Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak mluvit na dvojjazyčné dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
JJJO
29.4.11 18:04
- Citovat
- Upravit
JJJO
29.4.11 18:12
Ano! Nemůžu jen souhlasit, především s tím, že dvojjazyčné děti začínají mluvit později… Syn byl přesně ten případ. Učitelka v MŠ v USA ho chtěla dokonce nechat kvůli tomu vyšetřit, jestli není mentálně zaostalý… Nedala jsem se a nová učitelka měla naštěstí větší pochopení. Omezenost lidská nezná mezí… Radím trpělivost a bojujte! Hlavně doporučuju najít někoho, kdo vás ve vašem úsilí podpoří! 
- Citovat
- Upravit
2.5.11 23:45
JJJO:
To jsem ráda, že se ozval někdo, kdo má už velké dvoujazyčné děti. Zdá se mi totiž, že spousta rodin češtinu dříve či později vzdá. Takže klobouk dolů!
My jsme anglicko-česká rodina žijící v UK, moje skoro pětiletá dcera je v češtině na úrovni českých vrstevníků, takže zatím dobrý. Že to ale bude čím dál větší dřina, je mi naprosto jasný. Jak vidím, máš podobné zkušenosti s tím, že okolí často nechápe o co a hlavně proč se snažím. Tedy kromě manžela, ten mě podporuje, což je to nejdůležitější.
Mohla bych se tě na pár věcí zeptat?
Tvoje děti spolu mluví česky nebo anglicky? Jestli česky, jak jsi to dokázala?
Jak jsi je motivovala k učení pravopisu?
Měli jste období, kdy tvoje děti češtinu odmítaly úplně a jak jste to překonali?
Učíš je i českou školu? Mám na mysli hlavně specifickou slovní zásobu z dějepisu, zeměpisu apod.?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
JJJO
3.5.11 16:47
Babeta píše:
JJJO:
To jsem ráda, že se ozval někdo, kdo má už velké dvoujazyčné děti. Zdá se mi totiž, že spousta rodin češtinu dříve či později vzdá. Takže klobouk dolů!
My jsme anglicko-česká rodina žijící v UK, moje skoro pětiletá dcera je v češtině na úrovni českých vrstevníků, takže zatím dobrý. Že to ale bude čím dál větší dřina, je mi naprosto jasný. Jak vidím, máš podobné zkušenosti s tím, že okolí často nechápe o co a hlavně proč se snažím. Tedy kromě manžela, ten mě podporuje, což je to nejdůležitější.
Mohla bych se tě na pár věcí zeptat?
Tvoje děti spolu mluví česky nebo anglicky? Jestli česky, jak jsi to dokázala?
Jak jsi je motivovala k učení pravopisu?
Měli jste období, kdy tvoje děti češtinu odmítaly úplně a jak jste to překonali?
Učíš je i českou školu? Mám na mysli hlavně specifickou slovní zásobu z dějepisu, zeměpisu apod.?
Ahoj Babeto, díky moc za podporu. Taky mě těší, že někdo má podobné zkušenosti!
1. Děti spolu mluví výhradně česky, dcera je o devět let starší, takže jí to občas „ujede“, ale pokud jsem u toho, opravím ji. Vždycky podotknu, že „doma mluvíme česky“. Holčičky jsou prý ale tvárnější… Se synem mám trochu strach.
2. O motivaci k pravopisu by sis měla spíš popovídat s mojí dcerou; myslím, že by můj přístup neohodnotila až tak lichotivě Bylo to těžké. Skoro každý den nějaké pravopisné cvičení /třeba i kratinké/, a to třeba i v sobotu či neděli, pokud nebyl čas přes týden. Takže docela drsné. Navíc jsem původně učitelka českého jazyka na druhém stupni, tudíž jsem byla dost přísná 
3. Naštěstí neodmítaly. Dcerka je spokojená v USA i v ČR, ale preferuje přece jen spíš Evropu.
4. Českou školu dělám, dcerce zbývá už jen devátý ročník. Hodně to při udržování jazyka pomohlo. Měla v ČR ve škole kamarádky, a i když si nepsaly, motivovallo ji to. Jely jsme podle učebnic. Soustředila jsem se hlavně na jazyk, ale termíny z dějepisu a zeměpisu se nějak přidružily… Není to určitě perfektní, ale časem se všechno vytříbí - a jazyk je skutečně to nejdůležitější. Taky koukáme na Toulavou kameru, a když jsme v ČR nebo i všeobecně v Evropě, hodně cestujeme - tím si taky dětičky „rozšíří obzory“ i slovník… Minulý týden třeba v dějepise v USA probírali Ferdinanda d'Este a první světovou válku. Jediná Johanka mohla říct /ale neřekla/, že byla na Konopišti! Taky motivace.
Držím palce, a klidně se zase ozvi!
- Citovat
- Upravit
3.5.11 17:06
Já bych na něj mluvila česky, podle mě se česky moc nenaučí, když to málo uslyší. Já mluvím na děti česky (žijeme teď v čr), manža anglicky a spolu nás slyší mluvit anglicky. Ale 3leťák valí oba jazyky dobře, angl. mu jde dokonce líp - automaticky přepíná a dokonce nám překládá (př. řeknu nedostaneš sladkosti, on letí za manžou - „mummy said I can have sweets“ - malej vychcánek 
) Oni se to fakt naučí autmaticky a čeština je těžší, já jsem spíš stresovala, že bude ve školce mluvit anglicky a nevezmou mi ho tam, ale vzali 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.11 23:25
JJJO:
Díky za odpověď. Já mám taky v plánu dělat českou školu, alespoň 1.-5. třídu (dávám si zatím krátkodobější cíle). Doma neustále melu, čtu, zpívám, pouštím české pohádky, v Čechách pro ni vyhledávám různé aktivity, aby se dostala mezi děti. Jen mám trochu problémy s anglickou tchýní, která mi to navrtává. Nelíbí se ji, že na děti (mám ještě nemluvně) mluvím česky i v její přítomnosti, i když poctivě překládám, skáče mi do řeči a vždycky přispěchá s anglickou verzí, má miliony poznámek, někdy se zkrátka chová jako trucovité dítě. Dneska se mě dcera ptala, proč mluvím česky, když by se v Anglii mělo mluvit anglicky. Je mi jasné, z čí hlavy to pochází. Myslím, že mě čeká jeden dlouhý a nepříjemný rozhovor.
Ještě bych se tě chtěla zeptat, kdy jste začínali s psaním a čtením. Prý se doporučuje počkat alespoň rok po začátku anglické školy, dcera se ale o čtení zajímá už teď, a tak mám chuť toho využít a pomalu začít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
JJJO
5.5.11 17:25
Babetě
Ahoj, já si myslím, že jestli má dcera už teď chuť, pustila bych se do toho! Moje děti začínaly českou i americkou školu současně, a nebyl problém. Šestiletý syn se už taky zeptal, proč musí dělat písanku - a to americkou ani anglickou tchyni nemám - ale já mu to vysvětlila a šmytec. Jinak já mám tchyni českou, ovšem potíže jsou také, i když jiného rázu… Můj muž před svou matkou prchl až za Atlantik a mě vzal, bohužel, s sebou Držím palce, ať ti rozhovor s tchyní dobře dopadne! Možná by mohl pomoci i tvůj manžel, ale známe chlapy…
- Citovat
- Upravit
kockodanka
10.5.11 21:51
Dekuji za spoustu zajimavych odpovedi… Ja jsem mozna naivni, ale ze syn nebude vubec cesky mluvit v budoucnu se nebojim. Protoze proste bude muset, s dedou a babickou se jinak nedomluvi. Takze v pripade nejake stavky nebo neceho ho proste soupnu na prazdniny k nim a hotovka… Jinak Babeto - ohledne cteni jsem se dozvedela, ze pokud ma dite zajem, je docela dobre zacit s ceskym ctenim predtim, nez jde do skoly. Protoze kdyz se zacne pozdeji, muze jim dost vadit, ze nestaci cist tak dobre jako v cizim jazyce (a nemaji na to, aby si precetly text slozitosti umerny veku) a nebudou motivovani..
- Citovat
- Upravit
10.5.11 22:53
K vasemu nazoru ohledne babicky a dedy. Jazyk je veci na cely zivot, bohuzel nasi rodice a prarodice tu nebudou navzdy, takze je to velmi docasna motivace. Navic znam rodiny, kde deti proste s prarodici nemluvi, protoze cesky mluvit az tak neovladaji a nechteji k prarodicum jezdit. Ony se deti daji nekam soupat na prazdniny jenom tak do veku puberty, pak uz to jen tak lehce neni ve vasich rukou. Vetsina deti bojkotuje cestinu prave pred a v puberte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
JJJO
11.5.11 15:40
kockodanka a multik
Multiku, souhlasim s tvym nazorem. Znam jednu rodinku - maminka Ceska, tatinek cizinec. Maminka posilala kazde leto holku k babicce a dedovi, a holka, dnes je ji triadvacet, rekne cesky jen par slov - navic se spatnou vyslovnosti a gramaticky chybne. Asi jako cizinec, ktery se za pobytu v CR z „hecu“ neco naucil… Zodpovednost nelze prehazovat na babicku a dedu. Pece o jazyk (a asi i o jine veci) vzdycky zustava na rodicich. Omlouvam se za absenci interpunkce a vsem preji s milacky hodne radosti!
- Citovat
- Upravit
11.5.11 23:25
Tak já ji teda nebudu bránit v rozletu a poohlídnu se po českém slabikáři. Díky všem za odpovědi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.11 21:34
Ahoj kockodanka, tenhle problém jsem řešila před časem s kamarádkou, která byla v podobné situaci. Hodně onformací si o tom hledala na netu a v odborné literatuře a nakonec se s přítelem dohodli tak, že každý na malého mluvil svým jazykem. Tedy ona česky a on anglicky, aby v tom dítě nemělo chaos. Mezi sebou můžete mluvit anglicky, ale na malé by si pak měla vždy jen česky, protože ono si to pak neví zatřídit v jakém jazyku to vlastně je a už jsem zažila děti, které pak mluví stylem podej mi this blue autíčko:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.11 08:22
Angua píše:
Já zkušenost nemám, ale myslím si, že když uslyší angličtinu tu trošku od tatínka + všude okolo (televize, rádio, v obchodě, na hřišti… - prakticky každý, kdo na něho promluví, bude mluvit anglicky), bude to stačit bohatě. Ty vlastně budeš jediný člověk, který na něho bude mluvit česky… Pravděpodobně první slova budou česká, ale časem se to srovná, řekla bych.Ale můžu se samozřejmě mýlit
Já mám úplně stejný názor. Mám sestru, její otec byl Rakušan, který jezdil jednou za dva týdny domů a to se ji moc nevěnoval. Pak jezdila jednou za čas k babičce do Rakouska na pár dní. A německy umí na jedničku, byla srand když začínala mluvit, něco řekla česky, něco německy, ale to tak bývá. Takže já bych mluvila nomrmálně česky. A když příjde manžel, tak s ním anglicky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.11 21:42
Ahoj holky,
tak to ja mam za muze americana a zijeme zatim v cesku.
Nejsem moc dusledna, na dite mluvim o samote cesky, s muzem pak anglicky a kdyz jsme vsichni spolu tak se bavime anglicky. Presto si myslim, ze vzhledem k tomu, ze zijeme v cesku cestinu nemusim zas tak resit.
Problem pak ale nastava v dobe, kdy se dite zacina ve skole ucit gramatiku.
Moje znama odjela s 4letou dcerou do US a zustaly tam 10 let. S dcerou se bavila jen cesky, pritel byl taky cech, ale holcina se ve skole ucila anglictinu. Kdyz se po deseti letech vratili do ceska a chteli dat holku u nas do nejake skoly, tak ji nechteli nikde vzit, protoze ve 14 letech delala hrubky jak prase, a to presto ze cesky mluvila perfektne.
Takze na gramatiku si chci dat pri dvojjazycne vychove vetsi pozor, protoze ta mluvena rec si myslim pujde sama, narozdil od pravopisu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.11 07:45
Anilwap, češtinu fakt moc řešit nemusíš, ale kdybyste se naopak odstěhovali do USA… Já mám už školáky a se školou jsme došli slušnému kompromisu, že v hodinách angličtiny děcka pracují na úkolech zadaných tatínkem buď v pracovních listech nebo cvičebnicích pro rodilé mluvčí, nové učivo proberou předem a jde to 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Ono to chce opravdu soustavnou a usilovnou péči o jazyk. Kdo zná nějaký cizí jazyk, potvrdí, že když se nepěstuje, upadá. Stejné je to bohužel i s mateřským jazykem. Já nakoupila hromadu českých CD, nahrávala české pohádky, pouštěla českou televizi… Děti se domluví oběma jazyky, jsou bilingvní, ale dceři je nyní patnáct a začala míchat do češtiny anglická slova (žijeme v USA). Nedivím se, ve škole je od sedmi do tří, čili většinu času. Trpělivě ji opravuju a předstírám, že jí nerozumím, pokud mluví jinak než čistě česky. Udržovat jazyk je opravdu velká dřina… Taky pomohlo, že jsme každé léto trávili zhruba tři měsíce v ČR.. Holka jezdila na tábory a dvakrát jsme trávili v ČR i půl roku na české škole. Ať se drží a říkám, že vaší dceři závidím takového dědečka, který má zájem o svá vnoučata…