Jak na děti partnera?

Anonymní
3.4.20 22:26

Jak na děti partnera?

Ahoj holky, má otázka bude hlavně na ty z vás, co mají doma puberťáky, ráda bych se od zkušených matek dozvěděla, jak s mladými lidmi komunikovat a v pohodě vycházet. Spíše na přátelské bázi, nejsem jejich rodič, jsem přítelkyně jejich táty. Nemůžu říct, že by jsme měli špatné vztahy, žijeme spolu dva roky a se všemi třemi dětmi vycházím celkem v pohodě, s tím nejmladším 9 letým chlapcem úplně. S dvěma staršími kluk 16 a holka 15 to skřípe hlavně kvůli mé dceři. To je jediný problém a ráda bych se zeptala jak s nima o tom kumikovat tak, aby jsme se nepohádali, ale došli k nějakému řešení. Mám 5ti letou dcerku, mají se všichni vzájemně rádi, dcera mého partnera se k ní ale chová spíše jako matka a to mi vadí. Kdykoli ale něco řeknu hádka a chlap se jich zastává, protože to myslí dobře podle něj. Já se do jeho výchovy taky nestarám a myslím si, že je k, těm dvěma starším, které vyženil a po smrti své první ženy je vychovával sám velmi benevolentní. Můžou si dělat co chtějí, podle něj jsou dospělí. Pravda, že toho nezneužívají a problémy s nima nejsou, ale být moji měli by pro jistotu řád, ale dobře jejich věc. Respektuji to, ráda bych ale aby respektovali oni mě a já mohla své dítě vychovávat podle sebe a ne podle toho co říkají dva pubrťáci. Hlavně slečna, mladý muž to spíše jen komentuje když se mi to nelíbí, že jsem hysterka a že oni taky dělali to a směli tohle. Ničí to i můj vztah s dcerkou a já už jsem z toho na dně, nechci ale odejít, konečně mám skvělého chlapa, ale tohle bych ráda změnila a nějak si s nima o tom promluvila, jenže všechny moje pokusy zatím selhaly. Nejsem o tolik starší, než oni, chci to spíše na kamarádské bázi, aby pochopili, že to není nic proti nim, jen bych ráda své dítě vychovala podle svého, případně s jejich tátou i když není biootec dcerky, vybrala jsem si ho za partnera, ale nebaví mě se dovolovat a obhajovat se před dvěma mlaďochama. i když jsou jinak fajn tohle takhle nejde a je to horší a horší. Chlap je omlouvá, že po smrti mámy před šesti lety mu hlavně dcera pomáhala s nejmladším, svým způsobem byla tou ženou v domácnosti a zastala ho, když byl v práci. Já tomu rozumím a dost dlouho jsem to chápala a tolerovala, ale teď už se něco musí změnit, jinak se zblázním. Holky jak na to?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
33821
3.4.20 22:42

Ty kráso, to je situace. 8o

Možná by pomohla nějaká mediace. Probrat, co jak kdo cítí.
Ti tři přišli o mámu, hrůza hrůz, to je musí poznamenat.
Ta holka „vychovala“ mladšího bráchu, cítí se dospělá.
Ale je to vlastně jen puboš.

No, nezávidím nikomu z vás… 8o

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
34496
3.4.20 22:43
@Anonymní píše:
Ahoj holky, má otázka bude hlavně na ty z vás, co mají doma puberťáky, ráda bych se od zkušených matek dozvěděla, jak s mladými lidmi komunikovat a v pohodě vycházet. Spíše na přátelské bázi, nejsem jejich rodič, jsem přítelkyně jejich táty. Nemůžu říct, že by jsme měli špatné vztahy, žijeme spolu dva roky a se všemi třemi dětmi vycházím celkem v pohodě, s tím nejmladším 9 letým chlapcem úplně. S dvěma staršími kluk 16 a holka 15 to skřípe hlavně kvůli mé dceři. To je jediný problém a ráda bych se zeptala jak s nima o tom kumikovat tak, aby jsme se nepohádali, ale došli k nějakému řešení. Mám 5ti letou dcerku, mají se všichni vzájemně rádi, dcera mého partnera se k ní ale chová spíše jako matka a to mi vadí. Kdykoli ale něco řeknu hádka a chlap se jich zastává, protože to myslí dobře podle něj. Já se do jeho výchovy taky nestarám a myslím si, že je k, těm dvěma starším, které vyženil a po smrti své první ženy je vychovával sám velmi benevolentní. Můžou si dělat co chtějí, podle něj jsou dospělí. Pravda, že toho nezneužívají a problémy s nima nejsou, ale být moji měli by pro jistotu řád, ale dobře jejich věc. Respektuji to, ráda bych ale aby respektovali oni mě a já mohla své dítě vychovávat podle sebe a ne podle toho co říkají dva pubrťáci. Hlavně slečna, mladý muž to spíše jen komentuje když se mi to nelíbí, že jsem hysterka a že oni taky dělali to a směli tohle. Ničí to i můj vztah s dcerkou a já už jsem z toho na dně, nechci ale odejít, konečně mám skvělého chlapa, ale tohle bych ráda změnila a nějak si s nima o tom promluvila, jenže všechny moje pokusy zatím selhaly. Nejsem o tolik starší, než oni, chci to spíše na kamarádské bázi, aby pochopili, že to není nic proti nim, jen bych ráda své dítě vychovala podle svého, případně s jejich tátou i když není biootec dcerky, vybrala jsem si ho za partnera, ale nebaví mě se dovolovat a obhajovat se před dvěma mlaďochama. i když jsou jinak fajn tohle takhle nejde a je to horší a horší. Chlap je omlouvá, že po smrti mámy před šesti lety mu hlavně dcera pomáhala s nejmladším, svým způsobem byla tou ženou v domácnosti a zastala ho, když byl v práci. Já tomu rozumím a dost dlouho jsem to chápala a tolerovala, ale teď už se něco musí změnit, jinak se zblázním. Holky jak na to?

Jestli s nimi normálně komunikuješ na přátelské bázi, řekla bych: „Hele Moni (Leni, Luci), svoji dceru si budu vychovávat podle svého a tebe prosím, abys jí byla kamarádkou, ne vychovatelkou.“ Kdyby to nepomohlo, obrátila bych se na muže, aby mi laskavě nepodrýval autoritu a nepletl se do toho. Ono je strašně fajn, že jeho dcera v podstatě zastoupila jeho ženu, ale ona jeho ženou není a teď snad má nárok být zase puberťačka a ne přemoudřelá rádobyvychovatelka.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
33821
3.4.20 22:44
@Russet píše:
Jestli s nimi normálně komunikuješ na přátelské bázi, řekla bych: „Hele Moni (Leni, Luci), svoji dceru si budu vychovávat podle svého a tebe prosím, abys jí byla kamarádkou, ne vychovatelkou.“ Kdyby to nepomohlo, obrátila bych se na muže, aby mi laskavě nepodrýval autoritu a nepletl se do toho. Ono je strašně fajn, že jeho dcera v podstatě zastoupila jeho ženu, ale ona jeho ženou není a teď snad má nárok být zase puberťačka a ne přemoudřelá rádobyvychovatelka.

To ale není tak jednoduché… Dokud jsem to potřeboval, budeš „mamka“, ale teď mám skutečnou ženu, takže zpátky do role dcery? To chce trochu ohled, ne?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
34496
3.4.20 22:47
@Bábrdl píše:
To ale není tak jednoduché… Dokud jsem to potřeboval, budeš „mamka“, ale teď mám skutečnou ženu, takže zpátky do role dcery? To chce trochu ohled, ne?

Ale on z ní přece nemůže dělat skoro partnerku a matku. To neměl ani tenkrát.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
33821
3.4.20 22:51
@Russet píše:
Ale on z ní přece nemůže dělat skoro partnerku a matku. To neměl ani tenkrát.

Nicméně se to zřejmě stalo…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
34496
3.4.20 22:52
@Bábrdl píše:
Nicméně se to zřejmě stalo…

Ale teď to potřeba není. Dítě matku má.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
33821
3.4.20 22:53
@Russet píše:
Ale teď to potřeba není. Dítě matku má.

No, ale nevlastní dceru těžko může vypnout a uložit do garáže.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
34496
3.4.20 22:54
@Bábrdl píše:
No, ale nevlastní dceru těžko může vypnout a uložit do garáže.

To ne, ale snad skoro dospělá holka pochopí, když někdo řekne NE.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
605
3.4.20 23:00

A přesně proto by o tom zakladatelka měla mluvit především s partnerem. že situace, kdy se po smrti maminky dcera dostala do roli matky a partnerky, byla dle mého chyba. že tato role 11 leté holce nepřísluší a nepřísluší jí ani teď, v 16. Je pochopitelné, že se tak stalo, nicméně ty v tom nechceš podpořit ani ji, ani jeho, svého partnera.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
3.4.20 23:24
@Bábrdl píše:
To ale není tak jednoduché… Dokud jsem to potřeboval, budeš „mamka“, ale teď mám skutečnou ženu, takže zpátky do role dcery? To chce trochu ohled, ne?

Ano přesně, tak on to bere, oni i když si můžou dělat více méně co chtějí, tak je zase pravda, že tátu poslechnou, jenže v tomhle ne. Kdykoli s ní o tom mluví, ona se rozbrečí, že chudák moje dcera, že mamka tohle nedělala taky a že jsou v pohodě, proč se musím navážet do jejich maminky a úplně to překrucuje. Já jí vysvetluju, že je mamka určitě vychovávála nejlíp jak dovedla a moc dobře, stejně tak táta, ale, že každý rodič jsme jiný a každý vychováváme své dítě podle svého nelepšího vědomí a, že i já bych dceru ráda vychovávála podle sebe. Říkám jí, že až bude mít svoje dítě, ať si ho vychovává jak chce, ale nepomáhá nic, v tomto případě ne, jinak spolu vycházíme, ale toto je hrozný a ničí to všechny a všechny vztahy. I ten náš partnerský i můj vůči dětem partnera a vzájemně a i ten můj s mou dcerou. Jenže ona se vždycky rozbrečí, udělá na tatínka oči a ten ji řekne, máš to těžký, já tě chápu a ve výsledku jsem špatná já, protože já mám mít rozum a pochopení pro puberťačku. Ona nedělá podle chlapa nic špatného a myslí to dobře a malé se to líbí, no bodejť ne, když jí cpe bonbóny, vůbec nerespektuje nějaká moje pravidla, které jsem dceři nastavila a vše co chci podle sebe je problém. Já jsem ta špatná, co to s holkou neumí. Teď co jsme kromě partnera všichni zavření doma je to o to horší a mě už přijde, že malá mě vyměnila za mladou.

  • Citovat
  • Nahlásit
2046
4.4.20 08:51

No…nevím teda, jestli to bude fungovat. Ale co zkusit s ní probrat konkrétní výchovné kroky, ve kterých s ní nesouhlasíš? Nepochybně totiž tvou dceru ovlivňuje a ovlivňovat bude (a to z principu věci, protože žijete ve společné domácnosti). Takže se spíš snažit o to, aby její výchovné zásahy byly v souladu s tím, jakou představu máš o výchově ty.
V čem se např. neshodujete?
Pokud se máš o co opřít, např. o knížky o výchově, tak bys jí je mohla dát přečíst.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
571
4.4.20 12:22

Teda to je strašná situace, tak nějak chápu všechny, pokud nepomáhá rozhovor se slečnou, trvala bych na tom, aby to nějak vyřešil otec, tvůj partner. Je pochopitelné, že se ti to nelíbí a i když chápu i slečnu, tohle musí přestat, ale to ty sama ze své pozice nedáš, tady musí nastoupit táta a s holkou si citlivě, ale důrazně promluvit. Chápu jí, ale musí pochopit, že se ti to nelíbí a od člověka co jí vychoval to vezme určitě lépe, než od tebe. Možná to na mě působí tak, že tě chce vypudit a dává ti dost na jevo, kdo je paní domu a tady musí zasáhnout chlap.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
119
4.4.20 17:30

Jediné co podle mě může fungovat je jasně a stručně říct oběma = partner i jeho dcera o čem jsi ochotna diskutovat a přizpůsobit se a co prostě řešit nebudeš a bude to jak chceš ty. Bez velkých emocí, bez výčitek…bez nějakého tlačení na ně, ale stát si za svým. Pokud partner nepochopí nedá se nic dělat a fungovat to nebude. Já jsem 10 let bojovala s tchýní a menželem ohledně zdraví dětí…Oba dva se očkují na chřipku, hodinu po umytí hlavy nevylezou na balkon, aby nenastydli, ale když jsem nechtěla, aby šly děti v době chřipkové epidemi do kina a jeli tam MHD byla jsem hysterka…stejně jako když jsme nechtěla, aby šly 8 den při braní ATB na streptokovou angínu do bazénu…A tohle se nikdy nezmění. Je to podbné jako kdyby se biomatka lesana dohadovala o tom, zda roční dítě může párek a čokoládu:-). Takže říct na rovinu, jednat na rovinu…snažit se o kompromis, ale neustopat za hranice své snesitelnosti…A uvidíš, jetsli to jde nebo NE.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat