Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
ahoj poradite maminky co se stydícím tříletým klučinou. Je mi jasný, že se stydí všechny děti, ale já nemužu se s nikým zastavit a popovídat, protože malej se začne strašně vztekat a začne mě tahat pryč. I když přijede babička s dědou tak on si vleze do vedlejši místnosti a nechce za náma přijde až za chvili. On se stydí i děti vždycky je pozoruje z dálky třeba v dětským koutku si vleze do domečku a kouká na ně z domku a když za nim někdo přijde tak začne brečet, ale někdy se odvaži a po dvaceti minutách se přidá. Je na mě hodně vázanej. Nemáte někdo zkušenost
U nás to bylo nemlich to samé. Pak šel ve třech letech do školky, teď jsou mu čtyři a já se nestačím divit. Obrat šílený. Za každým se hrne, všechny na hřišti organizuje apod. Já bych tomu nechala volný průběh.
já jsem prej taky dělala to samí..povídala mi máma..ani táta ke mě nesměl když přišel z vojny..trvalo mi prej pul roku něž jsem si na něj pořádně zvykla..takže se to asi může stát
Já byla chorobně stydlivá celé dětství, pravda, netýkalo se to dětí, ale třeba do vlastní tety jsem píchala klacíkem, místo abych jí oslovila, doteď se to pravidelně vypráví na rodinných srazech. No, přešlo to samo časem, zčásti jsem se to teda naučila maskovat. Hlavně si pamatuju, co jsem nesnášela a nepřidávalo mi na odvaze, byly takové ty pokyny od rodičů- pozdrav, nestyď se, řekni paní tohle apod., to bych se vždycky bývala zahrabala pod zem.