Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já mám teda zatím dítě rok a půl, ale kňourat a vztekat se umí řádně. každopádně, já teda se snažím vysvětlovat, ale že bych nutně ovládala tón, aby byl sluníčkový a klidný, to ne. jak tu zaznělo, tak podle mě je normální, aby děti viděly, kdy nás pěkně štvou. takže nejdřív vysvětluji chápavě, pak odvádím pozornost/nabízím alternativní aktivity a když to nepomáhá, tak frustrace v mém hlase přirozeně narůstá a klidně jí nakonec oznámím, že mě teda její chování vůbec nebaví, už toho mám dost, že se to u
nedá snášet, že se jí nic nestalo a ať toho nechá. a když už mi tečou nervy fest (třeba když vidim, že je úplně neadekvátní a hází sebou, že by si mohla ublížit), tak ji po takovém sdělení přesunu na bezpečné misto (postel se zábranami, když jsme doma, nebo kočár, když jsme venku) a jdu jí z očí a ona se tak většinou poměrně rychle uklidní. nevím, zda je to dobrý postup, ale jsem sama šílený cholerik, úplně se v tom jejím vztekání vidím, takže ničeho víc nejsem schopná, kdybych s ní interagovala dál, tak už prostě řvu (taky se stalo) a to nechci…
@Fee-bee píše: Více
No však to taky pohoda jazz není…dneska fakt děti můžou všechno ale dospělý se nesmí ani zamračit…
@jita22 píše: Více
To taky nikdo nerika. Ja reagovala na prispevatelku, ktera v nastvani na deti bud praskne dvermi nebo spraskne ruce a jeci do stropu a ma za to, ze to je pred detmi cajk.