Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ano nektera miminka takova jsou..a stejne je to jedno..moje dcera do dvou let spala a usinala sama v postylce..a od dvou let ji mame furt nalezlou v posteli…
tve dite te potrebuje, vemte si ji do postele..vyhnes se v budoucnu horsim situacim, treba extremni separacni uzkost apod, rid se podle potreb ditete a nakonec se vsichni vyspite lip a ne neboj, nebude rozmazlena
Poradím jedině se s tím smířit. Čím víc půjdeš proti jejím potřebám, tím to bude horší. Co jí uspat u sebe a pak položit do postýlky?
Jinak se potřeby a návyky děti hodně často mění.. takže co je teď, nemusí být za týden. 🙃
Holt je malá a potřebuje te, byla 9 měsíců h tebe, tak je pro ni vše nové 🙃
Ale neboj, bude to lepší a lepší.. zvyknete si co vyhovuje a bude to dobrý 🙃
Proste te potrebuje, je to kontaktni miminko. Taky mam podobne, vzala jsem si ji do postele, pres den spi na me…no tsk proste spi a ja se nehejbu
hodim si na sebe jeste notebook a tuhle dobu vyuzivam k praci…
Mám třetí dítě a ještě jsem na to nepřišla. Ty dvě straší už teda usínají sami, ale to nejmladší co má rok a tři měsíce uspávám kojením v náruči. Nejjednodušší a nejrychlejší.
Jen k tomu řeknu, že čas rychle letí. Užij si tu blízkost, ještě je tak malinká a potřebuje maminku, která je pro ni teď nejvíc.
My to měli trochu jinak, ale nosítko nebo šátek je dobrá věc a máš i ruce volné. A nějakou masáž by sis mohla dopřát.
Hodně stesti, mám tři děti, nejmladší má rok a ani jedno mi nikdy samo v postýlce neuslo, leda bych je tam nechala rvat do úplného vyčerpání. Do roka sem všechny uspavala houpanim nebo u prsa se mnou v moji posteli.
Syn má pět měsíců a přes den spí ve mi v kočáru, nebo usíná u kojení v naší posteli. Do postýlky jde jen na noc, kam ho přenesu.
Neřeším to, některé mimi potřebuje prostě kontakt ![]()
Doteď se snažím vylifrovat dceru z mé postele, má přes rok a půl a vypadá to, že se jen tak nezlomí
A upřímně, sice mi vadí, že mě kope, budí a vůbec terorizuje, ale když se ke mě přitulí a chytí si mě tak, abych ji objala a u toho usíná, to je tak super pocit. Říkám si, že vzhledem k tomu, že je to mé poslední dítě, tak si to vychutnám do hořkého konce, kdy už se mnou chtít spát nebude.
U syna to bylo jiné, u něj jsem se ještě hrozně bála toho, aby s náma spal (a problém byl, že v posteli nebylo skrz manžela stejně místo.) Manžel měl divoké spaní, často kolem sebe rozmachoval pěstma a já nepotřebovala aby dal ťafku miminu. Ale naštěstí neměl problém s tím usínat v postýlce sám, stačilo, že jsem seděla vedle postýlky a on o mě věděl.
Dcera ani omylem. Ta v postýlce řve až z toho modrá a žádné fígle nefungují.
BTW: synovi jsou 3,5 a před půl rokem se nastěhoval do postele tátovi a odmítá spát jinde ![]()
No když to tak budeš dělat ještě chvíli, tak ji časem zlomíš a jednoho dne řvát přestane no
otázka je, jestli to je opravdu to, co chceš.
Kolegovi u obou prcku pomohlo když v té postýlce nemělo dítě tolik místa.
V kočárku to spali "nonstop a hned " ale v relativně velké postýlce vůbec. Dál tam polštáře z gauče v obýváku obložil dítě a měl klid.
I v práci to na něm bylo poznat že se konečně i vyspal ![]()
Syn byl stejný, pořídila jsem nosítko. Do půl roka nikde jinde neusnul, pak vzal na milost kočár. Uspavala jsem pak někdy i přes hodinu. Ve dvou letech najednou sám od sebe v posteli usnul, než jsem uklidnila plačící novorozenou ségru. Od té doby usíná sám, často se ale budí, sem tam za námi přijde, protože se bojí, je mu 5,5 r.
Dcera usínala od narození sama. Ať přes den či přes noc, stačilo ji zavinout a spala. No, vydrželo jí to zhruba do roka. Brzy jí budou čtyři a od jejich 1.narozenin ji uspávám a v noci chodím spát k ní. Jinak by zbořila barák.
Neřeším to, přijde doba, kdy to vyžadovat nebude. Takže si nevybereš. Osobně jsem šla cestou nejmenšího odporu a udělala bych to znovu
Dcera byla hodně kontaktní, ale od těch 4 let už dokáže spát v posteli sama, bez uspávání, stačí, že jsem vedle ní a usne během pár minut.
Já na uspávání houpáním naučila dceru, a když měla necelých 8 kilo ( tedy asi necelých 8 měsíců) odešla mi záda a dělala jsem to jako ty. Dva dny plakala (byla jsem stále u ní), třetí si kníkla a stačilo jí pohladit, pak usínala už hezky.
Se synem s tím ani nezačínám. Toho zamotám do zavinovačky, sedím u postýlky a „kvedlám“ tou zavinovačkou, takže se houpe i on v ní. On má pohyb, já nemusím držet tu váhu.
Mezi ruce mu dávám plyšáčka, aby si udělal asociaci na spaní s ním a teď (má 4,5 měsíce) občas usne i sám, když si drží hračku a šmrdlá se s ní.
Přiznám se, že takhle malého jsem na sobě klidně spát nechávala a začala to nějak pozvolna řešit až po třetím měsíci, u spaní na noc. Bylo mi líto mu to nedopřát. Byť bych ho samo jinak nejradši odložila a šla se umýt/najíst/čučet do zdi.
Fakt je, že s prvním miminkem jsem to tak tolik nebrala a snažila se jí hned po usnutí odkládat a jít po svých.
Možná proto, že mi došlo, jak to uteklo a z toho bezbranného uzlíku je velká koza, co mě už tímhle způsobem nepotřebuje, jsem teď ochotnější těmhle potřebám vyhovět.
Můžeš zkusit pod ni dávat nějaké své použité oblečení (tričko), ze kterého ucítí tvou vůni
Ahoj holky, mam 2,5 měsíční holčičku, která usne jedině, když ji houpu na ruce a to ještě třeba 30-40 minut. Ráda bych aby usínala v postýlce a tak zkouším už 4. Den- položím ji okolo 20h do postylky- řev (ani ne pláč
) strčím dudlík, hladím během 10ti minut usne, za 20 minut se vzbudí, a takhle třeba ještě 5×
děalal jste to některá tak a zadařilo se nakonec? Nechci ji ještě v roce uspávat houpáním, už teď mě bolí záda
a myslíte že ji nato takhle naučím i přes den? Spí celý den na mně.. Je to neodložitelné miminko 