Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@donaga Tady jsme se asi nepochopily.On mlati hrackama me. Vezme auticko a svihne me s nim do hlavy a smeje se. Hracky ma dle veku, toto dost resim, uz kvuli tomu, ze vse dava do pusy.
Ted jen pro odlehceni.
Jako bezdetna sem si myslela, ze mit dite je hracka.
Ted uz si to nemyslim. Chtela bych byt dusledna ale ne zla.
Jako tatinka posloucha vic, coz je zvlastni, kdyz s nim moc casu netravi. S nim i za tu ruku jde.Taky mi partner rika, ze kdyz ho hlida sam, posloucha krasne. Jakmile jsme s nim oba, tak maly vzdy jde za mnou.
Pry partnerovi srazim autoritu.
@donaga Ted me taky casto kouse.Jako fakt sem myslela rano, ze mi vykousne kus ruky.Kdyz zarvu au, jemu se to libi.
Jinak kontaktni je on velmi.Kdyz ho chvili ignoruju, je hodne vztekly.
@jednažena No, já jsem odpůrce trestů a bití obecně, ale obě děti měly taky kousací období a tam bohužel nepomohlo nic jiného, než jim dát po ručičce, dokonce v mém případě i po puse, protože když mě jednou ten mladší kousl do zadku, tak mi ta ruka vyjela, ani nevím jak. No samozřejmě jsem u toho vysvětlovala, že působit druhým bolest se nesmí.
@Luluu2 Tak taky přispěju troškou do mlýna ![]()
Syn má 19 měsíců (čerstvě), a vychovávám od chvíle, kdy lezl a začal dělat neplechu. Už v tu dobu pokud jsem řekla ne, tak to platilo. Jasný, že jsem to opakovala milionkrát, ale časem pochopil. Teď to dělám pořád stejně. Pokud zakážu, tak je to zakázané a nepovolím (a že bych si tím kolikrát ulehčila život
). Pokud syn třeba hází věcma, tak jednou dvakrát napomenu, pak věc zabavuju. Zatím asi moc nechápe, proč mu to beru, ale myslim, že dočasu mu to docvakne.
Za ruku teda chodí. Ale taky má občas temno, když je unavený, a to pak dělá „hadr“. Prohne se dozadu a dělá, že má bezvládný nožičky. Když to dělá doma, tak ho překročím a jdu pryč. Když venku a je hezky, tak čekám až ho to přestane bavit. Pokud spěcháme, tak ho prostě odnesu kam chci ![]()
Jinak syna nebiju ani přes ruku. On je hrozná opice a pokud bych s tím začala, tak je mi jasný, že to bude dělat taky.
Ty jo holky, tak koukám že to máme to stejné. Ovšem syn se dost klidní.. Já se teda snažím být důsledná, co řeknu to platí. Syn to tak taky bere. Je to ovšem ale i se sliby, každý slib co vypustím z pusy dodržím. Vždy syna informuji o tom co se bude dít, takže protestuje méně. Jednu dobu ale taky utíkal pod auta, tak jsem brala ven kočár a když zlobil, tak šel do kočáru. Ale stejně je výchova pořád boj ![]()
Dobrý den,
Prosím o radu. Syn 19 měsíců mívá hrozné záchvaty vzteku někdy mi připadá že úplně bezdůvodně trvá to asi od jeho roku a je to čím dál horší má čím dál větší výdrž. Dnes mi od probuzení ŘVAL dvě hodiny vkuse. A opravdu řval co to šlo!! Většinou ho to do hodiny přejde. A i to je na nervy. Má některá taky takového vytrvalce? Jak to řešíte? Nepomáhá ignorace, zkoušet ho zabavit (všechno ho rozčiluje), dát do pokoje ať se uklidní taky nejde nevydrží tam. Venku je to lepší tam se zklidní rychleji ale čekám kdy začne naplno hysterčit i tam.
Hmm, tak to přeju pevné nervy!!
Syn byl to samý. Od 9 měsíců vztekloun. Vztekal se naprosto kvůli všemu. Těch scén za den bylo tolik, že už jsem přestávala řešit proč zrovna řve a jenom jsem se to snažila přežít. Začalo to ráno po probuzení, potom to pokračovalo, když nedostal k snídani na co měl zrovna chuť, potom si nechtěl svlíknout pyžamo, když jsem ho z něj konečně servala, tak se zase nechtěl oblíkat, pak se chtěl oblíkat sám a nešlo mu to, potom zase obouvání a když jsme se dostali ven, byla jsem většinou na pokraji nervovýho zhroucení
Do toho měl období, že ani po obědě nechtěl spát sám, jakmile jsem se snažila vyplížit hned byl vzhůru, takže jsem uspávání vzdala a jednu chvíli nespal, což znamenalo, že jsem neměla ani půl hodiny za den, abych si od něj oddechla, manžel pracuje do večera a nikdo ho hlidat nechtěl, protože se vztekal. Trvalo to rok a bylo to peklo na zemi. Navíc se mi z toho stresu rozhodilo zdraví. Ten pocit, že dělám vše pro to, aby byl spokojený a on prostě pořád nebyl byl šíleně frustrující
, kdo nezažije, nepochopí. Jakmile začal mluvit, rychle se to zlepšovalo. Vztekací je teda pořád, neustále si prosazuje svou, ale teď už aspoň řekne proč se vzteká a dá se s tim nějak pracovat
Ale vytrvalý je pořád, dceři když jsem řekla že něco NE, tak na mě buď kašlala a udělala to a nebo se zaměřila n a něco jinýho, ale nevztekala se. Jemu když řeknu NE, tak je hodinová scéna a stejně si to ve finále vyřve, protože už nemáme nervy na to to pořád poslouchat
Držim palce a přeju hodně pevné nervy:mavam:
Jo jo pyžamo, snídaně to je stejné ale když se vzteká jen pět minut tak se to dá horší jsou ty hodinovky. A snažila ses ho zklidnit nebo prostě zatnout a čekat a čekat?
@beeerush píše:
Hmm, tak to přeju pevné nervy!!Syn byl to samý. Od 9 měsíců vztekloun. Vztekal se naprosto kvůli všemu. Těch scén za den bylo tolik, že už jsem přestávala řešit proč zrovna řve a jenom jsem se to snažila přežít. Začalo to ráno po probuzení, potom to pokračovalo, když nedostal k snídani na co měl zrovna chuť, potom si nechtěl svlíknout pyžamo, když jsem ho z něj konečně servala, tak se zase nechtěl oblíkat, pak se chtěl oblíkat sám a nešlo mu to, potom zase obouvání a když jsme se dostali ven, byla jsem většinou na pokraji nervovýho zhroucení
Do toho měl období, že ani po obědě nechtěl spát sám, jakmile jsem se snažila vyplížit hned byl vzhůru, takže jsem uspávání vzdala a jednu chvíli nespal, což znamenalo, že jsem neměla ani půl hodiny za den, abych si od něj oddechla, manžel pracuje do večera a nikdo ho hlidat nechtěl, protože se vztekal. Trvalo to rok a bylo to peklo na zemi. Navíc se mi z toho stresu rozhodilo zdraví. Ten pocit, že dělám vše pro to, aby byl spokojený a on prostě pořád nebyl byl šíleně frustrující
, kdo nezažije, nepochopí. Jakmile začal mluvit, rychle se to zlepšovalo. Vztekací je teda pořád, neustále si prosazuje svou, ale teď už aspoň řekne proč se vzteká a dá se s tim nějak pracovat
Ale vytrvalý je pořád, dceři když jsem řekla že něco NE, tak na mě buď kašlala a udělala to a nebo se zaměřila n a něco jinýho, ale nevztekala se. Jemu když řeknu NE, tak je hodinová scéna a stejně si to ve finále vyřve, protože už nemáme nervy na to to pořád poslouchat
Držim palce a přeju hodně pevné nervy:mavam:
mam 15m a to same. navic nechce skoro kocar. jen chodit, ale ne za ruku, to lehne na zem a konec. sama ale jde jinym smerem nez potrebuji, utika mi, kdyz jdu za ni, ohani se, hrozny je to, kdyz fakt nekam potrebuju jit, a to ji necham vybehat a zkoumat, jdem do parku. minule jsem potrebova do lekarny, je kousek od nas. trestila mi hlava a doma nic. do kocaru, nepodarilo se mi ji tam dat jak se vzpouzela..tak za ruku..uff..hysteraky, tak jsem ji popadla, ze ji ponesu, no..skoro nesla udrzet. uz ani ibac po tomhle nezabral. nejhorsi je zabavit ji v metru/tram. co ta dela za sceny..je hrozne ziva, furt neco zkouma, ale moje nervy..
@Mama-Tom
Zkoušela jsem všechno možný, nechat vyřvat neexistovalo, to jsme zkusili 1× a po 2 hodinách ten hysterák gradoval, my byli na cvokárnu a maestro nejevil žádný známky únavy a řval si víc a víc
Zkoušela jsem mluvit klidně, být trpělivá, chápat to, že řve protože se jinak nefomluví, ale čím dÝl to trvalo, tím mi samozřejmě tekly nervy víc a víc. Zkoušela jsem i dát ho do jiný místnosti, abych ho neslyšela, ale vždycky přišel, zkoušela jsem pevný objetí…Nezabralo nic, až teď když mluví je to lepší, ale stejně se vzteká, to je povaha ![]()
Co jsem nezkusila byla studená sprcha a dát na zadek, je to proti mému přesvědčení, ale přiznávám že kolikrát k tomu byl už jen malý krůček
![]()
@astoret Starší dcera taky nechtěla za ruku a chodila si kam se jí chtělo. Asi u dětí fakt je třeba vydržet to, naše byla extrahyper a s věkem to přechází, kolem 3 let se začala pomalu zklidňovat
@beeerush píše:
@Mama-Tom
Zkoušela jsem všechno možný, nechat vyřvat neexistovalo, to jsme zkusili 1× a po 2 hodinách ten hysterák gradoval, my byli na cvokárnu a maestro nejevil žádný známky únavy a řval si víc a vícZkoušela jsem mluvit klidně, být trpělivá, chápat to, že řve protože se jinak nefomluví, ale čím dÝl to trvalo, tím mi samozřejmě tekly nervy víc a víc. Zkoušela jsem i dát ho do jiný místnosti, abych ho neslyšela, ale vždycky přišel, zkoušela jsem pevný objetí…Nezabralo nic, až teď když mluví je to lepší, ale stejně se vzteká, to je povaha
Co jsem nezkusila byla studená sprcha a dát na zadek, je to proti mému přesvědčení, ale přiznávám že kolikrát k tomu byl už jen malý krůček![]()
No to je přesně jako u nás doma.
Jsem ráda že nejsme jediní, v okolí takové extra a vytrvalé nerváčky neznám. Už jsem fakt myslela že mám doma unikát. ![]()
Děkuji za reakci zkusím to tedy nějak přežít!!! Jo a sprchu a na zadek jsem taky nezkoušela ani to neplánuji ale taky už ta myšlenka proběhla ![]()
@Mama-Tom Já teda mam v okolí ještě lepší úkaz, byla jsem z toho dítěte úplně v šoku a za měsíc to u nás vypuklo taky. U toho druhýho chlapečka to taky přešlo jak začal mluvit, ale taky je pořád vznětlivější ![]()
Jinak u nás to vždycky končilo tim, že malej řval v jedný místnosti, já v druhý a pak jsme k sobě přišli, objímali se a břečeli si na ramínko vzájemně, no psycho! Ale jak jsem psala, kdo to nezažil nepochopí. Když se vzteká měsíc, dá se to přežít, ale ten rok je šíleně dlouhá doba. Jediný co můžu poradit, zapoj co nejvíce lidí, aby sis vždycky aspoň chvilku odpočinula a zmátořila se ![]()
Já už jednu chvíli uvažovala, že ho dam do jeslí a půjdu do práce.