Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jak probíhalo hlídání v prvních měsících?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.1.25 15:33
Kolik je malé? Já ze začátku taky jen hlavně vozila, aby se malý vyspal. A ano, dcera to využívala hlavně na úklid nebo něco uvařit. Pokud jsem krmila, přebalovala atd, tak jsem taky byla ráda, že tam dcera byla. Poprvé přes noc jsme hlídali v sedmi měsících. Ted mám ještě vnučku, brzo bude mít rok a tu jsem nehlídala sama ani minutu, ta řve, i když je dcera doma a zajde si na záchod. Je to neskutečný mamánek. Nesnáší kočárek, takže ani to nepřipadá v úvahu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.1.25 15:42
Par měsíců, jeste nelezeme. Ta naše je zlata - je hodná a ma hrozně ráda cizí lidi. Naopak je i víc v klidu protože to je něco nového.
Ona vlastně ani neotrebuje kocarkem - spi i v postýlce, spise aby se vyvetrala. Kocar z nutnosti ale taky občas vytáhnu a to tu zrovna nikdo není.
Asi jsem si to moc malovala, ze pohlídat znamená třeba na 3 hodky včetně nakrmit a přibalit pokud je potřeba, nebo pohoupat abych si mohla zařídit co chci/ potrebuji.
- Citovat
- Upravit
22.1.25 15:57
Chapu tve rozcarovani.
Manzelova rodina od nas bydli doslova stovky kilemetru, tam nebude pomahat nikdo.
Z moji strany mohla pomahat moje maminka. Pred porodem se taky do toho sama od sebe hrnula a naslibovala mi hory doly, vsechno mozne. Dokonce mi navrhovala, ze prvni mesic po porodu u ni muzu bydlet. Do toho se mi moc nechtelo, ale moje mama me presvedcovala, ze to tak bude lepsi, ze vubec netusim, jak narocne to po porodu bude. Tak jsem si rekla, ze nebudu zbytecne odmitat pomoc, kdyz mi teda pomahat chce, tak ok. Tesne pred porodem si naraz mama vubec nevzpominala, ze mi kdy opakovane navrhovala, ze budu i ni prvni mesic bydlet a delala ze mne blazna, ktery si to vymyslel. Ja nechapala co se deje, ale melo byt jeste hur. Misto spolecneho bydleni mi mama teda slibila, ze ke mne bude pravidelne chodit a pomahat. Nevidela jsem ji ani jednou jedinkrat, nechala mne v tom komplet „vykoupat“.
Nepomohla, neporadila a jeste me na telefonu ponizovala, kdyz jsem ji v zoufalstvi volala, ze uz nevim, co mam delat (moje prvorozene dite melo priserne koliky). Zazila jsem si takove zoufalstvi, jake prvorozena mama s nonstop rvoucim ditetem zazit muze a k tomu jsem se jeste dozvedela, ze jsem histericka a neschopna.
Manzel pomahal, co se dalo a rozhodne nevysedaval u telky a nevyspaval. Kmitali jsme kolem rvouciho ditete a vymysleli mozne i nemozne, aby prestalo plakat. Manzel mel napriklad nocni 12ku, prisel domu po 7 rano, misto toho, aby si sel lehnout si vzal malou a hlidal ji jeste nejake 2 hodiny, ja kmitala jako metronom, abych udelala v kuchyni zakladni uklid, umyla flasky, dala pradlo do pracky. Pak si sel manzel lehnout a ja delala cirkusove cisla, aby mala nervala a on se mohl vyspat na dalsi nocni. Pak manzel vstal kolem 3, chvilku jeste pomahal se rvoucim deckem a sel si odpocinout do prace. Mne cekala „nocni sichta“. Nekdy jsem takto nostop jela 21h, ryla jsem nosem v zemi tak, ze to si malokdo umi predtsvit.
A moje mama? Ne, nemuze prijit pomoct, ona bude mit pres vikend navstevu, takze si musi uklidit barak. Ten dalsi tyden? To taky nemuze, protoze pojedou na dovcu, tak musi balit. Co? Proc musi balit cele utery, streda, ctvrtek a patek? No aby neco nezapomela prece. Vsak sama uvidim, az budu v jejim veku, ze zabalit se na dovolenou je naorcnejsi, nez se mi zda. A v tomto duchu to slo dal. Skoda mluvit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.25 16:06
Jo a porvni mesice jsem nebyla venku nikde, jen par krat kolem baraku s kocarkem, asi jako ty, nebo k doktorce. Nesla jsem ani na nakupy, ani na kaficka, ani ke kadernici. Proste jsem prezivala.
Vsichni mi radili, at vezmu decko do kocaru a uondam ji v kocarku, ale ja byla treba i 2h venku a nedelalo mi psychicky dobre, ze moje dite cele ty 2h zvladlo prorvat. Nevidela jsem v tom prinos, doma jsem ji alespon mela na ruce a mela pocit, ze pro to nervani neco delam. Rvouci dite v kocaru me znervoznovalo a psychicky nicilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.25 16:11
To je samé hlídání, ale v posledních odstavcích se objeví manžel, co civí hodiny na seriály (Tvá slova). No, tak o čem to celé je? V dvou to zvládnete, pořešte si to hlavně doma!
Jinak chápu, že do roka, roka a půl se lidem hlídat moc nechce. Jasně, jsou i takové babičky, u kterých spí mimino v podstatě od šestinedělí. U vás to tak není, bohužel, ale nezlobila bych se na ně. Já zase takhle malé dítě hlídat dávat nechtěla..
Využij babičku, co dvě hodiny ráda jezdí s kočárkem, zapoj manžela nebo zaplať chůvu. Tohle za dusno v rodině fakt nestojí..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.25 16:16
Zakldatelko, je fakt, ze u vas to bude spis o tom, ze ty cekas, jestli se nekdo teda bude mit k cinu nebo nebude. Jak rika Lojzisek, misto toho, aby ses koukala na manzela u TV mu oznam, ze bys rada vyrazila na nakupy, dej mu dite a jdi si odfrknout. Necekej na to, ze on se k tomu nejak rozhybe sam od sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.1.25 16:17
Tak mazel je zapojeny dost - spise že doma mi říká co vše ho čeká, tak jsem doma a on je v pohodě s malou, ze vědět to, tak si něco naplanuju.
Ale i tak.moc děkuji. Hodně to ulehčí když ví že v tom neni sam.
Taky mám. prave pocit ze mě. v tom vykoupavaji a nejvíc když ji vidí tak je vždy hodna a čeká až je jenom s mámou, 
- Citovat
- Upravit
22.1.25 16:21
V prvních měsících nijak, nebyl kdo a já ani nechtěla. Byli jsme daleko od rodiny, ale i tak jsem prvnatko nechala s někým mimo muze poprvé někdy v asi 7 mesicich a celkove velice malo…druhatko mozna o něco dřív, ale taky málo. Ty první ne měsíce, ale roky, jsem je prostě měla u sebe téměř furt, maximálně s tatínkem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.25 16:33
Jojo sliby se slibují, blázni se radují no tak u nás asi takhle, jedna babička bydlí 300m daleko a nehlídala ale ted by hlídala když jsou děti samostatný a pomůžou, jenže mladší tam odmítá být a ona se diví. Druhá bydlí dál, hlídala párkrát ale jen za mojí přítomnosti. Takže ted už nad nabídkami mávám ruku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.25 16:34
S hodným miminem zařídíš skoro cokoli, a na to ostatní využij vozící babičku. nepřipadá mi, že bys měla nějaký zásadní důvod si stěžovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.25 16:50
Mě jednou pohlídal někdo děti, když jsem musela na kontrolu v šestinedělí, jednou, když jsem musela na stavbu a jednou si je vzali na hodinku ven v kočárku, to je vše. Jinak na víkend až skoro ve třech letech. Teď už chodí dvojčata do školky a hlídání nemám častěji než jednou dvakrát do roka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.1.25 16:55
@Anonymní píše: Více
. Ti co nejvíc křičí pak dávají ruce pryč. Hele, i u nás to tak bylo. Jediný kdo byl ochotný a strašně se vnucoval byla tchyně. Ale přesně jak říkáš. DO kočárku na hodinu, dvě a tím to končilo. 
než jsem si uklidila byli z5 a ja pak stejně litala kolem návštěvy. Druhá strana nebyla s kočárem ani jednou. Vlastně jo, když jsme byli na rodinné oslavě nebo navštívit mě prarodiče tak šli. To jako jo.Všude jsem brala dceru sebou. Víc jsem se zaměřila na ni a nakupování přes internet. U kadeřnice jsem nebyla 3 roky a něco. Gynda po 6N. Byla na i s cestou na hodinu.
Ve 3 měsících jsme byli na 3 hodiny pryč.
Srovnalo se to kolem roka. No a pak už to bylo lepší. Začalo i přespávání. Každou středu je u babičky 2× do měsíce tam spí.
Pokud budou mít zájem, tak se rozhejbou.
- Citovat
- Upravit
22.1.25 17:12
Jako matku, která krom hlídání manžela, tedy otce dítěte neměla žádné, radu asi nemám.
Prostě dítě chodilo všude se mnou…
Ke kadeřnici, k doktorovi, k zubaři, na nákup…
V deseti měsících dítěte byl manžel měsíc v nemocnici, tchýně původně slíbila hlídání, pak poslala SMS, že jede na dovolenou…
Bylo tam ještě párkrát přijedu hlídat ( nebylo to z důvodu máma bude mít čas při sebe, ale máma musí do Nemocnice), to ani nezavolala, že nepřijede…
Takže buď ráda za hlídání, dítě je malé, respektuj rodiče a ty co chtějí hlídat, třeba, že se nehrnou do přebalování atd…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.25 17:52
Podle mě, má jen málo maminek 2× týdně několik hodin pro sebe
Prostě musíš víc zapojit manžela.
Chápu že dělá na baráku, ale snad není problém se jedno odpoledne věnovat vlastnímu dítěti.
Buď ráda, že ti někdo aspoň na 2 hoďky vezme dítě do kočárku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj, anonym kvuli rodině.
Nechci tu delat hádky, spíš bych rada věděla, zda dělám něco špatně, jak to zlepšit a nebo to jen vidím moc černé.
Mam dojem, ze hlídání nefunguje a nevim kde je problém. Pri tom nekojim a myslím, že jsme se snažili dost věcí udělat tak, aby hlídání slo bezproblemu.
Jedná část rodiny rovnou nás poslala do háje - to chápu a neřeším, ani neotravuji, jiní ale hned jak budou hlídat, abych se kdykoliv ozvala, obcas to působí že se pomalu chtěli i nastěhovat, ale má to pár háčků.
Jedná babicka chce jen jezdit na hodinu, dvě s kocarkem. Zbytek - přebaleni, nakrmit je vše na mě. Boji se takze musím ji malou dát i do náruče a do toho si chce pořád povídat jak to ona měla těžké. Pořád zda k nim nechceme přijet na noc, ale když tam jsme tak si ji ani pomalu ani nevezme že by jí ublížila.
Ty dvě hodky mám k dobru akorát tak na úklid a navíc to je max jednou za 14 dní, protože údajně bydlíme moc daleko a furt nám říká že jsme se měli přestěhovat max 5 km od ní.
Další chodi do prace ale pohlida perfektně, ale malá musi byt u nich. Oni přijedou jediné na beznou navstevu. Pomůže to když mám cestu tím směrem, nebo tam něco potrebuji, to ale je velice málokdy.
Další chtějí hlídat až bude větší. Teď moc zájem nemají.
Manzel je skvelej - postara se o ní 100%. Problem je že dela i na baraku, po práci objíždí nákupy a vse potrebne, takže když se vrátí nema moc smysl nějak jet.
Potřebovala bych ke kadeřnici, nakoupit si nějaké oblečení, a možná i trochu vypadnout. Nic velkeho - stacilo by mi par hodin jednou dvakrat tydne.
Bydlíme v menším městě kousíček od Prahy - alespoň autem, ale tady je jen to nejnutnější. Od porodu jsem mimo dům byla asi 2×, kdy to už dál nešlo.
Když jsem řekla, že tam pojedu i s malou, všichni okamžitě že to v žádném případě, že je moc malinká a hned se nabízejí s hlídáním ale tak nějak to furt vazne a nebo se dozvím, že manžel s tchyni nic nedomluvil, přestože mu to říkám velmi často ze se nikam nedostanu.
Všechny doktory se snažím cpát na brzo ráno, aby manzel stihl práci - po sestinedeli toho je kupodivu dost.
Jak jste to řešili vy v prvních měsících? Ven se dostanu akorát s kocarkem na hodinku dvě. V téhle kose se mi ani vic nechce. Manžel mi i říká ať jdu na kafe, ke kadeřnici, ať si sjedu do Prahy koupit co potřebuji, ale zároveň furt říká, jak má plno práce, doma nic nestiha, je ve stresu - tak si nic neplanuju a pak ho vidím jak několik hodin civi na seriály, nebo si vyspava o vikendu a do prace se pusti odpoledne a já si říkám, proč jsem zase doma, a nejela jsem někam?
Jak jste to měli vy? Hádám, že u mě je problém v komunikaci- snažila jsem se svojí rodinu resit sama a manžela nechat ať vše zaridi s tou jeho - bylo mi blbe mimo něj něco domlouvat.
A malou taky nechci furt tahat autem sama- mám z toho respek, ale asi budu muset oboji změnit…