Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jak překonat touhu po dítěti?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
8.7.10 12:56
Jak překonat touhu po dítěti?
Ahojky, dnes jsem narazila na tyto stránky při brouzdání internetem, zda nenaleznu nějaké kloudné řešení mého osobního problému, aniž bych musela svými pocity zatěžovat, či snad stresovat své nejbližší. Jde o to, že mám skvělého přítele, se kterým jsme spolu 8 let. Mně bude teď 25 a on je o půl roku mladší. Oba pracujeme a bydlíme spolu. On je velmi citlivý a vždy se mi snažil ve spoustě věcí vyhovět. Problémem je náš věk a fakt, že se mnou cloumají hormony a moc bych si přála miminko. Vím, že on by chtěl děti tak za dva roky a to ještě s ohledem na mě. Já toto téma nechci otevírat, jelikož vím, že se v něm neshodneme. Navíc nejsme ani manželé, což by byl první krok, který bysme měli podstoupit a na který se též cítí mladý. Ale já prostě nemohu ovlivnit co cítím, přes den na to furt myslím, v noci se mi o dětech zdá. Ráda bych se toho pocitu zbavila, ale nejde to. Když se zabavím, přestane to na chvíli, ale je to jako rozchod s člověkem, co po čase nepřebolí. Vím, že jsme oba mladí, ale nevím proč mě to tak souží. Nevím co udělat proto, aby mě to tak nepronásledovalo a abych pro svého partnera nebyla sobec, který ho do něčeho nutí. Máte někdo podobné zkušenosti nebo problém?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.7.10 13:07
ahoj, asi neporadím ale měla jsem to podobně, byla jsem vdaná od 20ti a chtěla hned děti, manžel je o rok a půl starší a že je čas… bylo mi z toho taky hrozně ale zabrala jsem v práci řekla si že má tak nějak pravdu, žili jsme si od výplaty k výplatě, byt ne moc zařízený atd.. no a za dva roky jsme se nakonec shodli že to zkusíme a trvalo to skoro tři roky než se to povedlo a ještě jsem o mimčo přišla.. naštěstí hned na to se povedlo další a máme krásnýho klučinu a po dalších třech letech snažení čekáme druhé dítě, možná je lepší to nějak překonat, zabavit se něčím jiným pokud víš že je to partner se kterým chceš zůstat, podle mě by to měli chtít oba a těšit se na to.. u nás to nakonec vyšlo v době, kdy jsme si pořídili větší byt, hezky zařídili a prckovi pak mohli koupit vše co bylo třeba bez potíží.. takže já ti asi poradím nějak to ještě chvíli vydržet, za čas si třeba znovu primluvit a mezitím i ta svatba by třeba byla fajn
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.10 13:11
Takhle jsem to měla taky, nakonec se vyplatilo počkat si. Tehdy ještě přítel nechtěl o dítěti slyšet, říkal, že musíme dostavět apod. Nakonec jsem musela uznat, že měl ve všem pravdu. Řekla jsem si OK, zatím si zvelebíme byt a ještě si užiju své štíhlé postavy a svobody, kdy nemusím vstávat a můžu kdykoliv kamkoliv jít…Pak přišel manžel s tím, že ať už prášky neberu a že si dáme pozor a když se zadaří, tak se zadaří a ono se povedlo hned za 2 měs. Musím konstatovat, že jsem se zbytečně stresovala tím, že dítě moc chci a nemám ho, prostě se vyplatilo počkat. Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.10 13:12
měla jsme vztah jako vy dva, jen jsem o dva roky mladší, před Vánocemi jsem se domluvili, že se vezmeme, přítel s tím přišel tak nezávazně a tak jsme zamluvili termín obřadu a půl roku jsem všechno s rodinou plánovala atd. měsíc před svatbou jsem manželovi řekla, že bych chtěla mimi, moc se netvářil, poněvadž zatím vycházíme dobře, máme hypo atd. ale s rodičákem pokud manžel nedonese domů víc nevím nevím, ale přesvědčila jsem ho, že bych pak šla třeba na poloviční zpět do práce nebo, že si najdu brigádu, tak kývl a dál jsem o tom nemluvili a vysadila jsem HA, hned na poprvé se to povedlo a 19.6.2010 jsem se vdávala ve druhém měsíci. manžel mě radost a teď jsem v 10tt a už mi hladí bříško ptá se na různé věci atd.
Podle mě můj názr je takový, že touhu po miminku nepotlačíš, promluv si o tom s přítelem, že se třeba na podzim vezmete nebo, že chceš mimi, kde je zádrhel, třeba jste o tom nemluvili moc nebo sám neví a zkus ho přesvědčit, že pak už bude pozdě, že třeba Tvoje kamarádky také čekají atd. uvidíš, že Ti to výjde a budeš těhu jako já, pokud tě má rád uvidíš, že se domluvíte 
Hodně štěstí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.7.10 13:12
My jsme si pořídili pejska a trošku to pomohlo. Mám se už o co starat, ale je to odsun jen o pár měsíců na roky to nepůjde. Mě osobně 25 let nepřijde zrovna málo. To byste si už miminko pořídit mohli. Mě je teď 26 a přijde mi, že už věk na mimčo mám.
- Citovat
- Upravit
janibubi
8.7.10 13:12
Ahojky,je to hrozny,kdyz se dva neshodnou,ale nikoho nutit nemuzes a zase mit dite z nekym kdo jeste nechce,to taky neni idealni…
- Citovat
- Upravit
8.7.10 13:14
Podobné zkušenosti ani problém jsem neměla. S manželem jsme v těchto věcech byli vždy ve shodě. A o to si myslím, že právě jde. Mít partnera, se kterým se v tak zásadních věcech, jako je rodina (a nejen to, ale třeba i svatba ano x ne apod.), shodnete.
Když máš touhu po dítěti, proč bys ji měla překonávat nebo zahánět? Proč nemít partnera, který ji má taky a tu rodinu si nezaložit?
Jestli je ti teď 25 let a jste spolu 8 let, tak jste spolu od tvých 17 let. Já neříkám, že by Vám to nemohlo fungovat až do konce života, ale osobně si myslím, že právě v tomto období se člověk hodně mění. A někdo, kdo mu mohl jako partner názorově sedět v 17 letech, pro něj ve 25 letech prostě není ten pravý.
Myslím, že by to chtělo dát s partnerem řeč. Nic nehrotit, jen říct, jak to cítíš, co tě trápí, co bys chtěla. Zeptat se jak to vidí on a co by chtěl on (takové ty řeči, co si lidi říkají na začátku, když spolu začínají chodit). Nekřičet, neplakat, nevydírat, jen si říct, jestli to vidíte stejně a nebo se názorově (a možná i jinak) rozcházíte…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.10 13:23
wiollo shoda je fajn ale jde taky o kompromisy, pokud se na to dotyčný necití, tak k tomu nejspíš brzy dospěje pokud je to fungující vztah a je to dle mě lepší než ho tlačit, já osobně po své zušenosti kdy na každé dítě čekám tři roky jsem pro to, moc to neodkládat ale chvíli počkat je v určitých situacích asi rozumnější si myslím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.10 13:37
AngelinaBalerina píše:
wiollo shoda je fajn ale jde taky o kompromisy, pokud se na to dotyčný necití, tak k tomu nejspíš brzy dospěje pokud je to fungující vztah a je to dle mě lepší než ho tlačit, já osobně po své zušenosti kdy na každé dítě čekám tři roky jsem pro to, moc to neodkládat ale chvíli počkat je v určitých situacích asi rozumnější si myslím
Samozřejmě máš pravdu, že je potřeba umět dělat kompromisy. S tím souhlasím.
Ale jde o to, zda jde jen o to chvilku počkat a nebo je v tom zásadní rozpor. A zakladatelka psala, že přítel by dítě chtěl za 2 roky a to ještě s ohledem na ní (takže možná on sám by nechtěl vůbec?). A v tom trošku cítím problém.
My to s manželem měli tak, že jsme hned od začátku věděli, že určitě CHCEME děti, ale NE hned. Že to chceme popořádu: škola, práce, bydlení, svatba, kariéra a pak děti (v tom jsme byli ve shodě). Později jsme se ale trošku rozcházeli v tom, kdy je ten správný čas. Už jsme byli zabezpečení, byla fáze „kariéra“, mně se blížilo 30 let a já jsem „znervozněla“. Když manžel řekl: teď se to nehodí, až za rok, byla jsem v klidu, protože jsem věděla, že je rodinný typ a že děti chce (a taky jsem neměla takovou tu ukrutnou mateřskou touhu). A další rok zase řekl: až za rok. Pak už mi bylo 31 a manžel zase za rok. To už jsem řekla: Ne, hned teď, mně zvoní hrana a nikdy nebude ten správný čas. Uznal to a šli jsme do toho. Takže ano, kompromis to byl. Podstatné ale je to, že já jsem se netrápila! U mě dítě bylo spíš rozhodnutí hlavou, než na základě sžírající mateřské touhy (to jsem fakt nezažila).
Pokud se zakladatelka opravdu hodně trápí, tak to není dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.10 13:48
Ahoj, byla jsem na tom stejně, když nám bylo 20, tak jsme se vzali, ve 21 letech jsem dokončila školu a chtěla jsem hned miminko. U mně mělo lví podíl na spěchu to, že jsem v dětství prodělala těžkou operaci, po které mi doktoři řekli že je tu pravděpodobnost tak 50:50 že nebudu mít nikdy děti. Takže jsem nechtěla nic nechávat náhodě a začít se snažit co nejdřív, abychom měli dost času řešit případnou neplodnost. Byla jsem tím úplně posedlá, manžel nechtěl, že prý až tak v těch 25 letech, ale já jsem rentgenovala venku každou maminku s kočárkem, rozplývala jsem se když jsem viděla těhuli nebo třeba v televizi nějakou reklamu s miminkem atd atd 
Nechtěla jsem manžela podrazit, že bych vysadila HA bez jeho vědomí, takže jsem ho ukecávala a ukecávala, až se nechal, aby měl od těch mých výlevů klid. No tak jsem otěhotněla, měla jsem obrovskou radost, ale manžel ji jaksi nesdílel, pořád remcal že jsme mohli ještě počkat a projet kus světa, našetřit si na lepší bydlení, já jsem si měla udělat nějakou praxi atd atd., pořád měl pesimistický řeči, hrozně mě to deptalo a kolikrát jsem to tajně obrečela. Jinak jako když jsem byla v poradně tak se zajímal jak se má miminko, mazal mi břicho krémem abych neměla strie, pomáhal mi uklízet, vařit atd, když jsem byla utahaná, ale neustále mi připomínal svůj názor. Když se narodil syn, manžel z něj byl uprdelený, měl radost a má ho moc rád, i když sem tam si rýpne, když si třeba na něco postěžuju, že to byla moje volba, že on to tak nechtěl. Ale ve finále jsme oba šťastní že malýho máme, já bych určitě neměnila, ale zároveň jsem ponaučená že druhé miminko budu chtít teprv až si manžel sám řekne. Hrozně si totiž přeju aby mu zářily oči radostí stejně jako mně, až mu řeknu že jsem těhotná, aby se z toho opravdu radoval a prožíval to se mnou, aby se na miminko těšil. Ty jeho pesimistické řeči v prvním těhotenství mě hrozně trápily a už bych to znovu nechtěla zažít. No nevím co ti poradit, jak říkám, nelituju že jsem si syna prosadila, jsem šťastná že ho mám, zároveň u druhého miminka raději počkám až ho bude chtít manžel, no přeju ti, ať se rozhodneš tak či tak, ať jsi šťastná a svého rozhodnutí nelituješ. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.10 13:49
AngelinaBalerina píše:
wiollo shoda je fajn ale jde taky o kompromisy, pokud se na to dotyčný necití, tak k tomu nejspíš brzy dospěje pokud je to fungující vztah a je to dle mě lepší než ho tlačit, já osobně po své zušenosti kdy na každé dítě čekám tři roky jsem pro to, moc to neodkládat ale chvíli počkat je v určitých situacích asi rozumnější si myslím
navíc kdyby se zakladatelka rozhodala že vztah ukončí a najde si partnera který by to cítil stejně jako ona, tak by uběhl nějaký čas než by se poznaly natolik že by to stálo za založení rodiny a mezitím, její současný parnet by dospěl do stádia kdy už by děti chtěl také, takže rozchodem bych to neřešila, navíc osm let společného soužití značí že si rozumíte a klape vám to, tak proč to ničit, zkus si s ním promluvit třeba ti řekne za rok za dva, a tak mezitím můžeš svůj čas vyplnit prací, nebo si najít nějaké časově náročné koníčky jak už tu někdo třeba pejsek by ti pomohl, ale musíš počítat s tím, že pak budeš mít najednou na starosti dvě miminka, pokud nemáte zahradu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.7.10 13:49
Ahoj, byla jsem na tom stejně, když nám bylo 20, tak jsme se vzali, ve 21 letech jsem dokončila školu a chtěla jsem hned miminko. U mně mělo lví podíl na spěchu to, že jsem v dětství prodělala těžkou operaci, po které mi doktoři řekli že je tu pravděpodobnost tak 50:50 že nebudu mít nikdy děti. Takže jsem nechtěla nic nechávat náhodě a začít se snažit co nejdřív, abychom měli dost času řešit případnou neplodnost. Byla jsem tím úplně posedlá, manžel nechtěl, že prý až tak v těch 25 letech, ale já jsem rentgenovala venku každou maminku s kočárkem, rozplývala jsem se když jsem viděla těhuli nebo třeba v televizi nějakou reklamu s miminkem atd atd Nechtěla jsem manžela podrazit, že bych vysadila HA bez jeho vědomí, takže jsem ho ukecávala a ukecávala, až se nechal, aby měl od těch mých výlevů klid. No tak jsem otěhotněla, měla jsem obrovskou radost, ale manžel ji jaksi nesdílel, pořád remcal že jsme mohli ještě počkat a projet kus světa, našetřit si na lepší bydlení, já jsem si měla udělat nějakou praxi atd atd., pořád měl pesimistický řeči, hrozně mě to deptalo a kolikrát jsem to tajně obrečela. Jinak jako když jsem byla v poradně tak se zajímal jak se má miminko, mazal mi břicho krémem abych neměla strie, pomáhal mi uklízet, vařit atd, když jsem byla utahaná, ale neustále mi připomínal svůj názor. Když se narodil syn, manžel z něj byl uprdelený, měl radost a má ho moc rád, i když sem tam si rýpne, když si třeba na něco postěžuju, že to byla moje volba, že on to tak nechtěl. Ale ve finále jsme oba šťastní že malýho máme, já bych určitě neměnila, ale zároveň jsem ponaučená že druhé miminko budu chtít teprv až si manžel sám řekne. Hrozně si totiž přeju aby mu zářily oči radostí stejně jako mně, až mu řeknu že jsem těhotná, aby se z toho opravdu radoval a prožíval to se mnou, aby se na miminko těšil. Ty jeho pesimistické řeči v prvním těhotenství mě hrozně trápily a už bych to znovu nechtěla zažít. No nevím co ti poradit, jak říkám, nelituju že jsem si syna prosadila, jsem šťastná že ho mám, zároveň u druhého miminka raději počkám až ho bude chtít manžel, no přeju ti, ať se rozhodneš tak či tak, ať jsi šťastná a svého rozhodnutí nelituješ.
- Citovat
- Upravit
8.7.10 13:55
Holky moc díky, je fajn, že se mohu podělit o své pocity s někým, kdo na mě nebude koukat skrze prsty.
Partner při poslední diskuzi, kdy jsem se mu dala najevo, že bych se ráda vdávala svolil ke kompromisu příštího roku. Pokud by šlo o něj, vím že by se ženit zrovna nemusel, ale sdělila jsem mu více argumentů pro než proti,což ho nakonec přivedlo na stejnou cestu. Do ničeho jsem ho nenutila, jsme oba realisti a snažíme se vždy najít kompromis, bez zbytečného omezování jeden druhého. Samozřejmě jsem ho jen popostrčila, aby to nebylo, že si něco vynucuji nebo ho dokonce žádám já. Řekla jsem mu jen, že jsme spolu dost dlouho, známe se, oba pracujeme a plánujeme si společnou budoucnost, tak proč bychom se nemohli vzít. Po společné diskuzi svolil, ale řekl mi, že doufá, že hned nepřijdu s tím, že chci dítě, že je na to moc mladý… atd jak jsem popisovala. No a já mám pocit, že si teď nemohu vydupávat ještě tohle, či ho přesvědčovat v tomhle věku, že jsem z toho na palici a bouří se to ve mně, že nemohu v noci spát. On říká, že si chce dítě jednou pořádně užít, teď se chce věnovat své práci atd. Vím, že má své vize a já je chápu, ale nevím jak mu jen popsat co se děje vě mně. Mluvíme o tom, o tom, ale myslím, že to mužský nemohou nikdy pochopit 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
janibubi
8.7.10 14:05
Zdendule píše:
Holky moc díky, je fajn, že se mohu podělit o své pocity s někým, kdo na mě nebude koukat skrze prsty.
Partner při poslední diskuzi, kdy jsem se mu dala najevo, že bych se ráda vdávala svolil ke kompromisu příštího roku. Pokud by šlo o něj, vím že by se ženit zrovna nemusel, ale sdělila jsem mu více argumentů pro než proti,což ho nakonec přivedlo na stejnou cestu. Do ničeho jsem ho nenutila, jsme oba realisti a snažíme se vždy najít kompromis, bez zbytečného omezování jeden druhého. Samozřejmě jsem ho jen popostrčila, aby to nebylo, že si něco vynucuji nebo ho dokonce žádám já. Řekla jsem mu jen, že jsme spolu dost dlouho, známe se, oba pracujeme a plánujeme si společnou budoucnost, tak proč bychom se nemohli vzít. Po společné diskuzi svolil, ale řekl mi, že doufá, že hned nepřijdu s tím, že chci dítě, že je na to moc mladý… atd jak jsem popisovala. No a já mám pocit, že si teď nemohu vydupávat ještě tohle, či ho přesvědčovat v tomhle věku, že jsem z toho na palici a bouří se to ve mně, že nemohu v noci spát. On říká, že si chce dítě jednou pořádně užít, teď se chce věnovat své práci atd. Vím, že má své vize a já je chápu, ale nevím jak mu jen popsat co se děje vě mně. Mluvíme o tom, o tom, ale myslím, že to mužský nemohou nikdy pochopit
Clovek to musi citit sam,to mu nevysvetlis. 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
