Jak na výchovu jedináčka?

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2

Napsat příspěvek

Velikost písma:

evi3

12214

476

4.10.13 16:20

načítám...

Dcéra je jedináčik a žiaľ už aj ostane. Čo ma veľmi mrzí, ale nič sa s tým nedá robiť. Má necelých 6 a súrodenec jej chýba, hlavne keď má nejaký smútok.
Od 2 rokov chodila do jasličiek, teraz do školky, ešte jeden krúžok mimo mš. Mám kamošky s deťmi zhruba v jej veku, ale to sa nevídame často, lebo nebývajú v susedstve.
Okrem dospelých bratrancov a sesterníc má jednu sesternicu o 4 roky staršiu (tiež je v podstate jedináčik, lebo má 2 dospelých bratov). S ňou trávi časť prázdnin u mojich rodičov.

Snažím sa ju udržať v určitých medziach - hlavne - nekupovať všetko čo chce. Aj keď by v podstate nebol problém finančný, ale nechcem, aby si po materiálnej stránke zvykla na to, že všetko čo si zamanie, tak má.

A hrám sa s ňou, niekedy spolu kreslíme, niekedy mi pomáha s pečením a varení - lebo potrebuje parťáka aj na činnosti doma.

načítám...
Citovat
Zmínit

martina.se

72725

9737

4.10.13 20:22

načítám...

@vlastovka385 mám jedináčka, chce to, aby byl co nejvíc v kolektivu dětí, člověk se mu věnoval, zároveň mu nekoupil vše, na co si ukáže a pod… Zatím se kluk zdá být spokojen. Ví, že nebudu skákat, jak on píská, ale pokud má reálné a rozumné sny, má moji podporu..

načítám...
Citovat
Zmínit

Lomikára

801

5.10.13 13:13

načítám...

Mám to podobně - 4letý syn, z mé strany asi zůstane jedináček, i když to můj plán nebyl. Ale pravděpodobnost že to změním už je malá. Možná přibude sourozenec z otcovy strany, to nevím.

Na řeči o rozmazlenosti jedináčků nevěřím už od dětství, někteří mí kamarádi jedináčci byli skvělí. Já osobně mám mladšího bratra, se kterým jsem se v dětství prala a přetahovala a od puberty spolu moc nekomunikujeme, neviděla jsem ho už pár let. Takže samotná existence sourozence vůbec nic nezaručí.
Děti jsou dnes vzdělávány kolektivně, takže nedostatku dětí v životě syna se nebojím, vždyť od 3 let do nejmíň 17 bude denně ve školním zařízení, kde bude mít nepřeberné množství dětí ke kamarádění.
Mladší sourozenec by ještě dlouho kamarád nebyl, než by vyrostl a stal se trochu parťákem, nikoli jen ničitelem nebo ocáskem, uteklo by ještě hodně vody.
Pokud jde o hospodaření, jak tu někdo psal, tak tam spíš záleží na přístupu rodičů, sama jsem názorným příkladem, že existence sourozence schopnost hospodařit vůůůbec nezaručuje

Co mě napadá jako důležité - hlídat se, abych na syna nekladla příliš velké nároky. Jako jedináček může čelit fakt velkému tlaku a očekávání ze strany rodičů. Určitě je o tom nějaká literatura, tak kdybyste někdo věděl o něčem tak zmiňte, taky se na to chystám.

Myslím, že je moc fajn, pokud má člověk sourozence se kterými si navíc rozumí. Ale nemyslím, že by život jedináčka musel být až tak moc ochuzen.

načítám...
Citovat
Zmínit

Torryy

229

262

28.9.24 13:54

načítám...

Objevila jsem toto starší téma a zajímá mě, jak na to teď.
Sama jsem jedináček a vím, že jsem měla potíže se například prosadit v kolektivu. A dodnes jsem takový people pleaser. Často se říká, že jedináčci jsou sobečtí a neumí se dělit, já si troufám to rozporovat, protože s tím jsem nikdy neměla problém. Právě naopak jsem bojovala s tím, abych se nenechala využívat.
Aktuálně mám skoro 5 letého syna, a sourozence si z finančních důvodů nemůžeme dovolit. Syn je hodný, klidný, takový přizpůsobivý flegmatik. A vidím, že někdy neví, jak řešit třeba to, že mu někdo něco bere. Školka mu hodně pomáhá, ale i tak ty děti se sourozenci mají ty vyjednávací dovednosti jinde.
Zároveň na něm pozoruju i to, že jakmile je někde delší dobu ve větší společnosti dětí, pak vyhledává klid a je rád i sám. Zároveň nemá rád přeplněná místa. A to mě trošičku děsí, aby nebyl asociální.
Co je podle vás klíčové při výchově jedináčka?