky. Jak moc velká firma to je? Jde si stěžovat někomu jinému, nějaké třetí straně? U nás například se mohlo jít za místní HR a řešit věci přes ni, včetně třeba i přeložení na jinou pozici…v malé firmě to bude trochu problém.
A když se jdeš na něco zeptat, tak si předem připrav odpověď, proč se jdeš zeptat. Prostě řekni „Tenhle report jste mi ukazovala jen jednou před měsícem, tak si ho prostě ještě nepamatuju. Radši se zeptám, než abych to měla pak špatně.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já jsem stejná, těžko radit, vždycky jsem to v nové práci obrečela a udržela se jen jednou a to díky protekci, ostatní věděli že na mě musí být milý 
Každopádně pokud je na tebe šéfová opravdu tak zaměřená, asi bych se na to vybodla, takový člověk si vždycky najdu chybu za co dě sprdnout 
Co tomu dát poslední šanci, se šéfovou si prostě promluvit, co jí vadí a čemu nerozumíš probrat. Pokud by i tak byla nepřijemná, asi bych na to teda osobně neměla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ach jo..tohle znám moc dobře, je to ale už téměř 6 let, co jsem přesně toto co popisuješ prožívala. Nakonec jsem to vzdala a šla se vypovidat k obvoďačce, ta mi okamžitě napsala neschopenku a poslala k psychiatrovi, kde jsem podle ní a psychotestu neměla co dělat. Chodila jsem k ní preventivně jestli se něco změnilo. Byla jsem na neschopence dlouho a jí to strašně štvalo, chtěla po telefonu vědět co mi je a řvala po mě, jak si to představuju atd.. Byla jsem v nevýhodě, že jsem neměla zastání u spolupracovníků, jedna jela s šéfovou jedna ruka a druhá co s námi pracovala bylo tele, co prakticky nic neuměla, ale na ni si hubu neotevřely. Teď je mi super, mám práci tady v obci kde bydlíme a kdybych je teď potkala, tak bych s úsměvem prošla 
A jo musím podotknout, že můj muž se ukázal jako správný chlap a vždy mě držel nad vodou i když sem byla furt uřvaná a zralá na facku chodil mi dokonce i s neschopenkou za šéfovou. pokud je to v práci opravdu takové, měla bys odejít, nezpraví se to, možná časem si na to zvykneš… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj taky znám, me zkušenosti by vydaly na román…nebo spis horor 
no co poradit, hledej si jinou praci a nez ji najdes, tak zkus tady vydrzet…apokud to nepujde a odejdes, tak si to nevycitej…
na stres a vůbec na to dostat se do pohody, zvaladat své emoce a vubec nezblaznit se me osobne pomohli bachovky - www.bachovyesence.cz určité doporucuju 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kdyz na tebe závěje vět, představ si ji, jak sedí na záchodě a tlačí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jojo, kdysi po škole jsem taky vyfasovala podobnýho nadřízenýho. Druhý den mě nechali dělat faktury v programu, který mi ukázali asi tak z rychlíku. No jistě že již třetí den bylo jasné, že jsem předchozího dne zvorala, na co jsem sáhla, a začala dělat chyby i na opravách. Nebudu se exponovat o komunikaci s nadřízeným a jejím obsahu - to si dovede představit. Samými nervy se mi ještě povedlo večer účetní program včetně dat smazat (průšvih jak mraky - no jasně, že nebyl legální.) Čtvrtého dne jsem mlčky položila na stůl výpověď - to už s emi otevřeně vysmál, neb totální tele jsem ani nevěděla, jak výpověď napsat, ale hlavně - ve zkušební době ji přeci podávat nemusím!!! A hlavně právě, jak mi pak řekli na úp, leccos, co jsem dělala, jak a co mi bylo předhazováno a čím vydíráno - bylo prostě protiprávní.
Blbý první vymáchání teda, ale - zkušenost jak bejk.
Protože když jsem se po RD vracela do zaměstnání, které jsem milovala, a narazaila na paní manažerku, která do puntíku používala praktiky tamtoho pána - po slušné hádce jsem řekla papá. (Potvrdila to i tím, že na mě ušili habaďůru a já byla donucxena podat výpověď sama.)
Je mi líto, co zažíváš. Musíš vědět sama, jak moc tu práci potřebuješ. A jestli jo, tak hodně sil. Protože s takovýma lidma s eprostě nehne. Jsou to svým způsobem sadisti, které to prostě baví. (A nebo platí, že ho*no platí dolů a po nich se taky vozí někdo vyšší.)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Co se týká kontigenčních tabulek, nejsou tak těžké, jak to vypadá, spousta je v nápovědě. Pokud je spíš problém v tom, co má být v nich, musíš si vše pečlivě zapsat a při ukazování tím paní šéfovou klidně zdržovat.
Důvod, proč je na tebe šéfová zaměřená je obyčejná žárlivost, nehledej v tom nic víc. Jednak na tebe žárlí jako na ženskou a jednak prožívá jakousi úzkost související s pocitem ohrožení, cítí v tobě konkurenci, byť si obojí ona sama nepřizná. Vstoupila si na její území a celou jsi ji znejistila. Zkus se na to dívat i z tohoto pohledu. Je v ní maličká ustrašená dušička. Nemá smysl se s ní pouštět do souboje, ten teď nevyhraješ, spíš se stát spojencem. Chce to také čas, musí si na tebe zvyknout.
Pokud bys došla k závěru, že to nemá smysl, hledej si novou práci a odejdi, ideálně až budeš mít něco jiného. Závisí na vaší finanční situaci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Má osobní zkušenost je, že pokud se to nevylepší tak se zhroutíš.. toto nelze dlouhodobě vydržet, v práci trávíme víc než půlku života proto tam musí být pohoda..
Doporučuju promluvit se šéfkou- požádat o školení a zapracování říct na rovinu co nezvládáš a proč.. pokud na to nebude reagovat pozitivně tak má jistě někoho nad sebou - čili oslovit jeho no a pomalu jistě si hledat jiné místo..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@zelenaprisera píše:
Kdyz na tebe závěje vět, představ si ji, jak sedí na záchodě a tlačí
Holky, to nepomáhá. To je slabá náplast na silný stres. Kolik je té šéfové?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@LadyLada Děkuji, přesně tohle jsem potřebovala slyšet. Bohužel tím, jak denně xkrát slyším, jak jsem nemožná a jak to a tamto ještě neumím, strašně mi to bere sebevědomí a chuť do práce. Moc tu práci potřebuji z finančních důvodů a je mi jasné, že na mě šéfová žárlí. Bohužel je tam čistě ženský kolektiv, ženy cca 50_60 let, mě je 30 a asi si moc nepomáhám tím, že tam chodím v sukýnkách a usmívám se na kolegy z jiného oddělení. Takže hodně vyčnívám, byť se snažím být na všechny milá a nápomocná. Možná proto se mě snaží i před ostatními tak srážet, má velký strach o místo, které dostala před půl rokem a které ji nechtěli dát pro svou komplikovanou povahu, jenže si to přes známosti vydupala. Takže chtě nechtě budu se muset obrnit a začít být velká kamarádka. Jen mám strach, ať se nerozbrečím přímo v kanceláři, občas k tomu nemám daleko. Hodně špatně snáším zvýšený hlas a nadávání. Zakl.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
@LadyLada Děkuji, přesně tohle jsem potřebovala slyšet. Bohužel tím, jak denně xkrát slyším, jak jsem nemožná a jak to a tamto ještě neumím, strašně mi to bere sebevědomí a chuť do práce. Moc tu práci potřebuji z finančních důvodů a je mi jasné, že na mě šéfová žárlí. Bohužel je tam čistě ženský kolektiv, ženy cca 50_60 let, mě je 30 a asi si moc nepomáhám tím, že tam chodím v sukýnkách a usmívám se na kolegy z jiného oddělení. Takže hodně vyčnívám, byť se snažím být na všechny milá a nápomocná. Možná proto se mě snaží i před ostatními tak srážet, má velký strach o místo, které dostala před půl rokem a které ji nechtěli dát pro svou komplikovanou povahu, jenže si to přes známosti vydupala. Takže chtě nechtě budu se muset obrnit a začít být velká kamarádka. Jen mám strach, ať se nerozbrečím přímo v kanceláři, občas k tomu nemám daleko. Hodně špatně snáším zvýšený hlas a nadávání. Zakl.
Pak bych zkusila přestat vyčnívat oblečením a vzhledem, trochu se v tom umírnila a snažila se přizpůsobit místnímu prostředí, zvyklostem, firemní kultuře. Neusmvíat se na chlapy, protože tím to vše jen podporuješ. Není teď období a není to prostředí na to si dokazovat, že jsi v nejlepších letech (protože ty vážně jsi ) a čuřit tím ostatní, popř. jen šéfku. Jsi tam nová a důležité je nevyvolávat zbytečně pocity ohrožení i takovými detaily. Za pár měsíců, popř. let, až kolegové zjistí, že jsi úplně normální obyčejná slušná holka (to teď neví, to si musí nejdříve ověřit) to třeba už nikomu vadit nebude. Teď se musíš snažit splynout s okolím, tj. zapadnout.
A neříkám, že s ní musíš být kamarádka, ale spojenec, to je něco jiného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A nemuze ti s tou praci poradit nekdo jiny? Co treba nekdo z kolegu? Nebo co si zkusit zjistit telefon na tveho predchudce? Jako na jedne strane chapu to psycho, taky jsem ho zazila.Na druhe strane kdyz se vziju do pozice nadrizene, ktera ma jiste i tak starosti nad hlavu a jeste musi svym sefum vysvetlovat prusvihy, proc neni hotove to ci ono a proc tam jsou chyby Na kontingencni tabulky jsem si koupila kdysi ucebnici excellu, venovala tomu dva vikendy a v poho.Ale kdyz by to trvalo i potom, delsi dobu, tak bych se jim tam na to taky vykaslala
- Citovat
- Upravit
Tak dneska jste mi kaply do noty, taky anonymne, mam po navratu z RD super zamestnavatele co podporuje praci z domova, klouzavou pracovni dobu, spousty benefitu, kousek od domova. Jenze mam sefku, ktera to totalne bojkotuje. Narizuje mi pevnou pracovni dobu co mi nevyhovuje, praci z domova mi dovoluje jen pouze misto neschopenky nebo osetrovacky, neustale me peskuje a dneska mi i dokonce zacla vyhrozovat vypovedi, kdyz jsem se zeptala jestli nemuzu jit pracovat na vedlejsi oddeleni 
Takze jsem rada ze v tom nejsem sama.
- Citovat
- Upravit
Ahoj holky. Raději anonymně. Na začátku jsem nastoupila do nové práce, mám na starosti vystavování faktur, reklamace, vypracovávání různých reportů a složitých kontingenčních tabulek. Jedná se o náročnou pozici, bývám v práci průměrně 10 hod. denně, raději nepřibírají a nabalují práci na ostatní. Mám pocit, že svou práci silně nezvládám
. Některé z tabulek se dělají jednou za měsíc, šéfová mi to jednou rychle ukázala, teď je chce po mě. Vůbec netuším, jak je vytvořit, dostanu se tak do poloviny a nevím, kudy dál a kam se na ty předchozí podívat. Navíc šéfová je strašně buzerující osoba, ještě se ráno nestihnu svéct z kabátu, už po mě řve, co jsem kde udělala špatně, všude mě pomlouvá, sotva mě pozdraví. Vůbec netuším, co jsem jí udělala a proč se ke mě tak chová. Ostatní si toho taky všimli, ale jsou raději potichu, protože pochopitelně mají strach o místo. Kolikrát sotva dojdu domů, rozbrečím se díky tomu celodennímu napětí. A díky tomu samozřejmě dělám zbytečné chyby. Jsem opravdu tak neschopná, nebo to ona přehání nebo jak dlouho je akceptovatelné se zaučovat? Cca 80% dělám sama, zbytek se bohužel musím chodit ptát. A za každé ptaní dostanu vynadáno a ví to celé oddělení. Jenže práce nikde není. Jak být silná a nějak to zvládnout? Jsem zralá na psychologa a už ani nemůžu spát 
.