Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jak nekřičet?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
25.2.12 17:00
Jak nekricet??
Ahoj holky.
Malemu jsou dva a pul a neni dne, abych nemusela zvednout hlas, kdyz neposloucha. Je to strasne unavne se neustale rozcilovat. Podotykam, ze vzdycky se snazim vse resit po dobrem..ale ve vetsine pripadech to vzdycky zkonci krikem nebo placnutim po dupe. Je mi to pak hrozne lito, kdyz vidim ty jeho ocicka, jak na me kouka a place. Mate to se svymi ratolestmi taky tak? Jak to resite, kdyz to nejde po dobrem?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.2.12 17:02
Everly píše:
Ahoj holky.
Malemu jsou dva a pul a neni dne, abych nemusela zvednout hlas, kdyz neposloucha. Je to strasne unavne se neustale rozcilovat. Podotykam, ze vzdycky se snazim vse resit po dobrem..ale ve vetsine pripadech to vzdycky zkonci krikem nebo placnutim po dupe. Je mi to pak hrozne lito, kdyz vidim ty jeho ocicka, jak na me kouka a place. Mate to se svymi ratolestmi taky tak? Jak to resite, kdyz to nejde po dobrem?
jako by jsi mi mluvila z duse, uz jen cekam, kdy na me prijde socialka…ja se snazim tohle obdobi nejak vydrzet, zname maminky, co si tim prosly, me uklidnuji, ze to prejde… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.12 17:06
Taky řvu (poslední týden ještě víc 
), starší je šílená vzteklina, jakmile mu nevyhovím (jakože nevyhovím často, nechci, aby si zvykal, že kolem něj budu skákat, jak pískne), tak začne řev. Když už je to hodně špatný, tak odesílám do svého pokojíčku, ale často se stane, že se tam vzteky počurá 
Na prdel každý den teda nedostává, to až jen když udělá něco fakt děsnýho nebo totálně ignoruje i přes hodně zvýšený hlas.
Občas pomáhá si k němu kleknout a vysvětlovat z oka do oka, že na něj furt nemluvím z vrchu, ale jinak zkrátka čekám, až se zase v tom vývoji hne trochu dál, protože spousta věcí vzniká sníženou schopností komunikace, kdy neví, co po něm chci či na co se ho ptám nebo mu naopak nerozumím já, co tak nutně potřebuje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.12 17:52
Já taky občas zvedám hlas Nejdřív teda vysvětluju tam a zpátky, ale malý si ze mě někdy dělá vyloženě srandu 
Takže sem tam dojde i na plácnutí, ale to je jak hrách na zeď 
Spíš ho pošlu na chviličku za dveře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.12 22:00
Jak nekřičet? Jediný způsob asi je úplně změnit své myšlení, tedy necílit na postlušné dítě, ale na rozvíjení zodpovědnosti a samostatnosti a akceptovat jeho pocity, nápady a myšlenky…Osobně se nedokážu ovládnout, když mě něco naštve, jsem docela prudká, takže dkyž jsem velkou silou plácla své dítě v roce a půl, když se prvně sekl, tak jsem to obrečela, protože jsem nechtěla na něj nikdy vztáhnout ruku..hledala jsem na netu a našla knížku: Respektovat a být respektován, která nám hodně pomohla v komunikaci, změnou pohledu na výchovu a umožnila nám navázat jiný vztah s dítětem…a pak taky knížka: Nenásilná komunikace…a znalost přístpu Montessori - ohledně vývojových potřeb dítěte…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.12 22:04
Ta knížka nám umožnila vychovávat dítě příkladem vlastního správného chování, komunikovat s ním tak, aby jsme dokázali chápáat jeho emoce a dokázali po něm chtít věci na základě toho, že věci mají smysl a proto se dělají a ne že je udělá proto,že to řekne máma…MOje máma je nadšená, protože trošku má problém s mou prudkou povahou, a obdivuje, jak dokážu být s malým trpělivá a já přitom nemusím vůbec překonávat pocity nelibosti nebo vzteku, prostě mi ty knížky ukázaly, že dítě má právo na své emoce, na své nápady a já nemám právo je soudit, pokud se malý vzteká - tak vidím to, proč je nazlobený a cítím soucit (a ne to, že mě to rozčiluje), takže mu popíšu, jak se asi cítí, až se uklidní, tak mu zopakuji pravidlo nebo vysvětlím (zásadně nevysvětluji, když je v emocích - tedy vtzeká se, brečí, to nefunguje…)…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.12 22:06
Blandik píše:
Jak nekřičet? Jediný způsob asi je úplně změnit své myšlení, tedy necílit na postlušné dítě, ale na rozvíjení zodpovědnosti a samostatnosti a akceptovat jeho pocity, nápady a myšlenky…Osobně se nedokážu ovládnout, když mě něco naštve, jsem docela prudká, takže dkyž jsem velkou silou plácla své dítě v roce a půl, když se prvně sekl, tak jsem to obrečela, protože jsem nechtěla na něj nikdy vztáhnout ruku..hledala jsem na netu a našla knížku: Respektovat a být respektován, která nám hodně pomohla v komunikaci, změnou pohledu na výchovu a umožnila nám navázat jiný vztah s dítětem…a pak taky knížka: Nenásilná komunikace…a znalost přístpu Montessori - ohledně vývojových potřeb dítěte…
Dekuji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.12 08:45
Blandik píše:
Ta knížka nám umožnila vychovávat dítě příkladem vlastního správného chování, komunikovat s ním tak, aby jsme dokázali chápáat jeho emoce a dokázali po něm chtít věci na základě toho, že věci mají smysl a proto se dělají a ne že je udělá proto,že to řekne máma…MOje máma je nadšená, protože trošku má problém s mou prudkou povahou, a obdivuje, jak dokážu být s malým trpělivá a já přitom nemusím vůbec překonávat pocity nelibosti nebo vzteku, prostě mi ty knížky ukázaly, že dítě má právo na své emoce, na své nápady a já nemám právo je soudit, pokud se malý vzteká - tak vidím to, proč je nazlobený a cítím soucit (a ne to, že mě to rozčiluje), takže mu popíšu, jak se asi cítí, až se uklidní, tak mu zopakuji pravidlo nebo vysvětlím (zásadně nevysvětluji, když je v emocích - tedy vtzeká se, brečí, to nefunguje…)…
To si musím přečíst.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.12 13:08
Já doporučuji knížku Osvobození rodiče, osvobozené děti. Principy jsou tam ale asi podobné. Také mě to učí komunikovat s dětmi a opravdu mi to hrozně pomohlo, abych se já přestala rozčilovat. Metody tam opravdu fungují. Když se začne vztekat řeknu něco jako: Teda vidím, že tě to opravdu rozčílilo. Nebo: Je to k vzteku, když se ti tohle nedaří… Když vyjádřím, že chápu jeho emoci, většinou rychle odezní. Nebo když se přetahují s dcerou o hračku tak řeknu: No máme tady problém, oba dva chcete jednu hračku, máš (na syna tomu jsou 3.5 a víc to chápe) nějaký nápad jak to vyřešit? Většinou se okamžitě přestane vztekat a něco vymyslí (třeba že dá sestře jinou hračku nebo jí řekne, že se o ní vystřídají nebo tak něco). Je toho hodně, pro sourozence doporučuji: Sourozenci bez rivality od stejných autorek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.12 13:14
holky něco už jsem četla,co máte načteno, jak reagovat na dítě, které dělá, něco, co nemá? 
(dítě necelé dva roky a má stejně starého sourozence…)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.12 13:26
Nejdřív podám informaci: např. s knížkami se nehází, potom dám třeba na výběr: můžeš si vybrat buť přestaneš házet s těmi knížkami nebo je vezmu a dám je na polici, ale pak si je zase nebudeš moct prohlížet. Pokud je to horší, tak vyjádřím svůj vztek: Hodně mě rozčiluje, když tady házíš s knížkami. Pokud nic nezabere, dám věc z dosahu, popř. řeknu, půjdeme teď do jiného pokoje, vidím, že tě tady ty knížky (nebo třeba trouba) moc lákají. Taky to nezvládnu vždycky, ale pokud jsem relativně v klidu, je v klidu i on a nezačne nějaký hysterický záchvat nebo hádka a už vůbec né tělesný trest, který stejně správně nefunguje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.12 13:28
jj díky, ale co když jde o to, že stejně staré dítě ubližuje - někdy schválně - druhému? a někdy hrozí třeba pád či jiný úraz a tam není čas vysvětlovat, někdy stojím opodál a než bych doběhla,tak by mohlo být pozdě, v takový situacích asi zařve každý, nebo ne? existuje lepší řešení?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.12 18:08
tak pokud maly s necim hazi, tak mu reknu ze se mi to nelibi a ze to muze rozbit - to mu je v tu chvili sumak a kdyz to vezmu, ze to ted uklidim, tak rve jak pavian, tak ho znovu poucim, ze se k tomu bude hezky chovat, nebo ze to dam jinemu ditku, ktere to delat nebudea bude si toho vazit…
ja uz se nejaky cas snazim nekricet, kricela na nas mama a vim, ze mi to vadilo.jenze kdyz venku zacne utikat a proste neposlechne, tak se to jinak neda..
jinak kdyz je v zapalu vzteku, tak na nej mluvim potichu, aby si uvedomil, ze me pres ten rev neuslysi a musi se sklidnit…vetsinou to zabira..na podobne tema jsem tady zakladala diskuzi a maminky mi s tim pomohly.v nasem pripade to chce urcite i podporu tatinka, ale to se nam zatim nejak nedari 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.12 20:05
V tom případě je myslím na místě zakřičet, ale něco, co neuráží, neponižuje. Žádný - ty jsi hrozný, zlý, proč jsi na něj pořád takový ošklivý, on ti nic nedělá apod. Zakřičet něco jako: Honzo, žádné ubližování!!! (strkání nebo něco jiného). Já potom většinou řeknu (oběti-u nás je to mladší dcera) něco jako: Tvůj bratr se musí naučit, že se do nikoho nebouchá, pak si spolu zas budete moct hrát. Já věřím, že se to naučí, protože si s tebou rád hraje. Nebo Honzo, moc mě zlobí, když strkáš do své sestřičky, bojím se, že upadne a ublíží si. Pokud dcera brečí (už jí bouchnul, strčil), tak jí třeba po takovém proslovu odnesu a utiším. Jen bacha na tlačení do nějaké role, když s ním budeš jednat jako s agresorem a grázlíkem, tak se tak bude prostě chovat. Fakt jsou pěkně popsané metody řešení sporů v té knížce Sourozenci bez rivality.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.12 20:10
Jo ještě jsem chtěla říct, že pokud by na něj člověk křičel něco jako: Proč jsi na něj pořád takový zlý nebo On ti nic nedělá, tak se taky tak chovej nebo Jsi hrozný, pořád mu jen ubližuješ a podobný věci, tak to dítě dostane na toho sourozence o to větší vztek (obrátí to proti němu) - kvůli němu dostávám vynadáno, popř. máma ho má radši než mě a může to vzbudit touhu dát mu příště o to větší. Každopádně to jejich vztahy spíš zhorší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
