Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak naučit dítě mluvit/rozmluvit ho
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
21.10.08 14:35
Jak to tady čtu, tak jsem si uvědomila, že za malou taky odpovídám 
Jsem ukecaná a doma už mi z toho hrabe 
Já teda odpovídám i za psa 
A pořád se divím, že taky nemá potřebu se mnou komunikovat, cosi žvatlá, ale vlastně jí sama ani nedávám prostor, aby mluvila. Asi něco na tom bude.. dneska celej den zkouším za ní nemluvit a jde mi to velmi těžce. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.08 22:35
evropanka děkuji za reakci, potřebovala jsem něco takového… trochu jsi mne přiznám dostala, protože mě nenapadlo že by nemusel slyšet. Ale to bych už snad proboha poznala ne? Když jdeme například venku tak slyší že jede vlak po trati která není vidět (takže ten vjem může mít skutečně jen sluchový) a hlásí mi hůůůhůůůů. Doufám že to pro mne může být dostatečný důkaz.
Budu to do něj hustit horem dolem, i když už takhle to do něj peru a večer se cítím fakt umluvená. On mi rozumí a můj komentář k okolním věcem a dění mi odsouhlasuje neustálým ano, ale nic neříká.
Co mě ale nejvíc rozčiluje je, že se fakt nezlepšuje. Milionkrát za den řekne máma a prstem ukáže někam, na něco a řekne eeee. Já ho milionkrát opravím a řeknu ať řekne mami, čehož není schopen. Řekne jen máma. Všechno ostatní je bába (babička, bagr, bota) není schopný říct dvě různé hlásky za sebou (no říká děda a vyloženě to s pauzou odslabikuje). Jinak zopakuje jen tu jednu stejnou, jsem z toho fakt hotová že nedělá pokroky. Je ještě nějaký tip, je tohle normální??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.08 22:50
určitě děláš všechno správně a pro malého přijde ten pravý čas a oslní tě, jak bude mluvit. 
Sara je na mluvení celkem šikovná až mě někdy uši bolí, ale zase se jí nechce moc chodit, nejradši by se jen nosila. Moje záda by ocenila spíš tu tvojí verzi.
To, že se zasekl na jednoduchém vyjadřování nemusí nic znamenat. Vnímá pasivně a pak třeba přijde rychlé zlepšení. Sara taky dlouho od všech slov říkala jen první slabiku a pak najednou během 3 dnů, kdy jsem byla v porodnici začala s trojlabičnými slovy a spojování dvou slov. Jinak my hodně čteme říkadla, ona se kouká do knížky a já ji čtu, co je pod obrázky, líbí se jí, co se rýmuje a je rytmické a výrazné. Klasické pohádky - text ji donedávna moc nebral. Vždy ji nechám vybrat knížku, kterou chce, někdy máme před spaním plnou postel knížek, protože chce každých pět minut jinou. Zpíváme, i když zpívám děsně. Od mala jsem ji zpívala při procházkách s kočárkem, uklidňovalo ji to, zpíváme před spaním, při houpání na houpačce…
No, trošku to zlehčím - možná to bude jménem. Musela jsem se pousmát, když vidím, že tvůj syn je Filip. Moje tři kamarádky mají syny Filipy o trošku mladší než tvůj syn a všechny si stěžují, že jejich kluci nemluví, omezuji se jen na to nejnutnější a domlouvají se vesměs nonverbálně a závistivě koukají na moji ukecanou dcerku. Možná bude něco i na tom, že jméno ovlivňuje charakter člověka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.08 01:54
Ahoj, nevím, zda to tak skutečně funguje, ale z doslechu a vlastní zkušenosti si dítkovi vše, co mu teď povídáš a co slyší, ukládá do pasivní slovní zásoby, kterou nejdřív ale neumí využít. To co používáme při mluvení je aktivní slovní zásoba, v určitém období se dítěti najednou něco v té hlavince spojí a zjistí,že všechna ta slůvka může vlastně využívat samo, takové „cvak“ a najednou během krátké doby už z něj budou lítat věty, básničky, proslovy… Přeji hodně štěstí s mluvením
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.08 00:06
Ahojky,
zdravím všechny - má starší neteř mluvila v celých souvětích od roku a půl, prostě nádhera, její mladší sestra se vyjadřovala pouze asi 20 rádoby slovy (prostě se nějak domluvila) až do nástupu do jeslí, měla 2 roky a třičtvrtě - původně sestra měla domluveno, že ji dají už do školky, jenže díky tomu mluvení měla strach. A změna? Ta nastala hned po týdnu chození, holt najednou pochopila, že se musí domluvit sama a to je nejlepší motivace. V tomto případě musím Petru-Evropanku podpořit.
Chci navázat na její vyjádření ke sluchu - někdy se totiž vyskytnou bohužel komplikace, které člověk nepředpokládá.
Má kamarádka taky vyčkala přesně až do 3 let (malý je bez plínek, nají se, svleče, je hyperaktivní, příkazy plní, je přátelský, ve 2 letech začal říkat slova, pak se to utlo a dnes pojmenuje jen mámu,tátu,sestru jménem, zvuk auta, au -tedy dost málo atd.) a přestože ji její pediatr uklidňoval, že je to otázka času a je zbytečné to řešit, že během měsíce může dojít k explozi mluvení, vyžádala si alespoň (v těch 3 letech) žádanku k neurologovi. Zjistil, že na jedno ucho je hluchý (sluch snad pouze 20%) , druhé má zatím v pořádku. Takže te´d běhají po doktorech a pokouší se zjistit příčinu (obava ztráty i druhého ucha (nevypadá to na vrozené) a hlavní cíl, malého rozmluvit.
Tím přítomné maminky nechci vystrašit, ale upřímně - mají pocit, že s tím mohli začít dřív a nemuseli čekat, jak jim každý tvrdil do 3 let věku dítěte, včetně pediatra.
pet
sarai , možná je to regiony - my máme souseda taky Filípka a je o 3 měsíce starší než Matýsek a mluví nádherně. Možná by se stačilo přestěhovat , ne ? (vtip:-))
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.08 12:39
Zuz,každopádně si myslím, že je tvé dítě zcela normální.V tomhle věku má na rozmluvení ještě opravdu čas.Jak už jsem psala - prosím za tvého synka - nenuť ho opakovat, nenuť ho opravovat se apod.Věř, že to není jeho lenost ani pohodlnost, když neříká to, co chceš nebo co třeba už některé jiné děti v jeho věku zvládají.Takové děti v tomhle věku prostě nejsou. Věř, že dělá maximum, co umí a že by ti určitě chtěl moc udělat radost, ale prostě na to ještě nemá.Dále bych chtěla upozornit ještě na dvě věci, které jsem si uvědomila až po přečtení příspěvku od Pet. 1)Jak už jsem psala, mezi slyšením a hluchotou je velký prostor, který je právě o tom porozumění.Ze všech dětí, které mají problémy se sluchem, jich je jen málo úplně hluhých.Většina má třeba jen sluchovou ztrátu, která jim znemožňuje si osvojit řeč.Abych to nějak ilustrovala, např.když sedíš u televize a křoupeš brambůrky, tak taky často televizi slyšíš, ale nerozumíš, co říkají.Nebo když běží nějaký elektrospotřebič a někdo na tebe mluví, tak taky slyšíš jeho hlas, ale nerozumíš mu.Proto skutečnost, že tvůj syn slyší vlak, vůbec nic o jeho sluchu nevypovídá.Snad jen to, že není úplně hluchý.Proboha tím ale nechci říct, že tvůj syn má něco se sluchem.To vůbec ne.Akorát že na základě podobných skutečností rodiče často nenapadne, že by mohlo být se sluchem něco v nepořádku.Pokud si chceš svého syna trochu vyzkoušet, zkus ho doma třeba požádat, aby ti podal nějakou hračku nebo aby ti přinesl něco z jiné místnosti.Dej si u toho pozor, aby ti neviděl na pusu, protože i takovýhle prcci umějí výborně odezírat.Zároveň se ale nelekej, pokud to napoprvé neudělá.Však to znáš - děcka si někdy umí postavit hlavu a zrovna neudělají, co se po nich chceš.Klidně to zkus několikrát zopakovat, aby sis mohla být jistá.Je smutnou skutečností, že tohle všechno má dělat pediatr při každé preventivní prohlídce.A bohužel to málokterý dělá.A pak dochází k situacím, o kterých píše Pet.Ze všech dětí, které mají s řečí až do 3 let věku problémy jich je jen málo, kteří mají něco se sluchem.Většinou to bývá jen fyziologické opoždění, které se bez větších problémů dá dohnat.Takže opravdu klid.
- Kromě zmíněné metody „zahrnutí komunikací“ je ještě jedna, která je snad ještě lepší a na kterou jsem, já hloupá, zapomněla.A je to, jak píše Pet, dětský kolektiv.Zažila jsem ve své praxi spoustu „zázraků“ u nemluvících dětí po nástupu do školky.Je to pro děti ta nejpřirozenější motivace.Ve dvou letech ti nikdo sice dítě do školky nevezme, ale zkus malého brát co nejvíce mezi děti - na dětské hřiště, ke kamarádkám apod.A vůbec nic si nedělej z toho, že všechny okolní děti jsou v řeči lepší než tvůj syn…i když vím, jak to dokáže každou mámu potrápit.Určitě přijde doba, kdy zase on bude v něčem hodně dobrý.Tak je to prostě zařízené.Věř mi.
Samozřejmě je tu ještě jedna možnost - že tvůj syn prostě s řečí bude mít problémy - začne mluvit později, bude mít problémy s výslovností apod.Zkus se pozeptat v příbuzenstvu - často to totiž bývá dědičné.Pokud to tak bude, tak s tím ale v tomhle věku stejně nic neuděláš, kromě výše zmíněných doporučení.TeĎ je prostě ještě na jakékoliv závěry brzo (s vyjímkou toho sluchu samozřejmě).Mozek je v prudkém vývoji a první závěry se dají dělat až po 3.roce.Pokud bys měla ještě nějaké otázky, budu ráda nápomocna.Petra
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.08 20:17
evropanka díky za vysvětlení a podporu. Dnes jsem se několikrát ujistila, že opravdu slyší. Takže toto je snad ok. Dám mu prostě čas a uvidíme.
Právě, že totiž ven chodíme se dvěma tříletými holčičkami, které pěkně mluví, ale zatím to Filipovi moc nepomohlo a nemotivovalo ho to. Naopak začíná docházet k tomu, že se holky začínají přizpůsobovat jeho mluvě. Takže např. kočka už není kočka ale po Filipově čiči 
.
Každopádně moc díky, ráda se zase obrátím s dotazem až mi nebude něco jasné, nebo budu potřebovat poradit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.08 21:01
Zuz,
jestli si dobře pamatuju, tak Tvům manžel není zrovna ukecaný, ne? Vím, že se asi nemáš koho zeptat, jak na tom byl v dětství. A Filípek je celý po něm, třeba bude i v tomto.
Držím palce, mě z těch dvou ukecánků jde někdy hlava kolem.
Jana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.08 21:12
Honzík začal mluvit (tím myslím říct jednoduchou větu o třech slovech) cca v 2,5 letech. Ve 2 letech jeho aktivní slovní zásoba čítala max. 10 slov a to počítám i ty, kdy říkal pouze první slabiku (ba = banán). Nyní od rána do večera prakticky nezavře pusu a slovní zásoba týden od týdnu roste.
Slova nikdy neopakoval a říkanky/písničky ho moc nebraly (to až teď ve školce).
Buď v klidu, klukům mluvení prostě (většinou) trvá déle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.10.08 12:04
Ahoj, mám s malou podobný problém, dokonce jsem tu o tom založila diskuzi. Malá je sice mladší, ale taky mě to trápí. Od doby, co jsem tu diskuzi založila jsem toho hodně o nemluvení načetla i nadiskutovala a došla jsem k závěru, že to člověk příliš neovlivní, že je to částečně vrozené a částečně záleží na tom, jestli je už natolik vyspělá motorika mluvidel a fonetický sluch, dobrá ohebnost jazyka a správně vyvinutá klenba patra, o sluchu ani nemluvím.
Co se týče knížek, u nás se pohádky taky moc nechytají, jen hezké obrázky, které popisuji a protože má malá ráda Mašinku Tomáše, tak jsem koupila pár knížek o ní a malou moc baví.
Jinak specialisté včetně logopedů, foniatrů a psychologů rozhodně nedoporučují dítě opravovat nebo nutit do opakování a zejména NEDĚLAT, ŽE NEROZUMÍ!!! TO totiž citlivější děti nejen nemotivuje k mluvení, ale naopak pak mají tendenci se uzavírat do sebe a nemluvit vůbec.
Zkopíruju ti sem jeden článek z mnoha:
RODIČE JSOU ZÁKLAD
Pro rozvoj řeči je dostatečné množství slovních podnětů podstatnou podmínkou. Rozumné, klidné, ale soustavné povzbuzování vývoje řeči je důležité. Důležité také ale je snahu dítěte povzbuzovat, nikoli děti vyučovat jazyku jako ve škole. Nenutit, aby po rodičích pořád opakovaly - pamatujte, dítě snáze řekne to, co odpovídá jeho artikulačním možnostem. „Problém nastane i tehdy, když rodiče více dbají na formální stránku řeči než na obsahovou. Například dokud dítě nevysloví slovo správně, nesmí v konverzací pokračovat. Nebo ho za chyby ve výslovnosti hubují. Dítě tak získává k řeči odpor, bojí se vyjádřit, bojí se nových slov. Lepší je mimoděk zopakovat po dítěti vyslovenou větu s důrazem na špatně artikulované slovo, které rodič vysloví správně. Více se však k chybě nevracet," doporučuje psycholožka.
JAK DÍTĚ PODPOROVAT
Pokud mluvíte s dítětem, pozorně se na něj přitom dívejte a soustředěně poslouchejte, co říká. Používejte krátké srozumitelné věty, důrazně intonujte a řeč doplňujte výraznou mimikou. Nešišlejte. Zdrobněliny a typicky dětská slova, jako hajá, papá apod., používat lze. Jsou obvykle lépe zapamatovatelná a obsahují větší množství otevřených slabik, tzn. slabik se samohláskou, které se dětem lépe vyslovují.
Při konverzaci s dítětem zdůrazňujte názvy používaných předmětů a jejich vlastností a často je opakujte. Každou činnost, kterou s dítětem děláte, nahlas a stále dokola komentujte. Jestliže se vám dítě snaží něco vysvětlit a nerozumíte mu, vyjmenujte řadu možností, dokud se nestrefíte. Radost z vzájemné komunikace dítě povzbudí do dalších pokusů. Často dítěti pokládejte otázky a povzbuzujte jej k odpovědi. Chvalte každý pokus o konverzaci, i když třeba jen ukáže prstem. Čtěte si společně knížky, dítě si tak rozšiřuje slovní zásobu o slova, která doma běžně nepoužíváte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.08 13:46
Tak jsem nakukuji po téměř dvou měsících - chtěla jsem se podívat jak dlouho to je od mého příspěvku. A bohužel musím konstatovat, že jsme nadále bez výrazného pokroku. Máme asi dvě nebo tři nová slova.
Já vím, že se asi jednou dočkám, ale je mě to hrozně líto, že nemluví. Že to nezkouší, ach jo… to že jiné, stejně staré děti říkají Mikulášovi básničky bych skousla, ale to že fakt nemáme žádný pokrok mě trápí.
Dokonce jsem se rozhodla, že počkám do jeho 2,5 let a pokud neuvidím v březnu, že jsme se někam posunuli, nebudu čekat a vezmu ho k dr. a budu chtít aby nás někam poslala. Myslím že není třeba zavírat oči nad tím že je v tomhle pozadu. Pokud je možnost jak mu pomoci, tak bych ráda začala co nejdřív. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
10.12.08 21:36
Ahoj. Nase Anezka ve dvou letech nemluvila temer vubec a ted po pul roce mluvi porad, pouziva souveti, sklonuje, casuje, umi spoustu basnicek a pisnicek. Pisu to proto, ze me dost prekvapilo, jak to vzala hopem. Nevim, co ji k tomu pomohlo, ale faktem je, ze zacala mluvit u Krtecka. Ona jinak nechce moc cist, v televizi ji zajimaly jen barevne reklamy, ale jen do te doby, nez jsme dostali DVD s Krteckem a pustili ji ho. Je to uzasne v tom, ze Krtecek moc nemluvi, ale pouziva jen par slov typu AHA, JEJE apod. A Anezka je zacala opakovat. Ty basnicky a pisnicky ted umi nejspis diky jeslim, kam zacala chodit pred mesicem. Kdyz ji byly ty dva roky, tak jsem byla nervozni, ze nemluvi, a ted na to casto s usmevem vzpominam Tak drzim palce, on si nejakou cesticku urcite najde. Muj strejda zacal mluvit fakt az na trech letech, sousedi si pry uz skoro mysleli, ze bude nemy..
- Citovat
- Upravit
Anonymni
12.12.08 14:22
Jak
Ahoj Zuz a všechny holky,nedá mi to a musim reagovat. Myslím,že žádná rada na rozmluvení neexistuje. 
Mám 2 syny,ml.budou 2 roky,taky ještě pořádně nemluví,ale vše pojmenuje,opakuje po nás,sem tam jednoduchá větatypu-ahoj tati,mami,babi-podle toho,kdo zrovna přijde,nebo zvoní tel. a malý-tati,halo-babi. Jako,že volá babička. Slovní zásoba je celkem dobrá,malý spíš dost slova komolí 
. Jinak st.syn cca do 2 let a 2 měs.měl tak 15 slov,taky moc nechtěl nic říkat a opakovat,pak najednou začal sypat slova,do 2 měsíců věty,a ve 2,5 už krásně mluvil. To bylo zrovna na vánoce,a bylo to úžasné Ale u každého je to fakt asi jinak,nezbývá než číst,vyprávět,a hlavně se ptát. Aby byli nuceni odpovídat. Malý,když neřekne,co chce,tak to nedostane. A naučil se,ted už neknučí,když něco chce,ale hezky si o to řekne. Tak přeji hodně štěstí.
- Citovat
- Upravit
12.12.08 15:25
Ani nevim, jestli sem můžu psát, protože já mám 2 ukecané baby (2,5 a 1 a 1/4) a s tou starší jsem teď řešila opačný problém, že začala zadrhávat, jak se snažila mluvit ve složitých souvětích. Naštěstí se to už srovanlo. Nicméně máme v rodině jeden takový nemluvící případ - dnes je mu 40 let a je naprosto normální inženýr A začal mluvit ve 4 letech - do té doby prý stěží mama, tata, brm.
Moje holky mluvily hodně brzo (kolem 14m už perfektně rozuměly a jednoduše si řekly co chtějí) , ale je fakt, že já jsem na ně opravdu hodně mluvila, protože byly ubrečený a jak jsem nemluvila já, spustily ony… (Doteď mám v živé paměti, jak se starší, coby půlročním miminem pochoduju celé hodiny po baráku a zpívám). Starší se vyloženě dožaduje od malička knížek, mladší u nich moc nevydrží (takže v tom to asi nebude). Hodně říkáme básničky s pohybem (pásla ovečky, zajíček v své jamce, kolo kolo mlýnský,…). Teda teď už si je holky většinou říkají samy (ta mladší samozřejmě po svém = kouo kouo bááá), akorát zajíčka musím zpívat, protože nazvládají zpívat a hopsat dohromady… Taky když chodíme po venku tak všechno komentuju. Taky holky baví na nějakou konkrétní situaci říkat básničku (např. vidíme rybáře, tak musím zavzpomínat co známe o rybářích - Na břehu tu tiše sedí, na hladinu vody hledí. Je to rybář, chytá ryby. Botu chytí bezpochyby.) Myslím, že si to tak nějak v té hlavičce dávají do souvislosti a už to pak není jenom spusta slov, ale básnička o tom pánovi, co viděly). Takže zatímco mě dřív bolela pusa, tak teď mě z nich bolí hlava a ke slovu se skoro nedostanu…
Snad jsem tě trošku inspirovala. Je pravda, že to mluvení je částečně ovlivněno geneticky (nebo jak to napsat), ale myslím, že když najdeš způsob komunikace, která ho bude bavit, tak mu můžeš pomoct se rozmluvit (minimálně tím nic nezkazíš). A taky-oni ti chlapi si dávají se vším dost načas… Kamarádčin chlapeček bude mít teď 2 roky a taky toho moc nenamluví, ale energie na lítání má vic než dost…
Hanka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.08 16:16
ahoj Zuz,
sama ti radit nemohu, muj chlapecek je jeste na mluveni maly takze jen „zvatla“
Ale ma kamaradka ma ted 4 leteho chlapce. Byl presne takovy, jak popisujes sveho synka ovsem s tim rozdilem, ze nerikal ani ta slova. Byl na tom o neco lepe nez muj syn ted. Prihlasili ho do skolky a opravdu toho moc neumel. Kamaradka z toho byla velmi spatna, ale ucitelky ji dost vysli vstric a i tak maleho vzali. Ted jsem ho videla po dost dlouhe dobe a nestacila jsem se divit jak me zasypaval slovy. Zirala jsem s otevrenou pusou. Je mu sice spatne rozumet, ale snazi se. A muj synovec, toho zase bavilo opakovat po hlasu z detskeho hraciho notebooku
Myslim, ze je to tedy asi „normalni“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
