Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Šestinedělí a moje péče
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.1.25 22:08
To co bylo bylo, ted se soustred na to co je. Ja bych zacla treba satkovanim, nebo nositkem. Navic byl celou dobu pohodar.. bude to rustovy spurt..dite je neklidne, hure api, chce se casteji tulit, jist…nemuze to byt treba ono?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.1.25 22:16
@Makikki píše: Více
Nosím, to je fajn, a když jsme spolu doma sami, tak taky. Vlastně je neděle večer a já se už těším, až partner půjde ránk do práce, že budeme spolu sami. Přitom jsem strašně šťastná, že se mají rádi (partner mimčo nechtěl).
To protivný období tak nějak svádím na spurt nebo očkování minulý týden. Spíš asi potřebuju nakopnout, že to spolu domazlíme, ať si to tolik nevyčítám, jede mi to teď v hlavě furt dokola 
- Citovat
- Upravit
19.1.25 22:16
Nemyslím si, že je to tím. Moje ségra týden po porodu skončila na infekčním, kde mimi nemohla mít. O malého se staral 2 týdny jenom tatínek a když ségru pustili domu, tak se ji naštěstí laktace rozjela a malý ji úplně miluje. A tvůj tě taky miluje, vždyť jsi jeho maminka, nosila si ho v bříšku, teď se o něj staras, většinu času tráví s tebou.
A že teď třeba víc pláče a je mrzutejsi, tak to může být jenom nějaké obdobi.
Nemusíš si nic vyčítat, já věřím, že čím bude starsi, tím to s ním bude lepsi. Buď ráda, že má syn tatínka, který se o něj tak stará a miluje ho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.1.25 22:27
@Anonymní píše: Více? partner mimčo nechtěl, tak s ním byl 14 dní neustále ve dne v noci?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.25 22:33
Mam doma neco podobného uz dvouletého od začátku malý tíhnul nějak víc k manželovi myslim ze to bylo tim že kdyz malý brecel protože kolika nebo mi neslo kojit tak jsem z toho byla nervózní a pak tam byl ten klidný muž co ho vzal a pochoval a jednu dobu jsem si rikala to me snad to moje dite nema rado jakmile přišel táta byl u nej me odstrkoval nechtěl a vis co pomohlo? Proste to přijmout tátu cely den nevidí tak at si ten čas s nim užije a ja mam prostor poklidit uvařit atd… je to hrozne těžký ne jednou jsem kvůli tomu brecela aleee zlomí se to ❤️ ❤️ jakmile to opravdu přijmeš ted když vidím jak ke mě přijde ten špunt a dá mi pusu a nebo v noci se ke mě tulí vcera se v noci probudil sel k němu manžel a ob rikal neee mamu no to jsem byla šťastná 🙏 ale treba na pofoukáni boo je stejne porad nejlepší táta to mu proste nemůžu konkurovat 😂
Takze zkus byt v klidu co bylo při narození atd se pokus neřešit… jedině co me ještě napadá je treba se mazlit všichni spolu ležet na gauci a tak aby si se necítila odstrčena a aby to mimco vnímalo ze mama je tam taky i kdyz zrovna chová táta mama muže byt vedle 🙏
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.1.25 22:39
Neboj, srovná se to, hlavně buď v klidu ty 
. Můj syn šel akutním císařem, takže bonding žádnej, druhý týden šestinedělí jsem skončila na týden v nemocnici se žlučníkem a další týden jsem ho nemohla nosit… Zkus nějakou dobrou laktační poradkyni, sice jsem se nerozkojila, ale psychicky mi pomohla neuvěřitelně. Aktuálně je synovi 10 a pořád ještě si nenechá ujít tulení u večerní pohádky a spaní se mnou v posteli, když má manžel noční 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.1.25 22:40
@stinga no, právěže se to narozením malýho naprosto zlomilo. Proto jsem za to byla že začátku tak šťastná a teď si to zas vyčítám… no asi jsem na hlavu 
- Citovat
- Upravit
19.1.25 22:41
Nic špatně jsi neudělala, ale upřímně, kdyby se mi chlap takto choval, tak ho zaškrtím. Vztah dítě otec podporuji, ráda jsem ho dala každé návštěvě, chodily od druhého dne, ale… To je.moje! Dítě a ne, že já se budu doprošovat.
Je maličký, není co domazlit, prostě mazli a žij teď. Nic ti neuteklo. Oni mění náladu, ve 3m se mění spánek a spousta věcí, je mnoho důvodů, proč může být nerudný.
Příspěvek upraven 19.01.25 v 22:42
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.1.25 22:44
@Anonymní píše: Více
jo, už chápu, tak asi je opravdu lepší, když tatínek miluje mimčo a mimčo tatínka,
neboj se, časem bude mimčo určitě víc milovat tebe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.1.25 22:48
@Temnástranasíly já ho taky chtěla zaškrtit, přitom jsem zároveň byla ráda, že má malýho rád. Celkově šel náš vztah k bodu mrazu, oba si to uvědomujeme, ale já jsem protivná, že furt jenom uklízím, on je protivnej, že já jsem protivná. Teď dělá doma taky, ale vidím, že to je z donucení, tak mi to není příjemný.. no snad si to celkově sedne…
- Citovat
- Upravit
19.1.25 22:49
To všechno dohoníte, neboj. Já s prvním dítětem nebyla že začátku taky, dostaly jsme se k sobě když dítěti byly dva měsíce, takže ani kojení nebylo, nic a cestu jsme k sobě našly, maminka je maminka. Máš na to celý život 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj, chtěla bych se tu asi nejspíš hlavně vypovídat, protože před kamarádkami mi to je hloupý a zároveň čekám lehce povzbuzení, že to je vlastně ok.
. Asi jsem to pěkně podělala, co? 
Máme 3 měsíčního chlapečka. Po porodu jsem bohužel nezažila bonding, měla jsem velké poranění, skoro 3 hodiny mě šily a mě to extrémně bolelo, že jsem malýho zvládla mít na sobě asi jen hodinu a to byl pro mě ještě stres, žádný užívání si. Bála jsem se, že mi spadne, hrozně jsem řvala bolestí. Asi po hodině si na bonding malýho vzal partner, byli ve vedlejší místnosti přes hodinu spolu.
Doma si partner vzal prvních 14 dnů volno, že mi pomůže. Jenže to pojal trochu jinak, než jsem myslela ja a byl neustále s malým. Já kolem nich skákala, vařila, uklízela. Nepodařilo se mi rozjet ani kojení, takže i krmení bylo téměř pokaždé přes den na tatínkovi, já vstávala v noci. S brekem jsem ho prosila, ať mi ho taky půjčí…
Malej byl do minulýho týdne milionový mimčo, celý dny vysmátej a i když málo spinkal, tak naprostej pohodář, kterej za celou dobu nezaplakal. Minulý týden se něco změnilo a je to protiva, neusměje se, jak je den dlouhý a skoro celý den propláče. Když přijde partner z práce, tak malej na něm visí pohledem, když pláče, tak on je ten, u kterýho se uklidní…
A já si to teď vyčítám… že jsem s ním prostě nebyla víc, že nám ten čas chybí, že ve mně nemá to bezpečno, jistotu…
Myslíte, že to může být tím? Nebo to je jen ve mně a vsugerovávám si to? Mazlím ho, co to jde, snažím se domazlit, ale není uplně kontaktní, radši od narození leží a kouká na obrázky, hračky a kope nožkama.
Doženeme to někdy? Bude mě mít taky rád? Nebo to fakt jen přeháním? Je mi z toho smutno.. navíc jak začne plakat, tak ve mně se spustí myšlenky, že já ho stejně uklidnit nedokážu a asi na malýho to nervozitu přináším